0/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Jindřich Jedlička

Profese:

... ale pane Morbicere, to obnovení zdanění superhrubé mzdy myslíte vážně?

Zdanění superhrubé mzdy byl Kalouskův podvůdek, když bylo slavně zrušeno progresivní zdanění fyzických osob, ale patnáctiprocentní "rovná" daň (z Ódéesáckého programu Tlustá peněženka) absolutně rozpočtově nevycházela. Tak byly zaměstnancům zdaněny i povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění, včetně podílu zaměstnavatelů na něm, a "patnáctiprocentní" zdanění se reálně dostalo mnohem výše.

Tím ale byly pošlapány mnohem podstatnější principy. Jednak de facto přestalo být morálně uznáváno, že zaměstnavatelé mají profit ze zaměstnanců včetně profitu z jimi nesených sociálních a zdravotních rizik, a mají morální povinost přispívat na kompenzaci (důsledků) těchto rizik: Když je zaměstnanci zdaněn příspěvek zaměstnavatele, v podstatě to již příspěvek zaměstnavatele není: Je-li základem daně zaměstnance, pak je to příjem zaměstnance, příspěvek zaměstnavatele jen formálně. Co je ale mnohem důležitější je fakt, že je zde narušena v neprospěch zaměstnanců obecná zásada, totiž že základem každé daně z příjmů je dosahovaný příjem po odečtení nákladů nezbytných k dosažení onoho příjmu. Odvody jsou povinné, tudíž jsou nezbytným nákladem pojícím se k dosažení příjmů. To má další morální důsledky: Zdaněn je například solidární příspěvek na penze v průběžném systému vyplácené předchozím generacím, a zároveň je daňově a dokonce přímo státním příspěvkem zvýhodněno soukromé penzijní spoření: Tedy daň zatěžuje jen solidaritu (mezigenerační) a zvýhodňuje jen sobectví, což je morálně zvrhlé.

Cílem v žádném případě nemůže být návrat ke zdanění superhrubé mzdy, nýbrž jedině návrat ještě o krok dál, k progresivní dani. Pro ni existuje milion a jeden relevantní argument, pro parodii na "rovnou" daň relevantní argumentace neexistuje.

- a nebo spíš jen přiznané levice?

Zelení 0,99 procenta. Ani hustá dvojice Maláčová – Stropnický mladší nezachránila před odchodem ze sněmovny sociální demokracii, kterou o tisíc hlasů porazil i zaPřisáhlý policista Šlachta. Piráti dosti vykroužkovaní, zůstali jen čtyři, takže nemohou mít (nebude-li jim povolena výjimka, jako kdysi Zeleným) vlastní poslnecký klub. A KSČM, která v průzkumech na rozdíl od ČSSD nevypadala ohrožená, nakonec ve výsledku dostala o circa padesát tisíc hlasů méně než ona sociální demokracie. Komunardi tak nyní ztratili zastoupení v celém parlamentu ČR (ČSSD zůstává malé zastoupení v Senátu, podobně jako Zeleným).

Takže neúspěch levice. Levicových myšlenek. Politické kyvadlo jde doprava; získala topinka (+7 křesel), ódéeska (+9), lidovci (+13) a hlavně starosti (+27).

Národovečtí bojovníci za Staré Dobré naše Naše proti cizímu Cizímu ovšem neposílili. Jejich voliči soukromně a svobodně přebíhali mezi flákancem, trikolórou již bez mladšího Klause a Okamurovou politickou firmou, čímž si možná dali vlastence. Přišli nejen o dvě sněmovní křesla za SPD, ale i o své “nezařazené” opory podobného světonázoru. Což, myslím, není špatná zpráva. Já je řadím vpravo, a vy?

Jako levostředové byly vnímány nejen obě vlády Babišovy v uplynulém období 2017-2021 a vláda Sobotkova 2014-2017, ale i “prezidentská” přechodná vláda Jiřího Rusnoka 2013-2014. Není tedy divu, že politické kyvadlo se dostává po osmi letech do opačné úvrati (pohyb spolehlivě určily již senátní volby před rokem), zvlášť, když “vrtulníkové” kovidové peníze hrozí jistě inflací a dost možná i stagflací a na všechny skandály prozatím dvakrát ku stíhání vydaného sámsobě-svěřence obmyšleného vlastními oligarchofondy nebyl zrovna pěkný pohled.

