Jaderná výstavba jako předražený fíkový list

Magdalena Davis, Dana Kuchtová, Matěj Pomahač

Česká vláda prezentuje plány na rozmach jaderné energetiky ve zcela falešném světle. Zastírá, že realizace bude znamenat extrémní zátěž pro státní rozpočet, enormní ekologickou zátěž a závislost na politicky problematických zemích.

Jaderná lobby má důvod k oslavám. Ostatní občané nikoli. Foto FB Infocentrum JE Dukovany

Česká vláda odložila schválení státní energetické koncepce a klimatického plánu. Místo toho schválila výstavbu dvou jaderných bloků pro elektrárnu Dukovany s možnou opcí na další dva bloky v Temelíně, a to ve prospěch korejské firmy KHNP, která však doposud v Evropě žádnou jadernou elektrárnu ani nabízený typ reaktoru nestavěla.

Zasedání vlády 17. července s následnou tiskovou konferencí o „levných blocích“ a „energetické bezpečnosti“ ukázalo, že kabinetu Petra Fialy — stejně jako parlamentní opozici — zcela chybí strategické uvažování, národohospodářská rozvaha a politická kompetence pro zajištění ekonomicky, ekologicky a sociálně udržitelné moderní energetiky.

Výstavbu jaderné elektrárny zaplatí občané

Podle vládního vyprávění budou náklady na výstavbu jednoho reaktoru od státní korejské korporace Korea Hydro & Nuclear Power (KHNP) činit 200 miliard korun v aktuálních cenách. Tisková zpráva KHNP přitom uváděla 220 miliard, ale posléze sama KHNP opravila částku na 200 miliard dle logiky vlády, že jde o „zaokrouhlování na celé stovky miliard“.

Ponecháme nyní stranou, že při výstavbě čtyř jaderných bloků by tato matematika vedla k rozdílu 80 miliard, které by — „zaokrouhleno na celé stovky“ — tendr zdražily celkem na 900 miliard Kč. Mnohem důležitější je, že ani tato cena není konečná. Jásat nad „nejvýhodnější cenou za dodávku“ je zcela předčasné.

Nepočítá totiž s náklady na financování, tedy s úroky, které podle analytiků cenu za výstavbu a technologie zdvojnásobují až ztrojnásobují. Ostatně sama KHNP říká, že „celkové náklady projektu vyčíslené českou vládou, které zahrnují náklady na výstavbu a rezervní fond pro nepředvídané události, zatím neuvádějí konečnou výši smlouvy s dodavatelem, ta se může lišit v závislosti na výsledku společných jednání“.

Financování je navíc definované jen pro první dukovanský blok, kde investiční model schválila Evropská komise. Investorem bude dceřiná firma ČEZ, která od státu dostane třicetiletou půjčku, po dobu stavby bezúročnou, poté výhodně úročenou. Jenže i na tuto půjčku si stát bude muset půjčit na finančních trzích. Náklady tak ponese daňový poplatník. Jelikož polostátní ČEZ může v tomto schématu postavit jen jeden blok, pro financování druhého v Dukovanech — natož třetího a čtvrtého v Temelíně — neexistuje vůbec žádný plán.

Vláda tak ze zcela nepochopitelných důvodů rezignovala na vyčíslení dlouhodobého rizika výstavby čtyř jaderných bloků pro státní rozpočet, ač tato rizika mohou být zcela zásadní pro zodpovědné rozhodování o životní úrovni dalších generací. Z nejnovější studie organizace Fakta o klimatu přitom vyplývá, že nejvyšší riziko prodražení v modelovaných scénářích je spojeno právě s výstavbou třetího a čtvrtého jaderného bloku.

Slova náměstka ministra průmyslu a obchodu Petra Třešňáka, že „nové jádro bude do budoucna snižovat cenu energií“, tak lze v lepším případě považovat za nerealistické technokratické blouznění, v horším případě za záměrné uvádění občanů v omyl, aby snadněji spolkli modrou pilulku vládního Matrixu.

×