V předchozím svém článku jsem podrobněji rozebral statistickou relevanci mohučské studie, kterou se pan Smrž oháněl v předchozím svém příspěvku. Pokud se podíváme podrobněji na Greiserovu studii, zjistíme tato fakta. Ani samotný Greiser si nedovolí tvrdit, že by jím nalezená korelace souvisela s radiací. Srovnávané studie jsou často velmi nesourodé a často protichůdné. Zatímco jedna pozoruje u nějakého typu rakoviny korelaci jiná naopak antikorelaci. U všech je pak vše založeno na velmi malé statistice a signifikance pozorovaných korelací je velmi malá. Podrobný rozbor této studie je možné si přečíst zde: http://www.statistik.tu-dortmund.de/fileadmin/user_upload/Lehrstuehle/IWuS/Publikationen/Kraemer/Research/TrueBelievers.pdf

Je bezesporu, že se pracovnící snažící se řešení problémů v jaderné elektrárně Fukušima pohybují ve velmi naročném i nebezpečném radiačním prostředí. V současnosti je radiace na vchodu do elektrárny 0,3 mSv/hod. Jen v speciálních místech, například v halé turbíny třetího reaktoru může dosahovat v některé době radioaktivita hodnot daleko vyšších (třeba 200 mSv/hod. V takovém případě ovšem se práce buď přeruší, nebo se pracovníci rychle vyměňují. Podmínky, které se dodržují, je limita pro nepřekročení nabrané dávky 100 mSv pokud možno. Pokud je to nezbytné, tak je horní hranice 250 mSv. Pak se pracovník odvolává úplně. Pochopitelně může nastat nečekaná situace při náhlém úniku, kdy mohou být vystaveni vyššímu ozáření, ale snaha je se tomu vyhnout. Jak je vidět i z počtu evakuací pracovníků například v průběhu objevení se kouře či páry, snaží se vedení akce dodržet podmínky, aby se zdravotní rizika pro pracovníky minimalizovala. Relevanci toho, co píše pan Smrž o vyhlídce poloviční úmrtnosti těchto dělníků, je možné posoudit, když se podíváte byť jen na stránku o dávkách, které způsobují nemoc s ozáření na české wikipedii http://cs.wikipedia.org/wiki/Akutn%C3%AD_radia%C4%8Dn%C3%AD_syndrom
trochu jsem o tom psal zde http://blisty.cz/art/28269.html . I další části jeho článku jsou podobně relevantní.

Ještě jeden pokus o umístění celého odkazu na rozbor Greiserovy studie, kterou vypracoval Walter Kramer

http://www.statistik.tu-dortmund.de/fileadmin/
user_upload/Lehrstuehle/IWuS/
Publikationen/Kraemer/Research/TrueBelievers.pdf

Ještě poznámka ke srovnání 19 % ve studii Greisera a 19 % ve studiích vlivu kouření na nekuřáky na stejném pracovišti. Každý, kdo jen trochu se statristikou pracuje ví, že je velký rozdíl na tom, když 19 % dostaneme z velkého statistického souboru a nejistota je v řádu jednotky procentního bodu a pokud máme malý statistický soubor, který v rámci tří standardních odchylek umožňuje i nulovou korelaci.

Jediné prokázatelné zvýšení počtu rakovin v Černobylu je spojeno právě s rakovinou štítné žlázy hlavně u dětí. Těchto případů bylo do roku 2005 zjištěno 5000. Ovšem tato forma je relativně velmi dobře léčitelná, takže úmrtí bylo pouhých devět. Každá smrt a hlavně dítěte je tragédie, ale je třeba rizika a dopady srovnávat. Pochopitelně určitě nějaké zvýšení počtu rakoviny jako důsledek Černobylu bylo i pro jiné druhy, ovšem nedalo se identifikovat na pozadí přirozeného výskytu této nemoci způsobeného z jiných zdrojů.

Podle posledních zpráv. Tři pracovníci šlápli do radioaktivní vody. Jeden měl dostatečně vysoké holínky, dva ne a voda se jim dostala na kůži. Jsou v nemocniční péči. Všichni tři dostali dávku zhruba 180 mSv. I s nimi dohromady jen 17 pracovníků bylo zatím vystaveno celkové dávce větší než 100 mSv. Abych připomenul zatimní zranění a úmrtí při nehodě. V počátečních dnech zahynul jeden dělník při nehodě jeřábu na Fukušimě II a čtyři byli zraněni. V prvních dnech byli při výbuších na Fukušimě I zraněni čtyři lidé při výbuchu vodíku na prvním reaktoru, tři při jiných nehodách a jeden byl vystaven radiaci. Jedenáct lidí bylo zraněno při výbuchu vodíku u reaktoru 3. Objevili se ještě zprávy o čtyř dalších zraněních a dvou zmizelých. Nevím, jestli je seznam úplný, ale zhruba odpovídá současnému stavu postižených pracovníků pracujících na zvládnutí havárie a umožňuje si udělat trochu reálnější představu.

