Jak si státy Evropské unie vedou v boji proti inflaci?

Aude Martinová

Příspěvky ohroženým chudobou, nižší daně, regulace cen... Evropské země podnikají kroky k omezení inflace. Spoléhají se přitom na stejné mechanismy? Jsou některé strategie, s nimiž přišly vlády Evropské unie, účinnější než jiné?

Jedním z příkladných opatření proti důsledkům inflace, které zohledňuje sociální i ekologické zájmy, je zavedení měsíční jízdenky za devět euro platné pro všechny regionální vlaky. Foto Lupus in Saxonia, WmC

Inflace v Evropské unii meziročně dosahuje 7,8 %. Žádná vláda ji proto už nemůže ignorovat. Ne všechny země jsou však zasaženy stejně. Nizozemsko se potýká s inflací ve výši téměř dvanáct procent, Španělsko a Slovensko skoro deset procent, zatímco Itálie nebo Řecko se blíží průměru eurozóny (7,5 %). Ve Francie či Finsku je inflace spíše nižší (5,1 %, resp. 5,6 %).

V Evropě zavládla inflace

Vizualiazace dat z Eurostatu ukazuje meziroční vývoj inflace v Evropské unii a eurozóně od roku 2007.

Vizualizace dat z Eurostatu ukazuje, že inflací nejsou všechny evropské země zasaženy stejně: meziroční míra inflace ve vybraných zemích EU v dubnu 2022.

Francouzská vláda přijala od listopadu několik opatření na ochranu kupní síly domácností. Ceny plynu a elektřiny byly zmrazeny takzvaným tarifním štítem. Vedle toho se inflační příspěvek ve výši sto eur vyplácen těm, jejichž příjem je nižší než dva tisíce eur čistého měsíčně. A příspěvek na energie ve výši sto eur je určen pro lidi s nejnižšími příjmy.

Navíc také od 1. dubna vstoupila v platnost sleva patnáct centů na každý litr pohonných hmot. Jaké mechanismy použili proti inflaci v jiných zemích?

Tři typy opatření

„Opatření nejsou v jednotlivých zemích nikdy stejná, protože národní kontexty jsou specifické a vlády je musí zohlednit. Ale v zásadě se v Evropě začaly od podzimu 2021 — a ještě intenzivněji od vypuknutí války na Ukrajině — používat tři hlavní typy opatření: jsou to jednak příspěvky pro nejvíce ohrožené chudobou, dále dočasné snížení daní a cen pohonných hmot a konečně v menší míře se využívá také regulace cen,“ vysvětluje ekonomka společnosti Pictet Wealth Management Nadia Gharbiová.

Podle zjištění Bruegelova institutu, který zkoumal reakce jednotlivých států, zavedly všechny země Evropské unie s výjimkou Bulharska a Maďarska nějaký typ opatření, které cílilo na pomoc osobám nejvíce ohroženým chudobou. Forma a rozsah těchto příspěvků se samozřejmě liší.

V Belgii mají domácnosti s ročním příjmem do 19 800 eur — plus 3600 eur za každou další osobu v domácnosti — nárok na energetický příspěvek v hodnotě osmdesáti eur. V České republice se o deset procent zvýšilo existenční a životní minimum. Řecko pak seniorům s nízkými důchody začalo vyplácet finanční příspěvek 200 eur. A Litva se rozhodla do konce roku 2022 vyplatit každý měsíc patnáct až dvacet euro 150 000 ohroženým domácnostem.

Politické nástroje se přitom někdy kombinují. Kupříkladu v Portugalsku byly domácnosti nejvíce ohrožené chudobou osvobozeny od dvou typů daní, což jim sníží výdaje za elektřinu. Stejný přístup uplatnil v listopadu Kypr, který na šest měsíců snížil nejchudším domácnostem sazbu DPH na elektřinu z 19 % na 5 %.

Většina snížení daní přijatých evropskými vládami však není cílená. Prospěch z něj tak mají všichni občané bez ohledu na výši svých příjmů. Jedná se především o snížení daně z elektřiny, benzínu nebo souběh obou opatření.

