↗

Figurky se chce na české politické scéně vzdát málokdo, a tak se jí drží zuby nehty. Lidé v České republice by si zasloužili lepší politické představitele. Porušení politické integrity by mělo znamenat: kostky jsou vrženy. Foto Pixabay

Letošní volební klání o místa v zastupitelstvech obcí a třetinu křesel v Senátu jsou definitivně za námi. Voliči by si teď možná chtěli od politiky trochu vydechnout, než se v lednu vydají vybrat nejvyššího ústavního činitele, ale závod o Hrad už paralelně odstartoval a bude jen gradovat.

Současné české politické soutěži přitom dominuje — slovy klasika — „takový ošklivý a skoro bych řekl zlý, nepěkná věc“. Jednotlivé politické subjekty se vehementně osočují, kdo z jejich představitelů by měl vyvodit politickou odpovědnost za  předchozí činy a kroky a do jaké míry.

To je v demokratickém zřízení postaveném na hodnotách právního státu sice správná a zdravá věc a je to také neoddělitelná součást věčného souboje mezi vládou a opozicí, jenže v podání našich političek a politiků působí dost bizarně a mnohdy až tragikomicky. Proto se nabízí analogie s deskovou hrou Člověče, nezlob se! Pojďme se tedy podívat, kteří hráči se zlobí a nechtějí přicházet o své funkce, respektive figurky na hracím poli české politiky.

Odcházím! Ale vlastně jen napůl…

Příkladů najdeme celou řadu. Kabinet Petra Fialy (ODS) proklamoval za pomoci jednoho všeobjímajícího hesla „Změna“ také snahu navrátit občanům alespoň základní důvěru v politiku.

Andrej Babiš, trestně stíhaný předseda hnutí ANO, nasadil během své vlády laťku tak nízko, že ji prakticky stačilo jen bez větší námahy překročit. Přitom podle červnových dat střediska empirických výzkumů STEM důvěřovalo v České republice prezidentu republiky 37 procent lidí, Senátu taktéž 37 procent, Poslanecké sněmovně 36 procent a členům vlády pouhých 30 procent.

Loňské jmenování Pavla Blažka (ODS) ministrem spravedlnosti proto v nově formované vládě „Změny“ nejprve budilo rozpaky a poté potvrdilo obavy — vzhledem k jeho zásahům do fungování Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, které dozoruje kauzu v níž sám figuruje jako prošetřovaný.

Rozpaky budí i nadále, protože při říjnové razii Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) v jejich síti uvízli blízcí Blažkovi spolupracovníci a spolustraníci z ODS — kvůli kupčení s brněnskými byty. Pan Blažek se ale přes kritiku ze strany médií a Transparency International zatím nadále drží v „ministerském domečku“.

Další úder už tak nízké důvěře ve volené představitele uštědřila kauza Dozimetr, směřující z pražského magistrátu do nejvyšších pater celostátní politiky. Po počáteční negaci následované rétorickou agresí ze strany dotčených napříč politickým spektrem přišla fáze smlouvání.

Stanislav Polčák, který jezdil na dovolenou s Michalem Redlem, překupníkem s vlivem a jednou z hlavních postav kauzy, pozastavil v červnu členství v hnutí STAN. Již předtím čelil kritice za finanční odměnu spojenou s prosazením zákona o odškodnění pro obce postižené výbuchem ve Vrběticích a vzdal se proto v březnu své „figurky” v podobě místopředsedy Starostů a nezávislých. Mohlo by se tedy zdát, že vyklidil politické pozice. Chyba lávky! Pan Polčák nadále vykonává funkci europoslance a vzdát se „bruselského domečku“ zřejmě nemíní.

Podobný postup zvolil i Petr Gazdík (STAN), který s podnikatelem Redlem vedl šifrovanou komunikaci. Pan Gazdík rezignoval z postu ministra školství, ale poslaneckou figurku si ponechal. Ačkoliv se jedná o správnou, byť polovičatou reakci, v kontrastu s ministrem Blažkem působí skoro až jako ukvapené a přehnané rozhodnutí.

Třemi fázemi — popírání, agrese a smlouvání — si prošla také Jana Mračková Vildumetzová (ANO) a navrch přidala depresi a později i smíření. Vildumetzová tak dlouho bagatelizovala osobní vazby na dalšího obviněného v kauze Dozimetr, podnikatele Zakaríu Nemraha, až se na YouTube objevilo její video, v němž pan Nemrah figuruje jako svědek na její svatbě, a dokonce kmotr jejího dítěte. Kdo by si to ale pamatoval…

Celá tato politická tragikomedie vyústila v tiskovou konferenci, kde paní Vildumetzová v slzách oznámila rezignaci na místo místopředsedkyně Poslanecké sněmovny. Prý se vždy snažila bojovat proti korupci a byla na ni uspořádána jen další mediální štvanice.

Její projev nepůsobí dvakrát přesvědčivě, když hned vedle ní stojí Andrej Babiš, který stojí v dlouholetém střetu zájmů, profituje z veřejných rozpočtů a pomáhá svému soukromému koncernu Agrofert. Asi nebude překvapením, že poslanecké lavice paní Vildumetzová neopustila. „Sněmovní domeček“ zůstal uhájen.

Kde budou kostky teprve vrženy?

Světla reflektorů a pozornost médií s končícím létem upoutal právě Andrej Babiš. V září stanul před soudem při zahájení procesu, kde figuruje jako jeden z obžalovaných ze spáchání dotačního podvodu v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo.

Spolu s další obžalovanou Janou Nagyovou (ANO) si dokázali vyšetřit čas jak na soud, tak i na kampaň v rámci senátních voleb na Jihlavsku. Tentokrát figurka paní Nagyové po opuštění startu do „senátního domečku“ ve druhém kole voleb nedoputovala. Zůstal tak jen nenaplněný sen o imunitě.

Expremiér Babiš se ovšem stal pomyslným „vítězem“ ve hře s občany na politickou integritu. Nikdy neodstoupil a rozhodovat museli voliči a loňské sněmovní volby. Figurky poslance a předsedy ANO drží nadále. Těžko však může nastavovat opoziční zrcadlo formou pseudomorálních apelů a pokryteckých prohlášení, když je téměř od pondělí do pátku u soudu.

Nadto se do Senátu mezi zákonodárce snažil dostat obžalovanou osobu, a to vší marketingovou silou pátého nejbohatšího Čecha, který si oproti loňskému roku polepšil o třiatřicet miliard korun a ovládá přes třicet procent mediálního trhu v této zemi. Babišova kandidatura na prezidenta je přese všechno stále otevřenou, byť méně pravděpodobnou možností.

Štěstí na dobré hody kostkou možná už brzo vyprchá také Janu Wolfovi (KDU-ČSL). Ten je aktuálně obžalovaný v kauze machinací se sportovními dotacemi na Magistrátu hlavního města Prahy a ještě nedávno stál ve stínu výše uvedených.

Celou dotační kauzu v roce 2017 otevřela Transparency International, a kromě zastupitele Wolfa v ní najdete i další známé figurky pražské politiky. Pan Wolf se i přes obžalobu překvapivě znovu ucházel o místo v pražském zastupitelstvu a v letošních komunálních volbách uspěl.

Dnes je tak jedním z bodů sváru ve vyjednáváních mezi současnou koalicí SPOLU pro Prahu a Piráty Zdeňka Hřiba. Jak jednání dopadne, zda opět zvítězí hra na politickou integritu a „pražský domeček“ bude uhájen, nebo se dočkáme výměny figurky, se dozvíme už brzy.