↗

Jeden z liberálních členů Sněmovny reprezentantů Jamie Raskin krátce po tiskové konferenci ke schválení zákona o redukci inflace Sněmovnou reprezentantů. Zákon, který Joseph Stiglitz komentoval ještě jako senátní návrh, v pátek 12. srpna 2022 definitivně prošel Kongresem USA. Foto Chip Somodevilla, Getty Images/AFP

Kompromisní návrh zákona o omezení inflace — Inflation Reduction Act, který předložili demokraté v americkém Senátu, přispěje nejen k řešení inflace, ale také několika dalších dlouhodobých problémů, jimž čelí americká společnost a ekonomika.

O příčinách současné inflace se vedou bouřlivé debaty. Ale ať už v nich zastáváme jakýkoli názor, domnívám se, že předložený návrh zákona je krokem vpřed. Ti, kdo se obávají nadměrných veřejných výdajů, v něm naleznou snížení deficitu o více než 300 miliard dolarů.

Na straně pobídek zase návrh přináší 369 miliard dolarů na investice do energetické bezpečnosti a dekarbonizace, což pomůže snížit náklady na energie, jež jsou jednou z hlavních hnacích sil současného růstu cen. Tím se Amerika ocitne na cestě ke snížení emisí oxidu uhličitého do roku 2030 přibližně o čtyřicet procent oproti úrovni v roce 2005.

Navržené investice se dlouhodobě vyplatí. Náklady, které budeme muset vynaložit na události vyvolané změnami klimatu, jako jsou lesní požáry, hurikány, tornáda a záplavy, sníží naši životní úroveň ještě více než dnešní inflace. A nepoměrně dopadnou na domácnosti s nižšími příjmy, osoby vystavené institucionálnímu rasismu a budoucí generace. Tyto náklady budou mnohem větší a hůře zvladatelné než náklady na obsluhu deficitu.

Navíc je nezbytné posílit energetickou bezpečnost. Autoritáři vládnoucí v ropných režimech až příliš dlouho drželi zbytek světa jako rukojmí. Ruský prezident Vladimir Putin nám připomněl, že energetická závislost na fosilních palivech přináší vážná rizika, před nimiž jsem varoval už před více než patnácti lety.

Inflation Reduction Act rovněž napomůže řešení rostoucích nákladů na zdravotní péči, jež Ameriku dlouhodobě trápí. Důsledkem bude jednak snížení pojistného (Obamacare) pro miliony Američanů, jednak zastropování limitu výdajů za léky na předpis pro ty, kdo využívají zdravotní péči v rámci státního zdravotního programu Medicare.

Farmaceutický průmysl získával z plateb v programu Medicare desítky miliard dolarů jen proto, že vláda má zakázáno o nižších cenách vůbec vyjednávat. Pokud se s touto „malou domů“ pro farmaceutický průmysl skoncuje, během deseti let to přinese úspory ve výši téměř 300 miliard dolarů.

Spojené státy jsou dlouhodobě na špičce, pokud jde o inovace v oboru farmacie. A většinu základního výzkumu přitom zaplatili američtí daňoví poplatníci. Přesto Američané vydávají za léky na předpis mnohem víc než lidé v jiných zemích, a to mimo jiné proto, že farmaceutické firmy mají neomezenou moc určovat si ceny léků.

Mnozí z nás již léta usilují o omezení nepřiměřené tržní síly farmaceutických firem. Přijetí daného zákona bude znamenat významný úspěch v našem snažení.

Kromě toho však návrh zákona přináší naléhavě potřebné zlepšení americké daňové politiky. Korporace a nejbohatší domácnosti nyní neplatí spravedlivý podíl na daních, což podkopává důvěru v naši demokracii, ale také to poškozuje ekonomiku. Vyšší daňové příjmy jsou přitom nezbytné k financování zásadních veřejných investic a nevytvářejí inflační deficit.

Ruská invaze na Ukrajinu nám připomněla, proč jsou nezbytné výdaje na obranu. Abychom si však zachovali konkurenceschopnost, musíme také výrazně investovat do vzdělávání, výzkumu, technologií a infrastruktury. Návrh zákona obsahuje ustanovení, která by mohla zavedením minimální korporátní daně, stanovené na patnáct procent, jednoprocentní daně za zpětný odkup akcií a lepším vymáháním daní přinést více než 450 miliard dolarů v průběhu deseti let.

