Po třetí týden připravujeme prakticky každodenně zpravodajský přehled o vývoji v jaderné elektrárně Fukušima, která se po přírodní pohromě v Japonsku ocitla v kritickém stavu.

Dokud krize představovala hlavní zprávu prakticky všech světových médií, opíralo se zpravodajství Deníku Referendum především o zdroje, s nimiž pracujeme obvykle, BBC, Guardian, kritická, ale nehysterická americká média, agenturu International Press Service, v tomto případě také o kvalitně pracující agenturní zpravodajství Reuters, k nimž navíc přistoupilo zahraniční vysílání japonské televize NHK.

S postupem krize a zejména od okamžiku, kdy se světovou událostí číslo jedna stala situace v Libyi, se ale začalo ukazovat, že suverénně nejlepším zpravodajským zdrojem jsou každodenní informační přehledy mezinárodní kanceláře Greenpeace, které, jak čas plyne a je možno poměřovat slova se skutečností, o třídu převyšují všechny prestižní světové zpravodajské instituce.

Zpravodajství Deníku Referendum se tak opírá o tento sloup, v posledních dnech už stojí prakticky výhradně na něm, doplňuje a ověřuje se přitom právě japonskou televizí NHK. Její vysílání a přehledy Greenpeace se ve všem podstatném shodují, neboť vycházejí z totožného primárního zdroje, jímž jsou údaje zveřejňované japonskými úřady. Na rozdíl od všech světových médií, včetně těch špičkových, ovšem jak Greenpeace, tak — alespoň obvykle — NHK přecházejí efemérní nesmysly a soustředí se jen na to podstatné.

Například BBC mělo ve středu po určitý čas absurdní hlavní zprávu dne z informace, že čtyři fukušimské reaktory jsou podle jejich provozovatele, Tokijské elektro-energetické korporace Tepco, na odpis, ačkoli tento poznatek byl znám od okamžiku, kdy započalo zoufalé chlazení mořskou vodou; novinkou hodnou prvotřídního média s možnostmi investigativní práce by mnohem spíše mohlo být prověření dohadů, že se chystá znárodnění provozovatele elektrárny, který si s náklady na likvidaci škod jednoduše nemá jak poradit.

Informační převaha Greenpeace a NHK je dána srozumitelnými faktory: jedná se o velmi komplexní problematiku, takže je zapotřebí poměrně značné erudice, aby byl zpravodajský tým s to uvážit, které poznatky jsou závažné, a které nicotné. Na rozdíl od jaderných regulátorů navíc ani NHK, ani Greenpeace nemají zájem informace vybírat tak, aby hájily zájem jaderného průmyslu: vědí, že přesnost informací je v prvém případě otázkou cti, v případě druhém nadto i hlavní zbraní.

Greenpeace, které má v problematice mimořádné intelektuální zázemí na všech obydlených kontinentech, a zpravodajská televize NHK, pro niž situace ve Fukušimě z pochopitelných důvodů nikdy nepřestala být hlavní prioritou, mají ve svém pojetí problému ucelenou koncepci, jež jim umožňuje každou dílčí položku zasadit do komplexního celku. A díky tomu rovněž kompetentně rozhodnout o tom, co je možné ignorovat.

Informační servis Greenpeace stojí ale ještě o třídu výš než zpravodajství NHK právě díky mezinárodnímu přesahu a úzkostlivě uměřené interpretaci. Rozlišují dvě základní složky problému: jednak situaci v elektrárně a jednak míru kontaminace i její potenciální zdravotní důsledky. K nim postupně přistupuje rozměr třetí: dopady fukušimské krize na světovou debatu o budoucnosti energetické politiky.