Sto devět klientů ústavu pro zrakově postižené v Brně—Chrlicích se obává, že přijde na konci letošního roku o své zázemí. Ústav, který je jediný svého druhu v České republice, byl totiž ministerstvem práce a sociálních věcí zapojen do takzvaného transformačního programu, jehož deklarovanou ambicí je postupné začlenění všech klientů do společnosti. Podle ředitelky ústavu Danuše Křivákové je však za transformací skrytý záměr ústav zrušit.

Cílovou skupinou ústavu jsou dospělí nevidomí a zrakově postižení a hluchoslepí lidé většinou s přidruženým postižením, či zdravotními problémy. Lidé, kteří přišli do ústavu z běžného života z vážných důvodů, poněvadž kvůli svému handicapu nezvládali nároky běžného života, přišli o rodinu, či rodina začala být nefunkční.

„Naši klienti jsou tady spokojení. Mnozí dokonce tvrdí, že teprve v našem ústavu našli poprvé v životě svůj domov. Někteří tu žijí desítky let a návrat do společnosti by nezvládli, neboť mají kombinovaná postižení,” uvedla Křiváková v rozhovoru pro Deník Referendum. Její slova potvrzují i uživatelé ústavu. Všichni se sem ostatně přihlásili dobrovolně a většina z nich poté, kdy se o ně jejich rodinní příslušníci již nezvládli postarat.

Většina klientů se navíc v případě zrušení ústavu nemá kam vrátit, další o to hlavně nestojí. „Matka — alkoholička — mne sexuálně zneužívala. Pokud ministerstvo práce a sociálních věcí ústav skutečně zruší, skočím z mostu. Tady mám konečně domov a jinde nechci žít,“ uvedl pro Deník Referendum pohnutým hlasem šestadvacetiletý nevidomý s tím, že nechápe, jak mohou úředníci zrušit ústav prakticky od stolu, aniž by se zajímali o osudy jeho klientů na místě.

Ředitelka ústavu Danuše Křiváková má pak za to, že by drtivá většina uživatelů ústavu v případě jeho zrušení skončila v psychiatrických léčebnách. „Problémem je, že náš ústav je jediný svého druhu v České republice a v psychiatrických léčebnách by se našim klientům nedostalo adekvátní péče, kterou tady mají“ zdůraznila ředitelka, podle které by pak další mohli skončit i na ulici. V ústavu totiž nejsou pouze nevidomí, nýbrž i lidé s tělesným, mentálním či jiným postižením.

„Drábkovo ministerstvo nám tvrdí, že tu je o lidi přepečováváno a že by se měli začlenit do společnosti. Avšak naši uživatelé jsou u nás dobrovolně a po zralé úvaze. Jsou tady, neboť jejich rodiny byly nefunkční a venku žít bez pomoci nedokáží,“ dodala ředitelka pro Deník Referendum.

Klienti se brání: sepsali petici a plánují založit občanské sdružení

Zaměstnanci ústavu, jeho klienti i samotná ředitelka se ale nechtějí vzdát. Před několika týdny sepsali petici proti zařazení ústavu do transformačního procesu ministerstva práce a sociálních věcí. Podle Křivákové se také chystají v nejbližší době založit občanské sdružení, které bude hájit práva klientů ústavu. „Chceme udělat co nejvíce pro to, aby u nás mohli nevidomí zůstat i v budoucnosti,” prohlašuje odhodlaně ředitelka.

„Nesouhlasíme s tím, že Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodlo ve věci transformace našeho zařízení o nás a bez nás. Nesouhlasíme s transformací. My, uživatelé sociálních služeb v ÚSP, jsme svéprávní a plnoprávní občané této země,“ píše se v úvodu petice, kterou již podepsalo přes čtyři tisíce lidí.

V textu dále zdůrazňují dále, že do ústavu přišli dobrovolně: „Mnozí z nás potřebují právě ze zdravotních důvodů celodenní zdravotní péči. Všichni jsme zde našli svůj nový plnohodnotný domov,“ s tím, že někteří v něm žijí již několik desítek let, jiní přišli nedávno a další přicházejí i v přítomnosti.

„Nechceme být vytrženi ze svého domova a z tohoto prostředí. Nesouhlasíme s porušováním demokracie, s porušováním základních lidských práv a s tím, že s námi zdraví lidé manipulují, když tvrdí, že v ústavech je nenormální prostředí, že se v zařízení nemůžeme realizovat, a že proto je třeba zrušit pobytové služby, což má být vyvrcholením transformačního procesu,“ ohrazují se autoři v petici proti politické rétorice Drábkova ministerstva.

Autoři petice si pochvalují umístění ústavu: „Do dvaceti minut jsme v centru Brna. Letiště je od nás vzdáleno vzdušnou čarou pět set metrů a ve vzdálenosti pět set metrů máme dálnici i vlakové nádraží,“ poukazují na zdánlivě nepodstatné detaily. Jenomže právě kvůli poloze v klidné okrajové části Brna, kvůli dopravní dostupnosti, lukrativním pozemkům a stavu budovy byl ústav podle přesvědčení mnoha jeho klientů vytipován k transformaci.