„Výhodou snížení daní je, že to spotřebitelé okamžitě pocítí. Na druhou stranu si to ale do budoucna vyžaduje vysoké náklady. Problém je také to, že snížení daní necílí přímo na nejchudší domácnosti,“ vysvětluje Nadia Gharbiová. Cílené příspěvky sice na rozdíl od snížení daní nesnižují cenu zboží, ale jsou výhodné v tom, že se zaměřují právě na ty nejohroženější.

Třetím mechanismem ke zkrocení inflace je regulace cen. Francouzský tarifní štít zastropoval ceny elektřiny a plynu. Podobnou strategii zvolilo například Estonsko a Rumunsko. Nejprve v lednu zmrazily ceny elektřiny a následně v březnu i ceny plynu.

Španělsko a Portugalsko podnikly ještě radikálnější krok a vyňaly ceny elektřiny z tržních mechanismů. Musely ale získat od evropských institucí povolení opustit evropský cenový mechanismus. To jim bylo umožněno koncem dubna. Stalo se to i díky tomu, že propojení jejich elektrické sítě s ostatními částmi evropského kontinentu je jen omezené.

Evropský cenový mechanismus vypočítává cenu elektřiny na kontinentu podle nákladů na poslední megawatthodinu dodanou do sítě. V tomto případě je to cena plynu, který se často používá jako záloha pro jiné zdroje elektřiny — jaderné nebo obnovitelné — v době spotřební špičky.

„Cena plynu, která se [na Pyrenejském poloostrově] od loňského léta zvýšila pětinásobně, vedla ve Španělsku k celkovému zdražení elektřiny,“ poznamenává Ticiano Brunello, ekonom Crédit Agricole zaměřený na Španělsko a Portugalsko. Cena megawatthodiny plynu ve španělské a portugalské síti byla v prvních týdnech uplatňování nového systému zastropována na čtyřiceti eurech a postupně se bude zvyšovat na padesát eur.

„Výsledkem tohoto mechanismu [...] je, že průměrná denní cena za megawatthodinu činí přibližně 130 nebo 140 eur,“ vysvětluje ekonom. To je podstatně méně než 283 eur, jichž cena dosahovala před zavedením opatření.

Zdanění nadměrných zisků

Výjimečné okolnosti vyžadují výjimečná opatření. Nárůst inflace otevřel diskusi o zdanění korporátních zisků. A to zejména energetických firem, které v současné době těží z vysokých cen svých produktů do té míry, že podle odhadů Mezinárodní energetické agentury budou jejich celosvětové zisky v roce 2022 dosahovat více než 200 miliard eur. Tato instituce doporučuje vládám zvážit zvýšení daní z těchto nečekaných zisků.

V Evropě k tomuto kroku zatím přistoupily pouze Itálie a Rumunsko. Řím v březnu přijal desetiprocentní daň z nečekaných zisků a v květnu ji výnosem zvýšil na pětadvacet procent. Bukurešť zase v říjnu 2021 oznámila, že osmdesáti procenty zdaní příjmy z prodeje každé megawatthodiny za více než 91 eur.

Evropské země, které nejsou součástí eurozóny, mají vlastní centrální banky. Ty nespadají pod kontrolu Evropské centrální banky (ECB) a to jim dává další možnost při řešení inflace: úpravu úrokových sazeb. Tyto sazby stanovené centrálními bankami určují cenu, za kterou půjčují ostatním bankám v zemi, a tedy nepřímo i cenu, za kterou budou komerční banky nabízet půjčky domácnostem a firmám.

Zvyšování sazeb zpomaluje hospodářskou aktivitu, naopak jejich snižování ji stimuluje. Evropská centrální banka zatím neoznámila zvýšení svých klíčových sazeb, ačkoli si pro to v nadcházejících měsících připravuje půdu.

Některé země mimo eurozónu se však k tomuto kroku již odhodlaly. To je případ Polska. V této zemi, kde je většina úvěrů na bydlení úročena variabilními sazbami, rozhodnutí centrální banky pravděpodobně zatíží rozpočty domácností. Zvýšit své úrokové sazby se také nedávno rozhodly Maďarsko, Švédsko a Česká republika.

