Neúspěch ve vzdělávání není otázkou dvou krajů, ukazuje analýza PAQ research
Aneta LakomáK nerovnostem ve vzdělávání přispívá chudoba a nestabilní rodinné zázemí. Způsob rozdělování financí zase neodráží potřeby regionů, které by na pomoc znevýhodněným žákům potřebovaly víc peněz. Existují ale i příklady dobré praxe.
Sociologická výzkumná organizace PAQ Research včera zveřejnila mapu vzdělávacího ne/úspěchu, která poukazuje na propojení mezi sociálními a vzdělávacími problémy. Mapa zřetelně ukazuje, že podíl žáků, kteří opakují ročníky či základní školu vůbec nedokončí se v různých částech země liší až desetinásobně. Hlavními faktory, které nerovnost ve vzdělávání ovlivňují, jsou přitom sociální znevýhodnění a destabilizující chudoba rodin.
Celkem čtyři interaktivní mapy ukazují, které části země vzdělávací neúspěšností trpí, co za ni může, jak si s neúspěchy ve vzdělání umí poradit jednotlivé obce a zda je financování nastavené tak, aby dětem skutečně pomáhalo.
Podle odborníků z PAQ Research není neúspěšnost ve vzdělávání ani zdaleka problémem dvou krajů, které se v této souvislosti zmiňují nejčastěji — Karlovarského a Ústeckého. „Chceme překonat takovou mytologii, že jenom dva kraje v ČR jsou neúspěšné, a také překonat stigmatizaci některých regionů,“ říká sociolog Daniel Prokop.
Rozeseté problémy
Rozdíly v úrovni vzdělávání podle něj existují i uvnitř jednotlivých krajů. Často přitom zaostávají jejich periferie. Je těžší sehnat tam kvalitní pedagogy, sociální pracovníky a svou roli může hrát také nedostatečná infrastruktura.
Problémy se vzděláváním významně souvisejí i s mírou sociálních potíží v regionech. Velkou úlohu hraje takzvaná destabilizující chudoba rodin, která se vyznačuje vysokou mírou exekucí a bytovou nouzí rodin s dětmi. Tento typ sociálního zatížení je pro školou povinné velkou zátěží, protože je stresující.
Kvůli nestabilní situaci se děti musí například častěji stěhovat, čímž přicházejí o sociální vazby a chybí jim pozitivní vzory. „Je prokázáno, že hladiny stresových hormonů zvyšují neúspěšnost ve vzdělání,“ říká k situaci Prokop.
Autoři mapy zároveň upozorňují, že některým obcím se daří s nepřízní osudu bojovat. Část z těch, v nichž sociální situace není nejlepší, se například snaží omezit segregaci, pracovat s komunitami nebo zapojit sociální pracovníky. Takovým příkladem může být Krnov.
Krnov — dobrý příklad
„V Krnově proběhla desegregace školství. Funguje tam hodně podpůrných aktivit a z našich dat je vidět, že v porovnání s jinými obcemi s podobnými problémy je tam problém s nedokončenou školní docházkou zhruba poloviční,“ říká Prokop a dodává, že v České republice jsou nerovnosti ve vzdělávání nadstandardní.
Financování školství v České republice neodráží jeho individuální potřeby. „Finance v ČR jsou plošné. Ideální by bylo, kdyby větší část financí zohledňovala sociální znevýhodnění,“ říká Václav Korbel z PAQ research.
Obecně se u nás ročně na žáka vynaloží částka mezi padesáti dvěma až sedmdesáti tisíci korunami a v souhrnu nepanují v tomto ohledu v České republice velké rozdíly. Tento způsob financování obcím s podporou znevýhodněných žáků nepomáhá, i když platí, že čím vyšší neúspěšnost, tím nižší finance.
Odborníci z PAQ Research doufají, že se podaří navázat spolupráci s obcemi, které by pomoc nebo radu, jak z potíží ven, ocenily. Na individuální úrovni už probíhá. „Zatím je spolupráce dána určitou dobrovolností. Je to o hodnotovém nastavení představitelů veřejné správy. Spolupracujeme jenom s těmi, co chtějí,“ upřesňuje pro Deník Referendum Karel Gargulák z PAQ research.
