Kontaminace se šíří, zvýšená radioaktivita už i v Pensylvánii
Jakub PatočkaK fukušimské krizi stále přicházejí bohužel převážně nepříznivé zprávy: kontaminace moře v okolí stále roste, nebezpečný nárůst radiace zaznamenali už i v USA, záchranné práce přešlapují na místě. Japonsko přehodnotí svůj jaderný program.
Kontaminace mořské vody v okolí elektrárny soustavně narůstá. Ve vzorku odebraném v úterý překročily koncentrace jódu-131 normu pro pitnou vodu 3 355krát. Nejvyšší posud naměřená hodnota byla 1 850krát nad normu, ve vzorku odebraném o dva dny dřív.
Dešťová voda ve dvou státech USA, v Pensylvánii a v Massachusetts, překročila povolené limity pro pitnou vodu. V Pensylvánii naměřili hodnoty radioaktivního jódu desetkrát až třicetkrát nad federální normu.
Záchranné práce narazily na další komplikace
Záchranáři v elektrárně se potýkají s dalšími obtížemi: kritický stav je nyní hlášen z prvního reaktoru, kde roste teplota i tlak a klesá hladina vody, což by mohlo vyvolat nutnost odvětrání reaktoru spojené s masivním únikem radioaktivity.
Vážnost hrozby umocňuje okolnost, že podle předpovědi se má dnes odpoledne po několika dnech vítr opět obrátit k Tokiu a hlášeno je poprchávání.
Snahy zamezit dalšímu tavení paliva v reaktorech a přenosům radioaktivity ovzduším se nyní zaměřují na improvizované vstřikování vody do reaktorů a odstraňování radioaktivní vody z technického přízemí všech čtyř poškozených budov.
Odčerpávání kontaminované vody přitom naráží na předpokládané obtíže. Tepelný výměník prvního reaktoru, kde se s pokusy o odčerpání vysoce kontaminované vody začalo, se již naplnil, ale značné množství vody se do něj nevešlo. Čerpání tedy bylo přerušeno.
Budova prvního reaktoru přitom měla podle původních zpráv v technickém přízemí nejméně vody. Přečerpání vody je nutnou podmínkou k obnovení prací na přívodu elektřiny, bez níž nelze v jednotlivých reaktorech znovu uvést do provozu standardní chlazení.
Voda v technických přízemích obsahuje extrémní množství radioaktivity z reaktorů. V druhém reaktoru přesahuje míra radioaktivity desetimilionkrát normu pro pitnou vodu.
Výměník prvního reaktoru byl nejprve zcela vypuštěn a pak do něj začali čerpat vysoce radioaktivní vodu stojící v technickém přízemí. Před zahájením čerpání se udávaly hladiny vody v jednotlivých budovách takto: čtyřicet centimetrů v prvním reaktoru, sto ve druhém, sto padesát ve třetím a osmdesát ve čtvrtém.
I v reaktorech dva až čtyři vypouštějí výměníky a chystají se do nich vodu přečerpat, jen co skončí práce na prvním reaktoru. Vývoj ale ukazuje, že Tepco i Japonská agentura pro jadernou bezpečnost mají ovšem jen velmi vágní povědomí o tom, kolik vody přesně se v budovách nalézá, a netuší, zda ji tepelné výměníky budou s to pojmout.
Další otázkou je, zda bude nutné odčerpat i vodu z ochranných žlabů, které mají oddělovat prostor elektrárny od moře. Jejich objem činí deset tisíc kubíků, což by představovalo ohromný skladovací nárok.
Voda v ochranných žlabech u reaktorů jedna a čtyři má údajně mnohem nižší míru kontaminace. Z ochranných žlabů u reaktorů dva a tři ještě nejsou známa data. Není také jasné, zda odsud radioaktivní voda nepřetéká, neuniká či se prostě nevsakuje do moře.
Tepco hodlá ve středu nastříkat zem v elektrárně lepivou pryskyřicí, aby se zamezilo v šíření radioaktivních částic větrem. Japonská vláda rovněž údajně zvažuje užití tankerů k odčerpání a uskladnění kontaminované vody z ochranných žlabů u reaktorů. Zvažuje údajně rovněž pokrytí celé elektrárny ohromným kusem tkaniny, který by měl zamezit dalšímu šíření radioaktivity vzduchem.
Kontaminace stále narůstá, mimo elektrárnu se objevilo i plutonium
Časopis New Scientist věnoval článek kontaminaci půdy čtyřicet kilometrů severozápadně od Fukušimy. V obci Iidate byla zjištěna úroveň césia-137 2 900 kBq/m2. Po černobylské havárii byla přitom půda s hodnotami 500 kBq/m2 vyloučena ze zemědělského obdělávání.
