Fukušimský Buddha aneb Za co by se měl hejtman Hašek omluvit

Jakub Patočka

Je samozřejmě možné být stoupencem jaderné energetiky. Ale není možné vykládat, že příklad Fukušimy ukazuje, o jak bezpečný zdroj energie se jedná. To není ani omyl, to je zpupný tlach.

Michal Hašek není ledasjaký hejtman. Je předsedou asociace hejtmanů, byl vážným kandidátem na předsedu sociální demokracie a je stále klidně možné, že sociální demokracii jednoho dne povede, neboť jeho politický talent je nesporný. Michal Hašek je také hejtmanem kraje, v jehož těsném sousedství se nachází jedna ze dvou českých jaderných elektráren. Do Brna je ostatně z Dukovan blíže nežli do Jihlavy.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

V týdeníku Reflex Michal Hašek na otázku „Zakázal byste po neštěstí v japonské Fukušimě jaderné elektrárny?“ pronesl zhola neuvěřitelnou odpověď: „Naopak. Po Fukušimě je jasné, že se jedná o bezpečný zdroj energie, který dokáže i v méně dokonalém provedení přežít pětimetrovou vlnu tsunami, zemětřesení a výpadek elektřiny. Jádro je podle mne budoucnost, nikoli minulost.“

Problémem tu není názor na jadernou energetiku sám, je jisté, že většina předních českých sociálních demokratů dnes zastává vůči jaderné energetice v zásadě vstřícný postoj. ČSSD stejně jako celá česká společnost bude muset teprve civilizačně vyspět, aby se i v této otázce dopracovala k stanovisku, které je standardem intelektuální výbavy sociálních demokratů u našich sousedů v Německu či v Rakousku, ale i v převážné většině ostatních evropských zemí s vyvinutější občanskou kulturou, než jaká zatím panuje u nás.

Není tedy — alespoň prozatím — nepřijatelný Haškův postoj sám, ale zcela nepřijatelný je způsob, jakým ho zdůvodňuje. Tvrdit, že fukušimská elektrárna obstála, totiž ani není omyl, to je zpupný tlach. Celý svět kromě Michala Haška vidí, že fukušimská elektrárna vlnu — ve skutečnosti patnáctimetrovou — nepřežila a skončila katastrofou, kvůli níž je její okolí dlouhodobě neobyvatelné. Haškův výrok se nápadně podobá dadaistickému blábolení Václava Klause o ekologických problémech a zřejmě svému autorovi zaručí jedno z předních míst ve výroční anketě Dětí Země o Zelenou perlu roku.

Pokud totiž fukušimská tragédie něco nad jakoukoli pochybnost potvrdila, pak právě to, že jaderná energetika je zdrojem přinejmenším potenciálně fatálně nebezpečným. Právě proto se v celé Evropě nyní konají zátěžové testy jaderných elektráren. Chce snad hejtman a poslanec Michal Hašek tvrdit, že evropská politická reprezentace, které o zátěžových testech rozhodla, je jen sbírkou nekompetentních panikářů? Vždyť on, sám jihomoravský hejtman, má přece na základě fukušimského neštěstí, orwellovsky překrouceného v úspěch, jasno v tom, že jádru patří budoucnost! K čemu pak testy?

Jeho výrok prozrazuje cosi o úrovni debat v českém veřejném prostoru nad tímto tématem a o žalostném stavu českých médií, která ve své informační úloze v máločem selhávají tak bezbřeze, jako v případě jaderné energetiky. Nedávno zveřejněná mylná zpráva — například v Právu navíc ještě tvořivě opentlená v čistou lež — o tom, že české jaderné elektrárny jsou třetí nejbezpečnější na světě, je toho zvlášť křiklavým příkladem. A mediální pokrytí zátěžových testů českých jaderných elektráren je druhým takovým.

Haškovu odpovědnost to ale snižuje jen málo, skepse k českým médiím mu má být na základě osobních zkušeností vlastní a věrohodné informační zdroje k podstatným otázkám by si měl opatřit. Je významným veřejným činitelem, stojí v čele kraje a žije ve městě, potenciálně přímo ohroženého dukovanskou jadernou elektrárnou, o níž právě zmíněné zátěžové testy, navzdory jejich v tuzemsku již tradičně ledabylému provedení, zjistily, že by v ní neštěstí srovnatelné s fukušimským mohla vyvolat už taková maličkost jako stoletý sníh.

