Selhání české zahraniční politiky nesmí vést ke ztrátě víry v hodnoty
Jan KovářAč se česká zahraniční politika tváří jako hodnotová, v praxi ideu univerzálních lidských práv opustila. Jan Lipavský i Petr Fiala uplatňují politiku dvojího metru. Neztrácejme však kvůli tomu víru v hodnoty. Byli bychom sami proti sobě.
Zahraniční politika postavená na hodnotách je v současnosti v krizi, a to nejen v České republice, ale i v globálním měřítku. Na mezinárodní scéně můžeme pozorovat upadající Spojené státy, zoufale se snažící udržet se na výsluní za pomoci „strongmana“ Donalda Trumpa, který však v praxi vrší jednu pochybnou akci za druhou — na začátku to snad mohlo vypadat tak, že má tento novodobý mocnář tak geniální plán, že ho nikdo z nás snad není schopen pochopit. Dnes je nám však všem jasné, že žádný plán není.
Mezitím prezident východního, a ještě strměji upadajícího impéria, Vladimir Putin prohlašuje, že liberální globalizace se vyčerpala a svět vstupuje do spravedlivější éry multipolarismu. Nastupující velmoci Čína a Indie již tuto multipolaritu, politiku všech azimutů, žijí, což je vidět na tom, jak se stavějí k současným válečným konfliktům.
Dobrou pověst mezinárodního společenství v podstatě zachraňují jen mezinárodněprávní instituce, jako je Mezinárodní trestní soud a Evropský soud pro lidská práva. První neváhal zcela správně nerozlišovat mezi Vladimirem Putinem a Benjaminem Netanjahuem. Z hlediska výsledku je totiž úplně jedno, zda válečné zločiny páchá demokraticky zvolený politik nebo autokrat. Druhý soud zase našel odvahu na to vydat nepříznivý rozsudek proti Ukrajině v souvislosti se střety v Oděse z roku 2014.
Dvojí metr
No, když se zhroutilo mezinárodní právo a začínají se věci řešit čistě silově, přestává být pro hodnotovou politiku prostor, ve kterém funguje.
A pak je důležitější, kdo je přítel a spojenec, a kdo ne.
Že dělá něco špatně? Celý svět je špatně, tak to neřeš.
Izrael je náš spojenec, který má navíc nepopiratelný vliv na velmocenské USA, budeme za ním stát ať se děje, co se děje.
Tak to teď chodí.
"A tak obyvatelům rozvojových zemí nikdo nikdy nevysvětlí, proč Česká republika odsuzuje Rusko a zároveň podporuje Izrael."
Kdo nechce pochopit, nepochopí.
Jsou sice i podstatné globální, bilaterální a historicky dané příčiny, ale dostatečným důvodem, proč je ČR na straně Izraele stejně jako Ukrajiny, je fakt, že obě zmíněné země byly úkladně n a p a d e n y.
Skutečnost, že konflikty mají jiný vývoj, konkrétně, že Izrael má sílu usilovat o pacifikaci Gazy po starém vzoru Spojenců, na argumentu výše nic nemění.
Samozřejmě, bez ohledu na poměry (či stav před 80 lety) je dnes vůči (malému) Izraeli jistý tlak na méně bezohledný postup na místě.