Třicátý den fukušimské havárie: konec stále v nedohlednu
Jakub PatočkaAčkoli havarovaná jaderná elektrárna zmizela z každodenního zpravodajství, situace v ní se prakticky nemění a zůstává kritická. Největší obavy nyní vzbuzuje stav prvního reaktoru, opakovaně v něm propuká neřízená štěpná reakce.
Největší obavy ve Fukušimě nyní vzbuzuje vývoj v prvním reaktoru. Po čtvrtečních otřesech, nejvážnějších od ničivého zemětřesení 11. března, se zničehonic zvýšila jeho teplota. Sled událostí v reaktoru navíc není přesně analyzovatelný, poněvadž mnohá měřící zařízení jsou poškozena a jejich výsledky nejsou spolehlivé.
Diskutuje se o plánech na dlouhodobé zakonzervování elektrárny. Japonsko vyloučilo možnost zbudovat sarkofág po vzoru Černobylu, provozovatelé elektrárny prohlásili, že chtějí poškozené palivo z místa odvést dříve, nežli je zakonzervují. V tuto chvíli se ale hlavní pozornost soustředí na to, aby se podařilo zamezit dalším únikům radioaktivních materiálů z elektrárny.
Japonsko by dnes mělo dokončit vypouštění nízce radioaktivní vody do moře, k němuž se úřady odhodlaly, aby získaly prostor pro přečerpání vysoce radioaktivní vody z technických přízemí všech čtyř poškozených reaktorů. Přečerpání vody odsud je nutnou podmínkou, aby se mohlo znovu přistoupit k práci na obnovení standardního systému chlazení. Další, úřady posvěcená kontaminace moře vyvolala pochopitelnou hořkost na mnoha stranách.
Pokračuje sběr informací o šíření kontaminace a zpřesňují se obavy o zdraví obyvatel v širokém okolí elektrárny. Japonsko od základu promýšlí svou energetickou politiku.
Co se děje s prvním reaktorem?
Po čtvrtečním zemětřesení se výrazně zkomplikovala situace prvního reaktoru. Nové zprávy naznačují, že v něm místy lokálně nastává nekontrolovaná štěpná reakce. Svědčí o tom zvýšená intenzita neutronového záření i stopový výskyt izotopů s velmi krátkou dobou poločasu rozpadu. To by představovalo závažné zdravotní riziko pro záchranáře a komplikuje to možnost obnovit standardní chlazení reaktoru.
Jako vysvětlení se nabízí možnost, že silné otřesy země přeskupily už dříve vážně poškozené palivo, což vedlo ke zvýšení počtu lokálních výskytů nadkritického množství štěpného materiálu. To zvýšilo teplotu v jádru reaktoru i tlak a teplotu reaktorové nádoby, což si vynutilo odvětrání nebo nekontrolovaný únik radioaktivních plynů do kontejnmentu.
Druhou možností je, že přístroj zaznamenávající hladinu vody v reaktoru nefunguje obdobně jako celá řada jiných měřidel poškozených při zemětřesní, během tsunami nebo při výbuších, a poslední zemětřesení zvětšilo netěsnosti v reaktoru, takže z něj uniká více vody. To vedlo k poklesu hladiny v reaktoru, k obnažení větší části poškozených palivových tyčí a k následnému zvýšení teploty i tlaku v reaktoru.
Vhánění dusíku do kontejnmentu prvního reaktoru, které započalo ve středu s cílem předejít dalšímu výbuchu vodíku, se zatím daří, což naznačuje, že v kontejnmentu nejsou pukliny. Operace má trvat šest dní a v případě úspěchu by se měla opakovat i na reaktorech dva a tři.
Jeví se už jako krajně nepravděpodobné, že by se provozovateli havarované elektrárny, firmě Tepco, mohlo podařit obnovit původní systém chlazení. Proto zvažuje, že by zbudovala zcela nový chladící okruh, anebo kompletně zaplavila kontejnment vodou.
Rozsáhlé poškození palivových tyčí ve všech třech reaktorech potvrdily nové rozbory. Zhruba sedmdesát procent palivových tyčí bylo poškozeno v prvním reaktoru a po zhruba pětadvaceti procentech bylo poškozeno jak v reaktoru 2, tak v reaktoru 3. Palivové tyče korodují kvůli hromadící se soli, navíc štěpné reakce v prvním reaktoru palivo zřejmě dále poškozují. Poblíž kontejnmentů nyní nelze vzhledem k hladině radiace pracovat.
Japonci vyvolali nevoli vypouštěním radioaktivní vody
V týdnu se zřejmě podařilo tekutým sklem ucpat puklinu v druhém reaktoru, kterou unikala vysoce radioaktivní voda do moře. Žlab před reaktorem se sice opět zvolna plní, ale při současném tempu jeho kapacita vystačí na několik týdnů.
Neočekává se nicméně, že by zákrok nějak výrazně ovlivnil celkový objem úniků radioaktivních materiálů do moře, které se tam vyplavují spodními vodami a drenážními štěrkovými vrstvami, jimiž je podložen areál elektrárny.
Hlavní událostí posledních dní je ovšem vypuštění jedenácti a půl tisíce tun nízce radioaktivní vody do moře, k němuž v pondělí přikročily japonské úřady, aniž by dostatečně varovaly kohokoli předem. Krok byl motivován snahou uvolnit prostor pro vysoce radioaktivní vodu shromážděnou v technických přízemích všech čtyř reaktorů. To je nezbytně nutná podmínka pro obnovení prací na zabezpečení všech krizových provozů.
Informováno nebylo ani ministerstvo rybářství, a samozřejmě ani veřejnost, informace o záměru neobdržely ani sousední země a kontroverze vyvolává okolnost, že jediný, koho japonský krizový štáb informoval předem, byly Spojené státy.
Rybáři v okolí elektrárny přerušili práci, protože nemohou nic prodat bez ohledu na míru kontaminace jejich úlovků. Agentury citovaly jednoho z rybářů: „Přišli jsme o své nejbližší, o lodě, o přístavy, o zázemí a k tomu teď ještě trpíme kvůli havárii v Daiči. Protestujeme a žádáme, aby se s vypouštěním radioaktivní vody okamžitě přestalo.“
V moři jsou nadále zaznamenávány hodnoty radioaktivity více než tisícinásobně nad normou. Ve čtvrtek byly v moři třicet kilometrů severně od elektrárny hodnoty radioaktivity 2800krát nad normou. Předpokládá se, že vypouštění vody skončí dnes.
Konec doby levné a bezproblémové energie, vyživující růst růstu našeho otylého systému, se zase o něco přiblížil - na všech frontách - jaderné, ropné i uhelné.