Petr Gazdík toho naštěstí moc nestihl. Je však otázkou, kdo přijde po něm
Radek SárköziOdchod Petra Gazdíka z ministerstva je dobrou zprávou. Šlo o nejhoršího ministra školství vůbec. Jeho nápady bortily vlastní strukturu českého školství, a ohrožovaly tak zázemí učitelů i vyhlídky žáků. Příští ministr se musí chovat jinak.
Petra Gazdíka (STAN) hodnotím jako nejhoršího ministra školství vůbec. Téměř každý týden vystoupil s nějakým nedomyšleným návrhem, co by se mělo změnit, překopat, zrušit… Vzápětí bral své návrhy po jejich odborné veřejné kritice zase zpět. To výrazně zvýšilo nejistotu nejen v řadách učitelů a ředitelů škol, ale i mezi žáky a jejich rodiči. Proto jeho rezignaci vítám. Školství nyní potřebuje především stabilitu, nikoliv zbrklé změny.
Hlavní úlohou ministra je vybojovat pro svůj resort dostatek finančních prostředků. V tomto Petr Gazdík zklamal na plné čáře. Reálné platy ve školství tento rok skokově poklesnou a vrátí se o několik let zpět. Vláda se svému cíli zajistit pedagogickým pracovníkům 130 % průměrné mzdy v ČR v tomto roce výrazně vzdaluje.
Negativní dopady na rozpočty veřejných škol má i přesun skoro jedné miliardy korun na tzv. ostatní neinvestiční výdaje ve prospěch soukromých škol, který bohužel zůstal stranou zájmů médií. Řada škol se již nyní dostala do červených čísel a jejich ředitelé jsou nuceni sanovat tuto položku na úkor nenárokové části platu učitelů. Z plánovaného navýšení platů pedagogických pracovníků o 2 % oproti loňskému roku tak nezbude nakonec skoro nic. I proto vyhlásily školské odbory stávkovou pohotovost.
Vláda se ani tento, ani příští rok příliš nevzdálí od onoho zpráchnivělého požadavku sto třiceti procent průměrné mzdy. Před třiceti lety to byl v době nutného přizpůsobování školské soustavy poklesu počtu dětí a změně českého venkova ještě rozumný kompromisní požadavek (a jako takový se dostal do vládního prohlášení), dnes bezobsažná mantra.
Malér je jinde -- klesne reálná učitelská mzda, tak jako klesne i ta republiková. A to odhalí zpráchnivělost generálního požadavku -- totiž honění poměrného čísla bez ohledu na věkové a regionální rozdíly a prohlubování propasti mezi pedagogickými a nepedagogickými zaměstnanci školství.
V čem má ovšem Sárközi pravdu, to je Gazdíkova privatizace podstatných částí funkcí ministerstva, de facto přeměna ministerstva v rejdiště spřátelených lobbistů a podnikatelů ve školství.