Srovnatelná kontaminace byla zjištěna i ve městě Kawamata, vzdáleném pětačtyřicet kilometrů od elektrárny. Vysoké hodnoty 200 kBq/m2 se objevily i ve městě Nihonmacu a některých dalších místech prefektury Fukušima.
V obci Iidate zjistil nepřijatelně vysokou úroveň radiace i tým expertů Greenpeace, který vyzval japonskou vládu k tomu, aby přizpůsobila evakuační pásmo reálným hodnotám kontaminace.
Tým expertů Greenpeace ukončil své působení v oblasti a uspořádal k této příležitosti tiskovou konferenci. „Jen několik dní v místech jako Iidate vystaví obyvatele celoročním povoleným dávkám. Vláda by obyvatele míst jako Iidate měla okamžitě evakuovat, zejména těhotné ženy a děti,“ uvedl vedoucí týmu Jan van de Putte.
Jeho tým nyní bude v druhé fázi své mise analyzovat mnohem podrobněji míru kontaminace v okolí Fukušimy, ale van de Putte označil za svou morální povinnost vyzvat vládu Japonska už na základě dosavadních zjištění k okamžité účinnější akci na ochranu obyvatel.
Japonské úřady ve dvou z pěti vzorků v okolí elektrárny zjistily malé množství plutonia. Únik plutonia značí mnohem masivnější poškození palivových tyčí než přítomnost plynných štěpných částic jódu a césia. Vdechnutí plutonia je krajně nebezpečné, ale zaznamenané koncentrace jsou velmi nízké.
Jedná se o první dosud provedené testy vzorků na přítomnost plutonia. Úřady nyní zřizují další monitorovací stanice, které by měly přítomnost plutonia v okolí elektrárny prověřit.
Původ plutonia je nejasný. Palivo v reaktorech bylo nepochybně poškozeno dost na to, aby se z něj plutonium mohlo uvolnit, ale jeho cesta z reaktoru přes zádržné systémy by byla dosti nesnadná. Nález tedy spíše poukazuje na možnost, že původcem plutonia jsou nádrže s vyhořelým palivem, a naznačuje, že přinejmenším některé palivové tyče zde byly poškozeny velmi hrubě.
Japonská vláda podle očekávání ohlásila změnu své energetické politiky: plán budovat čtrnáct nových reaktorů bude revidován a těžištěm nové energetické politiky se stanou obnovitelné zdroje, zejména solární energie.
Pak jste si pochvaloval, jak o nic nejde a je to čím dál horší.
No a teď si pochvalujete, že to plutonium je jen z jaderných výbuchů, Ach jo, už teď se děsím, co přijde!
Pane Wagnere, nemůžete se divit, že Vám neotisknou článek v DR, když v něm jen opakujete, co už jste xkrát napsal v diskusi, hlavně to, že se vlastně nic nestalo.
Ve Vašem novém článku se mi líbí, jak srovnáváte problémy naší instalaci v hlubinách zambijské buše, kde žijí odhodlaní lidé s takřka nulovým technickým vzděláním, s problémy v jaderné elektrárně. Asi by bylo dobře vědět, že pracujeme v Zambii zadarmo, s technikou, kterou v tak obtížných podmínkách zkoušelo jen pár firem a že to vše stojí míň, než polovina oplocení Nuseláku.
S neschopností managemetu jaderných elektráren a nebezpečných provozů vůbec, bych to fakt nesrovnával. Sám jsem v nebezpečných provozech pracoval a dodnes tam mám kolegy a vím, jak se tam chová management. Ale pro Vás v institutu, kde máte peníze i za tyhle uklidňující články, je to španělská vesnice. Když se něco stane, budete v bezpečí...
ale stranou zůstávají další faktory, počínaje problémem jaké všechny náklady je třeba do jaderné energie započítávat (a nepatří tam jen výstavba a "levný" provoz, ale i důsledky těžby uranu a likvidace vyhořelého paliva aj.) ale také druhý aspekt týkající se vyhořelého paliva - tedy co vůbec s ním dělat do budoucnosti.
Neumím pochopit, že zastánci jádra s obvyklou snadností připustí, že zpracování jaderných odpadů vyřeší technologie budoucnosti a současně odmítají připustit, že by technologie budoucnosti vyřešily také otázku alternativních zdrojů energie.
