0/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Jindřich Jedlička

Profese:

Zelení nepochybně usilovali o - aspoň trochu důstojnou - spolupráci s Piráty.

Ale odpověď byla zhruba tato: Nechť ti zelení, kteří chtějí kandidovat společně s piráty, kandidují nejprve v pirátských on-line primárkách. Členská základna pirátů s hlasem rozhodujícím v tomto procesu pak rozhodnou o akceptaci a umístění takového kandidáta, členská základna Zelených do toho nebude mít co mluvit.

Tohle ale nevypadá jako spolupráce dvou stran. To je možné max. pro umístění nezávislé osobnosti na kandidátku.

Ne jako spolupráce dvou subjektů, které oba mají svůj (vzájemně kompatibilní) program, loajální členstvo, které udržuje hospodaření strany i bez státních příspěvků za hlasy a mandáty, členstvem intuitivně, samozřejmě příjmané vnitřní předpisy, postupy a spolkovou kulturu, profesionální zázemí a spolkovou historii s pamětí.

Musím tedy souhlasit s p. Suchomelem: Zelení byli odmítnuti.

... Váš požadavek na přesnější vysvětlení "lavinového" příměru, pane Nusharte.

Měl jsem za to, že jsem ho vysvětlil tou závorkou. Pokud to nestačí, znamená to, že nemáme týž fundament, a vysvětlení tedy musí být dosti obšírné. Vrátím se k tomu tedy, jak budu mít čas.

Kazatel 3:1n

z mého předchozího příspěvku patrně na dvou místech rozpoznáte, žejsem jej psal s jistou skepsí k možnosti shody.

Domníváte-li se, že to já stavím proti sobě generace, jde o příklad takové neshody: Neboť nevytýkám jedincům z ohrožených skupin nic. Odmítám ale "společenskou shodu" na tom, že vše se musí, a to "za každou cenu", podřídit iluzi o ochraně těchto ohrožených a to cestou eradikace ("vykořenění") viru. Odmítám to, neboť cíle mají být realistické (k eradikace Sars-Cov-2 ale patrně nikdy nedojde), a slovní spojení "za každou cenu" smrdí gulagem.

Rozpor v našem pohledu přičítám tomu, že se výrazně lišíme v hodnocení trvalých následků věznění dětí, byť věznění domácího. Poukaz na to, že nějaké důsledky neseme všichni, je kvalitativně pravdivý, kvantitativně hrubě nesprávný:

- Oběť: "Pomóóc, byla jsem znásilněna a zohavena kyselinou"

- Policista: "Já bych muže a ženy nestavěl takto proti sobě, vždyť on od Vás taky mohl něco chytit, a manipulace s lahví kyseliny byla nebezpečná i pro něj",

to jistě není Váš pohled. Takže prostě situaci dětí vidíte po kvantitativní stránce podstatně méně tragickou než já.

Levicovější periodika se tak zažrala do kritiky nejprve Borise Johnsona s Dominikem Cummingsem, a pak Trumpa a Bolsonara (což jsou postoje, které sdílím), až jim i přístup k pandemii trochu sklouzl do šablony. Na Britských listech to bylo patrné již v půli minulého roku. Ale evropské země, které tak nepanikařily a kde děti mohly chodit do škol trvale nebo aspoň po mnohem delší dobu než v ČR, nejsou enklávami Trumpismu.

Teď to platí i pro DR. Tedy pro články autora J.Kašpárka.