Vždycky jsem se divil, kde se berou lidé, kteří obětem průmyslových nehod do očí tvrdí, že jejich děti neumírají na nemoci způsobené jeijch jedy, ale protože je špatně krmí. Už jsem četl, že většina rakovinou postižených lidí od Černobylu si to způsobila kouřením, nebo tím, že dětem kouřili doma. No tady už také někdo napsal, že kolem JE bydlí chudáci a ti jak známo o zdraví své a svých dětí nepečují a tak jsou holt nemocní a umírají. Ještě že tak, kazili by nám genofond a kdo by pak vymýšlel na institutu v Řeži tyhle fantasmagorie?

Vážený pane Tožička, když jsem si přečetl Zambijská anabáze, tak jsem si říkal, to je sympatický chlapík, je třeba mu držet palce v tom, co děla. Protože i já jsem pro co největší uplatnění slunce, všude tam, kde to má smysl. Nějak mi k tomu nesedí Vaše příspěvky v diskuzi i poslední článek, které jsou plné osobních invektiv. Kdyby jste uváděl nějaké faktické skutečnosti, ale ty jste nepředvedl žádné. Mé názory jsou osobní, i když pochopitelně mnou uváděná fakta se nezmění tím, že se Vám nelíbí. Takže je kouzelné, že se navážíte do mého pracoviště, i když vůbec nevíte, co se tam zkoumá a jaké jsou jeho výsledky. Dovolil jsem si tuto jedinou osobní poznámku a od teď už zase zůstanu čistě u konstatování faktů.

Odpůrci jádra často vytýkají jeho zastáncům, že lžou. Jelikož ale nejsou vesměs na věc odborníky, tak jsou to pouze dost nepoctivé výkřiky do tmy, jako když kupříkladu odpůrci vlivů člověka na změny klímatu hledají hnidy, aby dokazovali, že ekologové jsou podvodníci a předběžná opatrnost je kverulantstvím.
Očekával bych poctivost i na druhé straně. V prvé řadě mne zajímá, jak větrné elektrárny mohou ohrozit proudění větrů, protože jejich energii prakticky spotřebovávají. Také by mne zajímalo, jak sluneční elektrárny ovlivní mikroklima regionu, když spotřebují sluneční teplo, které se dosud v přírodě využívalo jinak? Jsou kupříkladu studie o kritickém množství větrných elektráren s ohledem na intenzitu větrů v dané krajině, nebo o počtu slunečních elektráren, které ještě neohrozí mikroklima regionu? Ať mne, skeptika, někdo přesvědčí, o neexistenci uvedených negativních vlivů a i dalších, které ani nedovedu zatím popsat, ale jistě existují, protože každé dílo člověka působí pozitivně, ale i negativně na přirozené prostředí.

Už delší dobu přemýšlím nad tím, kde vědecký pracovník, který má v obvyklé pracovní době dost času nejen na pročítání článků v deníku Referendum, ale i na jejich obsáhlé komentování a ověřování vědeckých studií a jejich komentování, vzal tu velmi jemnou a vysoce profesionální schopnost posouvání informací na mřížce účaří pravdy a lži. Vlastně velmi dokonalou až jistým způsobem obdivuhodnou. Takže teď když obviňuje jiného účastníka diskuse z toho, že neví, co se na jeho pracovišti zkoumá, aniž by nám to sám řekl, si zkusím hádat: je to tvorba a modelace veřejného mínění?

A s těmi vlivy slunečních elektráren na mikroklima je také třeba něco dělat. Všimla jsem si letos, cestou přes Vysočinu, že sníh už byl všude dávno roztátý, jen v uličkách mezi panely zůstával ležet, a to je minimálně neukázněnost.