S tím souvisí další obranné diskurzivní východisko, které často pracuje s nevysloveným předpokladem, že odpůrci jádra žádají okamžité odstavení všech jaderných zdrojů. "Jak se měli Japonci před 40 lety rozhodnout, že vyřeší své energetické zdroje?", lze se k tomu ještě sugestivně zeptat. Spor o jádro je ale především sporem o to, jaký bude svět za 20, 40 let. Jsme nyní v situaci, že není možné jinak, než sypat další hromady peněz do nových atomových zdrojů, nebo se i zde můžeme spolehnout na technologie budoucnosti a podpořit rozvoj energetické infrastruktury, investice do stávajících alternativ a výzkumu (včetně vzniku specializovaných institucí - škol, ústavů a PR agentur pro alternativní zdroje - tak jako má své školy, ústavy a PR agentury atomový průmysl, byť se tam okrajově zabývají i alternativami), který přiblíží tu "technologii budoucnosti" v kratším čase? (Investice do jádra navíc u nás nejsou v pravém slova smyslu peníze ČEZu, jak se také často objevuje v argumentaci zastánců jádra, ale de facto veřejné peníze - což lze snadno doložit tím, že pokud by státní ČEZ vyráběl energii ve veřejném zájmu, mohla by být o polovinu levnější a ještě stále by tato firma zůstala v zisku, nehledě na státní úvěrové garance, které megalomanské stavby typu jaderných elektráren provázejí).
děkuji za velmi kvalifikovanou reakci a odkaz na fundovaný článek. Je samozřejmě legitimní vycházet v diskusi z rozmanitých politicko ideologických východisek, nicméně kritériem pravdivosti musí být především empirická fakta. Ne, že by redakce měla povinnost uveřejńovat jakékoli sebebizardnější stanovisko, ale cenzura tak významného odborníka, jako jste Vy bezesporu představuje skandál. Nevím, jaký k tomu měla redakce neotisknout Vaši reakci, a přijde mi to celé podivné zejména ve světle faktu, že otiskuje bláboly různých "teologů" nebo revolucionářů co volají po lidových povstáních. Osobně jsem upadající úroveň Deníku Referendum v poslední době přisuzoval domnělé přehnáné demokratičnosti redakce, která dle mého předpokladu měla otiskovat všechny názory, které jí dojdou, včetně těch nedostatečně fundovaných. Jak jsem ale zjistil z Vašeho příspěvku, čím méně je článek fundovaný, tím vyšší je pravděpodobnost, že bude zveřejněn, hlavně držet krok z ideologicko emocionální tendencí redakce respektive šéfredaktora. Je to jakési kritérium kompetence na ruby. Akorát si Vaši kritici neuvědomují, že radioaktivita se dá měřit a její dopady na lidské zdraví se dají statisticky zkoumat. Hodnocení jejich dopadů tedy není pouze otázkou víry....
Cenzurou je, když politická či ekonomická moc nutí redakce vydávat něco jiného, než chtějí. Cenzura naproti tomu není, když redakce neuveřejní nevyžádaný příspěvek. To jsou znalosti žáka základní školy, bohužel ne asi u nás...
Navíc podle mých informací, pan Wagner stáhl svůj článek sám, když mu vedoucí rubriky sdělila, že článek ještě bude konzultovat se šéfredaktorem - nejspíše proto, že v něm již poněkolikáté opakoval to, co již napsal v článcích na DR i v diskusích. Pokud nelže redakce, lže pan Wagner. Protože v jeho článcích je nesmyslů spousta, věřil bych spíš redakci.
A od Vás je pěkné, že jste se podporou Wagnera podpořil i Deník Referendum :-))
Řekl bych, že nezveřejnění článku pana Wagnera celou tuto ideologickou antijadernou platformu jasně ukazuje. Škoda, těšil jsem se na ostrou debatu ve svobodném mediu, která by mi dala nové informace a posunula mě v mém nahlížení na otázku jaderné energetiky dál, a zatím se po mně chce, abych držel hubu a krok, a bez výhrad přijímal vše co se mi k věření předkládá, tak jak je to ovšem ve skupinách spojených ideologií běžné. Poté co jsem s nadšením přivítal zveřejnění prvního a druhého článku pana Wagnera včetně zajímavých diskuzí v DR, je to pro mě velké zklamání.
Přemýšlím o tom, zda-li existují pro DR a jeho ideologické spřízněnce nějaká kriteria pro posouzení vhodnosti užití jaderné energetiky. Mám dojem, že ne. Mám dojem, že tady je jasno. Jaderná energetika je zlo a je třeba ji vymýtit, i kdyby to byl ten nejčistší a nejvhodnější způsob získávání energie bez které ho se lidstvo neobejde. Signifikantní například je, že se nikdo z odpůrců jaderné energetiky nikdy nezmiňuje o minimální produkci skleníkových plynů při výrobě energie z jádra, ačkoli jindy je to velké téma pro podporu obnovitelných zdrojů. Smutné. Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno.