„Historický moment“. USA mají na dosah schválení přelomového klimatického zákona
Adam Rektor-PolánekAmerický Senát těsně schválil nevídaný investiční balíček. Z velké části cílí na energetickou bezpečnost a ochranu klimatu. Legislativa nyní putuje do dolní komory Kongresu — a slibuje obrat v americké klimatické politice.
„Nejvýznamnější zákon pro řešení klimatické krize v dějinách.“ Tak americký prezident Joe Biden představil investiční balíček s názvem Inflation Reduction Act.
Novou legislativu v neděli schválil americký Senát poměrem 51 ku 50. Pro byli nakonec všichni demokraté, proti dle očekávání všichni republikánští senátoři. Zákon nyní putuje do Sněmovny reprezentantů, kde mají demokraté většinu deseti hlasů. Dolní komora bude o nové legislativě hlasovat v pátek. Se vší pravděpodobností ji schválí.
Jak vyplývá z názvu, balíček investic za 739 miliard dolarů je rámovaný bojem s inflací. Sestává ze tří hlavních pilířů: největší z nich o velikosti 370 miliard připadne právě na „energetickou bezpečnost a boj se změnami klimatu“. Dalších 300 miliard má snížit deficit státního rozpočtu.
Zbylé desítky miliard dolarů doputují do sociální politiky, jež má finančně podpořit domácnosti. Konkrétně jde například o částečné subvencování zdravotní péče či o zastropování cen léků na předpis.
Zákon navíc pokrývá i příjmovou stránku rozpočtu. Třetinu všech investicí chce financovat uvalením minimálně patnáctiprocentní daně na korporace, jejichž roční tržby přesahují miliardu dolarů. Důležitým zdrojem příjmů má být také důslednější výběr daní, a to obzvlášť od těch, kteří doposud daňový systém obcházeli.
Zda Inflation Reduction Act skutečně sníží míru inflace či nakolik pomůže ohroženým domácnostem, není jisté. Jedno však jisté je — co do výdajů na ochranu klimatu zákon skutečně nemá v dějinách Spojených států obdoby. Legislativní balíček investuje do klimatické politiky čtyřikrát více než historicky druhý největší klimatický zákon: Obamův stimulační Recovery Act z roku 2009.
Klimatická politika Spojených států je dlouhodobě pod drobnohledem. USA jsou totiž nejen největší ekonomikou na světě, ale také v souhrnu historicky největším znečišťovatelem. Ze všech emisí oxidu uhličitého vypuštěných od roku 1850 po současnost zodpovídají Spojené státy za pětinu. Řešení globální klimatické krize se tudíž bez dekarbonizace USA neobejde.
Pokud Inflation Reduction Act opravdu projde, slibuje do konce této dekády výrazně ozelenit americkou ekonomiku. Co všechno od legislativního balíčku čekat, co v něm podle kritiků chybí a jaký bude mít dopad na klimatickou politiku Spojených států?
Daňové úlevy a elektrické automobily
Velká část nové legislativy má přijít v platnost postupně. Jedná se de facto o investiční plán pro příštích deset let. V rámci klimatických ambicí však hraje prim už rok 2030, ke kterému prezident Biden slíbil snížit americké emise skleníkových plynů o nejméně 50 procent.
Podle analytiků je klíčem, respektive nezbytným krokem k dosažení této mety právě Inflation Reduction Act. Investiční balíček sám o sobě — spolu se stávající legislativou — do konce dekády reálně povede ke snížení emisí o 38 až 44 procent. Energetický expert a profesor při Princetonské univerzitě Jesse Jenkins odhaduje, že sám zákon sníží emise o více než 900 milionů tun.
Legislativa se přitom nevyznačuje centrálně řízenou transformací, jako spíš tvorbou nevídaných podpůrných programů na dekarbonizaci všech sfér americké ekonomiky. Prostřednictvím daňových úlev, slev, grantů a úvěrových programů se mají čisté zdroje — především solární a větrné — stát pro domácnosti i podniky bezkonkurečně nejvýhodnější. Součástí balíčku jsou také investice do energetických úspor a nevídaný rozmach tepelných čerpadel.
Udržitelné technologie mají vznikat přímo ve Spojených státech, což podle proponentů zákona pomůže stabilizovat ekonomiku a omezí ruský vliv. Snad i proto se za Inflation Reduction Act postavila nečekaně pestrá koalice — od předních ekologických organizací po pět bývalých ministrů financí, včetně Henryho Paulsona z druhé Bushovy administrativy.
