Už žádné sushi…

Milan Smrž

Japonští pracovníci se pohybovali během záchranných prací v radiačním zatížení 400 milisievert za hodinu. Z obdobné situace známé z Černobylu lze odvodit, že se jedná o takovou dávku, jež u nich z poloviny zapříčiní smrt a druhá polovina bude silně oslabena a vystavena masivnímu riziku rakoviny.

Uznávaný německý biolog Edmund Lengfelder zabývající se vlivem radiace uvedl v rozhovoru pro Frankfurter Rundschau mrazivá fakta o současné jaderné havárii v Japonsku, když ji srovnal s  havárií černobylskou.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

V běloruském městě Gomelu Lengfelder pomohl vybudovat a provozovat specializovanou kliniku léčící rakovinu štítné žlázy a získal díky tomuto zdroji rovněž mnoho dat. Celková dávka záření, kterému byli obyvatelé gomelské oblasti vystaveni, byla mezi 20 až 500 milisievert. U dětí do 18 let byl výskyt rakoviny štítné žlázy v prvních 13 letech po Černobylu 58 násobný. U dospělých je dodnes zvýšení rakoviny štítné žlázy pěti až šesti násobné. Také u jiných druhů rakoviny nelze zvýšení opomenout.

Japonští pracovníci se pohybovali v radiačním zatížení 400 milisievert za hodinu. Z obdobné situace známé z Černobylu lze odvodit, že se jedná o takovou dávku, jež u nich z poloviny zapříčiní smrt a druhá polovina bude silně oslabena a vystavena masivnímu riziku rakoviny. Ochranné obleky, co nosí pracovníci, chrání pouze před radionuklidy, ale nikoliv před gama zářením, to by museli mít centimetr silné olověné obleky, což by samozřejmě nemohli unést.

Zamoření jednotlivých území v Japonsku nelze ještě odhadnout. V Černobylu byla uzavřená zóna o průměru 60 km. Ale pět let po reaktorové katastrofě byly v jednom běloruském okrese ve vzdálenosti 140 km změřeny tak vysoké dávky záření, že obyvatelé museli být evakuováni. Dokonce 400 km od Černobylu musely být vyklizeny celé obce a teprve po dekontaminaci osídleny znovu v roce 1992. S ohledem na hustotu osídlení v Japonsku (20 krát vyšší hustota než v Bělorusku) je tamější situace mnohem dramatičtější. To znamená, že v Japonsku bude ozářeno 20 krát více lidí. Riziko rakoviny lze odhadnout z dávek ozáření, celkového času a počtu osob. Toto číslo se nazývá kolektivní dávkou. Zatím ale z Japonska nejsou žádná relevantní data.

Podle profesora Lengfeldera je v reaktoru ve Fukušimě 30 až 40 krát vyšší radioaktivní inventář než v Černobylu, a může tedy v nejhorším případě uniknout více radioaktivity. Celkově tedy podle něj může být situace horší než v Černobylu. Radionuklidy se dostávají rovněž do moře a do celého potravního řetězce a nakonec i do lidí. To je pro Japonsko fatální, lze říci, už nikdy ne sushi, alespoň ne to, které nebude proměřeno. To je ovšem drahé.

Podle největší zajišťovny Munich RE, jak se vyjádřil šéf představenstva Nikolaus von Bomhard, není odpovědné pojišťovat rizika v jaderných elektrárnách, protože nejistota výpočtu rizik je v tomto případě příliš veliká a s ní roste i cena. Je známo, že jaderná lobby si pro sebe vydobyla za posledních 55 let neobyčejné prostředky na výzkum (90 % na R&D energetického rozpočtu zemí OECD), ale i další skryté dotace a daňová nadlepšení. Navíc neplatí řádné pojištění, tak jako je povinen každý majitel auta a v některých zemích a městech i majitel každého psa. Kdyby musela jaderná elektrárna pojištění platit, byl by jaderný proud nezaplatitelný.

Nikdy jsem nepochyboval o tom, že jaderná branže si bude své výsluní tvrdě hájit. Jako velké zájmové skupiny vždy. Mnozí prezidenti a předsedové vlád se těsně po katastrofě, kde nebylo ani příliš jasné co a jak, nechali se vší vehemencí slyšet, že v jaderném kurzu budou pokračovat. Těžko si představit, co by se muselo stát, aby řekli, že s rozvojem jaderné energetiky je konec. I psychika politiků je konstruována tak, že vytěsňuje nepříjemné věci. Napájeni informacemi velkých energetických koncernů nevědí, či nechtějí vědět, že jadernou energetiku nepotřebujeme, protože její potenciál může převzít mix obnovitelných zdrojů s inteligentními sítěmi a akumulačními kapacitami. Jaderné elektrárny tomuto vývoji brání tím, že vážou finanční a výrobní kapacity, tím že představují prakticky neregulovatelné zdroje, které se nehodí do konceptu obnovitelných zdrojů, tím že reprezentují extrémní potenciál ohrožení, tím že dodnes není vyřešen problém trvalého úložiště radioaktivního odpadu, ačkoliv byl dosud vytěžen 1 milion tun uranu, i proto že atomový proud není spravedlivě finančně ohodnocen, když v jeho ceně nejsou zahrnuty náklady na výzkum a na odstranění veškerých jaderných odpadů.

Neodpustím si ale vysvětlení ke svému minulému článku. Předmětem kritiky se stala především studie Kikk, týkající se zvýšeného výskytu onemocnění rakovinou, především leukemií dětí.

Citovaná zpráva německého rakovinného registru není jedinou svého druhu. Studie prof. Greisera z roku 2009 je nejobsáhlejší metaanalýzou rakovinných dat z různých zemí, včetně dat rakovinných registrů z USA. Také v tomto případě bylo v okolí jaderných elektráren nalezeno signifikantní zvýšení rizika leukemie v různých věkových skupinách dětí a mládeže; v případě kojenců a malých dětí do 5 let je riziko zvýšené o 19 % a u dětí do 15 let o 13 %. Ve studii bylo vyhodnoceno okolí 80 jaderných elektráren z pěti zemí (BRD, Francie, Velká Británie, Kanada a USA). Výsledky z USA a evropských zemí potvrzují výsledky mohučského registru rakoviny z okolí německých jaderných elektráren. Současně hovoří tyto výsledky proti názoru, že radioaktivní působení při indukci leukemie lze vyloučit. Německá komise pro jadernou bezpečnost se k tomuto názoru na jaře 2009 přiklonila. Epidemiologie samozřejmě není experimentální vědou. Mechanismus musí vyzkoumat jiné vědní disciplíny.

Zvýšení rizika je však třeba posuzovat jako velmi podstatné. Na srovnání lze uvést riziko rakoviny plic nekuřáků na kuřáckém pracovišti. WHO stanovila již v roce 2004 na základě metaanalýz zvýšené riziko mezi 13 a 19 %. Po dlouhých veřejných debatách byly v mnoha zemích přijaty zákony o zákazu kouření na pracovišti.

Černobylská katastrofa před čtvrtstoletím dosáhla kontinentálních následků. Říká se o ní, že to byl „sovětský šlendrián“. K obdobnému selhání lidského faktoru došlo ale také na jiných místech jako v USA, Německu. Ostatně situace v Japonsku není výjimkou. Provozovatelé německé elektrárny Brunsbüttel a obyvatelé severoněmeckých měst v okolí měli mnohem větší štěstí než Ukrajinci, Bělorusové či Japonci. Dne 14. prosince 2001 vybuchla v barbotážním potrubí u reaktoru směs kyslíku a vodíku. Jen jednoduchá klapka zabránila dlouhodobému úniku radioaktivní páry z reaktoru a pouze souhrou šťastných okolností nedošlo k poruše těsnosti ochranné obálky. Případ zpochybnil spolehlivost a kvalifikovanost obsluhy, která diagnostikovala havárii jako spontánní únik chladiva netěsností, přestože přístroje detekovaly značný únik chladicí vody z primárního okruhu, byla registrována změna teploty o šedesát stupňů, ve vnitřním prostoru vzrostl tlak, reagovaly požární hlásiče v bezprostředním okolí a akustická emise hlídající pnutí a vnitřní otřesy zařízení. Po krátké době byl reaktor opět spuštěn na plný výkon. Ve skutečnosti ale výbuch nahromaděného vodíku roztrhl přes tři metry potrubí v bezprostřední blízkosti tělesa jaderného reaktoru. Rozsah škod byl zjištěn teprve po dvou měsících inspekční komisí.

