Je na čase opustit blud „trhu“ s elektřinou a zrušit ho

Janis Varufakis

Současný kolaps trhu s elektřinou v Evropě je důsledkem toho, že se ve skutečnosti o žádný trh nejedná, protože jeho zavedení do sektoru s přirozeným monopolem, jako je energetika, prostě není možné.

Energetický sektor Evropské unie je dobrým příkladem škod, které tržní fundamentalismus napáchal v daném odvětví po celém světě. Korporace shrabují zisky, zatímco lidé platí absurdní ceny. Foto Susannah Irelandová, AFP

Ramena větrných elektráren, na která hledím ze svého okna, dnes sekají vzduch zvlášť dynamicky. Bouře z včerejšího večera je sice ta tam, ale silný vítr ještě trvá a do elektrické sítě posílá kilowatthodinu za kilowatthodinou, aniž by to cokoli stálo — neboli řečeno jazykem ekonomů za nulové mezní náklady.

Ale lidé, kteří v současné strašlivé krizi životních nákladů horko těžko schrastí prostředky na základní živobytí, za elektřinu z větrníků za mými okny platí stejnou cenu, jako by pocházela z nejdražšího zkapalněného plynu, který se do Řecka dováží z Texasu. Tato absurdita, jež panuje nejenom v Řecku a v Evropě, musí skončit.

Popsaná absurdita stávající situace pramení z bludu, že státy mohou nasimulovat konkurenční, a tudíž efektivní, prostředí volného trhu s elektřinou. Protože do všech budov, v nichž máme své domovy či podniky, vedou pouze jedny dráty, nechat vše jen na trhu by zákonitě vedlo ke vzniku dokonalého monopolu — a to je výsledek, který si nikdo nepřeje.

Vlády si ale nechaly nabulíkovat, že mohou nasimulovat volnotržní prostředí, nahrazující přirozené monopoly veřejných služeb, jež produkovaly a distribuovaly elektřinu dříve. Jenomže v realitě to samozřejmě možné není.

×