Mocní představitelé ČEZu, ministři vlády i opoziční politici, vševědoucí jaderní lobbisté i kapitáni českého průmyslu, ti všichni v diskusích o budoucnosti české energetiky propagují malé modulární reaktory, údajně zázračný zdroj energie, bez kterého je osud České republiky, ba dokonce celé civilizace zpečetěn.

Koncept modulárních reaktorů spočívá ve své podstatě v tom, že „velké“ konvenční reaktory, jako například ty v Temelíně, výrobce zmenší a začne je vyrábět sériově a na míru. Standardně jsou modulární reaktory definovány výkonem do 300 megawattů. S pomocí takový jaderných reaktorů „do kapsy“, které je možné „sekat jako Baťa cvičky“, máme podle Daniela Beneše, šéfa ČEZu, „zachovat energetickou bezpečnost a soběstačnost České republiky.“ Společnost ČEZ chce do roku 2040 postavit až deset takových reaktorů.

Taková tvrzení se ale nezakládají na realitě. Nikde na světě není žádný takový modulární reaktor v plném komerčním provozu a představa, že modulární reaktory jsou „malé“, že je lze vyndat z krabice a zapojit do sítě nebo že dokonce dobře zapadnou do budoucího evropského a českého energetického mixu, je lživá a pro budoucnost veskrze nebezpečná.

Jádro: technologie v úpadku

Výroba elektrické energie z jádra na globální úrovni soustavně klesá, stejně jako výroba z fosilních zdrojů. Tento výkon podle dat portálu Our World in Data nahrazují obnovitelné zdroje energie. Jak uvádí analýza CarbonBrief, čtyřicet procent veškerých nově instalovaných zdrojů energie je poháněno sluncem a větrem, kdežto energie z jádra představuje čtyři procenta nově zapojených zdrojů.

Náklady na výstavbu a provoz jaderných zdrojů přitom stoupají, zatímco větrné a solární zdroje od roku 2009 významně zlevnily: u fotovoltaiky jde o pokles až o devadesát procent. Jádro je tak ve všech směrech zdrojem v úpadku.

Důvodů je mnoho. Cena, bezpečnostní opatření po několika jaderných katastrofách, dlouhé a opakující se zpoždění při výstavbě reaktorů, raketový nástup levnějších, efektivnějších a čistších zdrojů z větru nebo slunce, nevyřešený problém, kam s vyhořelým palivem, nebo i velmocenské zájmy, které se stavbou zařízení tak monstrózních rozměrů vždycky byly a budou spojeny.

Nové jaderné zdroje jen stěží pomohou s bojem proti klimatickým změnám: nestihneme je totiž postavit dostatečně rychle na to, abychom snížili emise skleníkových plynů včas a zabránili těm nejhorším změnám klimatického systému planety, rozpadu ekosystémů i lidských společenství. Přesně to vyplývá ze zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu z minulého roku.

Jaderná energetika navíc — i přes mnohá technická zlepšení — za celá desetiletí nedokázala přinést zásadní, všemi tak očekávaný průlom v komerčním využívání energie z jádra. Vývoj jaderné fúze, tolikrát ohlašované jako něco, co je jen krůček od využití v praxi, stojí každý rok astronomické množství prostředků. K dispozici jsou v podstatě jen porůznu modifikované reaktory na bázi jaderného štěpení.

Tento nepřehlédnutelný a celou jadernou energetiku prostupující úpadek mají podle stoupenců jaderné energetiky vyřešit právě modulární reaktory.

Dezinformace pro inženýry

Ve studii o využití modulárních reaktorů v České republice emeritní profesor energetiky Stephen Thomas postupně vyvrací několik nejčastějších domněnek, které o modulárních reaktorech panují.

Sériová výroba komponent sice může některé konstrukční prvky zlevnit, ale vzrostou náklady na vybudování výrobních linek, přepravu, vznikne riziko konstrukční chyby, při níž bude celá série drahých dílů jaderného zařízení bezcenná. Intuitivní představa, že co je malé, je i levnější, podle profesora Thomase neplatí.

