Ekologické organizace Jihočeské matky, Občanská iniciativa pro ochranu životního prostředí a Calla u příležitosti druhého výročí havárie v jaderné elektrárně Fukušima vyzvali předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Danu Drábovou, aby se zasadila o nezbytné změny v odpovědnosti za jadernou škodu.

ČEZ má atomovým zákonem omezené ručení jen do výše osmi miliard korun, pojistit se pak musí na pouhé dvě miliardy korun. Ekologové v této souvislosti připomněli, že škody po těžké havárii atomových reaktorů mohou dosáhnout astronomických částek. „Po Fukušimě jsou škody odhadovány na 4,3 bilionu korun, po Černobylu 4,6 bilionu korun, francouzský státní institut pro jadernou bezpečnost IRSN odhadl možnou škodu po havárii v jedné z tamních elektráren na 10,9 bilionu korun,“ uvedli v tiskovém prohlášení.

Z tohoto pohledu je podle ekologů odpovědnost ČEZu naprosto titěrná. Ekologické organizace zároveň ve výzvě Drábové připomněli, že její první náměstek Petr Krs napsal: „Princip omezené odpovědnosti byl a je uplatňován v mezinárodním společenství od počátku průmyslového využívání jaderné energie s cílem podporovat rozvoj tohoto průmyslového odvětví.“ Drábové se přitom táží, zda si nemyslí, že této podpory si již jaderná energetika vybrala dosti a zda není na čase, aby byla ukončena.

„Neargumentujte, prosíme, případnou podporou obnovitelných zdrojů energie, ty zatím z hlediska doby i peněz nečerpaly zdaleka tolik, co energetika založená na štěpení atomu,“ doplnili ekologové ve výzvě. Zdůraznili také, že české omezení již několik let neodpovídá ani požadavkům mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Doplňkový protokol Vídeňské úmluvy o občanskoprávní odpovědnosti žádá minimální výši odpovědnosti za škody 300 milionů SDR (Special Drawing Rights). To je dle kurzu v přepočtu o jednu či několik miliard navíc, než stanovuje český atomový zákon.

Ekologická sdružení proto vyzvala předsedkyni Danu Drábovou, aby se zasadila o zrušení omezené odpovědnosti za jadernou škodu (provozovatelé by měli ručit za všechny škody, které způsobí), o zajištění odpovídajícího krytí vůči možné jaderné škodě včetně výrazně vyššího limitu pojištění a o zavedení odpovědnosti i vůči dodavatelům klíčových technologií jaderných elektráren, kteří se dnes na náhradě škod nepodílejí či o prosazení celoevropského řešení v oblasti odpovědnosti za jadernou škodu zahrnující výše zmíněné principy.

Podle Moniky Machové Wittingerové ze sdružení Jihočeské matky má Státní úřad pro jadernou bezpečnost nyní jedinečnou příležitost ukázat, zda je skutečně nezávislým úřadem. „Pokud v rámci novelizace atomového zákona posvětí omezenou odpovědnost za jadernou škodu, je jasné, že je pouhou prodlouženou rukou společnosti ČEZ,“ uvedla.

„Principem omezené odpovědnosti byl a i po mnoha desetiletích stále je podporován rozvoj jaderné energetiky. Dnes již jde o neodůvodněnou podporu pro jedno z odvětví, žádná jiná oblast průmyslu takové zvýhodnění nemá,“ doplnil Edvard Sequens ze sdružení Calla.