Vyjdeme-li z čím dál méně zdůvodnitelného předpokladu, že Nečasově vládě ještě aspoň trochu záleží na vlastní pověsti, měla by bez okolků přijmout opatření, kterým ministru Drábkovi zapoví vystupovat na veřejnosti jindy než v případech nezbytně nutných.

Ministr Jaromír Drábek dnes zveřejnil komentář s bezděčnou sebeironií nazvaný Chytré úspory vítězí nad tupými škrty. Zůstane-li ministr Drábek podobně smělým při prezentaci své politiky, snad by vláda mohla přejmenovat jeho úřad na Ministerstvo pravdy, aby nám všem ušetřila práci při snaze rozšifrovat skutečný smysl jeho sdělení.

Drábkův článek kromě báječného titulku obsahuje vzácně výmluvný symptom nekompetence, ba přímo zpupné drzosti této vlády, a to v podobě následujících dvou, v textu přesně takto za sebou seřazených odstavců: „Další úspory jsme nalezli v IT systémech, které by již neměly být závislé na jednom dodavateli. Otevření veřejných zakázek v této oblasti by mohlo přinést snížení nákladů v rozsahu asi miliardy korun.

Povinnost některých nezaměstnaných hlásit se pravidelně na pobočkách Czech Point uspořilo jen za první dva měsíce fungování více než deset miliónů korun."

Skutečně nás nešálí zrak. Ministr Drábek se neostýchá veřejnosti prozradit, že ještě vloni se kvůli klasické malé domů pro nějaké spřátelené dodavatele ztrácela v jeho rozpočtu „asi miliarda korun", aby si vzápětí pochválil, jak patologickým šikanováním lidí bez práce — viz nedávný článek Lindy Sokačové — ušetřil za dva měsíce snad setinu této částky. Že ho hanba nelíská, jak říkala moje babička.

Tady bychom mohli skončit, ale citovaná pasáž z Drábkova textu obsahuje ještě jeden famózní trik, který by bylo škoda přehlédnout. Je to skoro jako absurdní anekdota: jednu miliardu jsme přestali krást, tím pádem ji můžeme použít jinde, takže jsme nám všem vlastně dvě miliardy zachránili.

Než podlehneme kouzlu iluzionisty Drábka, který před našimi zraky nechává mizet a pak zase vytahuje miliardy jako králíky z klobouku, uvažme tu výtečnou informaci: vloni se na ministerstvu práce a sociálních věcí již zcela zachváceném horečnatou škrtavostí vynaložilo na informační technologie o „asi miliardu“ korun navíc, poněvadž na ně měl monopol nějaký jeden dodavatel.

Ještěže se ministr Drábek s důmyslem Růžového pantera pochlubil, jak krásně, jeho vlastními slovy přímo „chytře“, spoří, jinak bychom se to možná vůbec nemuseli dovědět. On sám byl přitom ministrem od léta roku 2010, takže měl dost času s tím něco udělat. Proč to tak dlouho trvalo?

Otázek zbývá víc: kdo byl oním dodavatelem? Kdy tomu dodavateli ta „asi miliarda" ročně začala plynout, za Šimerky, za Nečase, za Škromacha, nebo jen na ten jeden rok za Drábka? A pak už snad jenom zbývá dohledat, koho sponzoruje, ten šikovný dodavatel.

Inu není nad to, když se spoří chytře, marno se divit, že se s tím pak jeden spěchá i pochlubit. A tak by možná přece jenom Jaromír Drábek přestávat se svou sebeprezentací neměl. Naopak: ať píše víc.