„Tyto úspory z rozsahu jsou v praxi obtížně pozorovatelné. Důvodem může být skutečnost, že byly více než vyváženy jinými faktory, jako jsou zvýšené požadavky na bezpečnost nebo ztráty způsobené například náročnějším řízením větších projektů,“ píše Thomas ve své studii.

Modulární reaktor navíc nebude možné jen rozbalit a zapojit do sítě. Stále bude nutné přivést k reaktoru potrubí, dráty, provést betonáž základů. Údajně nižší cena má znamenat menší riziko ve financování modulárních reaktorů, ale to podle Thomase nelze předpokládat, dokud nebude v provozu dostatečný počet reaktorů, které prokazatelně budou schopné konkurovat větším reaktorům.

Obecně lze říci, že modulární reaktory jsou energetickým zdrojem pouze teoreticky. Studie výnosnosti několika navržených projektů modulárních reaktorů provedená pracovníky Technické univerzity v Berlíně ukázala, že „žádný z testovaných konceptů reaktorů není schopen ekonomicky konkurovat stávajícím technologiím obnovitelných zdrojů, a to ani při zohlednění jejich variability a nutných nákladů na integraci obnovitelných zdrojů do systému.“

Ve skutečnosti tedy bude levnější postavit větrné turbíny, střechy osázet solárními panely, modernizovat přenosovou soustavu a vybudovat bateriová úložiště nebo přečerpávací elektrárny, než stavět flotilu modulárních reaktorů.

A pokud se i tak některé takové reaktory postaví, půjde to jen a pouze za vysoké státní podpory, jako když nyní francouzský stát třemi sty miliony eur „pomáhá“ s vývojem modulárních reaktorů.

Modulární reaktory vypadají dobře na papíře. Jaderné korporace dokáží zaplatit obrovské prostředky na vizualizace, modely a působivé reklamní spoty. Jaderné strojírenství dokonce pracuje i s jistým nádechem mesianismu, když evokuje představu, že stojíme na prahu konečného vysvobození lidstva od pout daných nutností pracně vyrábět energii.

To vše láká mnoho chytrých, nadaných a technicky schopných lidí, aby propadli představě energetické budoucnosti spočívající na modulárních reaktorech. Přitom nejde o nic víc než o jen až příliš drahou dezinformaci.

Čeští jaderní nadšenci proti proudu dějin

Zástup českých jaderných nadšenců v čele s ministrem průmyslu a obchodu Jozefem Síkelou a šéfem ČEZu Danielem Benešem má o budoucnosti české energetiky jasno. Na konci srpna totiž český stát s ČEZem uzavřel novou bezpečnostní smlouvu o rozvoji modulárních reaktorů.

Slibují si od toho především udržení energetické bezpečnosti a soběstačnosti a s reálně neexistujícími komerčními modulárními reaktory pracují jako s pilířem budoucí české energetiky.

Jde o scestný hazard. Pokud jádro skutečně v českém energetickém mixu bude nějakou roli hrát, půjde o stávající jaderné bloky v Temelíně a Dukovanech. Případný další blok je přinejmenším nejistý.

Jak spočítali analytici z portálu Fakta o klimatu, další nové jaderné zdroje by elektrickou energii v České republice velmi pravděpodobně zdražily. Snížení cen elektrické energie naopak můžeme očekávat od obnovitelných zdrojů, úspor a budování přeshraničního spojení.

Proč tedy dotovat neozkoušené technologie, když tu máme funkční a levné řešení, které nezatěžuje klima emisemi a přírodu, naši společnost a budoucí generace nebezpečným jaderným odpadem? Svrhnout zlaté tele modulární jaderné energetiky je tak zcela zásadním úkolem na naší cestě k čisté, levné a demokratické energetice.