Obdobných selhání lze na světě nalézt více. Neexistuje žádná technologie, která by byla zcela bezpečná. Stejně není možné eliminovat lidské chyby. Otázkou je, zda i málo pravděpodobné velké havárie jsou přiměřeným rizikem. Rizikem větším, než jsou přínosy.

Faktorem bezpečnosti jaderné energetiky je rovněž nebezpečí proliferace jaderných zbraní. Vidíme, že jaderná technologie se může stát předmětem mezinárodního napětí (Írán, Severní Korea, Izrael). Představa, že některé země budou mít nekontrolovaný přístup k jadernému materiálu, není příliš povzbuzující. To si opravdu přejeme, aby další státy měly přístup k jaderným technologiím, a jejich šílení vládci měli v kapse trumfy tohoto druhu? Nebo dáme šanci mezinárodním teroristům, aby poškodili tato nebezpečná zařízení? Existují indicie, že jedním z alternativních cílů 9/11 byla elektrárna Indian Point ležící 45 mil od centra Manhattanu.

Je třeba si klást fundamentální otázky. Jak je možné, že komerční společnosti podporované politickou mocí si vůbec mohou dovolit stavět něco tak nebezpečného jako jsou jaderné elektrárny. Kde zůstala korporátní a politická odpovědnost?

Jediným důvodem pro jadernou energii, který jsem anotoval v odpovědích na diskuzi ke svému článku „Hrubá politická chyba…“, je zhruba milion euro na každý den a elektrárnu a stálé a silné propojení největšího hospodářského odvětví — energetiky s politikou. Přesně to vyjádřil pan Bartuška, odpovědný za výběrové řízení k dostavbě JETE, když loni v červnu v pražském hotelu Mariott řekl: „dostavba Temelína potřebuje silný stát“. Jestli potřebují silný stát také občané, je čím dále více sporné. Stále přibývá lidí, kteří státu ani politickým stranám nevěří, a tuto svou nedůvěru vyjadřují bojkotem voleb. Je toto, co si přejeme?

Předpokládám, že přesvědčené a zaryté zastánce jádra nepřesvědčíme o tom, že jaderná energie je nebezpečná, ani o tom, že ji nepotřebujeme. A tam nezbude než čekat, jak říká Max Planck: „Pravda netriumfuje, pouze její nepřátelé vymřou.“