Před měsícem zveřejnilo Japonské středisko pro výzkum subkultur fotoesej Nathalie-Kyoko Stuckyové Buddha fukušimské zakázané zóny. Autorka tu líčí příběh Noata Matsumury, který se odmítl vystěhovat z evakuovaného města Tomioka, v němž před osudovým 16. březnem 2011 žilo šestnáct tisíc obyvatel. Matsumura tu dnes zůstal nastálo jako jediný a vzal na sebe úděl starat se o opuštěná zvířata.

Pečuje o několik set zdivočelých krav, pár desítek prasat, nějakou drůbež, mnoho koček a psů. Jeho nejkurióznějším zvířecím klientem je pštros, kterého si původně firma TEPCO, japonská obdoba ČEZ, provozující před havárií fukušimskou elektrárnu, do města přivezla jako maskota s legendou, že pštros je pták ztělesňující energetickou účinnost: je výkonný, silný a vytrvalý a skoro nic k životu nepotřebuje.

Autorka reportáže trefně poznamenává, že po katastrofě se stal pštros firemním symbolem TEPCO ještě výmluvněji, než mohla firma zamýšlet: „Bohužel je to pták, který má sklon před problémy strkat svou hlavu do písku a rozumu věru moc nepobral. Vcelku výstižně tak charakterizuje firmu TEPCO i její vedení.“

Noata Matsumura své rozhodnutí zůstat v zakázané zóně vysvětluje jednak tím, že o opuštěná zvířata se někdo postarat musí, jednak svou láskou k místu, které považuje za nejkrásnější na světě a raději bude žít kratší dobu zde, než někde jinde déle. O svých vyhlídkách si nedělá iluze.

„Mému otci je osmdesát, babička se dožila sta let, takže jsem mohl počítat, že budu žít nejmíň do těch osmdesáti. Ale s radiací, jaká tu je, to vidím tak na šedesát, v nejlepším případě,“ říká dnes dvaapadesátiletý Matsumura, aniž by klesal na duchu; jeho nadhled a smysl pro humor autorka reportáže barvitě a okouzleně líčí.

Plný rozsah fukušimské tragédie, jak jen možno tutlaný jadernou lobby, a u nás tudíž tutlaný ještě mnohonásobně vehementněji nežli jinde, teprve vystupuje na povrch. Už nyní je ale jasné, že se jedná o jednu z největších průmyslových katastrof v dějinách a její důsledky, jak co do počtu předčasných úmrtí, tak co do vážného poškození kvality života prakticky všech Japonců, budou obrovské.

Není pranic sociálního, ani demokratického na popírání tohoto neštěstí, ba dokonce na jeho demagogickém převracení v příběh úspěchu jaderné energetiky. Sociálnost sociálních demokratů přece vždy spočívala v tom, že stáli na straně lidí práce ohrožených svévolí kapitálu či průmyslu. Pan Noato Matsumura je definicí takového člověka a měl by zřejmě všechna práva očekávat solidaritu a pochopení od jihomoravského hejtmana.

A demokracie, nejen sociální, ale jakákoli demokracie není možná tam, kde se svévolně komolí, převrací a překrucuje zjevný smysl slov a věcí. Upřímně řečeno, patrně nejohavnějším rysem současné vlády je právě tento typ zpupného tlachání, kterým ministři jako Dobeš, Drábek či Chalupa vydávají za reformy a úsporná opatření kroky, jimiž dusí sociálně slabší segmenty společnosti proto, aby přední členové a sponzoři jejich politických stran mohli dál parazitovat na veřejných rozpočtech.

Když ministr Drábek psychopaticky šikanuje nezaměstnané jejich proháněním po poštách ve jménu boje s nezaměstnaností, když ministr Dobeš zavádí školné ve jménu lepší dostupnosti škol, když ministr Chalupa hovoří o ochraně šumavské divočiny holosečným kácením, neliší se od Michala Haška, když projektuje jaderné energetice skvělou budoucnost na základě toho, jak znamenitě obstála jaderná elektrárna ve Fukušimě.

Opakuji ještě jednou: není nepřijatelné být dnes v této věci tak žalostně zmanipulovaných českých zemích příznivcem jaderné energetiky, ale zcela nepřijatelné je pro člověka s takovým postavením a s takovou odpovědností takto bezostyšně vykládat lži. Článek Nathalie-Kyoko Stuckyové končí číslem účtu, na něž lze panu Matsumurovi poslat finanční podporu. Kdyby se chtěl za svůj povážlivý přešlap v Reflexu Michal Hašek omluvit, což by měl, příspěvek panu Matsumurovi se mu nabízí jako elegantní východisko.

