Ale my nejen že jsme neměcká kolonie, ale je to i problém. Pochopitelně je otázkou, co se s tím dá dělat, ale cosi by šlo.

Nejen v tomto Martin Pleva nedokázal překročit svůj liberálně -"levičácký" stín. Tato esej není nezajímavá, ale je plná "nedokončených vět", jejichž úplné znění je ovšem mnohým chudým a méně vzdělaným lidem často známé!

To je právě pro liberálně-levicové prostředí typické. Chudí vědí, že jsou chudí, že mainstreamová, prozápadní a liberální média jsou plné dezinformací, že Ukrajinci nejsou tak skvělí a Rusové tak špatní atd. Nepotřebují, aby to jim (či společnosti) liberálové typu Saši Uhlové či Martina Plevy sdělovali (pokud vůbec), ale aby jim s jejich situací aktivně pomohli. Což ale tito většinou neudělají, protože by tím podkopali své postavení falešných elit de facto loajálních k současnému nelidskému režimu.

Myslím, že problémem této diskuze je především to, že je nelidská. Asi netřeba rozepisovat , kvůli kterým. Zdá se ovšem, že jsem jediný, komu to vadí.

Až budu mít zase někdy mírně grafomanskou náladu, napíšu třeba zde či jinde více.

Ještě přeci jenom k tomu výroku: "Hlavně, že svou neschopnost máte na koho svádět a koho zástupně nenávidět".

Tu první část by snad Markéta Pekarová neřekla lépe a ta druhá o té nenávisti, to mi připomíná právě takové to povýšené liberálně-levičácké mentorování a diagnostikování "chudých a obyčejných". I celé dohromady to podle mě dává smysl, mezi pravicí a liberální levicí totiž zas tak velký rozdíl není, jak jsem psal výše, oběma společenské status quo vlastně vyhovuje.

Však užívejte, já si také někdy užívám.

Já hlavně nemám rád faleš, to snad mám raději pravičáky, nežli ty výše popisované liberální levičáky, kteří si hrají na bůh ví jaké levičáky a revolucionáře, ale přitom jen dnešním mocným rafinovaně podkuřují a nechávají se od nich vydržovat.

Někdo možná namítne: a co ti "chudí a obyčejní", kde se sakra flákají, proč si nepomůžou sami?

Inu, ti mají často svých starostí dost a často se bojí vůbec nějak politicky projevit, aby nepřišli o to málo, co jim ještě zbylo (nezapomeňme, že v tomto státě má 700 000 lidí exekuce a velká část ostatních se musí dost snažit, aby do nich nespadla).

Jsme tedy v podobné situaci jako před listopadem 89, jen je panství současného režimu sofistikovanější. Oficiálně může člověk v dnešní liberální době cokoli, prakticky ovšem jen ti (relativně) bohatí.

Někteří chudí také nemusí mít pro politickou činnost kompetence. Ač se to možná nezdá, tak aby se člověk mohl věnovat politice na určité úrovni, potřebuje k tomu určité vzdělání, inteligenci a znalost lidí.

Kdo se má o trochu lépe a patří, dejme tomu, k nejspodnější části střední třídy, tak se musí často hodně otáčet, aby si své postavení udržel a na politiku a s ní spojené nekonečné schůze (alespoň jak jsem to já zažil) mu často nezbývá čas. Navíc i pro tuto skupinu platí to, co pro tu výše popsanou. I tito lidé se můžou bát.

Pro to je pro ty "chudé a obyčejné" tak důležitá podpora intelektuálnějších a alespoň částečně zajištěných kruhů. Té se ovšem většinou nedočká, viz můj příspěvek o liberální "levici" výše.

Kapitalismus je navíc vynelézavý ve způsobu, jak lidi rozdělit a indoktrinovat, i když to opět dělá rafinovaněji než komunismus. Viz všechny ty dokumenty o britské královské rodině, seriály z prostředí vysokých společenských vrstev či např. reality show o podnikání, hojně se vyskytující i na České televizi. Tím vším jen chudým ukazuje jejich místo.

Tolik potřebné sociální byty? Ano, ale jen pro některé (teď více pro Ukrajince) aby se lidé nenáviděli. Atd.