    Diskuse
    VW
    March 24, 2011 v 15.23
    Greiserova studie
    V předchozím svém článku jsem podrobněji rozebral statistickou relevanci mohučské studie, kterou se pan Smrž oháněl v předchozím svém příspěvku. Pokud se podíváme podrobněji na Greiserovu studii, zjistíme tato fakta. Ani samotný Greiser si nedovolí tvrdit, že by jím nalezená korelace souvisela s radiací. Srovnávané studie jsou často velmi nesourodé a často protichůdné. Zatímco jedna pozoruje u nějakého typu rakoviny korelaci jiná naopak antikorelaci. U všech je pak vše založeno na velmi malé statistice a signifikance pozorovaných korelací je velmi malá. Podrobný rozbor této studie je možné si přečíst zde: http://www.statistik.tu-dortmund.de/fileadmin/user_upload/Lehrstuehle/IWuS/Publikationen/Kraemer/Research/TrueBelievers.pdf
    VW
    March 24, 2011 v 15.57
    Jak je to s radiací a nemoci z ozáření
    Je bezesporu, že se pracovnící snažící se řešení problémů v jaderné elektrárně Fukušima pohybují ve velmi naročném i nebezpečném radiačním prostředí. V současnosti je radiace na vchodu do elektrárny 0,3 mSv/hod. Jen v speciálních místech, například v halé turbíny třetího reaktoru může dosahovat v některé době radioaktivita hodnot daleko vyšších (třeba 200 mSv/hod. V takovém případě ovšem se práce buď přeruší, nebo se pracovníci rychle vyměňují. Podmínky, které se dodržují, je limita pro nepřekročení nabrané dávky 100 mSv pokud možno. Pokud je to nezbytné, tak je horní hranice 250 mSv. Pak se pracovník odvolává úplně. Pochopitelně může nastat nečekaná situace při náhlém úniku, kdy mohou být vystaveni vyššímu ozáření, ale snaha je se tomu vyhnout. Jak je vidět i z počtu evakuací pracovníků například v průběhu objevení se kouře či páry, snaží se vedení akce dodržet podmínky, aby se zdravotní rizika pro pracovníky minimalizovala. Relevanci toho, co píše pan Smrž o vyhlídce poloviční úmrtnosti těchto dělníků, je možné posoudit, když se podíváte byť jen na stránku o dávkách, které způsobují nemoc s ozáření na české wikipedii http://cs.wikipedia.org/wiki/Akutn%C3%AD_radia%C4%8Dn%C3%AD_syndrom
    trochu jsem o tom psal zde http://blisty.cz/art/28269.html . I další části jeho článku jsou podobně relevantní.
    VW
    March 24, 2011 v 16.16
    Ještě jeden pokus o umístění celého odkazu
    Ještě jeden pokus o umístění celého odkazu na rozbor Greiserovy studie, kterou vypracoval Walter Kramer

    http://www.statistik.tu-dortmund.de/fileadmin/
    user_upload/Lehrstuehle/IWuS/
    Publikationen/Kraemer/Research/TrueBelievers.pdf