    Diskuse
    VW
    February 10, 2012 v 16.11
    Polemika s názory pana Patočky
    Již několikrát jsem se pokusil polemizovat formou článků s názory týkajícími se energetiky publikovanými v Deníku Referendum. Byly vždy odmítnuty. Nyní mi pan šéfredaktor ještě důrazněji vysvětlil, že v Deníku Referendum budou vycházet pouze názory Greenpeace a s nimi shodné. Že odlišné mají dost prostoru jinde a zde se objevovat nebudou.
    Umožnil mi však zatím a podmíněně pokračovat v diskuzi pod články. Jsem mu za to vděčný a rozhodnutý této možnosti využít.
    Zhruba před dvěma týdny jsem poslal poslední odmítnutý článek, který polemizoval právě i s názory prezentovanými v tomto článku. Pro ty, kteří snesou odlišné názory a fakta, která nemusí odpovídat linii a ideologii Deníku Referendum je možné si jej přečíst zde: http://ojs.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/energetika/srovnani.htm
    Ostatní se na něj dívat nemusí a alespoň nebudou indoktrinováni jinými názory.
    SH
    February 13, 2012 v 11.32
    ALE SAKRA?!!!
    Takže DeníkReferendum není seriozním médiem, kde se mohou tříbit názory třeba laiků, podle argumentů odborníků?!! Nechtěl jsem věřit několika svým známým, kteří mne už sdělili, že jim redakce DR odmítá jejich příspěvky uveřejňovat. Takže pane šéfredaktore, jak to je!!? Vy jste snad cenzor, nebo co sakra si o sobě myslíte?!! Mám zásadní otázku. Jestliže k jednomu tématu uveřejňujete jenom jednostranné příspěvky, pak to platí i u jiných témat? A pokud ano, tak konkrétně kterých??! Chci to vědět, když mám pravidelně tento web podporovat.
    February 13, 2012 v 14.20
    Přidávám se k panu Hoškovi
    Tohle je skutečně závažný problém. Kdyby se slova obou pánů - Wagnera i Hoška - měla potvrdit, nemohl bych dále DR podporovat. Cenzura je prostě nepřijatelná!
    February 13, 2012 v 15.23
    Šéfredaktor je dnes na jednání v Praze. Jakmile se dostane k počítači, určitě odpoví. Za sebe mohu prohlásit, že jsem se s žádným příkazem, ba ani radou, jaké texty zveřejňovat ve své rubrice, nikdy nesetkal. Také ale nezveřejňuji vše, co mi přijde. Vybírám, co uznám za kvalitní, podnětné a důležité. Kdyby mi – dejme tomu – například někdo z Občanského institutu posílal stále podobné komentáře k americké zahraniční politice, zveřejnil bych dva tři a další už nepublikoval. Nevidím v tom cenzuru, je to normální redakční práce. Diskuse zde jsou otevřené všem, kdo dodržují stanovené podmínky, a většina autorů v nich komunikuje se čtenáři všech názorů. Deník Referendum jsou ale noviny, nikoliv internetový blog.
    February 13, 2012 v 17.17
    Děkuji Petru Jedličkovi za odpověď. Samozřejmě, že redakce má právo vybírat, které texty půjdou ke zveřejnění. Určujícím kritériem, jak bylo řečeno, musí být kvalita. Pokud by mělo jít o výběr na základě obsahu, ve smyslu "ideového vyznění", které se mi zrovna nehodí do krámu, to už by asi k cenzuře mělo blízko. Názorová výměna např. formou polemiky škodit nemůže a je dobře, pokud se i polemiky v DR objevují.

    V rámci spravedlnosti je však třeba říct, že pan Wagner, jak jsem si teď ověřil, tu v DR publikoval dvakrát.
    JP
    February 13, 2012 v 18.4
    Co jsem napsal panu Wagnerovi
    Napíšu to zde jen velmi telegraficky, jsem dnes a zítra služebně mimo redakci. Panu Wágnerovi jsem napsal tento dopis:

    Vázený pane Wagnere,

    diskusi se rozhodne nebráním, ale faktem je, ze Vy jste byl uz tolikrát pod clánky v DR usvedcen z prekrucování ci zamlcování faktu, ze bych Vase texty v DR rozhodne publikovat nechtel. Pokud vím, nemáte ale zákaz publikovat v diskusích pod clánky, protoze jste kodex nijak zjevne neporusil
    (publikovat omyly proti kodexu není), takze Vám zatím nic nebrání zverejnovat své názory zde.

