↗

Premiér Petr Fiala vystupoval jako státník, který chápal ruskou agresi nejen jako hrozbu pro Ukrajinu, ale jako zásadní ohrožení samotných základů evropského míru a mezinárodní bezpečnosti. Brzy se však začaly objevovat trhliny mezi rétorikou a skutečnými činy. Foto FB Petr Fiala

Zahraniční politika měla být vlajkovou lodí končící vládní koalice. Neměla sloužit jen jako pouhý doplněk domácích záležitostí, ale vyjadřovat identitu a směřování naší společnosti. V době zásadních geopolitických turbulencí a proměn mezinárodního řádu je pro menší stát zcela nezbytné mít pevné spojenecké vazby, aktivně se podílet na politické spolupráci a udržovat jasný hodnotový kompas — to vše vládní koalice slibovala.

Proto stojí za to prověřit, do jaké míry vláda Petra Fialy dokázala naplnit své sliby o aktivní, pragmatické a současně hodnotově ukotvené diplomacii. Sama zahraniční politiku často označovala za svůj nejsilnější pilíř a odkazovala na Václava Havla i nejlepší tradice československé diplomacie. Už zde se však ukazuje, že za vzletnou rétorikou často zůstávalo příliš prázdného prostoru.

Okamžik, kdy Česká republika obstála

Krátce po nástupu Fialovy vlády vypukla ruská agrese proti Ukrajině — zlomový okamžik, který okamžitě prověřil schopnost české diplomacie. V prvním testu obstála: Česká republika reagovala jasně a rozhodně, poskytla vojenskou a humanitární pomoc, mobilizovala domácí podporu a aktivně vystupovala v evropských institucích. Zdálo se, že znovu nachází roli aktivního a respektovaného hráče v evropské i transatlantické politice.

Premiér Petr Fiala vystupoval jako státník, který chápal ruskou agresi nejen jako hrozbu pro Ukrajinu, ale jako zásadní ohrožení samotných základů evropského míru a mezinárodní bezpečnosti. Jeho jasná a principiální rétorika, podpořená konkrétními kroky, působila pevně a srozumitelně, což oceňovala i veřejnost — zahraniční politika se stala jednou z mála oblastí, kde vláda dlouhodobě získávala lepší hodnocení než v domácích ekonomických otázkách.