Dnešní Francie připomíná probouzející se sopku nebo sud s prachem. Už dlouho nezažila tak masové stávky a demonstrace i tolik výbuchů násilí. Rozbuškou byl vládní návrh důchodové reformy, se kterou přišel Emmanuel Macron původně už v roce 2017 a od té doby ji několikrát předělal, několikrát změnil argumentaci, proč má být potřebná a proč právě v téhle podobě.

Francouzi protestují nejen proti posunu odchodu do důchodu ve čtyřiašedesáti letech místo dosavadních teoretických šedesáti dvou, ale kvůli řadě dalších aspektů reformy, i kvůli všeobecné frustraci.

Jak se celá záležitost reformy promítá do politického života země? Rozložení politických sil je ve Francii do jisté míry podobné našemu. Vládne tam centristická pravice a opozicí jsou více či méně antisystémové síly, u nichž si lze těžko představit, že by mohly někdy být vládní alternativou. Tedy slepá ulička.

Nedávné hlasování o nedůvěře vládě spojené s důchodovou reformou jen vyostřilo rozpad politické scény na tyto dva nesmiřitelné tábory. Uvnitř heterogenní opozice se stále víc stýkají zájmy levice a krajní pravice, obě se chovají jako totální protivníci vlády.

Hlasování o nedůvěře vládě bylo neobyčejně dramatické, plné útoků, hluku a křiku ze strany opozice, které evidentně nešlo o reformu, ale o to svrhnout vládu a nejlépe i Macrona, kdyby to šlo. Kdo slyšel vystoupení předsedkyň poslaneckých klubů před hlasováním, neviděl valný rozdíl mezi vystoupením Mélenchonových Nepoddajných a Národního sdružení Le Penové. A obě strany, veškerá levice i krajní pravice, hlasovaly jako jeden muž pro nedůvěru.

Republikáni na pokraji rozpadu

A co bylo velmi podstatné: hlasovala pro ni i třetina poslanců klasické pravice Republikáni, takže nedůvěra neprošla jen o devět hlasů — v parlamentu o 577 křeslech. Tímto okamžikem se strana Republikánů štípla na dvě křídla, která bude velmi těžké udržet pohromadě, a není vyloučené, že se strana rozpadne. Těžko si představit, že by sestavovala příští vládu.

V situaci, kdy Macron nemá parlamentní většinu, k níž mu schází čtyřiačtyřicet hlasů, byli Republikáni poslední rok prakticky jeho jediným záchranným pásem. Jako jediná strana opozice se chovali státotvorně a jeho návrhy zákonů většinou podpořili. U hlasování o nedůvěře se jejich vedení rozhodlo žádný návrh na odvolání nepodpořit, vyvolalo by to údajně v zemi zmatek a bylo by to vodou na mlýn krajně pravicovému i levicovému extrému.

Navíc až na jisté nuance s prezidentovou reformou souhlasili, obsahovala v podstatě program jejich prezidentské kandidátky Valérie Pécresseové z roku 2022. Pécresseová šla do kampaně dokonce s věkem pětašedesáti let odchodu do důchodu.

Jenže třetina Republikánů teď zvedla navzdory rozhodnutí vedení strany ruku pro nedůvěru vládě. Jejich pohnutky byly různé, kromě zákulisních slibů hrálo roli, že i jejich voliči reformu odmítají a oni riskovali, že by přišli o jejich podporu.