Ale byly i doby, kdy DR psal a analyzoval skvěle:

https://denikreferendum.cz/clanek/30822-koronavirus-uz-tu-s-nami-zustane-spolecnost-se-s-nim-musi-naucit-zit

https://denikreferendum.cz/clanek/30996-liberalni-svedsky-pristup-kecovidu-neni-divokym-hazardem-zanejz-se-vydava

... netrvám samozřejmě na vzájemném pochopení. Nuže: Tři pololetí zavřených škol a tři semestry zavřených univerzit prostě není "ohleduplnost" a už vůbec, ale vůbec ne "vzájemná". Je to zatraceně jednostranná zlovolnost, je to generační útok na naše děti. Vedený sněhuláky. Důsledky jsou již nyní nevratné, trvalé, neodstranitelné a nekompenzovatelné poškození dětí "na celý život", a to ne pětadvaceti, třiceti tisíc, ale vysokých statisíců resp. nízkých milionů. A u nezanedbatelného počtu nejde o poškození "na celý život", nýbrž o útoku na život sám. Dohnat děti a adolescenty k sebevraždám je morálně nepoměrně horší než "neochránit" kohokoli od nákazy. V případě nákazy máte víc než devětadevadesátiprocentní naději přežití, nejohroženější věková kategorie asi osmdesátiprocentní. Dítě dohnané k sebevražednému pokusu jen asi třicetiprocentní, circa 70% sebevražedných pokusů bývá úspěšných. Utrpení nedospělého člověka dohnaného do každodenních (každonočních) sebevražedných myšlenek je nezměrné, v porovnání se smrtí v bezvědomí při snížení saturace krve kyslíkem u kovidu. Nehledě na délku života, (a možnosti jeho naplnění), o kterou přijde dítě v porovnání s "ohroženými", a nehledě na city pozůstalých. Přijde vám přijatelnější myšlenka na to pohřbít (jednou) své dítě, nebo své rodiče, pane Nusharte?

Skutečnost, že je v útoku na děti a adolescenty pokračováno navzdory datům, navzdory víc než roční empirii, mne nemůže těšit. Na děti a adolescenty od počátku míří suspendace základních lidských práv jak s nejvyšší intenzitou, tak i po nejdelší časový úsek (pseudovýuka, znemožnění nezbytné socializace, omezení pohybu a pobytu [= věznění] včetně znemožnění normální akomodace očí "na nekonečno" a normální funkce zornice "na denní světlo", profesionální sport ano, sport mládeže ne atd atd...) zatímco ani jedno omezení či nařízení specificky nesměřuje přímo k "ohroženým skupinám".

(Neříkám, že by se měla zbylá práva řídit podle BMIndexu, ale slyšel jste od například, že by se důchodcům alespoň doporučilo nechat si penze posílat na účet a ne stále nosit do bytů poštovními doručovatelkami? Viděl jste jediný leták, který by žádal důchodce, aby té pošťačce s důchodem aspoň otevřeli v roušce a mimo občanky - tu připravenou mívají - si přichystali i svou vlastní propisku? - tohle by byla "vzájemná ohleduplnost", ne uzavření škol a univerzit.)

V debatách českojazyčného veřejného prostoru mi velmi chybí hlubší pohled, ono 5 x PROČ (jít čtyřikrát víc do hloubky) pohádkového slona Bilibonka.

Stejně, jako politický komentariát nikdy nepochopí, že problémy naší polistopadové scény nezačaly až "opoziční smlouvou" ale již za mediálně protěžovaných vlád Klausových, právě tak chybí porozumění "kovidového komentariátu", že chyba se v ČR nestala v září či v prosinci, ale vyvoláním paniky hned v březnu minulého roku.

Nečekám pochopení, ale dovolím si uvést vysvětlující příměr. Zjistí-li horský vůdce, že na něj a jeho skupinu lyžařů padá lavina, musí volit nejrychlejší cestu mimo lavinové pole. Musí nabrat rychlost směrem dolů, ale pak jet šikmo (kde to terén umožní a je to blíž), vlevo či vpravo. Česká cesta loňského jara ale vedla šusem dolů, stále rovně dolů. Ano, chvíli jsme byli "best in kovid", skoro nejdál od čela laviny. Ale to, že lavina lyžaře vždy dožene, nepokusí li se dostat mimo její dráhu (pracovat s herd immunity) bylo jasné již tenkrát. Je to vinou sněhuláků, dnes již i empiricky prokázanou, a oni stále a znovu ženou svěřenou jim skupinu dolů a jen dolů.