Naposledy jsem s vámi mluvil těsně před vánocemi. Tvrdila jste, že vašemu ústavu hrozí faktická likvidace. Jak pokračuje vaše komunikace s ministerstvem práce a sociálních věcí a kam se celková situace a vyhlídky ústavu posunuly?

Komunikace s ministerstvem se od vánoc nijak zvlášť neposunula, nicméně události nabraly spád. Těsně před Štědrým dnem si ministerští úředníci vyžádali na stůl hodnocení mé práce v transformaci od pracovníka Národního centra podpory transformace sociálních služeb, který je k nám do zařízení přidělen.

Tím je v ústavu Pavel Akrman, bývalý bachař a zaměstnanec Armády spásy, člověk křesťansky založený. Předpokládám, že už v tuto chvíli bylo o mém setrvání ve funkci rozhodnuto. S panem Akrmanem jsme vedli opakovaně diskuse s tím, že jsem nebyla ochotna přijímat dogmata Národního centra bezvýhradně.

30. prosince 2011 pak do zařízení přijel náměstek ministra Drábka David Kafka. Setkal se pouze s tříčlenným petičním výborem, s ostatními klienty se nechtěl setkat, nechtěl si prohlédnout zařízení, které navštívil poprvé. Zařízení mu připadalo zbytečně velké, přitom jsme nejmenší zařízení ze všech ústavů, které ministerstvo zřizuje.

Klienti, kteří byli členy petičního výboru, si připadali jako u výslechu, pan náměstek chtěl totiž vědět, kdo stojí za peticí. Poté debatoval se mnou. I náš rozhovor byl neplodný, pan náměstek se mi snažil podsouvat souhlas s tvrzením, že se jedná o krádež za bílého dne. Potvrdila jsem, že souhlasím s cílem petice klientů , tedy s vyjmutím z procesu transformace, protože tito handicapovaní lidé nemohou žít samostatně v běžném životě.

Na otázku, zda jsem ochotna být aktivní v procesu transformace jsem odvětila, že ano, pokud bude transformace racionální, zbaví se demagogie a fašistické propagandy Národního centra, pokud bude vedena diskuse a pokud se přihlédne k potřebám i přáním těch, kterých se týká.

Třináctého ledna jsem pak byla panem Kafkou odvolána bez udání důvodu. Při své druhé návštěvě se po mém odvolání setkal s jedenáctičlenným výborem uživatelů a vyslechl si jejich podněty a kritiku. Klientům přitom vůbec nesdělil cíl své druhé návštěvy v Chrlicích.

Pouze opět tvrdil, že zařízení se rušit nebude, a současně, že klienti budou jen využívat jiné služby, než pobytové a bude jim je poskytovat spousta krajských, městských a jiných institucí. Pak jim také přislíbil písemné vyjádření. Vyhlídky ústavu se neposunuly.

Když mluvíte o „demagogii a fašistické propagandě Národního centra podpory transformace sociálních služeb", co tím máte na mysli?

Těch příkladů bych mohla uvést více. Nicméně fašistoidní je například motto, které uvádělo jednu z přednášek lektora z Nádorního centra. To motto znělo: „Zámky patří turistům a smrt ústavům.“ Základní je, že ve všem se rozhoduje bez ohledu na klienty, bez zjištění jejich reálných potřeb.

Mimochodem to byla právě tato přednáška, která rozpoutala mezi zaměstnanci odpor proti transformaci. Od této přednášky tu všichni získali pocit, že ústavy nebudou po transformaci sloužit sociálním účelům, nýbrž naopak, že budou rozdrceny. A to bez toho, aby se NC zajímalo o názory dotčených lidí či s nimi dokonce přistoupilo k diskusi.

V prosinci jste se pozastavovala nad tím, že ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodlo ve věci transformace vašeho zařízení tzv. „o nás a bez nás“. Byl se tu kromě náměstka Kafky už někdo z ministerstva podívat? A jak hodnotil negativní stanoviska klientů k transformaci ústavu?

Tyto dvě návštěvy pana náměstka Kafky byly ze strany ministerstva jediné. Není mi známo, jak ministerstvo hodnotí negativní stanovisko klientů k procesu transformace.

