Ještě nikdy v historii lidstva se nestalo to, co jsme zažili my: během našich životů, a to se ještě necítíme docela staře, vzrostla světová populace přibližně třikrát. (Na to, že za méně než 70 let nepřibylo nikdy na 6 miliard lidí, je poukazovat až směšné).
Jsem toho názoru, že kdyby byl nynější počet příslušníků našeho druhu na světě maximálně ve výši posledně uvedené kvantifikace, řada problémů, s nimiž je se lidstvu potýkat, včetně přílišného nárůstu spotřeby, by měla přinejmenším mírnější ráz a nabízela by více času k řešení.
Jednou z charakteristik nárůstu světové populace je jeho velká územní nerovnováha. Světová náboženství i vlády se brání omezování natality, takže pradávný boj skrze početní sílu trvá. Za takové (neklidné) situace se nelze divit, že v zemích, kde již déle počet obyvatel stagnuje, či dokonce klesá, např. v Japonsku nebo právě Maďarsku, vyvolává vývoj obavy. Ač to může působit jako znepokojivá představa, nejlepší by bylo usměrňovat natalitu celosvětově. Pořád to může být snazší, než se snažit, aby se všechny státy doopravdy shodly na omezení antropogenního vlivu na klima, neboť to je ve světe krajně rozlišné a životu (v podstatě teplomilného primáta) svědčící dramaticky rozdílně.
Není to tedy feminismus, co mě vede ke sdílení názoru, obsaženého v titulku autorčiny analýzy. Ženy skutečně mateřství nikomu nedluží (s možnou výjimkou sebe, rodičů či partnera). Rozhodně ne populistickým vůdcům. V některých z nich ovšem "vítězí" obavy z (relativně) špatné materiální situace, leckdy naopak fakt příležitostí natolik slibných, že je třeba myslet na to, co nabízejí. (I ztráta pracovních míst může někdy zvýšit porodnost). Z hlediska zlaté střední cesty je, myslím, v státech s úbytkem obyvatelstva, řešením uvažovat o jednom dítěti namísto bezdětnosti.
V obou zemích, jež jsem jmenoval, i v některých dalších, by se ovšem měli případně zamyslet, zda není větší míra přistěhovalectví, jíž se brání, přijatelná více, než se má zato. Nešlo by o nic nového.
Dlouho platilo, že ženy se nevdávaly ze své vůle. Dnes však ano. Lze tedy více než dříve říci, že muži jsou celkem takoví, jaké si za otce svých dětí ženy vybraly. Samozřejmě, ani ženy nekonají docela volně, dlouhodobá zkušenost v nich mluví pro typy s předpokladem ochránit a zabezpečit rodinu. Jsem přece toho názoru, že změna světa záleží především na dnešku více odpovídajícím životním rozhodování žen.
Jsem toho názoru, že války bývají urychlovačem technického rozvoje a že technický pokrok podněcuje (v návaznosti na válečné škody) ekonomický růst. Není tedy nelogické hledět na technologický progres jako na attrahent změny, včetně rozličných střetů, v nichž jde o novou podobu a rozdělení světa.
Obě světové války spustilo zajisté vícero faktorů (včetně důsledků zavedení všeobecného volebního práva). Využití jedva vynalezených technických prostředků ukazuje, že role moderního průmyslu a snaha zajistit mu větší odbyt mezi důvodně podezřelými nechybí.
Umělá inteligence a další nové technologie jsou dnes ohromnou prioritou, přestože nelze říci, že jsme pro jejich neexistenci donedávna trpěli. Předběžná opatrnost splakala nad výdělkem, jenž kyne nezřízenosti. Soutěž o převahu v oblasti s klíčovým potenciálem je opakováním známého. Ukazuje se, jak těžké, ne-li nemožné, je stabilizovat procesy, jejichž povaha je dána skoro jako seismicita Země.
Příbuznost mezi zásahem 3. ledna 2026 ve Venezuele a 21. srpna 1968 v ČSSR, jak ji popisuje pan Poláček, je nápadná a jde ještě dále. Týká se dokonce i hlavního cíle a vyvrcholení obou vojenských operací, únosu režimních představitelů!
Obnova české levice začíná odmítnutím konzervatismu a populismu
Jiří Dolejš
Očekával bych spíše slova inspirovaná Ciceronovým In Catilinam.
