Plynová krize, rostoucí ceny energií a ruská válka v Ukrajině ukázaly, že bezpečnostní, klimatickou a energetickou krizi musí Evropská unie řešit současně. V květnu tohoto roku proto Evropská komise přestavila plán RePowerEU, jehož cílem je snížení závislosti na ruských fosilních palivech především podporou obnovitelných zdrojů energie

Navýšení cílů pro obnovitelné zdroje na celoevropské úrovni důležitým krokem. Nyní je klíčové implementovat ho do jednotlivých národních legislativ, odstranit administrativní bariéry a pomocí investic tento plán efektivně podpořit.

Rozhodovat se bude na podzim

Udržitelné obnovitelné zdroje — solární panely a větrné elektrárny — jsou decentralizovaným a zeleným zdrojem energie, který řeší nejen energetickou bezpečnost, ale i klimatické změny. Oba problémy jsou totiž navzájem propojené a nestojí v konfliktu proti sobě, jak se  snaží tvrdit politická elita.

Ke snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030, k němuž se Evropská unie zavázala, je potřeba zdvojnásobit tempo instalace solárních panelů a zčtyřnásobit výstavbu větrných turbín v porovnání s trendem posledních let. Zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na 45 % lze dosáhnout právě solární a větrnou energií, aniž by bylo nutné navýšit produkci bioenergie, která má negativní dopad na biodiverzitu.

Je přitom nezbytné rozšířit energetickou solidaritu i na distribuci energie z obnovitelných zdrojů. V období přebytku by tato energie byla distribuována mezi ty země Evropské unie, které nemají pro rozvoj solární a větrné energetiky tak dobré geografické podmínky.

Pro dosažení klimatických závazků Evropské unie a pro nahrazení ruských fosilních paliv je důležité, aby připravovaná revize směrnice o obnovitelných zdrojích RED III byla do konce tohoto roku schválena a aby stanovila podíl energie z obnovitelných zdrojů minimálně na 45 %. Hlasování o směrnici proběhne v Evropském parlamentu 12. září.

Poté bude probíhat tzv. trialog — vyjednávání mezi Parlamentem, Radou a Komisí o konečné podobě směrnice. Pokud Parlament odhlasuje navýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na 45 %, bude následovat vyjednávání s Radou, která navrhuje jenom 40 %. Česká republika by jako předsednická země Rady Evropské unie měla tuto debatu moderovat, avšak sama mezi velké podporovatele obnovitelných zdrojů nepatří.

Byrokracie a nedostatečná infrastruktura

Instalaci obnovitelných zdrojů dosud brání především složité a zdlouhavé povolovací procesy a územní plánování. Napojení do sítě komplikuje vysoká cena za připojení obnovitelných zdrojů a nedostatek potřebné infrastruktury. A to navzdory širokému právnímu rámci na evropské úrovni.

Povolovací proces je časově nejnáročnější. Například vyřízení povolení pro instalaci solárního panelu Evropské unie v současnosti trvá průměrně rok až čtyři a půl roku, u větrné turbíny na pobřeží jde o tři až devět let a v případě větrné turbíny na moři dokonce až deset let. Zdlouhavé je rovněž vytipování správné lokality pro instalaci obnovitelných zdrojů v rámci územního plánování. Plán RePowerEU hovoří o vytvoření „go to zón“ v každé zemi Evropské unie, tedy oblastí, kde bude povolovací proces probíhat rychleji — maximálně rok. Proces výběru těchto lokalit je však časově náročný, protože musí vzít v úvahu mnoho faktorů — od tras tahu ptactva až po chráněné oblasti. RePowerEU označuje projekty obnovitelných zdrojů jako „projekty společného veřejného zájmu“, což také zjednodušuje administrativní postupy. V celém procesu je nevyhnutelné najít kompromis mezi expanzí obnovitelných zdrojů a požadavky na ochranu životního prostředí. Důležitou roli přitom hraje účast lokálních komunit.

Za další bariéru bývá pokládáno negativní vnímání zelené energetiky ve společnosti a nedostatek informací o obnovitelných zdrojích. Poslední průzkum STEM z tohoto roku však ukazuje, že většina Češek a Čechů se staví k obnovitelným zdrojům pozitivně a podporuje jejich instalaci, v současné době zejména kvůli obavám o energetickou bezpečnost.

Chybějící politická vůle

Česká republika patří v rámci Evropské unie k zemím s nejmenší podporou obnovitelných zdrojů. Dodnes není v národní legislativě implementována směrnice RED II z roku 2018, která zjednodušuje podmínky pro instalaci obnovitelných zdrojů.

Podle studie Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd z roku 2020 přitom větrná energie může pokrýt až 28 % celkové spotřeby elektřiny v České republice. Pokud bychom plně využili potenciál solární energie instalací panelů na střechy a fasády domů, dostaneme se podle studie společnosti EGÚ Brno na 27 % spotřeby elektřiny.

Důležitý pilíř budoucího vývoje energetiky tvoří také opatření pro energetickou účinnost, tedy úspory energií, o kterých se bude také rozhodovat v září na hlasování v Evropském parlamentu.

Podle průzkumu veřejného mínění agentury OMG z přelomu března a dubna 2022 pokládají občané za nejvhodnější reakci státu na energetickou krizi jednak zajištění dodávek zemního plynu z jiných zdrojů, jednak pomoc se zateplováním domů a instalací solárních panelů. Česká republika má jako jedna z deseti členských zemí Evropské unie k dispozici finance z Modernizačního fondu, z nějž do roku 2030 může čerpat až 193 milionů eur. Za tuto částku by se dalo postavit více než osmdesát větrných elektráren s průměrným výkonem 2 MW.

Přechod na obnovitelné zdroje je i díky progresivní evropské klimatické politice ekonomicky možný. Ani technická realizace není vážnou překážkou, neboť 95 % technologií potřebných k naplnění současných plánů je již dostupných. Přechod na čistou a obnovitelnou energii tak závisí pouze na politické vůli. Pokud se najde potřebná politická podpora, přechod na čistou, obnovitelnou energii napomůže ke snížení poptávky po energiích a jejich ceny, zajistí zemím Evropské unie energetickou bezpečnost a přispěje ke zmírnění klimatické krize.