Profil čtenáře:
Monika Šatavová

Profese:
Doporučuji všem, kdo chtějí diskutovat o reálnosti družtevniství, ať už v oblasti zemědělství, výroby nebo odbytu, knihu Ladislava Feierabenda Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952, kterou k vydání připravila Naďa Johanisová a v roce 2007 vydalo nakladatelství Stehlík. A v sociální demokracii by ji snad měli číst všichni povinně.

K návrhu Tomáše Tožičky na Brandýskou iniciativu II. Klíčové hnutí chce nabídnout svou kandidátku přesně pro tento typ kandidátů. T. Fischerová už tuto možnost otevřeně nabízí na schůzkách s různými protestními aktivitami, možná je, Tomáši, nejvyšší čas se přidat.
Jako pan Radovanovic, bych mohla psát o tom, že si pan ředitel Greenpeace plete apolitičnost s nestranickostí. Ale není to jen on. České ekologické hnutí je přímo posedlé svou tzv. apolitičností natolik, že se mu např. za více než dvacet let vlastní existence nepodařilo představit odborům prokazatelné výhody "zelené" ekonomiky, potažmo energetiky. V důsledku toho nejen že odbory podporují všechna technokratická zvěrstva našich politiků (jaderné elektrárny, dálnice chráněnými oblastmi, prolomení limitů těžby...) s odůvodněním, že jsou nutná pro zachování pracovních míst, ale vlastně vedle podpory ničení životního prostředí si tím podřezávají i tu vlastní zaměstnanost. Ale odbory - to je politika, a tu naši ekologové přeci nedělají, protože jinak by přeci věděli, že na pondělí významné politické ale skutečně nestranické hnutí naplánovalo protestní akci proti důsledkům politiky této vlády.

Napadlo mne k tomu, že asi českému ekologickému hnutí nedochází, že ochrana životního prostředí není nějakým dobrem, které je nám zjeveno. Že se pro něj musíme nejprve rozhodnout na základě postojů duchovních, morálních či politických. Takže, jak to dělat bez politiky?

Ale je zajímavé, že v jiných oborech působnosti neziskových organizací takovéhle strašlivé pomatení nepotkávám. Snad jen místy tupý antikomunismus.
Na svolané shromáždění určitě přijdu:
1. Z povinnosti, protože vysoký představitel mé církve svým jednáním a svými výroky uráží mé spoluobčany (v existenční tísni nebo s odlišnou sexuální orientací), kteří si svůj osud nezvolili. Byla bych velmi ráda, aby toto shromáždění bylo míněno jako omluva našim pohoršeným bližním.
2. S radostí, abych se připojila ke společné modlitbě za církev sociálnější a za duchovní uzdravení křesťanů, kteří jednají a hovoří proti evangeliu.

Organizátorům děkuji.
Nechtěla jsem, ale nedá mi to. Opět mne udivila pozoruhodná neschopnost reagovat na konkrétní informace u člověka, který sám sebe označuje za vědeckého pracovníka. Ale jak potom můžeme my, nevědci, býti lepší? Jistě je smutné a trapné, když kdokoliv nerespektuje a ignoruje informaci o tom, kde jeho oponent v diskusi skutečně pracuje. Ale ještě trapnější je pominout těžiště argumentace a pozornost odvádět emotivním výlevem.

Moje jistě omezená schopnost kritického čtení mne ovšem vede k doměnce, že pokračování věty za (chybným) označením pracoviště vědeckého pracovníka je klíčové pro pochopení toho, proč nejsou jeho články v tomto deníku publikovány. Tedy pro větší přehlednost ještě jednou: "... v pracovní době zveřejňuje příspěvky v diskusích napříč českým internetem: působí to dojmem, že je to součást jeho profese. Není žádný důvod, aby takové texty vycházely v DR v rubrice Názory. Máme svou redakční politiku..."

Všechny řečičky o tom, že dříve zvěřejněné texty byly zveřejněny jen pro to, že šly přes jiného člena redakce, nebo o tom, že nezveřejnění dalších textů vědeckého pracovníka v tomto deníku se rovná zatajování faktů a jiných názorů, jsou irelevantní a vlastně trapné.

(Když už jsem se přihlásila, původně k jinému článku.)