À propos, ANO_2011: Ve volbách 2017 jeden milion pět set tisíc hlasů, ve volbách 2021 jeden milion čtyřista osmapadesát tisíc. Rozdíl pouhých dvaačtyřicet tisíc hlasů. Přitom volební účast byla nyní vyšší o čtyři sta tisíc voličů. Není to malý rozdíl po tak vypovídající zkušenosti? Jsou to stále stejní, tak věrní, voliči?

Nemám data z hodnověrných průzkumů, opřených o dobrou metodiku, přesto si troufám odhadnout, že ne. Nejsou stejní. Nejsou tak věrní. Voliči se stěhovali. Nemusíte se mnou souhlasit, nabízím vám jen své myšlenky k uvážení.

ANO_2011 se dostalo s devíti sty tisíci hlasy do sněmovny již v roce 2013. Pamatujete si jěště na Lánský puč a demonstrace za Sobotku? Sobotku, který měl být Haškem a spol. sesazen za vítězství “pouhým” milionem, tedy pětinou hlasů? V lednu 2014 tedy ANO spolu s lidovci vstopilo do Sobotkovy vlády a Babiš se stal ministrem financí. Jsem přesvědčen, že šlo tehdy o jiné, a zároveň i jinak naladěné voliče. Voliče “středové” do značné míry ve smyslu “apolitické politiky”, ve smyslu volání po technokratickém, “odborném” vládnutí s protikorupčním étosem. Levicoví voliči stále volili sociální demokracii, nebo komunisty. Zelení měli tři procenta a piráti dvě a půl, dohromady tedy asi dvě stě tisíc voličů.

Křeslo ministra financí se pro Babiše stalo nástrojem, se kterým mohl hrát svou hru: Zodpovědného, ekonomicky myslícího a podnikatelským úspěchem kvalifikovaného správce rozpočtu. Toho, kdo má poslední slovo, ke komu jdou resortní ministři jiných stran s rozpočtovými požadavky klepat na dveře, aby ty požadavky moudře rozvážil, nějaké peníze navíc “v rozpočtu našel”, ale zůstalo mu poslední slovo. Aby si každý divák večerních zpráv zapamatoval a do podvědomí pevně vštípil, kdo je kovář a kdo jen kovaříček. Sociální demokraté peníze na infrastrukturní investice, prorůstovou politiku i důchody a mzdy CHTĚJÍ dát, ale právě Babiš je nakonec DÁVÁ. Zodpovědně. Odborně. “Apoliticky”? Ne. Výsostně politicky.

Ve volbách 2017 tedy získává ANO_2011 jeden a půl milionu hlasů a vítězí ve všech krajích i v Praze. Pravicoví komentátoři soudí, že mu nahrál ekonomický cyklus. Piráti se etablují jako reálná alternativa. Stále ještě není součástí české politické debaty byť i jen připustit možnost, že prorůstová, “keynesiánská”, rozpočtově (Sobotka) i měnově (Rusnok) uvolněná politika může fungovat, že i státem investované prostředky se mohou vracet. V těchto volbách ANO_2011 drží své “středové”, protipolitické, technokracii žádající voliče, a zároveň vysává voliče levicové, kteří jdou ke kováři, proč by chodili za kovaříčkem. Oslabuje KSČM i ČSSD. Odchází Sobotka. V roce 2020 v úřadu veřejného ochránce práv Šabatovou nahrazuje Křeček, Šabatová pak neuspěje ani v senátních volbách, senátorský mandát neobhajuje Dienstbier ml., lidská práva se nenosí, ale vyšší mzdy a penze se neodmítají.