„Tento záměr a důsledek transformace je neetický a nehospodárný. Považujeme je za krádež za bílého dne,“ tvrdí uživatelé ústavu s poukazem na jeho historii. „Za první republiky věnovala církev svůj arcibiskupský zámeček spolku slepců s podmínkou, že bude vždy sloužit jako slepecký ústav. Tuto podmínku dodržel i komunistický režim a zařízení sloužilo dál pro sociální účely. Nevidomým a zrakově postiženým i s kombinovanými postiženími slouží dodnes. Jak dlouho?“, táží se v závěru dokumentu jeho autoři.

Drábek: transformace proběhnout musí

Podle mluvčí ministerstva práce a sociálních Viktorie Plívové si ale plán ministerstva ředitelka ústavu i jeho klienti vysvětluji špatně. „S rušením centra v Chrlicích nepočítáme. Pouze školíme tamní personál, aby lépe odhadoval ty, kteří ústavní péči už nepotřebují a pomáhal jim navrátit se k běžnému životu. Zmínky o rušení ústavu považuji za poplašnou zprávu,” sdělila mluvčí pro Brněnský deník.

Jaromír Drábek, jehož ministerstvo práce a sociálních věcí je přímým zřizovatelem ústavu, pak v listopadu vystoupil na konferenci Život v komunitě. Při té příležitosti poskytl rozhovor serveru Národního centra podpory transformace sociálních služeb trass.cz, ve kterém konkretizoval ambice transformačního procesu.

„Transformace znamená změnu velkokapacitní ústavní služby na bydlení a podporu v běžném prostředí. Klienti ústavů přecházejí do bytů či rodinných domů v běžné zástavbě,“ vysvětlil Drábek s tím, že se tak klienti ústavů vrátí v maximální možné míře ke způsobu života, který je aktivně začleňuje do běžného života společnosti.

Podle něj přitom rozhodně nepřijdou o potřebné služby. „Pokud to potřebují, využívají například chráněné bydlení, denní stacionáře nebo další odborné formy podpory, které reagují na jejich konkrétní potřeby,“ dodal ministr práce a sociálních věcí.

Podle Drábka pak současní klienti ústavů již nebudou ve všem odkázání na jednu organizaci, „což je právě ten nepřirozený prvek, který se transformací ruší,“ potvrdil obavy klientů ústavu v Chrlicích bezděčně ministr, jenž by měl mít v popisu práce sociální politiku. Zařízení, které využívají, by se — přinejmenším v první fázi — nerušilo kompletně, ale bez ohledu na jeho reálný stav i potřeby jeho klientů by se nutilo k úpravám, které by de facto připravovaly jeho zánik.

Podle Drábka je efekt transformačního procesu přirozený, neboť dle jeho slov nikdo z nás nebydlí, nevzdělává se a nepracuje stále u stejné organizace. „Je to lepší využívání veřejných zdrojů. Někdo umí dobře poskytovat sociální službu, někdo vzdělávání a někdo zdravotní péči. Nejde to dělat dobře všechno najednou,“ analyzuje ministr Drábek.

Podle ředitelky ústavu Danuše Křivákové je ale hlavní problém v tom, že se klientů nikdo ze strany zřizovatele, tedy ministerstva práce a sociálních věcí, nezeptal na jejich potřeby a zřejmě automaticky předpokládá, že žijí v ústavu nedobrovolně a neradi. „Drábek vychází z myšlenky, že nikdo nechce žít v ústavu dobrovolně a že to tedy není normální. Text petice, kterou přitom sepsali sami uživatelé ústavu, ale jeho tezi vyvrací,“ uvedla Křiváková pro Deník Referendum.

Podle ní se navíc klientů také nikdo neptal, zda si přejí, aby byl jejich faktický domov do transformačního procesu zařazen. „Do té transformace bylo toto zařízení zařazeno, aniž by se jich někdo ptal, jestli je pro ně život v ústavu normální nebo nenormální,“ dodala Křiváková, podle které už nyní ústav musí zpracovávat posudky na klienty a připravovat je na samostatný život venku.

„Podmínkou transformace zkrátka je, že zařízení už nikdy nebude sloužit sociálním službám. Podle ministra Drábka navíc transformace musí proběhnout, neboť si myslí, že život v ústavech není normální,“ dodala Křiváková. Přitom upozorňuje, že se sama jisté proměně ústavu nebrání.

„Transformace určitě ano, avšak výsledkem by měla být kvalitativně lepší péče pro klienta než dosud. Klient by se měl současně sám rozhodnout, jakou péči požaduje a měl by být pravdivě informován,“ uvedla ředitelka ústavu s tím, že by se také před jakýmkoli transformačním procesem měly nejdříve provést důkladné ekonomické i finanční rozbory, a to jak z hlediska státu, tak klienta.

„Zatím je kolektivní péče levnější než ta plánovaná individuální. Situace je aktuální a akutní. Transformační proces běží, měl by skončit v roce 2013. Čas je proti nám, snad je ještě šance proces zastavit,“ uzavřela Křiváková, podle jejíž slov doručí petici na sklonku ledna jak poslancům, tak přímo ministru Drábkovi.