Česká republika se nedlouho po vystoupení německého kancléře Olafa Scholze v pražském Karolinu opět stala středobodem evropské politiky. Zásluhu na tom má konání prvního summitu Evropského politického společenství, který se uskutečnil minulý týden v Praze. Evropské politické společenství má být platformou pro výměnu názorů a řešení problémů mezi státy Evropské unie a všemi dalšími státy Evropy včetně Turecka, Islandu nebo Velké Británie.

S ohledem na účast — na Pražském hradě se sešlo celkem čtyřiačtyřicet hlav států či vlád — lze pražský summit považovat za úspěch české vlády a diplomacie. Český úspěch je však především organizační, protože k ustavení Evropského politického společenství vyzval v květnu letošního roku ve Štrasburku francouzský prezident Emmanuel Macron a o svolání summitu požádali Petra Fialu vrcholní představitelé Evropské unie.

Evropa jako geopolitický aktér

Vznik Evropského politického společenství je především reakcí na situaci po Putinově invazi na Ukrajinu. Úzce však také souvisí s Macronovým konceptem evropské suverenity. Například David Klimeš zhodnotil summit jen jako „fotosummit“, který nepřinesl prakticky nic konkrétního. Je to nepřesné hodnocení právě proto, že pomíjí vztah Evropského politického společenství a konceptu evropské suverenity.

Přinejmenším pro francouzského prezidenta je Evropské politické společenství nástrojem jak dále posílit evropskou suverenitu — ať už mluvíme o Evropě jako o kontinentu nebo jen o Evropské unii. Po vzniku Evropského politického společenství budou moci Evropané řešit problémy evropského kontinentu ve skutečně kontinentálním formátu. Příkladem může být aktuální vývoj, kdy prostředníkem mezi Arménií a Ázerbájdžánem již není Putin, ale Macron a Evropská unie.

Macron navrhl vytvořit Evropské politické společenství v projevu, kterým zakončil v květnu letošního roku Konferenci o budoucnosti Evropy a ve kterém jasně podpořil další prohloubení integrace v rámci Evropské unie. Macron, stejně jako Scholz, považuje prohloubení integrace Evropské unie za podmínku posílení její suverenity. Vznik Evropského politického společenství umožňuje Evropské unii udržet svou vnitřní integrační ambici a zároveň zintenzivnit spolupráci s ostatními státy kontinentu.

Evropská unie a Evropa jsou dvě různé věci, vždy rádi připomenou zejména euroskeptici. Průběh pražských jednání však potrdil, že země, které nejsou členy Evropské unie, přijímají model spolupráce vycházející z diskusí uvnitř Evropské unie a pražský summit tak můžeme považovat za důkaz, že „EU je pilířem pro Evropu jako takovou“, jak řekl bývalý český premiér a eurokomisař Vladimír Špidla pro Český rozhlas.

Evropská unie učinila v Praze další krok na cestě od pouhé zóny volného obchodu ke geopolitickému aktérovi. A právě proto ještě přímo v Praze oznámili Macron, Scholz a nizozemský premiér Mark Rutte založení nového institutu BIG — Bruselského institutu pro geopolitiku.

Podle informací týdeníku Respekt oslovili zakladatelé také Českou republiku, ta se ale zatím účastnit nehodlá. Odmítnutí dobře ilustruje současnou pozici Petra Fialy, který je v Evropě považován za umírnějšího politika, než je například Mateusz Morawiecki, sám ale jakoby preferoval vztahy právě s polským premiérem.

Francouzi si v poslední době připravili na Čechy malou diplomatickou ofenzívu, která zahrnovala konferenci připomínající de Gaullovo prohlášení mnichovské dohody za „nicotnou a neplatnou“ nebo rozhovor prezidenta Macrona pro Hospodářské noviny. Je škoda, že jejím výsledkem nebyla účast České republiky na založení BIGu — byla by to vynikající příležitost jak propojit českou diskusi o Evropě s názory evropského integračního mainstreamu, který dnes reprezentují právě francouzský prezident a německý kancléř.

Názory lidí aktuálně ovlivňujících pozici českého státu jsou totiž tomuto mainstreamu stále velice vzdáleny. Ondřej Krutílek, asistent europoslance Alexandra Vondry a poradce premiéra Fialy, vysvětloval na stránkách stejného českého deníku, který přinesl rozhovor s Macronem, že stále platí, že žádné evropské zájmy neexistují, jsou jen „zájmy více států, které se překrývají“.

