Minule jsme se zabývali dopadem německého výstupu z jádra na ceny energie. Rozšířená představa byla, že náhlé odstavení osmi jaderných reaktorů v Německu v roce 2011 povede k razantnímu zdražení proudu nejen tam, ale i v sousedních zemích. Ve skutečnosti se naopak velkoobchodní cena německé elektřiny snížila a je levnější než v jaderné Francii.

Dnes se podíváme na další mýty a předsudky: že Německo nahrazuje jaderné reaktory uhelnými elektrárnami, že trpí nedostatkem elektřiny a je závislé na dovozech.

Vyšší spotřeba uhlí?

Neustále narážíme na informace, že se Německo kvůli výstupu z jádra vrací k fosilním palivům. Má to být jasný důkaz toho, že obnovitelné zdroje nedokáží jaderné reaktory nahradit a že odpůrci jádra, ať už vědomě či nevědomě, podporují špinavé uhlí.

Nejnověji a v celkem ukázkové podobě nám takový příběh předložil článek na portálu MF Dnes. Hned od titulku „Německo letos spustí nejvíce uhelných elektráren za dvacet let“ až po poslední odstavec vzbuzuje článek představu, že 5200 MW nových tepelných elektráren, které se v Německu dokončují, jsou výsledkem uzavření jaderných elektráren v roce 2011.

Je nepopíratelným faktem, že investoři v Německu staví a plánují řadu nových uhelných elektráren. Otázka ovšem je, do jaké míry tyto projekty souvisí s náhradou jaderných elektráren a jaká je jejich perspektiva.

Již po krátké úvaze nám dojde, že pokud se má letos několik tepelných elektráren uvádět do provozu, nemůže to naprosto nijak souviset s vyřazením reaktorů v roce 2011. Ano, Německo je sice proslulé svou efektivitou, ale ani tam není možné naplánovat, posoudit, schválit, postavit a dokončit tepelnou elektrárnu během pouhých 24 měsíců. Je tedy zjevné, že všechny letos dokončované elektrárny musely být navrženy, povoleny a rozestavěny už před březnem 2011. Je tedy spíš na místě uvažovat o tom, do jaké míry jsou tyto tepelné bloky dědictvím předchozí energetické koncepce, s níž kancléřka Merkelová signalizovala návrat k jádru a plánovala zmrazit rozvoj obnovitelných zdrojů energie (OZE) v této zemi po roce 2020. Faktem je také to, že v Německu nebyla od roku 2011 žádná nová tepelná elektrárna schválena.

Ti, kteří zelenému hnutí vyčítají jednostranný odpor proti jádru, rovněž opomíjejí, že projekty uhelných elektráren v Německu jsou cílem protestů a kampaní jak místních obyvatel, tak organizací jako Greenpeace. Díky tomu se tam podařilo zastavit už většinu plánovaných tepelných bloků. Od roku 2007 upustili investoři už od pětadvaceti původně anoncovaných uhelných elektráren. Jen vloni se jich podařilo zastavit pět (Krefeld, Mainz, Brunsbüttel, Stade a Staudinger o celkovém výkonu 5 500 MW) a žádný nový projekt se neobjevil. Podrobnější informace a detailní přehled najdou zájemci například na této stránce německých Greenpeace.

Pojďme teď ale k samotné podstatě argumentu, že jaderné elektrárny v Německu jsou nahrazovány uhlím. Následující graf ukazuje změny v tamní výrobě elektřiny mezi roky 2010 a 2012 a jednoznačně dokládá, že na takovém tvrzení není ani zbla pravdy.

↗

Hodnoty jsou v TWh, čili terawatthodinách (miliarda kilowatthodin). V roce 2012 se v Německu oproti roku 2010 vyrobilo v jaderných elektrárnách o 41 TWh elektřiny méně, což je důsledek vyřazení poloviny tamních reaktorů. Elektřiny z uhlí přibylo o 14 TWh, ale zároveň ubylo 17 TWh elektřiny ze spalování zemního plynu (především z důvodů ekonomické nevýhodnosti, viz rozbor v předchozí části tohoto seriálu). Obnovitelné zdroje vyrobily o 33 TWh elektřiny víc (polovinu díky fotovoltaice) a zároveň Německo snížilo spotřebu elektřiny o 16 TWh plus zvýšilo svoji exportní bilanci o dalších 6 TWh (to je zhruba ekvivalent roční výroby jedné velké konvenční elektrárny).

Jinými slovy, nárůst uhlí je čistě způsoben náhradou plynu. S uzavřením jaderných reaktorů nesouvisí, protože obnovitelné zdroje a nižší spotřeba dokázaly úbytek výroby v reaktorech kompenzovat víc než dostatečně (takže ještě zbylo na vývoz).