Podle zprávy o stavu světového jaderného průmyslu se globální růst obnovitelných zdrojů udržuje v rychlém tempu, zatímco jaderná energetika stagnuje a podíl jádra na globální výrobě elektřiny trvale klesá. Jaderné elektrárny jsou extrémně drahé a staví se příliš dlouho — déle, než aby dokázaly nahradit ukončení spalování uhlí.

Technologie malých modulárních reaktorů, o kterých premiér rád mluví, jsou zatím stále ve fázi vývoje a jejich případné komerční využití je hudbou vzdálené budoucnosti. Naprostou neznámou pak představuje jejich budoucí ekonomická návratnost.

Energetická bezpečnost měla být prioritou vlády, ale není

Vláda tvrdí, že snižuje závislost na Rusku. Není to ale pravda. Podle studie CREA zaplatila Česká republika jen v loňském roce Rusku za ropu a zemní plyn pětkrát více, než kolik jsme poskytli na pomoc Ukrajině. Data o dovozu plynu z posledních měsíců tohoto roku ukazují prudký nárůst podílu ruského plynu. Zatímco v srpnu činil pětatřicet procent, za listopad je to už devadesát procent ruského plynu dovezeného ze Slovenska.

V realitě tedy pomáháme ruské válečné ekonomice udržet se nad vodou. Je namístě se v této souvislosti zamyslet nad tím, jak „bezpečné“ jsou české aspirace stát se evropskou velmocí v oblasti jaderné energetiky.

Rusko prostřednictvím státní korporace Rosatom kontroluje přibližně čtyřicet procent světové kapacity na obohacování uranu a vyrábí významnou část palivových článků pro jaderné reaktory v Evropě i Asii. Mnoho zemí provozuje reaktory ruského typu VVER, které vyžadují specifické palivo a servis, což prodlužuje závislost na ruských dodávkách a technologiích.

Rosatom se aktivně podílí na výstavbě více než dvaceti reaktorů po celém světě. Například v Maďarsku by měla být na začátku příštího roku zahájena dlouho odkládaná stavba elektrárny Paks2, Rosatom staví také v Turecku nebo v Egyptě. Tyto dlouhodobé kontrakty vytvářejí ekonomické vazby, které přímo ovlivňují politická rozhodnutí v dotčených zemích.

Ruská jaderná energetika je nástroj geopolitického vlivu

Putinův režim využívá svou exportní jadernou energetiku jako nástroj geopolitického vlivu, ekonomická návratnost tohoto byznysu není rozhodující. Podle ruského federálního zákona č. 317-FZ „O státní korporaci pro atomovou energii Rosatom“ z 1. prosince 2007, který transformoval Federální agenturu pro atomovou energii na státní korporaci se speciálním statusem, je Rosatom přímo podřízený ruské vládě.

Zákon definuje strukturu a funkce korporace a výslovně jí určuje roli v prosazování ruských národních zájmů v zahraničí, a to v oblasti ekonomiky i politiky. Rosatom je osvobozen od některých standardních pravidel ruské obchodní legislativy a jeho aktivity podléhají přímé kontrole státu.

Proto je aktivní ve výstavbě jaderných zařízení po celém světě, a to včetně zemí strategicky významných pro ruské geopolitické zájmy. Hluboký průnik Rosatomu do evropské energetiky nejlépe ilustruje skutečnost, že tato ruská státní korporace s naprosto výsadním postavením není ani po napadení Ukrajiny Ruskem na evropském sankčním seznamu.

Dlouhodobé kontrakty na výstavbu, dodávky paliva a údržbu jaderných zařízení vytvářejí ekonomické vazby, ze kterých se prakticky nelze vyvázat a které přímo ovlivňují politická rozhodnutí. Vidíme to na příkladu Maďarska, kde bude Rosatom stavět jadernou elektrárnu Paks2 s ruskou vládní půjčkou a stovkami zaměstnanců Rosatomu na maďarském území, respektive v Schengenském prostoru. I Česká republika byla blízko tomu, aby se Rosatom účastnil v tendru na stavbu nových bloků jaderné elektrárny Dukovany. A letadla plně naložená čerstvým jaderným palivem k nám létala i po zahájení otevřené invaze Ruska na Ukrajinu v únoru roku 2022.

Alternativa existuje: decentralizovaná, demokratická a plně tržní

Naši energetickou nezávislost může zajistit jen diverzifikace technologií výroby energií a zejména investice do obnovitelných zdrojů. Komunitní fotovoltaické projekty, větrné farmy a další obnovitelné zdroje je možné zavádět levněji a rychleji. V kontextu ruské války proti Ukrajině a geopolitického napětí v celém regionu od východní Evropy přes jižní Kavkaz až po Blízký východ představují mnohem větší energetickou nezávislost.

Země, které masivně investují do technologií na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, ukazují, že přechod na zelenou energii není jen klimaticky zodpovědný, ale současně výhodný pro ekonomiky i spotřebitele. Sázet naopak na růst a až ztrojnásobení světových kapacit jaderné energetiky, na kterém by se podle premiéra měla podílet Česká republika, v této době nedává žádný geopolitický ani ekonomický smysl.

Tuzemský plán na nové čtyři velké jaderné reaktory a deset menších modulárních vypovídá o neúměrně velkém vlivu jaderné lobby na všechny parlamentní politické strany, která dostává přednost před skutečnými potřebami České republiky a jejích občanů. Ti — a především příští generace — totiž budou muset nakonec všechno zaplatit prostřednictvím připravovaných schémat veřejné podpory. Už teď je jasné, že půjde o biliony korun.