Evropané dnes zjišťují, že ve srovnání se Spojenými státy mohou Ukrajině poskytnout jen poměrně malé množství zbraní, protože jinak by jejich vlastní armádní sklady zůstaly prázdné. Je to důsledek nejen nedostatečného financování, ale také výsledek uplatňování názoru, že neexistují evropské zájmy, ale jen zájmy více států, které se právě aktuálně překrývají. Jednotlivé státy se soustředily na vývoj vlastních zbraňových systémů, což způsobilo, že dnes vyrábí jen malé série a finanční prostředky investované do obranného průmysl jsou v rámci celé Evropské unie vynakládány neefektivně.

Armáda jako jeden z atributů státní suverenity je jistě specifická oblast, ve které nelze očekávat rychlou integraci. Evropané dnes však už i v této oblasti vidí, že své národní přístupy musí přinejmenším více koordinovat v zájmu jednoho společného evropského zájmu na větší obranyschopnosti Evropy — a to nejen kvůli Rusku, ale také proto, že Spojené státy se mohou brzy zaměřit hlavně na oblast Asie a Tichomoří, jak tento týden upozornil ředitel Evropské obranné agentury Jiří Šedivý.

Hledá se politik evropského formátu

Summit Evropského politického společenství přinesl množství bilaterálních schůzek, což ale neznamená, že Česká republika jako členský stát Evropské unie může ustrnout v euroskeptické preferenci pouhé mezivládní spolupráce. Jak již bylo výše řečeno, nejen pro Macrona představuje Evropské politické společenství způsob jak nerezignovat na integrační ambici uvnitř Evropské unie.

Ve stejném projevu, ve kterém Macron navrhl založení Evropského politického společenství, zároveň řekl, že v rámci Evropské unie nesmí ti, kteří jsou k další integraci skeptičtí, brzdit ty, kteří chtějí postupovat rychleji. Politika založená na přesvědčení, že jsou jen „zájmy více států, které se překrývají“, může Českou republiku dostat mimo hlavní proud evropské integrace.

Po skončení pražského summitu zveřejnil Emmanuel Macron na sociálních sítích video atraktivním způsobem shrnující jeho pobyt v Praze. Úsměvné české stížnosti, že si Macron takto přivlastňuje úspěchy českých organizátorů, doplnily reakce jiných českých uživatelů sociálních sítí, kteří by rádi viděli podobně působivá videa také od českých politiků. Videa francouzského prezidenta ovšem nejsou působivá jen kvůli zručnému zvládnutí reklamního řemesla.

Tématem Macronových videí jako je to, které vzbudilo rozruch na českém internetu, je samozřejmě především Macronova osoba — ale je jím také Evropa. Macron v nich totiž mluví o Evropě a nebojí se přitom oslovovat nejen Francouze, ale rovnou všechny Evropany. Václav Bělohradský v jedné ze svých přednášek mluvil před lety o tom, že proces sjednocování Evropy byl ještě v 60. a 70. letech zdrojem autority politiků, kteří jej podporovali a realizovali.

Macron, který se ve svých evropských projevech pravidelně odkazuje na Jeana Monneta, Roberta Schumana nebo v souvislosti s Evropským politickým společenstvím na Françoise Mitterranda, si je zcela určitě této historie vědom a nejen poslední české reakce na jeho působení ukazují, že Macronův evropský přesah oslovuje Evropany napříč kontinentem a lidé by rádi něco podobného viděli i u dalších politiků.

„Těžko najít politika evropského formátu, když se nemluví o Evropě,“ zhodnotil na stanici Vltava současnou českou realitu Jacques Rupnik. Co všechno se může stát, když se o Evropě naopak mluví, demonstroval právě pražský summit Evropského politického společenství. Celá Evropa se sešla v jednom sále nejen kvůli momentální mezinárodní situaci, ale také v reakci na rozhodnutí Evropské unie stát se geopolitickým aktérem a důsledným obhájcem evropské suverenity.

Za vznikem Evropského politického společenství stejně jako za prosazováním konceptu evropské suverenity stojí jasná představa Emmanuela Macrona o budoucnosti Evropy. A proto, chceme-li mít stejně působivá videa jako má francouzský prezident, musíme mít podobně jasnou představu o budoucí podobě Evropy. Tak zní minimální poučení, které bychom si z pražského summitu měli odnést.