    Ještě poznámka ke srovnání 19 % ve studii Greisera a 19 % ve studiích vlivu kouření na nekuřáky na stejném pracovišti. Každý, kdo jen trochu se statristikou pracuje ví, že je velký rozdíl na tom, když 19 % dostaneme z velkého statistického souboru a nejistota je v řádu jednotky procentního bodu a pokud máme malý statistický soubor, který v rámci tří standardních odchylek umožňuje i nulovou korelaci.
    VW
    March 24, 2011 v 16.28
    Rakovina v Černobylu
    Jediné prokázatelné zvýšení počtu rakovin v Černobylu je spojeno právě s rakovinou štítné žlázy hlavně u dětí. Těchto případů bylo do roku 2005 zjištěno 5000. Ovšem tato forma je relativně velmi dobře léčitelná, takže úmrtí bylo pouhých devět. Každá smrt a hlavně dítěte je tragédie, ale je třeba rizika a dopady srovnávat. Pochopitelně určitě nějaké zvýšení počtu rakoviny jako důsledek Černobylu bylo i pro jiné druhy, ovšem nedalo se identifikovat na pozadí přirozeného výskytu této nemoci způsobeného z jiných zdrojů.
    VW
    March 24, 2011 v 22.22
    Poslední informace o stavu dávky pracovníků ve Fukušimě
    Podle posledních zpráv. Tři pracovníci šlápli do radioaktivní vody. Jeden měl dostatečně vysoké holínky, dva ne a voda se jim dostala na kůži. Jsou v nemocniční péči. Všichni tři dostali dávku zhruba 180 mSv. I s nimi dohromady jen 17 pracovníků bylo zatím vystaveno celkové dávce větší než 100 mSv. Abych připomenul zatimní zranění a úmrtí při nehodě. V počátečních dnech zahynul jeden dělník při nehodě jeřábu na Fukušimě II a čtyři byli zraněni. V prvních dnech byli při výbuších na Fukušimě I zraněni čtyři lidé při výbuchu vodíku na prvním reaktoru, tři při jiných nehodách a jeden byl vystaven radiaci. Jedenáct lidí bylo zraněno při výbuchu vodíku u reaktoru 3. Objevili se ještě zprávy o čtyř dalších zraněních a dvou zmizelých. Nevím, jestli je seznam úplný, ale zhruba odpovídá současnému stavu postižených pracovníků pracujících na zvládnutí havárie a umožňuje si udělat trochu reálnější představu.
    TT
    March 25, 2011 v 12.1
    Dobrá snaha
    Vždycky jsem se divil, kde se berou lidé, kteří obětem průmyslových nehod do očí tvrdí, že jejich děti neumírají na nemoci způsobené jeijch jedy, ale protože je špatně krmí. Už jsem četl, že většina rakovinou postižených lidí od Černobylu si to způsobila kouřením, nebo tím, že dětem kouřili doma. No tady už také někdo napsal, že kolem JE bydlí chudáci a ti jak známo o zdraví své a svých dětí nepečují a tak jsou holt nemocní a umírají. Ještě že tak, kazili by nám genofond a kdo by pak vymýšlel na institutu v Řeži tyhle fantasmagorie?
    VW
    March 25, 2011 v 15.6
    Dovolím si jediný osobní komentář
    Vážený pane Tožička, když jsem si přečetl Zambijská anabáze, tak jsem si říkal, to je sympatický chlapík, je třeba mu držet palce v tom, co děla. Protože i já jsem pro co největší uplatnění slunce, všude tam, kde to má smysl. Nějak mi k tomu nesedí Vaše příspěvky v diskuzi i poslední článek, které jsou plné osobních invektiv. Kdyby jste uváděl nějaké faktické skutečnosti, ale ty jste nepředvedl žádné. Mé názory jsou osobní, i když pochopitelně mnou uváděná fakta se nezmění tím, že se Vám nelíbí. Takže je kouzelné, že se navážíte do mého pracoviště, i když vůbec nevíte, co se tam zkoumá a jaké jsou jeho výsledky. Dovolil jsem si tuto jedinou osobní poznámku a od teď už zase zůstanu čistě u konstatování faktů.
    SH
    March 25, 2011 v 16.55
    Lži a hodnocení negativ.
    Odpůrci jádra často vytýkají jeho zastáncům, že lžou. Jelikož ale nejsou vesměs na věc odborníky, tak jsou to pouze dost nepoctivé výkřiky do tmy, jako když kupříkladu odpůrci vlivů člověka na změny klímatu hledají hnidy, aby dokazovali, že ekologové jsou podvodníci a předběžná opatrnost je kverulantstvím.
    Očekával bych poctivost i na druhé straně. V prvé řadě mne zajímá, jak větrné elektrárny mohou ohrozit proudění větrů, protože jejich energii prakticky spotřebovávají. Také by mne zajímalo, jak sluneční elektrárny ovlivní mikroklima regionu, když spotřebují sluneční teplo, které se dosud v přírodě využívalo jinak? Jsou kupříkladu studie o kritickém množství větrných elektráren s ohledem na intenzitu větrů v dané krajině, nebo o počtu slunečních elektráren, které ještě neohrozí mikroklima regionu? Ať mne, skeptika, někdo přesvědčí, o neexistenci uvedených negativních vlivů a i dalších, které ani nedovedu zatím popsat, ale jistě existují, protože každé dílo člověka působí pozitivně, ale i negativně na přirozené prostředí.
    March 25, 2011 v 19.23
    Už delší dobu přemýšlím nad tím, kde vědecký pracovník, který má v obvyklé pracovní době dost času nejen na pročítání článků v deníku Referendum, ale i na jejich obsáhlé komentování a ověřování vědeckých studií a jejich komentování, vzal tu velmi jemnou a vysoce profesionální schopnost posouvání informací na mřížce účaří pravdy a lži. Vlastně velmi dokonalou až jistým způsobem obdivuhodnou. Takže teď když obviňuje jiného účastníka diskuse z toho, že neví, co se na jeho pracovišti zkoumá, aniž by nám to sám řekl, si zkusím hádat: je to tvorba a modelace veřejného mínění?

