Petra Gazdíka (STAN) hodnotím jako nejhoršího ministra školství vůbec. Téměř každý týden vystoupil s nějakým nedomyšleným návrhem, co by se mělo změnit, překopat, zrušit… Vzápětí bral své návrhy po jejich odborné veřejné kritice zase zpět. To výrazně zvýšilo nejistotu nejen v řadách učitelů a ředitelů škol, ale i mezi žáky a jejich rodiči. Proto jeho rezignaci vítám. Školství nyní potřebuje především stabilitu, nikoliv zbrklé změny.

Hlavní úlohou ministra je vybojovat pro svůj resort dostatek finančních prostředků. V tomto Petr Gazdík zklamal na plné čáře. Reálné platy ve školství tento rok skokově poklesnou a vrátí se o několik let zpět. Vláda se svému cíli zajistit pedagogickým pracovníkům 130 % průměrné mzdy v ČR v tomto roce výrazně vzdaluje.

Negativní dopady na rozpočty veřejných škol má i přesun skoro jedné miliardy korun na tzv. ostatní neinvestiční výdaje ve prospěch soukromých škol, který bohužel zůstal stranou zájmů médií. Řada škol se již nyní dostala do červených čísel a jejich ředitelé jsou nuceni sanovat tuto položku na úkor nenárokové části platu učitelů. Z plánovaného navýšení platů pedagogických pracovníků o 2 % oproti loňskému roku tak nezbude nakonec skoro nic. I proto vyhlásily školské odbory stávkovou pohotovost.

Nepromyšlené změny

Petr Gazdík chtěl zrušit Cermat, což je přímo řízená organizace ministerstva školství, která zajišťuje testování žáků. Následně zjistil, že je zakotven v zákoně, a tak snadno to tudíž nepůjde. Rozhodl se proto alespoň zrušit jednotnou přijímací zkoušku, kterou Cermat organizuje.

Proč ale rušit testy z češtiny a matematiky, když je využila většina ředitelů středních škol i v loňském roce, kdy byly dobrovolné? Maturitní zkoušku chtěl překopat tak, že testy budou ověřovat jen minimum a žák je bude moci skládat klidně už v prvním ročníku střední školy. A proč ne rovnou na základce, ptám se já…

Připojme k tomu ministrovy fráze, že se v České republice učí jako v 19. století nebo jako za Marie Terezie, což jednak není pravda, ale především to uráží ty všechny učitele, kteří se dnes a denně snaží svou výuku inovovat. Nebo výroky o seškrtání učiva o 50 procent. Mimochodem, „učivo“ je podle oficiálního kurikulárního dokumentu, což je Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, z podstaty volitelné…

Petr Gazdík prosazoval novelu zákona o pedagogických pracovnících, podle níž bude moci ředitel školy prohlásit člověka bez pedagogického vzdělání za kvalifikovaného učitele. Proti této novele se postavili rektoři českých univerzit a děkani pedagogických, filozofických i přírodovědeckých fakult. A dále řada učitelských organizací včetně Pedagogické komory nebo školských odborů.

Ředitele tří tisíc nejmenších základních a mateřských škol připravil Petr Gazdík o zástupce. Tím se prý ušetří více než půl miliardy korun. Ředitele těchto škol to však ještě více zatíží.

Petr Gazdík se bohužel obklopil především lidmi, kteří v oblasti vzdělávání zastávají výrazně menšinové názory, ale chtějí je shora vnutit všem. Příkladem může být majitel firmy Scio Ondřej Šteffl, proti jehož urážlivým výrokům na adresu učilišť se ohradili na školské tripartitě zástupci zaměstnavatelů i zaměstnanců.

Příští ministr

Nový ministr by měl více naslouchat návrhům učitelů z praxe, rozhodovat se na základě odborné analýzy dat a nepodléhat lobbistům. Příštího ministra čeká náročný úkol zprofesionalizovat práci MŠMT a obnovit ztracenou důvěru učitelů v MŠMT. Úřad by měl pracovat mnohem transparentněji než doposud.

Když jsem například na ministerstvo školství tázal na to, jak vznikala aktuální novela zákona o pedagogických pracovnících, obdržel jsem odpověď, že byla konzultována během neformální snídaně s ministrem. Neexistuje tudíž ani zápis z jednání, ani seznam účastníků této schůzky.

Takto by se určitě nikdy postupovat nemělo. Na MŠMT by se měly obnovit pracovní skupiny složené ze zástupců organizací, které se danou problematikou zabývají. Takto fungoval úřad ještě v prvním roce působení předchozího ministra školství Roberta Plagy (ANO). Ten ale tento transparentní a participativní způsob projednávání chystaných změn ve vzdělávání bohužel postupně opustil. Příkladem může být tzv. malá revize RVP ZV se spoustou škrtů v různých vzdělávacích oborech, které MŠMT s nikým nekonzultovalo.

Ministr je vždy politický post, ať už ho zastává člen nějaké strany či hnutí nebo „odborník“. Určitě by bylo dobré, abychom znali jméno nového ministra (nebo lépe ministryně) školství co nejdříve.

A myslím si, že změn potřebuje resort spíše méně. Nic zásadního se nestane, pokud odložíme Gazdíkem ohlášené změny maturit, jednotné přijímací zkoušky na střední školy, revize rámcových vzdělávacích programů apod. Bylo by ovšem vhodné provést na MŠMT obdobný audit, jaký proběhl nedávno v Cermatu. Už kvůli kauze, na kterou upozornil web Neovlivní.