Jde však v případě úpravy úrokové sazby o účinný nástroj? Ne vždy. „Inflace, kterou zažíváme, není měnového původu, a proto nemá měnové řešení," říká Olivier Passet, ředitel výzkumu ve společnosti Xerfi. „Útok na kořeny dnešní inflace vyžaduje zásah v oblasti struktury nabídky [...]. To znamená podporu tepelné izolace, elektrifikace dopravy a průmyslu, nízkouhlíkové výroby energie [...], podporu proměny infrastruktury pro skladování strategických surovin, těžebního průzkumu, zemědělství atd.“

Centrální banky by proto raději měly držet své úrokové sazby na nízké úrovni, aby umožnily vládám vynaložit co nejvíce prostředků na všechny potřebné změny. Právě ty by totiž v některých odvětvích mohly snížit nerovnováhu mezi nabídkou a poptávkou a z toho vyplývající nárůst cen.

Připravovaná opatření

Soubor nástrojů využívaných evropskými vládami se v nadcházejících týdnech a měsících bude rozšiřovat. „Mimo jiné Itálie a Španělsko prosazují koordinovaný přístup při vytvoření strategických zásob a nákupů zemního plynu. Jiné země, jako Maďarsko a Česká republika, chtějí revidovat trh s emisními povolenkami. A Francie chce na evropské úrovni změnit pravidla pro stanovení ceny elektřiny,“ říkají Giovanni Sgaravatti, Simone Tagliapietra a Georg Zachmann z Bruegel Institute.

Dosavadní opatření proti inflaci se zaměřovala především na ceny energií. Válka na Ukrajině však otevírá další možnosti, zejména v zemědělském sektoru. Například Španělsko povolilo supermarketům omezit počet prodávaných kusů, které si spotřebitel může koupit, aby byla zajištěna dostupnost pro všechny. A Řecko snížilo sazbu DPH na hnojiva — jejichž významným vývozcem je Rusko — z třinácti na šest procent.

Inflační krize postupně zasáhne i další odvětví. „Když ceny energií zůstávají příliš dlouho vysoké, projeví se to nakonec ve výrobních nákladech, a tedy i v cenách produktů,“ vysvětluje Nadia Gharbiová. Znamená to, že se budou dále snižovat daně nebo regulovat ceny?

Ne, tyto páky nebudou k řešení inflace stačit, protože neléčí příčinu problému. Ta spočívá v několika faktorech: v geopolitickém kontextu, který bude pravděpodobně trvale narušen válkou na Ukrajině, v globalizaci obchodu a s ním spjatými převratnými změnami v našich ekonomikách, které jsou nyní také nuceny vzdát se fosilních paliv a přizpůsobit se změnám klimatu.

Odtud pramení paradox, na který upozornili Jonathan Marie a Virginie Monvoisinová z Economistes Atterrés: „Inflace sice svědčí o závažných ekonomických dysfunkcích, ale prioritou hospodářské politiky by neměl být boj proti ní.“

Nehrozí, že opatření proti inflaci povedou k opomíjení ekologických priorit? Lze oba zájmy sladit? „Ochrana zranitelných domácností [před inflací] je nezbytná, ale je důležité, aby výsledná opatření [...] nesnižovala pobídky k rozvoji čisté energie,“ prohlásil již v říjnu Laurence Boone, hlavní ekonom OECD.

Obě priority skutečně sladit lze, jak ukazují některé příklady. V Německu spolková vláda oznámila, že po dobu tří měsíců zavádí jízdenku, která umožní využívat regionální veřejnou dopravu za 9 eur měsíčně. Švédsko zvýšilo dotace na nákup elektromobilů. Rumunsko poskytuje nejchudším domácnostem dotace na nákup energeticky účinných řešení pro jejich domy. A protože nejlevnější energie je ta, která se nespotřebuje, omezila Itálie teplotu klimatizace ve veřejných budovách na 25 stupňů.

Z anglického textu How are EU countries doing against inflation? přeložil OTAKAR BUREŠ. Text je výsledkem spolupráce organizací sdružených v European Data Journalism Network, jejímž českým členem je Deník Referendum. Text nezahrnuje opatření uskutečněná během června. Text vychází s podorou FES Praha.