Čtyři důvody, proč jsou jaderné plány české vlády odtržené od reality
Matěj MoravanskýRozšíření Dukovan má vyřešit problémy české energetiky. Ve skutečnosti však jde o drahý, zdlouhavý projekt, který nepomůže s dekarbonizací a přinese drahé ceny energií. Potřebujeme moderní čistou energetiku řízenou veřejným sektorem.
Z dnes komerčně dostupných zdrojů energie je jaderná elektrárna nejdražším, konstrukčně nejnáročnějším zdrojem, jehož výstavba se protahuje dle počtu stavěných reaktorů až na desítky let. Vláda Petra Fialy stejně jako její předchůdci však k nejnovějšímu jadernému projektu v Dukovanech přistupují s nevídaným optimismem a lehkostí.
Nechvalně proslulý výrok bývalého ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely o tom, že při stavbě čtyř reaktorů by byl ten poslední „více méně zadarmo“, jen dokládá, jak diletantsky se politická reprezentace k tak náročnému projektu staví.
Případný úspěch jaderného projektu v Dukovanech bude znamenat drahé energie a nezajistí včas tolik potřebné snížení emisí. Jaderné plány české vlády totiž nejsou v kontaktu s reálným časem ani prostorem. A důvody jsou hned čtyři: jádro nestihne naplnit potřeby české energetiky včas, plány vlády nepočítají s dlouhou dobou výstavby, jádro nezachrání klima a konečně jaderná energetika je drahá a nejsme v situaci, kdy si ji můžeme dovolit.
Jaderné plány bez kontaktu s realitou
Faktické potřeby české energetiky definovala státní společností ČEPS, která provozuje přenosovou soustavu v České republice. V říjnu tohoto roku společnost vydala zásadní dokument zabývající se takzvanou zdrojovou přiměřeností do roku 2040. V analýze si ČEPS klade otázku, kolik nových zdrojů, případně jaké kapacity přenosové sítě musíme do roku 2040 vybudovat, abychom byli schopni zásobovat Českou republiku dostatkem elektrické energie.
Podle analýzy ČEPS potřebuje česká síť „dozdrojování v rozmezí 3,5 až 4,1 gigawattů“ do roku 2035. Vláda se názorem ČEPS evidentně hodlá řídit. Ve svém usnesení z července schválila, že využije opci na druhý nový reaktor v Dukovanech a uzavře další opci na dva nové reaktory v Temelíně. Vedle toho ministerstvo průmyslu a obchodu a společnost ČEZ ohlásily spolupráci s britským Rolls-Royce na vývoji a výstavě takzvaných modulárních reaktorů pro lokality Dětmarovice a Tušimice.
Úspěch těchto projektů by zcela jistě dodal potřebný výkon. Faktem ale zůstává, že přípravy probíhají jen u jednoho jaderného projektu, a to v Dukovanech. Vláda oficiálně stále trvá na tom, že k roku 2029 zahájí výherce tendru na rozšíření jaderné elektrárny Dukovany, jihokorejská státní společnost KHNP, spolu se společností ČEZ výstavbu nového bloku. Zprovoznění reaktoru vláda očekává k roku 2036. Tím ale o rok nestihneme termín pro nutné dozdrojování, který je stanovený v analýze ČEPS.
Problém nedostatku zdrojů tedy vládní jaderné plány neřeší. Abychom do roku 2035 stihli vybudovat dostatečné množství kapacit instalovaného výkonu, musíme použít jiné zdroje.
Podle studie Davida Hansliana z roku 2020 má v optimistickém scénáři Česká republika potenciál přibližně sedm gigawatt instalovaného výkonu větrné energie do roku 2040. Ne vždy sice povětrnostní podmínky dovolují, aby větrné elektrárny mohly dodávat energii, ale na rozdíl od jaderného reaktoru lze větrnou turbínu nainstalovat během několika týdnů. Je tedy v eminentním zájmu spotřebitelů elektrické energie v České republice, aby byl potenciál větru využit na maximum.
Další zdroje výkonu mohou poskytnout solární elektrárny, modernizace stávajících plynových elektráren nebo spaloven směrem ke kombinované výrobě tepla i elektrické energie. A také jsou samozřejmě potřeba významné energetické úspory. Jisté je tak jedno: jaderné zdroje potřeby české elektrifikační sítě nestihnou pokrýt.
Časově náročná výstavba
Zaujalo mě:
“Podle studie Davida Hansliana z roku 2020 má v optimistickém scénáři Česká republika potenciál přibližně sedm gigawatt instalovaného výkonu větrné energie do roku 2040”
Jestliže to odpovídá skutečnosti, jedná se o mimořádně nepříznivou zprávu. Větrné turbíny se vyznačují koeficientem využití kolem 20 %, zmiňovaný potenciál 7 GW instalovaného výkonu odpovídá necelým 2 GW ekvivalentního stálého zdroje. Jenom k náhradě uhelných zdrojů potřebujeme trojnásobek.