Maďarské ženy mateřství nikomu nedluží
Nela Zea Revayová
Ještě nikdy v historii lidstva se nestalo to, co jsme zažili my: během našich životů, a to se ještě necítíme docela staře, vzrostla světová populace přibližně třikrát. (Na to, že za méně než 70 let nepřibylo nikdy na 6 miliard lidí, je poukazovat až směšné).
Jsem toho názoru, že kdyby byl nynější počet příslušníků našeho druhu na světě maximálně ve výši posledně uvedené kvantifikace, řada problémů, s nimiž je se lidstvu potýkat, včetně přílišného nárůstu spotřeby, by měla přinejmenším mírnější ráz a nabízela by více času k řešení.
Jednou z charakteristik nárůstu světové populace je jeho velká územní nerovnováha. Světová náboženství i vlády se brání omezování natality, takže pradávný boj skrze početní sílu trvá. Za takové (neklidné) situace se nelze divit, že v zemích, kde již déle počet obyvatel stagnuje, či dokonce klesá, např. v Japonsku nebo právě Maďarsku, vyvolává vývoj obavy. Ač to může působit jako znepokojivá představa, nejlepší by bylo usměrňovat natalitu celosvětově. Pořád to může být snazší, než se snažit, aby se všechny státy doopravdy shodly na omezení antropogenního vlivu na klima, neboť to je ve světe krajně rozlišné a životu (v podstatě teplomilného primáta) svědčící dramaticky rozdílně.
Není to tedy feminismus, co mě vede ke sdílení názoru, obsaženého v titulku autorčiny analýzy. Ženy skutečně mateřství nikomu nedluží (s možnou výjimkou sebe, rodičů či partnera). Rozhodně ne populistickým vůdcům. V některých z nich ovšem "vítězí" obavy z (relativně) špatné materiální situace, leckdy naopak fakt příležitostí natolik slibných, že je třeba myslet na to, co nabízejí. (I ztráta pracovních míst může někdy zvýšit porodnost). Z hlediska zlaté střední cesty je, myslím, v státech s úbytkem obyvatelstva, řešením uvažovat o jednom dítěti namísto bezdětnosti.
V obou zemích, jež jsem jmenoval, i v některých dalších, by se ovšem měli případně zamyslet, zda není větší míra přistěhovalectví, jíž se brání, přijatelná více, než se má zato. Nešlo by o nic nového.
"(...) hlavní problém nejsou ženy, ale muži."
Dlouho platilo, že ženy se nevdávaly ze své vůle. Dnes však ano. Lze tedy více než dříve říci, že muži jsou celkem takoví, jaké si za otce svých dětí ženy vybraly. Samozřejmě, ani ženy nekonají docela volně, dlouhodobá zkušenost v nich mluví pro typy s předpokladem ochránit a zabezpečit rodinu. Jsem přece toho názoru, že změna světa záleží především na dnešku více odpovídajícím životním rozhodování žen.
Poslední dění v USA ukazuje, že liberální demokracie ve světě skutečně končí
Jiří Pehe
Jsem toho názoru, že války bývají urychlovačem technického rozvoje a že technický pokrok podněcuje (v návaznosti na válečné škody) ekonomický růst. Není tedy nelogické hledět na technologický progres jako na attrahent změny, včetně rozličných střetů, v nichž jde o novou podobu a rozdělení světa.
Obě světové války spustilo zajisté vícero faktorů (včetně důsledků zavedení všeobecného volebního práva). Využití jedva vynalezených technických prostředků ukazuje, že role moderního průmyslu a snaha zajistit mu větší odbyt mezi důvodně podezřelými nechybí.
Umělá inteligence a další nové technologie jsou dnes ohromnou prioritou, přestože nelze říci, že jsme pro jejich neexistenci donedávna trpěli. Předběžná opatrnost splakala nad výdělkem, jenž kyne nezřízenosti. Soutěž o převahu v oblasti s klíčovým potenciálem je opakováním známého. Ukazuje se, jak těžké, ne-li nemožné, je stabilizovat procesy, jejichž povaha je dána skoro jako seismicita Země.
Proč americká akce ve Venezuele tolik překvapila
Petr Jedlička
Příbuznost mezi zásahem 3. ledna 2026 ve Venezuele a 21. srpna 1968 v ČSSR, jak ji popisuje pan Poláček, je nápadná a jde ještě dále. Týká se dokonce i hlavního cíle a vyvrcholení obou vojenských operací, únosu režimních představitelů!