Emise v dopravě chce legislativní balík řešit především podporou elektromobility — například zavedením slevy na dani ve výši až 7500 dolarů při nákupu elektrického vozidla. Americká poštovní služba (USPS) obdrží tři miliardy dolarů na elektrifikaci dodávek a instalaci potřebných napájecích zařízení.
Zvláštní místo má v Inflation Reduction Act snižování emisí metanu, který je považován za krátkodobě nejničivější skleníkový plyn. Balíček obsahuje program ve výši jedné a půl miliardy dolarů, z něhož bude vláda podporovat firmy, jež prokazatelně potlačují metanové emise. Podniky bez strategie snižování metanu chce nový zákon naopak finančně postihnout.
V souhrnu má investiční balíček změnit opravdu mnohé. Jeho rozsah komentátoři připisují sílící poptávce americké veřejnosti po klimatické legislativě a také politickým schopnostem občanské společnosti. „Americké klimatické hnutí opět dokázalo, že je kompetentní a silné,“ okomentovala nedělní rozhodnutí Senátu politoložka se zaměřením na ekologickou agendu Leah Stokesová.
Analýza●Josef Patočka
Zamlčovaný fakt o klimatu: nelze je zachránit beze změny společenského systému
Pokrok v mezích fosilního kapitálu
Nová legislativa je sice nevídaná, původně však měli ekologové i většina demokratických členů Kongresu ještě větší ambice. Dřívější návrh balíku investic s názvem Build Back Better plánoval do klimatických opatření investovat 555 miliard dolarů, tedy o 185 miliard víc. Oproti Inflation Reduction Act obsahoval mimo jiné vznik „Civilian Climate Corps“ — přes 300 tisíc pracovních míst přímo spjatých s ochranou přírody a klimatu — či program na masivní podporu elektrokol.
Build Back Better byl však oponenty označen za příliš ambiciózní a neprošel Senátem. Demokraté od té doby pracovali na legislativě, která by byla obzvlášť pro horní komoru schůdnější. Nový balíček je tak jakýmsi kompromisem, jenž se má zavděčit více názorovým táborům najednou.
I přesto byla cesta ke schválení legislativy trnitá. Republikáni totiž delší dobu odmítají podpořit de facto jakýkoli zákon, jenž by vedl k ochraně klimatu. Při klíčových hlasováních navíc republikánští senátoři většinou hlasují jednomyslně.
Stejná pospolitost však neplatí v demokratickém klubu, který k prolomení republikánské blokády potřebuje všech jednapadesát senátorů. Už od loňského převzetí kontroly nad horní komorou Kongresu zápolí Demokratická strana s vnitřní opozicí v podobě nejpravicovějších demokratů — senátora Joea Manchina a senátorky Kyrsten Sinemové. Jeden či oba takřka bez výjimky zamezují progresivnějším návrhům svých straníků, případně nové zákony oklešťují. Nejinak tomu bylo i v případě Inflation Reduction Act.
Aby legislativní balíček podpořil Manchin, demokraté museli seškrtat návrhy sociální politiky — například nemocenskou dovolenou, která v USA na federální úrovni neexistuje — a do zákona naopak vepsat částečné rozšíření fosilních projektů, byť je s ochranou klimatu v přímém rozporu. Manchin sám je velkým proponentem těžby fosilních paliv, především proto, že vlastní podíl v uhelné korporaci Energysystems a je štědře placen fosilními lobbisty.
Zbylí demokraté proto museli k získání Manchinova klíčového hlasu učinit řadu ústupků, chvíli se totiž zdálo, že senátor nepodpoří investice do klimatických opatření vůbec. Konečné znění nové legislativy proto není zdaleka tak transformativní, jak by si přála většina amerických voličů. Spíš než o mílový skok jde tedy o krok vymezený protisilou fosilního kapitálu.
„Rozhodně nejde o ‚zelený’ zákon; je to zákon červený, bílý a modrý,“ řekl o nové legislativě sám Manchin s odkazem na barvy americké vlajky v rozhovoru s moderátorem CNN Jakem Tapperem.
Navzdory všem nedostatkům však americká občanská společnost opatrně slaví. Ještě před pár týdny se zdálo, že se do podzimních midterms Kongresu nepodaří prosadit žádnou klimatickou legislativu. Nyní mají Spojené státy na dosah rámec dekarbonizační strategie, který má transformační ambice — a na kterém lze rozhodně dál stavět.
Další informace:
Tak doufejme, že zákon projde.
Popravdě si ovšem neumím představit, že by americká ekonomika snížila během 8 let (slovy: osmi let) produkci skleníkových plynů o 50%. Ani o 40, 30 nebo 20%.
Ale rád se nechám překvapit.