    Ceské zeme jsou prakticky totálne postizeny informacním monopolem projaderné lobby, takze se domnívám, ze jeden jediný deník (ci vubec mediální platforma jako taková) s neskrývaným redakcním názorem práve opacným je tím minimem, kterým muzeme demokratické diskusi a kulture u
    nás prispet. Neumím si predstavit, ze byste Vy osobne v této zemi juvenilní projaderné rozjuchanosti trpel nedostatkem publikacních prílezitostí.

    Zdvorile Vás zdravím

    Jakub Patocka

    Nejedná se tedy ani v nejmenším o cenzuru, ale o redakční politiku. O tom, že se DR nebrání zveřejňování textů vyslovujících se pro jádro, nejlépe svědčí, že jsme panu Wagnerovi nejprve dva texty zveřjnili a teprve následně jsme se rozhodli další nepříjímat.

    Pan Wagner je zaměstnacem SÚJB v Řeži, pracuje tedy pro ČEZ, v pracovní době zveřejňuje příspěvky v diskusích napříč českým internetem: působí to dojmem, že je to součást jeho profese. Není žádný důvod, aby takové texty vycházely v DR v rubrice Názory. Máme svou redakční politiku a snažíme se, aby vše, co zveřejníme, kultivovalo veřejnou debatu.

    Tato podmínka v případě textů pana Wagnera prostě z našeho hlediska splněna není. Současně musím pana Wagnera upozornit, že nepodložené obvinění redakce z cenzury, porušením kodexu diskutujícího je.
    JP
    February 13, 2012 v 18.16
    Oprava
    Samozřejmě ne v SÚJB (Státní úřad pro jadernou bezpečnost), ale v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži.
    JP
    February 13, 2012 v 18.16
    Oprava
    Samozřejmě ne v SÚJB (Státní úřad pro jadernou bezpečnost), ale v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži.
    February 14, 2012 v 5.37
    Pravo na redakcni politiku je v poradku
    Souhlasim s Jakubem Patockou, ze v CR je prehrsle nazoru o tom, ze jadro je ta nejlepsi vec na svete, co clovek muze zazit, az samozrejme krome sexu. Proto jsem prekvapen, ze nekdo ma problem s temito svymi vynikajicimi nazory do medii proniknout, takze se cpe tam, kde ho uz slusne odmitli. A jeste se durdi. To cesky hezky receno neomalenost, cynismus nebo drzost. Kdybych mel ja sam si furt stezovat, kolikrat byli me nazory na to, jaky je cil ucasti verejnosti pri rozhodovani uredniku a politiku, tak bych promarnil pulku sveho zivota, coz je cennejsi, nez delat prudy. Kdyz me clanky server ci redakce nevezme, proste to musim prezit. Ja si proto rad prectu dalsi minoritni nazory o tom, ze jadro je mimo realitu a vim, ze hledani takovych kvalitnich clanku me nezabere vice casu nez to precteni. Na DR.cz mam jistotu, ze toto tema tu najdu snadno a kvalitni.
    VW
    February 14, 2012 v 14.21
    Jen oprava a připomínka
    Pan Patočka se ani neobtěžoval ten můj příspěvek číst. I tam a už i několikrát zde v diskuzi jsem vysvětloval, že nejsem zaměstnancem Ustavu jaderného výzkumu ale Ústavu jaderné fyziky AVČR, tady ústavu Akademie věd, který pochopitelně nemá nic společného s ČEZem. I to ukazuje na jeho neúctu k faktům a oponentům v diskuzi, autorům i čtenářům.
    Za celý rok tu v oblasti energetiky kromě mých dvou článků nevyšel žádný jiný než Greenpeace nebo v jeho duchu. A ty mé dva prošly jen díky tomu, že šly přes paní Úhlovou. Jistě, je to redakční politika a čistě v intencích redakce. Ovšem je otázka zda zatajování faktů a jiných názorů, vede k poznání a pochopení světa. Diskuze nemůže být jednostranná a demokracie nemůže existovat bez tolerance k jiným názorům. Tak lze provozovat pouze sektářství.
    Jsem teď na dovolené v Krkonoších a s omezeným přístupem k netu, tak je tolik
    + Další komentáře