Energetika po Fukušimě
Jan BeránekDeník Referendum otevírá prvním článkem seriál Jana Beránka o globálních výhledech energetiky. Jak usměrnila další vývoj oboru havárie fukušimské jaderné elektrárny? Znamená havárie zlom nebo jen posílení trendu, který panoval už před ní?
V návaznosti na listopadový seminář MDA (Masarykova dělnická akademie) a FES (Friedrich-Ebert-Stiftung, zastoupení v České republice) o české energetické politice, na němž jsem prezentoval současné světové trendy v energetice, jsem na toto téma pro Deník Referendum připravil sérii několika článků. Provedu v nich čtenáře fakty a grafy ilustrujícími stav jaderného průmyslu, dynamiku investic do různých technologií, podrobnosti o změnách v energetice v sousedním Německu, jakož i problematiku stávající české energetické koncepce a jak dál s podporou obnovitelných zdrojů energie.
Část 1: Otřes jaderné energetiky po Fukušimě
Ačkoliv se zastánci jaderné energetiky vzápětí po březnu 2011 snažili vytvořit siláckými prohlášeními sebenaplňující se proroctví o tom, že z hlediska budoucnosti jaderné technologie tato událost nic neznamená, už dnes můžeme vidět pravý opak.
Jaderná havárie japonské elektrárny Fukušima Dai-iči zasadila jadernému průmyslu velkou ránu. Ten do větší či menší míry podkopal politickou podporu, veřejné mínění, důvěru investorů i objem nových zakázek. Jiný pohled na rizika této technologie si vynucuje i přísnější regulaci odvětví.
Podstatou tohoto otřesu je zjištění, že navzdory všem předchozím ujišťováním může i v technologicky vysoce vyspělé zemi, která disponuje kompetentními institucemi a je v oblasti jaderné bezpečnosti dávána za příklad celému světu, dojít na „západním typu“ jaderného reaktoru k těžké nehodě a masivnímu úniku radiace, který je srovnatelný s katastrofou v Černobylu a na několik generací zamoří rozsáhlá území.
V případě fukušimské elektrárny se naštěstí nenaplnil nejhorší možný scénář destrukce reaktorů, a vítr navíc odnesl většinu radioaktivního spadu do oceánu. I tak způsobila kontaminace výrazné zvýšení radiace až do vzdálenosti několik stovek kilometrů. Dokonce i na předměstí Tokia lze naměřit kontaminaci radioaktivním cesiem, kvůli které je tam intenzita radioaktivního gama záření několikanásobně vyšší oproti původním, přirozeným hodnotám. Hlavní město uniklo v kritických dnech jen o vlásek evakuaci, která by dost možná způsobila konec moderního Japonska, jak ho známe.
Při úvahách o stavu jaderného průmyslu po fukušimské tragédii je dobré začít zasazením této technologie do kontextu. Mnozí s překvapením zjistí, že už před japonskou havárií šlo v globálním měřítku o poměrně marginální, zato však mnoha problémy sužovaný sektor.
Statistika Mezinárodní energetické agentury OECD ukazuje, že v roce 2010 se jaderné elektrárny podílely necelými 13 % na výrobě elektřiny. Vztaženo na celkovou spotřebu energie (kde elektřina představuje méně než 18 %, zbytek jde na vrub spotřeby tepla a paliv v dopravě) činil podíl jádra pouhá 2,3 %:
A dotaz k věci, jsou nějaká konkrétní čísla dokládající ekonomickou výhodnost obnovitelných zdrojů (vč. započítání nutnosti záloh a/nebo skladování energie, nota bene stále nedořešeného)?
Pro pana Klusáčka - já doufám, že odpor k jádru je vlastní pouze té moderní progresivní levici. Jestli se Vám to nelíbí, dejte se k buřtgulášníkům...
Jana Beránka a jeho melody boys celkem chápu. Je to dílem jejich víra, dílem jejich obživa. Co už mě už zaráží, je jejich kolonizace levicového prostoru, resp. snadnost, s jakou se jimi nechává levicový prostor tlačit do pozice "slušná (moderní, progresivní etc.) levice je proti jaderné energii".
V současné době probíhá debata o podpoře technického školství, ale mám podezření, že je to s pozadím nedostatku technického personálu pro budované JE.
Prostě občané ČR hlasují, když ne v referendu, tak nohama - utíkají od úložišť, pavučin rozvoden a rozvodů a od techniky, která je "bezpečná".