Ministři ze zemí Evropské unie se v pátek shodli na základních principech plánu na snížení cen elektřiny na přijatelnou úroveň. Hlavním řešením má být stanovení maximální ceny elektřiny ze zdrojů mimo plynové, které jsou vinou drahého plynu a nejistoty ohledně jeho dodávek nejdražší, a určují tak cenu elektřiny na trhu, neboť ta se odvozuje právě z nejdražšího zdroje.

Jaderné reaktory, větrné turbíny, solární panely či uhelné bloky však mají daleko nižší náklady na výrobu elektřiny a jejich majitelé mají logicky pohádkové zisky. Zastropování by fungovalo tak, že by zisk nad daný limit tyto elektrárny odváděly státům. Cena elektřiny na trhu by tedy zůstala velmi vysoká, ale státy získají nové prostředky na řešení sociálních dopadů.

Ministři zvažovali ještě druhý způsob, tedy zastropování ceny zemního plynu pro výrobu elektřiny, což by vedlo přímo ke snížení ceny proudu na trhu. Takový přístup, který se možná jako doplňkový také ještě uplatní, by nevyžadoval následné přerozdělování peněz, což je hlavní nevýhoda vítězného řešení. Nevýhoda to může být hlavně u nás, kde máme zkušenost s neúspěšným úsporným tarifem, který ukázal, že se dá rozházet spousta peněz s malým efektem, aniž by se problém jakkoli vyřešil.

Zároveň je to šance na reparát z nejdůležitějšího předmětu aktuální politické školy — tedy zacílení podpory, aby zabránila pádu statisíců domácností do chudoby a následnému zemětřesení v celé společnosti. Česká vláda přitom už oznámila, že chce zastropovat ceny energií i na národní úrovni. To je řešení, které na to evropské smysluplně navazuje.

Peníze z nadměrných zisků se mohou použít právě na takovéto opatření. Ale je nutné se vyvarovat se vývoji, který nastal u úsporných tarifů. Vlastně je nutné se vrátit úplně na začátek, k tomu, co navrhovalo například Hnutí DUHA už na jaře.

Měl by se nabídnout sociální tarif, či spíše sociální slevy na energie zacílené na domácnosti s nízkými příjmy a vysokými náklady na energie. Jedná se o čísla, která stát a dodavatelé energií mají, a je tedy možné zranitelné zákazníky automaticky vyselektovat a zahrnout do slevy.

Zastropování cen pro ostatní se zase může inspirovat původní myšlenkou úsporného tarifu, který měl dotovat cenu za nějaké základní množství energie a vše nad to už nechat na tržní ceně. Smysl je jednoduchý — motivovat k šetření či úsporným opatřením. Celkově je důležité, aby při snižování výsledných cen zůstala motivace pro úspory a pořizování vlastních zdrojů energie — zejména solárních panelů na střechy.

Je totiž třeba říct, že zásahy do trhu s elektřinou a stanovování cen pro spotřebitele jsou jen kupování si času. A ten čas je nutné maximálně využít pro pečlivé zateplování domů či instalaci fotovoltaik. A hlavně je konečně zapotřebí zpřístupnit takovéto investice i nízkopříjmovým rodinám, které nemají na jejich předfinancování a spolufinancování.

K tomu je zapotřebí více peněz na větší dotace a profesionální energetické poradenství. Proto je také nutné nechat si zajít chuť na nefunkční řešení, jako je umělé snižování ceny emisních povolenek, které by přineslo jen nepatrné snížení ceny, ale zároveň by připravilo Českou republiku o stovky miliard na řešení problému, kterému čelíme a jehož jméno zní — závislost na fosilních palivech.

Ideologii je potřeba odhodit stranou a řídit se čísly. Ta hovoří jasnou řečí: je nutné rázně zasáhnout do trhu s elektřinou, cíleně pomoci lidem ohroženým růstem cen a v dalším kroku umožnit domácnostem, obcím i firmám snižovat spotřebu a rozvíjet vlastní výrobu energie, aby snížily svoji závislosti na fosilních palivech a nevyzpytatelném trhu s energiemi.