Kovid vše urychluje. Ekonomické důsledky uzávěr jsou na dluh saturovány podporami, ale ty peníze nejsou kryté výkonem, jsou jedním z inflačních tlaků. Lidé to cítí. A protikorupční apel který neodnesli čápi na hnízdo, Bečva spláchla až do Panamy. Technokracii žádající voliči hledají nyní své protipolitické odborníky jinde, třeba u starostů, a vykroužkovávají piráty z vyjednaných pozic na kandidátkách. Ti konzervativní se vracejí k lidovcům. Proto STAN a KDU-ČSL posiluje ve volbách 2021 mnohem více než TOP_09 a ODS. Posun jde doprava, ale posílil více střed než pavý okraj. Naopak ANO_2011 ještě razantněji vysává přiznanou, programovou levici, sociální demokracii i komunisty. Jejich voliči u svých původních stran necítí dost síly k ochraně před návratem do časů škrtů, do časů Kalouska, Drábka, Topolánka, Nečase.

Voliči ANO_2011 v roce 2021 nejsou z významné části stejní jako v letech 2013 a 2017. Jsou dřívější to voliči levice, žádající robustní veřejnou sféru, zaplacené hasiče, lékaře i učitele, udržované veřejné stavby, funkční veřejnou infrastrukturu. Chtějí respektovaná pravidla hry na přehledně nalajnovaném hřišti a zastání od rozhodčího, jsou-li faulováni. Měli osm let pocit, že Babiš není proti robustnímu státu, a že jen a jen na něj “Austerity” škrtači rozpočtů nestačí. Nyní mají tito voliči sedmdesát zvolených zástupců, poslanců, kteří byli připraveni vymezit se proti Pirátům a podpořit koalici s ODS, jen kdyby součet křesel ANO_2011 a Okamurova SPD převýšil stovku a kdyby se tím stali pro vládu s důvěrou sněmovny nepostradatelnými. Budou nyní – z opozice – poslanci ANO_2011 reprezentovat své nové voliče? Přiznají se k levici, k robustnímu státu, veřejným institucím, k soustavnému vyrovnávání příležitostí? Lidé vybraní shora, často ze struktur Agrofertu, a zvyklí příjmat pokyny šéfa poslaneckého klubu Faltýnka staršího?

Ti poslanci i ti voliči osiřeli, domnívám se. Minuli se.

A přiznaná, programová levice? Chudáci Piráti poprvé obuli boty, v nichž Zelení musí chodit už léta. Smršť dezinformací, pomluv, nálepek a útoků. Oni to zvládnou, Zelení se také nevzdali a dál působí. Mají důvod žít, protože nejsou antipolitičtí technokraté. Mají své myšlenky a ideály.

ČSSD už volili jen věrní. Možná již litují, že dubnový sjezd odehnal od společné kandidátky Zelené, to jedno procento by se v pátek a v sobotu hodilo. Je čas k nějakým ideálům se vrátit. Funkce a křesla nyní nebudou. Ale státní příspěvek za hlasy sociální demokracii ještě chodit bude, zatím co Zeleným již druhé období ne.

Nicméně, v roce 2021 nastal pro levici čas na voliče ANO 2011 přestat pohlížet a poukazovat jako na koblihami uplacené – nesvéprávné - nedovzdělané - nesamostatné – nemyslící – mladou frontou a lidovkami ovlivněné – zmanipulované – beznadějné balíky. Zkrátka něco jako na voliče ODS v devadesátých letech, jen ty koblihy nahradily dříve tak účinné kupónové knížky. Je to milion čtyři sta tisíc voličů, kteří uvažují o svém státě, chtějí ten stát funkční a chodí volit. A jimi zvolení poslanci se je právě chystají opustit.

Přidal bych ještě rozpočtové a příspěvkové organizace s celostátní působností. Nejde jen o pouhou "deagrofertizaci", protože to byla katastrofa už před agrofertizací.

Mám za to, že je nutno většinu z těchto organizací zlikvidovat, a založit zcela jiné, někdy budou obdobné, někdy ne. (Některé instituce nástupce nepotřebují, třeba Státní zdravotní ústav). Kde bude shledána potřebnost, nutno založit novou instituce bez kontinuity, to znamená, že NIKDO (ani vrátný) ze zrušených nesmí nastoupit do nových, a ŽÁDNÁ nová nesmí působit (natožpak mít sídlo, ale nesmí mít ani pobočku) v Praze a cca 60 km perimeru kolem Prahy.

