0/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Jindřich Jedlička

Profese:

K dialogi Mobocer vs. Pleva:

Levicový volič samozřejmě existuje, ale ne jako jednolitá masa schovatelná za nějaký modelový typus.

Naopak, celá řada lidí, verbálně se hlásících k pravici, si zároveň přeje silný veřejný sektor, dostupné veřejné školství, zdravotnictví, infrastrukturu ve veřejném vlastnictví, prostupnou krajinu, státní, nikoli korporátní garance sociálního zabezpečení včetně penzí, a vymahatelnou spravedlnosti u státního systému soudů, ne u soukromého systému arbitráží a exekucí.

Ideální "liberální a internacionální" levicový volič je ovšem málo dostupný, neboť by k takovým postojům musel být výše v Maslowově pyramidě, a tam (bohužel pro aktuální levici) není. Vyšší patra pyramidy se dostanou ke slovu až po saturaci potřeb blíže k bázi. Kdo se bojí vlastního zítřka, obtížně nalezne solidaritu k syrskému nebo jemenskému pozítří.

Fakt, že je slovo "levicový" třicet let mediálně používáno za nadávku (a systematicky spojováno s přívlastky s negativní konotací) prostě vedlo k tomu, že levicová agenda byla schována za nabídku technokratických (zádoby odborných, rádoby apolitických) "řešení". Ostatně nejen u nás.

Volič s nepřiznanými levicovými požadavky na veřejnou správu jde za typem Zemana, Paroubka či Babiše, protože působí dojmem síly schopné dostát závazku, ne za krásným programem který bude ukamenován v koalicích, sněmovnách i médiích.

Dokud bude mít Babiš obraz muže, který má poslední slovo, kdo nakonec je vždy tím, kdo otočí palec vzhůru nebo k zemi, a podle jeho vůle se stane, pak pro ČSSD nic nezmění pozice ve vládě, ale ani v opozici.

Mám takovou teorii, nazval jsem ji onismus. Popřípadě oni-ismus.

Ta teorie praví, že do roku 1989, do kdy bylo jasné kdo je (z čl. 4 tehdejší ústavy) vedoucí silou ve společnosti, bylo i jasné, kdo za všechno může a komu tedy nadávat, že je to blbě. Byli to ONI.

No a část z nás nepochopila ani to, že demokracii musí lid provozovat aktivně a v dostatečné počtu, ani princip subsidiarity, tedy to, že kompetenci k řešení každého problému má vždy nejnižší z úrovní, která ho řešit účinně dokáže.

Pokud zavřeme oči před tím, že vláda lidu vyžaduje ochotu lidu vládnouti si, a subsidiaritu nahradíme v myšlení centralismem, vznikne onismis. Tedy i v demokracii, s dělbou moci, s obecním zřízením, s krajskou samosprávou, a tak dále, stále tu budou nedělitelní ONI.

ONI musejí okrášlit okolí Prahy, a zároveň ONI zodpovídají za overturismus ve zcela jiné lokalitě. ONI nesmějí dovolit vodákům půl promile a zároveň ONI nemají omezovat konzumaci v Obrnicích. Spojit lze v jedné úvazre libovolné problémy bez ohledu na souvztažnosti, neboť ONI jsou univerzálním společným jmenovatelem.

Vyznáváte-li onismus, řešení všech problému je ´v principu snadné´. Mohou za to ONI, napíšeme neadresnou výzvu, a až to ONI pochopí, je vyhráno.
Obyvatelé velkých měst (např. Pražáci) tedy od nynějška očekávají, že obyvatelé lokalit trpících ´overturismem´ (např. Adršpachu) rozbijí doma prasátka, vezmou si dovolenou, popadnou náčiní na své náklady pojedou zkrášlovati okolí Prahy?
souhlasím se stanoviskem, že příroda (pro paní Hájkovou Bůh) z nějakého důvodu nemá rád(a) dvě čísla. A sice pravděpodobnost nula a pravděpodobnost jedna (neboli nula procent a sto procent) . Příroda (eventuálně Bůh) tato čísla používá jen jako limitu.

A protože riziko je součin (pravděpodobnosti události a závažnosti následku události), bezpečná jaderná technologie neexistuje. Je-li připomínána vedle Černobylu Fukušima, měla by být připomínána i událost v Three Mile Island (1979) a le zejména český (škodovácký) reaktor A-1 v Jaslovských Bohunicích na Slovensku (https://cs.wikipedia.org/wiki/Hav%C3%A1rie_elektr%C3%A1rny_Jaslovsk%C3%A9_Bohunice_A1 ), dvě havárie na tehdy našem území, po více než čtyřiceti letech nebyly odstraněny následky tj. zlikvidován odstavený český reaktor A-1 .

Když už tady tapetujeme odkazy (pane Macháčku), přidám jeden veselejší z necyklopedie, Úložiště radioaktivního odpadu Praha-Hrad:
https://necyklopedie.org/wiki/%C3%9Alo%C5%BEi%C5%A1t%C4%9B_radioaktivn%C3%ADho_odpadu_Praha-Hrad
Na obvyklou argumentaci odpůrců obnovitelných zdrojů - "a čím budete svítit v zimě za smogového bezvětří, když je den krátký, a obloha i během krátkého dne zatažená" se obvykle užívá protiargument: "V zimě - to se přece topí. Když už se topí, proč kogenerací zároveň nevyrobit k teplu i elektřinu." Kogenerace, tedy nahrazení výtopen teplárnami, přece správnou cestou je, ne? I v případě zemního plynu.