    A s těmi vlivy slunečních elektráren na mikroklima je také třeba něco dělat. Všimla jsem si letos, cestou přes Vysočinu, že sníh už byl všude dávno roztátý, jen v uličkách mezi panely zůstával ležet, a to je minimálně neukázněnost.
    VW
    March 26, 2011 v 6.44
    Pro paní Šatavovou
    Vážená paní Moniko Šatavová přehlédnu osobní osočování a odpovím pouze na dvě faktické otázky, které se ve Vašem diskusním příspěvku objevují. První je, proč mám tak prostudovanou literaturu a studie týkající se vlivu radioaktivity na lidské zdraví. Tedy i ty studie, o kterých psal pan Smrž. To je prosté, s radioaktivitou totiž běžně pracuji. Nedostávám sice tak vysoké dávky, které obdrží kolegové, kteří vyrábí diagnostická radiofarmaka pro lékařské účely (i ta se v našem ústavu vyrábí a vyvíjejí), ale přesto se s radiací setkávám mnohem více než běžná populace. Proto musím znalosti o biologických účincích radioaktivity mít i jako povinou součást své profesní kvalifikace. Zároveň je moje kancelář kousek od dvojice reaktorů. Domek, kde s rodinou, tedy i svými dětmi, bydlím není od reaktorů vzdálen více než kilometr. Takže mě pochopitelně zajímá, jestli to nepředstavuje nějaké riziko. Jsem experimentální fyzik, takže statistické zpracování dat je běžnou součástí mé práce. A proto jsem ty práce prostudoval a na základě svých znalostí dospěl k těm závěrům, které jsem zde uvedl. Teď bych vysvětlil, na čem se bádá v našem ústavu a čemu se věnuji já. Pochopitelně lze moji osobu i tyto informace velice lehce na internetu najít, pokud je zájem. Nejdříve bych odkázal na pár populárních povídání o tom, na čem se v ústavu pracuje. Malý přehled jsme s kolegy sepsali k výročí založení ústavu a lze si jej přečíst zde: http://ojs.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/reklama/brozuraall.pdf (jak jsem teď zjistil, tak je server oddělení momentálně nedostupný, takže asi až v pondělí – stává se to opravdu vyjímečně :-)), o tom, na čem s námi pracují naši studenti, jsem psal zde http://www.osel.cz/index.php?clanek=3277 . Jste spíše humanitně zaměřená, takže by Vás mohlo zajímat, jak práce nejen v našem ústavu přispívá k ochraně kulturního dědictví http://www.osel.cz/index.php?clanek=3406 . Už jsem zde zmínil výrobu radiofarmak, takže zde je něco více o tom, jak i náš ústav pomáhá v oblasti medicíny: http://www.osel.cz/index.php?clanek=3485 . A na závěr ještě dvě ukázky projektů, na kterých pracujeme i se studenty v rámci poznávání našeho světa. První se týká antihmoty http://www.osel.cz/index.php?clanek=4191 a http://www.osel.cz/index.php?clanek=4338 , druhý pak studia struktury hmoty a velmi horké a husté hmoty http://www.osel.cz/index.php?clanek=3962 . A na závěr také příklad, že se snažíme o podporů vzdělávání i na základních a středních školách http://www.osel.cz/index.php?clanek=5455 . Snad Vás to alespoň trochu přesvědčí, že se jen tak neflákáme. Nakonec bych uvedl, že podrobnější informace pochopitelně najdete na mých WWW stránkách: http://ojs.ujf.cas.cz/~wagner/ .
    + Další komentáře