Mimo Prahu je rovněž třeba nově založit ministerstva a ta pražská zrušit.

Když diskuse z internetu přejde v osobní setkání, poznáte to. Odpůrci zelených (a dnes pirátů) se strašně bojí. Existenčně. Cítí se ohroženi, cítí se příliš nízko nad hladinou a bojí se větších vln. Za vší tou arogancí, výsměchem, a technokratickým poučováním (třeba o fyzikální nemožnosti evropských emisních limitů, bezuhlíkové energetiky, zlodějině fotovoltaiky nebo škodlivosti elektromobilů či větrných turbín) je strach z hladiny zavírající se nad hlavou. Nebudu mít na dopravu, nebudu mít na teplo, nebudu mít na světlo, nezajistím svou rodinu a přijdu o ni. Jsem už nyní těsně nad hladinou, co když se zítra již nenadechnu? Ať se uskromní někdo jiný, kdo na to má, kdo má větší rezervy. Kdo profitoval, kdo rozhodoval, kdo nás do průšvihu zavedl, ne kdo jen jako já dorovnával krok věčně o půl kroku pozadu, já chudý příbuzný. Je to trošku generační, ale ne úplně, i mladí lidé z rodin technokratické nižší střední třídy ten strach přebírají a stává se i jimi prožívanou emocí, jejich strachem. Svazující a myslím že velmi trýznivou emocí.

Pierre Teilharda de Chardin, milovaný (díky své představě člověka jako centra "navíjení" vesmírného "vřetene") zdejším diskutujícím p. Poláčkem, se domníval, že člověk (a jeho noosféra) se bude vyvíjet ještě aspoň po desítky milionů let, "jestli mu (člověku) nedojdou důležité planetární rezervy". Všimněme si že obavy spojuje jen s nedostatkem, obavy připouští jen z vyčerpání zdrojů. Člověku se chce parafrázovat p. Poláčka (Kdyby se Platón nenarodil) na: "Kdyby byl de Chardin akvaristou". Věděl by pak, že na nedostatek biologický systém nejspíš nevyhyne, jen ho omezí. Zato na nadbytek zanikne velmi snadno. Omezte krmení ryb v akváriu, akvárium zůstane živé. Překrmte, a odpadní produkty způsobí rychlou otravu.

Tak je to i se vztahem generací k planetě: Původní obava z nedostatku zdrojů je starší. Konzervativní. Spojená se strachem z nedostatku zdrojů, strachem z hladu, zimy, tmy ... a z individuální prohry v konkurenčním boji o přežití. Ale skutečné riziko pro biologický systém je spojeno s nadbytkem ... odpadních látek. Třeba s toxickým odpadem, radioaktivním odpadem, ale aktuálně hlavně se "sleníkovými plyny", tedy "výdechem" civilizačního "metabolismu". To konzervativní smýšlení neumí domyslet, nadbytku čehokoli se neumí obávat. Zůstane ve vleku strachu z nedostatku.

už se ztrapňujete jako pan Čulík z Britských listů. Hodně čtete, ale nerozumíte čtenému. Ve výsledku pak interpretujete načtené podle svého předsudku, podle předchozího myšlenkového a názorového nastavení.

Zkuste se na svět podívat méně antropocentricky. Člověk v přírodě nic netvoří, jen přeměňuje, přetváří. Úspěšně, viděno z jeho úzkého hlediska, ale nahlédnuto šířeji o nic nového vůbec nejde.

Vakcinace prostě napodobuje resp. využívá toliko imunitní děje přirozené. Vakcinace jakožto aktivní imunizace může fungovat jen a jen v rámci "kapacity" imunitního systému. (Ne tak použití hyperimunních sér a imunoglobulinových preparátů, tj. imunizace pasivní, tam jsou protilátky podány "zvnějšku" a může tedy pomoci i nemocnému). Vakcinace je skvělá věc PŘED infekcí. Po ní je lépe počkat. Kombinace (infekce a vakcinace) současně či v krátkém čase je zatěžující a k ničemu. A není kam spěchat, celosvětově je vakcín stále málo; když člověk, který prodělal kovid půl roku počká, pustí před sebe ve frontě na vakcínu někoho, komu tím může zachránit život, a nic ho to nestojí. Co na tom že třeba v Indii či někde v Africe? Proč v adopcích na dálku platit vzdělání indickým či africkým dětem a pak jejich milované předbíhat ve frontě na vakcínu?