Vážená paní Moniko Šatavová přehlédnu osobní osočování a odpovím pouze na dvě faktické otázky, které se ve Vašem diskusním příspěvku objevují. První je, proč mám tak prostudovanou literaturu a studie týkající se vlivu radioaktivity na lidské zdraví. Tedy i ty studie, o kterých psal pan Smrž. To je prosté, s radioaktivitou totiž běžně pracuji. Nedostávám sice tak vysoké dávky, které obdrží kolegové, kteří vyrábí diagnostická radiofarmaka pro lékařské účely (i ta se v našem ústavu vyrábí a vyvíjejí), ale přesto se s radiací setkávám mnohem více než běžná populace. Proto musím znalosti o biologických účincích radioaktivity mít i jako povinou součást své profesní kvalifikace. Zároveň je moje kancelář kousek od dvojice reaktorů. Domek, kde s rodinou, tedy i svými dětmi, bydlím není od reaktorů vzdálen více než kilometr. Takže mě pochopitelně zajímá, jestli to nepředstavuje nějaké riziko. Jsem experimentální fyzik, takže statistické zpracování dat je běžnou součástí mé práce. A proto jsem ty práce prostudoval a na základě svých znalostí dospěl k těm závěrům, které jsem zde uvedl. Teď bych vysvětlil, na čem se bádá v našem ústavu a čemu se věnuji já. Pochopitelně lze moji osobu i tyto informace velice lehce na internetu najít, pokud je zájem. Nejdříve bych odkázal na pár populárních povídání o tom, na čem se v ústavu pracuje. Malý přehled jsme s kolegy sepsali k výročí založení ústavu a lze si jej přečíst zde: http://ojs.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/reklama/brozuraall.pdf (jak jsem teď zjistil, tak je server oddělení momentálně nedostupný, takže asi až v pondělí – stává se to opravdu vyjímečně :-)), o tom, na čem s námi pracují naši studenti, jsem psal zde http://www.osel.cz/index.php?clanek=3277 . Jste spíše humanitně zaměřená, takže by Vás mohlo zajímat, jak práce nejen v našem ústavu přispívá k ochraně kulturního dědictví http://www.osel.cz/index.php?clanek=3406 . Už jsem zde zmínil výrobu radiofarmak, takže zde je něco více o tom, jak i náš ústav pomáhá v oblasti medicíny: http://www.osel.cz/index.php?clanek=3485 . A na závěr ještě dvě ukázky projektů, na kterých pracujeme i se studenty v rámci poznávání našeho světa. První se týká antihmoty http://www.osel.cz/index.php?clanek=4191 a http://www.osel.cz/index.php?clanek=4338 , druhý pak studia struktury hmoty a velmi horké a husté hmoty http://www.osel.cz/index.php?clanek=3962 . A na závěr také příklad, že se snažíme o podporů vzdělávání i na základních a středních školách http://www.osel.cz/index.php?clanek=5455 . Snad Vás to alespoň trochu přesvědčí, že se jen tak neflákáme. Nakonec bych uvedl, že podrobnější informace pochopitelně najdete na mých WWW stránkách: http://ojs.ujf.cas.cz/~wagner/ .

Dobrý den pane Wagnere,
v Československu prý vznikla studie o následcích havárie v Černobylu na dětskou nemocnost. Kromě sebe znám z blízkého okolí ještě jednoho člověka, který od té doby trpí astmatem, zároveň přítelkyně která se v té době narodila a také několik stejně starých spolužaček mají již od mladého věku problémy s páteří. Nevíte náhodou o této práci českého pediatra?

Co se týká následků radiace v praxi pro lajka, zde je zkopírovaný úryvek z Wikipedie z článku o havárii v Černobylu. "Akademie věd v New Yorku vydala r.2009 anglický překlad[2] velmi obsáhlé studie[12] publikované r.2007, jejíž zásadní výpovědí je, že rokem 2004 na následky havárie zemřelo již 985 000 lidí, z toho 170 000 v severní Americe. Jen v Bělorusku se mezi lety 1990-2004 zvýšila celková úmrtnost o 43%.
Autoři V. Jablokov (ruská akademie věd), A. Nesterenko (běloruský institut radiační bezpečnosti), Prof. V. Nesterenko (bývalý ředitel běloruského jaderného střediska) měli za podklad více než 1000 vědeckých titulů a 5000 jiných publikací týkající se havárie a lékařských záznamů. Autoři upozornili, že tyto vědecké zdroje byly IAEA a UNSCEAR (komisí OSN pro studium efektů radiace) ignorovány či zlehčovány."

Pane Wagnere, oceňuju a děkuji za Váše trpělivé věřejné překládání znalostí o jaderné problematice. Předpokládám, že to neděláte pouze z fandovství, ale máte to, jak se říká, v popisu své práce. Chybí mi ve Vašem článku o JE po Fukušimě, korekce slov které jste napsal na obhajobu toho , jak zodpovědně jsou JE projektovány v komentáři u svého předchozího článku "Japonsko je tektonicky velmi aktivní, přesto tam spolehlivě a bezpečně funguje řada jaderných elektráren".
Proč o tom píšu. Pokud jste psal o výstavbě nových jaderných elektráren, dostáváte se podle mého názoru již mimo svůj obor. Praktické relizace budou vždy záviset na ekonomických rozhodnutích a o tom za kolik(a jak bezpečně) se bude stavět a kdy už je situace nebezpečná a měl by se provoz ukončit, už nerozhodují odborníci jako Vy.
Neměl byste proto rizika JE zlehčovat, což ve vašich článcích čtu, podporujete tím de mého názoru méně odpovědný přístup pro skutečné realizace.
Při havárii v Černobylu bylo evakuováno okolí 30km, dnes již japonská vláda doporučila dobrovolnou evakuaci ve stejné vzdálenosti.