A nebyl tu ani nikdo z poslanců, senátorů, krajských či brněnských zastupitelů? Situace ústavu je přece jen alarmující...

Máte pravdu. Je třeba s povděkem říct, že náš ústav navštívil brněnský poslanec Roman Sklenák z ČSSD. V problematice se skvěle orientoval, setkal se s klienty a navrhl jejich slyšení v parlamentním výboru pro sociální politiku. V minulém týdnu tu pak byl i jihomoravský hejtman Michal Hašek.

Klienti ústavu jsou současně sami aktivní. V úterý 24. ledna proběhne v Praze v přímém přenosu Českého rozhlasu Radiožurnálu beseda ministra práce Jaromíra Drábka s ředitelem Národního centra panem Sveřepou na téma transformace.

Tři naši klienti budou v hledišti přítomni a doufají, že budou moci sdělit svůj názor na transformaci, který v plánovaném fóru příznivců bude jistě ojedinělý a osamocený.

Jak vám bylo vlastně zdůvodněno propuštění z funkce ředitelky ústavu?

Důvod odvolání mi sdělen nebyl. Náměstek tvrdil, že je mu to líto a že je to škoda vzhledem k mé práci. Mimochodem: v prosinci jsem za dobrou práci obdržela odměnu.

A jak na vaše propuštění reagovali klienti ústavu?

Klienti zprávu o odvolání nesli v počátku velmi těžce. Sdělila jsem jim ji hned po odjezdu pana náměstka ze zařízení. I když jsem je hned od počátku celé petiční akce na tuto možnost připravovala, zaskočilo je to. Nicméně jsem uklidňovala jak klienty, tak i zaměstnance.

Kolik signatářů vlastně k dnešnímu dni podepsalo petici klientů ústavu?

Máme už 6 100 podpisů.

V prosinci jste hovořila o tom, že plánujete založit občanské sdružení, které bude hájit práva klientů ústavu. Jak jste postoupila v tomto plánu?

Předpokládám, že v pondělí 23. ledna nám přijde z ministerstva vnitra registrace občanského sdružení Chrlický zámek nevidomým. V tomtéž týdnu proběhne shromáždění členů a volba výboru.

Počítáme s tím, že členy sdružení vedle klientů a zaměstnanců budou veřejné osobnosti, celebrity a především příbuzní našich klientů. Občanské sdružení pak předloží jako první úkol k posouzení panu ombudsmanovi některé písemnosti Národního centra podpory transformace sociálních služeb.

Pokud nakonec transformace ústavu proběhne podle původního plánu Drábkova resortu, co si myslíte, že bude s jeho klienty?

Pokud by plánovaný proces proběhl, znamenalo by to pro většinu klientů přesun do jiných pobytových zařízení, domovů důchodců a jiných ústavů. Pravděpodobně by ale většina z nich skončila v psychiatrických léčebnách, odkud k nám přitom značná část klientů přišla.

Drtivá většina klientů by totiž samostatný život v nájemních, případně chráněných bytech nezvládla. Znamenalo by to pro ně přinejmenším sociální izolaci.

Uvedu příklad: Před pěti lety k nám nastoupil klient s amputovanou nohou, nevidomý, s dalšími psychickými problémy. Přišel ze severních Čech, byl bezdomovec v ohrožení života, v jeho případě selhala péče charit a jiných nestátních organizací. Přijetí k nám mu vyřizovaly zaměstnankyně z ministerstva.

A považte, nyní tytéž zaměstnankyně řídí transformaci. A dle vyhodnocení dotazníků NC, který zkoumá míru soběstačnosti handicapovaných, vyšlo tomuto klientovi, že mu stačí střední míra podpory; že je schopen žít sám.

Věříte, že lze celý proces transformace ještě zvrátit?

Věřím ve vítězství zdravého rozumu nejenom já, ale i klienti. Jak jsem se už zmínila, do naší kauzy se minulý týden vložil s velkou razancí i poslanec a hejtman našeho kraje Michal Hašek. Setkal se s klienty, trpělivě je vyslechl a nastínil možná řešení.

Hašek přislíbil, že kromě interpelace na ministra Drábka bude usilovat o převzetí zřizovatelské funkce, což by znamenalo záchranu zařízení.