A ještě něco, ta kombinace (vakcíny a infekce) je (s rozumným, dostatečným, odstupem času) dobrá v obou pořadích, nejen že (s odstupem podaná) vakcína posílí imunitu dříve získanou infekcí, ale i INFEKCE POSÍLÍ a navíc ROZŠÍŘÍ imunitu z vakcinace, a to i posuzováno na úrovni populace tj. herd immunity.

Váš text je pln správných citací a zcestných závěrů z nich. Ano, buněčná imunita spolupracuje s látkovou a naopak. Ale je idiotské tvrdit, že člověk s vysokým titrem specifických protilátek s rozumnou mírou pravděpodobnosti nedisponuje zároveň i specifickou buněčnou imunitou, neboť jsou to právě jeho leukocyty, které každý milimol imunoglobulinů vyprodukovaly. Jak si, pane Kašpárku, krucinál představujete, že ty protilátky v těle vznikly? Chodil jste vůbec do školy? Vy nevíte, že to jsou jen a jen živé buňky, které pomocí organel zvaných ribozómy (na obrázku z vaší učebnice, co jste ji zjevně vůbec nečetl, takový sněhuláček ze dvou koulí, obsahující rRNA) mohou vytvářet bílkoviny? A že imunoglobulíny čili protilátky jsou proteinové, tj. bílkovinné povahy? Ve skutečnosti zdroje, které citujete, svědčí proti lidem, kteří více než rok zpochybňovali imunizaci, nazývali ji zásadně "promořováním" a mluvili o ní jako o chiméře. To oni opakovaně zpochybňovali dostatečnost imunitní odpovědi po nemoci (aby zdůvodnili své lockdowny a zavřené školy) a museli být v diskusi znovu a znovu upozorňováni na buněčnou imunitu a zejména jednu z jejích funkcí, imumologickou paměť (paměťové buňky, zejm. T-lymfocyty) díky kterým (a zde zase citujete správně, otázkou je zda to chápete) "buněčné mechanismy jsou pravděpodobně stále s to zabránit těžkému průběhu nemoci i většímu rozšíření viru po těle".

"Zabijácké T-lymfocyty" jsou ovšem nesmysl, NK buňky (natural killers) NEJSOU T-lymfocyty. Navíc NK patří do nespecifické imunity (a se specifickou imunitou spolupracují, imunoglobuliny jim označí cíl. Proto mimo jiné imunoglobuliny fungují i v případě, že se neváží přímo na spike a nebrání tak přímo vstupu viru do buněk.)

"Neutralizační protilátky" jsou rovněž nesmysl, takový termín neexistuje. Hovoří se jen o neutralizační hladině (koncentraci), to je o takovém titru protilátek, který zabrání pomnožení viru po infekci. To je ale skutečně termín ze sérologie a z terapie hyperimunními séry. Pletete páté přes deváté. Nepotřebujeme sérum hyperimunní, pokud ho nehodláme malou část darovat nemocnému.

Mezititulek "Protilátky nejsou celá imunita" je naprosto správný, ale představa, že teplokrevný obratlovec vytvoří dostatečnou hladinu specifických protilátek a zároveň má nedostatečně aktivovanou specifickou buněčnou imunitní odpověď leží pravděpodobnostně zcela v extrému, mimo oblast rozumného rozhodování.