Důležitá je zejména patnáctiprocentní minimální korporátní daň. Spojené státy vedly celosvětová jednání s cílem znemožnit nadnárodním korporacím uzavírat separátní dohody s jednotlivými vládami, jejichž obsahem jsou daňová zvýhodnění, což vede k tomu, že se tam přelévají pracovní místa. Státy to nutí předhánět se ve snižování daňových sazeb — a v tomto „závodě ke dnu“ jsou jedinými vítězi nadnárodní korporace.

Zavedení minimální patnáctiprocentní korporátní daně, zvláště pokud se prosadí nejen ve Spojených státech, zvýší tak naléhavě potřebné příjmy veřejných rozpočtů, ale také pomůže zastavit tento sebezničující globální závod. To je pro USA obzvláště důležité, protože tím ochrání pracovní místa před nekalou konkurencí.

Přelomová celosvětová dohoda, kterou Spojené státy předložily, však pravděpodobně nebude uvedena do praxe, pakliže by ony samy nedodržovaly její podmínky.

Existuje mnoho problémů, jež vyžadují celosvětovou spolupráci — od změny klimatu a nedostatku potravin až po obranu demokracie na Ukrajině. Stejně jako opatření v oblasti klimatu je i korporátní daň důležitým krokem k dobrému globálnímu občanství.

I když je to „jen“ kompromis, přesto se jedná o krok správným směrem

Někteří pravicoví kritici, z nichž mnozí jsou spojeni s farmaceutickými či jinými velkými korporacemi a oligarchií, budou samozřejmě tvrdit, že Inflation Reduction Act paradoxně povede k inflaci, a budou vytvářet ekonomické modely, které by to měly „dokazovat“. Všichni ale víme, že špatné modely poskytují špatné výsledky.

Stačí se podívat na modely, které se používaly na podporu daňových škrtů Ronalda Reagana pro bohaté; o nich se také nepravdivě tvrdilo, že zvýší příjmy pro všechny. Nebo na daňové škrty Donalda Trumpa pro korporace; o nich se také nepravdivě tvrdilo, že povzbudí dodatečné investice.

Tyto předvídatelné argumenty proti daňovým opatřením Inflation Reduction Act jsou založeny na chybném předpokladu, že korporace daňovou zátěž „posunou dál“ zvýšením cen a snížením mezd. Ekonomové však již dlouho vědí, že současný americký způsob zdanění právnických osob — který umožňuje firmám odečíst prakticky všechny náklady, včetně mzdových a kapitálových — se blíží dani z čistého zisku. V ekonomii se už dlouho má za to, že daň z čistého zisku nevede ani ke zvýšení cen, ani ke snížení mezd.

To také znamená, že tyto daně lze zvyšovat bez obav z nepříznivých dopadů na inflaci či investice. Velké deformace a hrubé nerovnosti v daňovém systému pocházejí z nedostatečného vymáhání daní a z mezer v právním systému. Inflation Reduction Act přinejmenším v prvním bodě přináší zlepšení.

Ačkoli se přínosy zákona plně projeví až postupně v průběhu nadcházejících let — zejména v souvislosti s investicemi do ekologické transformace — některé z jeho protiinflačních účinků by se mohly dostavit téměř okamžitě, a to zejména v případě ustanovení o cenách léků. Vzhledem k tomu, že trhy jsou předvídavé, jakkoli nedokonale, sám předpoklad zvýšené nabídky energie z obnovitelných zdrojů by již dnes měl vést ke snížení cen fosilních paliv.

Podle některých široce akceptovaných teorií je navíc samo očekávání budoucí inflace klíčovým faktorem určujícím inflaci současnou. Proto analogicky i ustanovení, jejichž důsledky se projeví až časem, by už dnes měly mít protiinflační přínos.

Žádný zákon není dokonalý. V americké politice založené na penězích budou vždy existovat kompromisy s různými zájmovými skupinami. Návrh zákona Inflation Reduction Act není tak dobrý jako původní koncepce zákona Build Back Better, který by více podpořil jak spravedlivý růst, tak i boj proti inflaci. Nemůžeme však dopustit, aby dokonalé bylo nepřítelem vcelku dobrého. V konečném důsledku je Inflation Reduction Act velmi důležitým krokem správným směrem.

Z anglického originálu Why the Inflation Reduction Act Is a Big Deal publikovaného internetovým magazínem Project Syndicate přeložil OTAKAR BUREŠ. Text v DR vychází ve spolupráci s Nadací FES Praha.