Je pravda, že fyzicky větrnou turbínu postavit zabere časově jenom několik týdnů. Celý proces ovšem v našich podmínkách trvá se vším všudy 5-7 let, najmě jeho kompletní zúřadování. Pořád je to nicméně čtvrtina až třetina z dvaceti let budování jaderného bloku. Proces povolování větrníků je u nás dokonce natolik nepřátelský, že ČEZ větrné zdroje buduje - v Německu a Francii.
K tomu se přidává intenzivní odpor obcí, respektive jejich obyvatel, mít větrné turbíny ve svém katastru. V zásadě se totéž, co doposavad sloužilo k blokování stavby dálnic a jaderných elektráren, obrací nyní i proti větrné energetice.
"Potřebujeme moderní čistou energetiku řízenou veřejným sektorem."
Ano, nebylo by to špatné. Bohužel důvody, proč se ji nedaří vybudovat, nejsou, že nám to fosilní korporace nedovolí. Kdyby byla "čistá energetika řízená veřejným sektorem" opravdu reálně uskutečnitelná, byť třeba o něco dražčí, dávno se do toho celý svět pustil. Jenže ono to nefunguje. Podívejte se do Německa --- bez velkokapacitních úložišť to prostě nebude fungovat, případné blackouty v průmyslových zasíťovaných zemích by byly tak drahé a devastující, že k nim prostě nesmí docházet a dovážet v časech bez produkce nemůžou všichni najednou...
I jádro vypadá jinak, když se zapomene dodat, že po spuštění dokáže dodávat desítky let velké množství stabilní bezemisní elektrické energie a využitelného tepla, že.
Reálně nás čeká budování velkých plynových kapacit a jádra a nějaký postupný rozvoj obnovitelných zdrojů --- tedy jestli nechceme zničit průmysl a životní úroveň a vlastně jen přesunout emise do Asie.
A budeme si muset odházet klacky u nohou, které nám v tom brání a které jsme si tam sami naházeli.
Před pěti lety jsem tady psal, že v roce 20225, až budeme v půlce cesty k prvním mírným dekarbonizačním cílům 2030 a začne se ukazovat, že i ony jsou jen velmi těžce a draze dosažitelné, že se začne měnit nálada a politika a začne odklon od těcho cílů .................. tak uvidíme, ale myslím, že už to začíná --- fosilní byznys plánuje růst tak o 20% minimálně a jestli se postavíme proti jako republika nebo unie, ekonomicky na to tvrdě doplatíme. Ostatně ANO už začíná mluvit antienviromentální řečí otevřeně.
V jedné věci souhlasím s autorem: že veliké větrné elektrárny je potřeba stavět co nejrychleji a co nejvíce.
Lze větrnou turbínu nainstalovat během několika týdnů? Fyzicky možná ano, ale legálně nikoli. Tak jako jakékoli jiné stavby, větrníky podléhají připomínkám sousedů, a to proces výstavby prodlužuje.
Výstavby větrníků blokují především sobečtí a neinformovaní občané obcí, kteří občas hlasují proto větrníkům. Naposledy referendum v Řimovicích: 84 vs 70 (https://www.novinky.cz/clanek/domaci-zpravy-stredocesky-kraj-smlouva-na-vetrniky-podepsana-referendum-zamitave-obec-na-benesovsku-nevi-co-dal-40502108).
Chcete snad říct, že občany Řimovice zmanipulovalo fosilní lobby a vidina jádra? Já si myslím, že ne, že jsou jen obětí do sebe zahleděnosti, NIMBY, a omezenosti. A bohužel jim stavební zákon dává příliš možností. Bohužel i institut referenda zde selhal. Možná by stálo za to se do Římovic vydat, zeptat se občanů, proč hlasovali, jak hlasovali. Možná o tom teportovat, možná jim víc vysvětlovat. Bylo by to namáhavé, ale konstruktivní.
Proč tak útočíte na snahy stavět jaderné elektrárny?
Dlouhodobé plány s Jadran nijak nepřekáží výstavbě větrníků o sto šest. Větrníky, solary, i jádro, budou snadno koexistovat, zejména v bezuhelné budoucnosti. Vaše kritika jaderných plánu ČEZ mi přijde nekonstruktivní.
Pravé příčiny pomalé stavby větrníků bohužel zůstávají ve Vašem článku zamlčeny. Dokud se na ně nezaměří pozornost, kritika, a změna, nemůžeme čekat, že se doba výstavby větrníků zkrátí z 10 let na 10 týdnů.