Strany vládní koalice se rozhodly aktualizovat své rok staré vládní prohlášení. Podle informací, ke kterým se dostali novináři, se již lídři pětikoalice shodli na urychlení atomového programu České republiky. Z nezávazného slibu chystání podkladů je tu rázem: „Učiníme rozhodnutí o dalších blocích ve stávajících jaderných lokalitách Temelín a Dukovany.“ Tedy zda by měl v Dukovanech vyrůst ne jeden, ale rovnou dva nové reaktory a v jihočeském Temelíně také dva. Toto rozhodnutí by mohlo padnout dokonce již v první polovině tohoto roku.

Už se ani neplánuje nové výběrové řízení na dodavatele technologie — reaktory by měl stavět ten z nich, který by měl být vybrán v právě probíhajícím tendru na pátý dukovanský blok. Má to zajistit opce, kterou nechal do zadávací dokumentace doplnit již minulý ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček.

Připomeňme jen, že o největší zakázku v historii České republiky se uchází francouzský koncern EdF, korejská společnost KHNP a původně americká firma Westinghouse a že vybráno má být do roku 2024. Plán energetické společnosti ČEZ i české vlády pak počítá se zahájením stavby v Dukovanech v roce 2029 a první vyrobenou elektřinou v roce 2036.

Každému, kdo jen trochu sleduje, jak dlouho se stavějí nové jaderné elektrárny, je jasné, že rok 2040 bude ještě optimistický. Korejci ani Francouzi nemají reaktor velikosti požadované v Dukovanech v jiné formě než na papíře a v podobě předváděných modelů, takže pokud vyhrají, lze čekat ještě daleko delší dobu stavby.

Ministerstvo průmyslu také hodlá představit koncepci využití malých a středních modulárních reaktorů v České republice. V novém programovém prohlášení chce slíbit: „Na jejím základě zahájíme kroky pro jejich výstavbu a zapojení českých firem do dodavatelských řetězců.“

ČEZ v této záležitosti nezahálí. Investuje do přípravy lokality na poli vedle Temelína, kde by v roce 2035 měl stát první takový reaktor jakožto školicí zařízení pro šíření nové technologie do dalších krajů a zemí. ČEZ s Jihočeským krajem a s ÚJV Řež kvůli tomu také založily společnost Jihočeský jaderný park.

Kromě toho ČEZ už vytipoval další lokality pro menší jaderné elektrárny na místech svých dosluhujících uhelných. Ve světě by se mohl první z uvažovaných reaktorů dostat do provozu nejdříve v roce 2030. Jejich elektřina přitom nemá být nijak levná.

Až obyvatelé sousedních měst a obcí zjistí, že tyto reaktory zas tak malé nebudou (třeba v případě modelu od Rolls Royce se 470 MW elektrického výkonu jde o stejně velký reaktor, jako dnes štěpí atomy v Dukovanech, ale ani 300 MW není žádný drobek), nastanou nejspíš komplikace.

Plán ministra Síkely orientovat se tak výrazně na stavbu velkých i malých jaderných elektráren, pokud jej za své skutečně vezme i vláda, ovlivní negativně celou naši energetickou budoucnost. Odpovídá podmínce devadesátiprocentní elektroenergetické soběstačnosti Česka, na které chce ministr postavit novou státní energetickou koncepci.

Místo celoevropského partnerství ostrov s drahým jádrem

Namísto lepšího propojování se sousedními státy a evropských energetických řešení, která jsou založena na vzájemné výpomoci a vytěžení výrazně vyšších větrných a slunečních potenciálů na severu či jihu kontinentu, budeme budovat vlastní středoevropský energetický ostrov. Nutně s vysokými cenami elektřiny, v nichž budeme splácet drahé jaderné reaktory.

Otázka je, zda si vůbec tak velkou investici bude moci zadlužený státní rozpočet dovolit. Vždyť u plánovaného reaktoru v Dukovanech se reálná cena odhaduje na 250 miliard korun. A každá koruna vložená do jaderné energetiky bude chybět jinde — na snižování energetické spotřeby, na rozvoj obnovitelných zdrojů a jejich integraci do sítí, na podporu akumulace či na modernizaci přenosových a distribučních sítí, tedy opatření, které by naši energetiku konečně převedly do 21. století.

Nejde však jen o ekonomiku. Již nyní zažíváme, jak omezená je kapacita veřejné správy připravovat legislativní a další podmínky pro transformaci naší energetiky, pokud je prioritou neustále jaderná energetika. Tento nepoměr se jen zvýrazní a naše pozice na chvostu evropských zemí s minimem obnovitelných zdrojů či vysokou energetickou náročností se stane neotřesitelnou.

Bude-li se s odstavením uhelných elektráren čekat na zprovoznění prvního reaktoru, pak se vyhlížený konec spalování uhlí opravdu protáhne.

Provozování jaderné energetiky vyžaduje silný stát a jeho regulační mechanismy. Jedním z viditelných důsledků je příprava na zestátnění energetické firmy ČEZ, aby se umetla cesta veřejnému financování stavby nových reaktorů.

Lze si představit i další legislativní zásahy, které budou konzervovat centralizovanou podobu energetiky, neboť drobní výrobci by mohli ubírat státnímu ČEZ na zisku. A vážně si někdo představuje, že by ČEZ snižoval vysoký výkon reaktorů v časech, kdy bude v síti přebytek elektřiny z fotovoltaiky a větrných elektráren?

Jako drobnost vedle toho vypadá, že se notně zvětší budoucí hlubinné úložiště vyhořelého jaderného paliva, s jehož sousedstvím se již dnes nechtějí smířit desítky obcí.

Co je velmi varující, vše se chystá za zavřenými dveřmi. Jozef Síkela navázal na svého předchůdce i v míře netransparentnosti, která všechny tyto jaderné plány provází. Neveřejná jsou jednání Stálého výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů, zápisy jsou utajovány stejně jako projednávané studie a analýzy, návrhy na vládu jsou předkládané až v den jednání bez jakéhokoliv upozornění v programu a tak dále. Přitom otevřená veřejná debata by tu měla být samozřejmostí. Jde o naši budoucnost.