Riziko je spíše opačné, tj. že po očkování nevznikne (u určitého procenta probandů) odpovídající imunitní odpověď. Pak ale není ani látková, ani buněčná. (Proto když pojedete se psem do Británie - ostrovů prostých vztekliny - nestačí psí očkovací průkaz s číslem šarže vakcíny, chtějí i laboratorní výsledek titru protilátek proti vzteklině. Teprve když jsou protilátky, očkování zabralo.) Totéž platí u prodělání infekce - když jsou specifické protilátky, specifická buněčná imunita byla aktivována a protilátky vyprodukovala, pak je tedy sdostatek pravděpodobné, že i další složky specifické imunity fungují jak mají. Uznat doklad o očkování bez ověření účinnosti a neuznat titr specifických protilátek je upside down.

Že očkování (v rozumném, třeba půlročním odstupu) po prodělání nemoci posílí imunitu je informace OK, ale platí, že v přípravě vakcín jsme vždy o krok za virem. Imunitu tedy posílí, leč nerozšíří, infekce byla patrně novějšího data než původ antigenu využitého pro hromadnou produkci vakcíny. Mnohem lépe to funguje naopak. Setkání s nejnovější formou viru nejen posílí, ale hlavně rozšíří účinnost imunity získané vakcinací.

Měli bychom - my "staří" očkovaní - být vděčni všem mladým lidem, kteří sami teprve stojíc ve frontě na vakcinaci, prodělávají deltu a seznamují s ní náš imunitní systém. Budoucí mutace nevzniknou ze starých vytlačených forem viru (použitých pro tvorbu vakcín), ale z těch nejúspěšnějších. (Mutace je funkcí replikace nukleové kyseliny, co se množí to i mutuje.) Žádejme tedy od adolescentů a dětí, ať nám přinesou a roznesou deltu, budoucí mutace budou nejspíše pocházet od ní, a herd immunity bude tím silnější, čím více z nás (očkovaných či nikoliv, podle svobodného uvážení a osobního vztahu k riziku) se s ní potká. Bude-li budoucí dceřinná mutace smrtnější (což se může klidně stát), ti dnešní adolescenti zachrání šířením aktuální formy viru mnoho lidských životů.

Poslední poznámka: Termín kolektivní imunita se obecně používá blbě, jako stav. Není to stav, je to děj, proces. Herd immunity, imunita stáda, kolektivní imunita, není něco, čeho se má "dosáhnout" a hotovo. Právě takhle blbě to používají i Sněhuláci, Vy sám, i jiná česká média.

Stav je HIT (herd immunity treshold), tj. taková míra imunizace členů stáda, která (za jinak stejných podmínek) sama o sobě brání nárůstu infekce v tom stádě. (Tedy jinými slovy sama o sobě a bez dalšího stlačí R pod 1.)

Ale herd immunity je děj. Každý jeden imunizovaný člen stáda (populace) ho v každý okamžik v čase ovlivňuje jedním směrem, každý vnímavý, případně dokonce oslabený druhým směrem, a změny viru i změny obecného zdravotního stavu stáda také v čase uplatňují svůj vliv. Je velkou chybou médií VČETNĚ DR nesprávný diskurs, kvalitativní úvažování o imunitě stáda: Ano-Ne, lze dosáhnout nelze dosáhnout, brzy dosáhneme, ještě nedosáhneme, spása nebo chiméra. Jediná správná úvaha je kvantitativní, tj. jak silná aktuálně je a jak se v čase vyvíjí, jaký má vliv, jaký vliv může mít a jak tomu můžeme pomoci a čím tomu naopak překážíme. Každá její míra nějak ovlivňuje dynamiku patogenu v hostitelské populaci, a i bez dosažení hranice HIT je obrovský rozdíl mezi imunitně zcela naivní populací a populací zčásti imunizovanou. Podpora kolektivní imunity určí, zda zůstane výskyt pod hranicí epidemie nebo přijde znovu podobný vývoj jako v zimě a zejména jak bude dynamika případné epidemie probíhat. Každý jeden člověk který prodělal nákazu má nejméně stejný vliv jako jeden člověk očkovaný, reálně však větší, neboť do "poolu" herd immunity přispěl imunitou rozvinutou vůči aktuálnější formě patogenu.

Se slovesem "dosáhnout" má smysl spojovat jen HIT. Kolektivní imunitu jako děj spojujme raději se slovesem "posilovat" a to tak jak jsem napsal ve vidu nedokonavém.