„Nápad učinit ze zneužívání sociálních dávek speciální trestný čin sdílí většina občanských demokratů.“

Petr Nečas

„Státní rozpočet je do značné míry rozkraden. Ve veřejných zakázkách, v korupci, která je provází.“

Karolína Peake

Jedním z obehraných hitů vládní koalice je boj se zneužíváním sociálních dávek: deficitní státní rozpočet bude prý vyspraven přísnější kontrolou jejich vyplácení. Je tedy na místě podívat se důkladněji na objem prostředků, které jsou na sociální dávky vynakládány, a pokusit se odhadnout, o jaké prostředky přicházíme jejich zneužíváním.

Na začátku je ovšem nezbytné si definovat toto údajné zneužívání. Kdy je možné hovořit o zneužívání? Jaká je vlastně definice těchto dávek a co je jejich smyslem? Zodpovězení těchto otázek může představovat problém. Dávky jsou několikerého druhu a jejich systém je spletitý a do značné míry nepřehledný.

Sociální dávky jsou v podstatě výplatou (a tedy i příjmem), který získává příjemce dávky ve chvíli, kdy nastane zákonem definovaná „pojistná událost“. V této souvislosti se jedná o události spjaté s krizovou či nevyhovující sociálně-ekonomickou situací příjemce (žadatele) a zpravidla také jeho domácnosti. Pod pojmem zneužívání sociálních dávek si tak lze představit dvě situace a definovat je proto možné zneužívání dvojího typu:

1. „pojistná“ událost ve skutečnosti nenastala: dávku získal někdo vysloveným podvodem, žádnou státní pomoc nepotřeboval;
2. událost nastala, ale v menším rozsahu nebo dávka nebyla použita pro daný účel: nejsou splněna aktuálně daná kritéria (připomeňme, že se často se mění).

V mediálních debatách se velice často objevuje maloměšťácké moralizování mířící na pobíratele sociálních dávek: „kupují si za dávky tabák nebo alkohol“ apod. Tento a podobné příklady ovšem nelze považovat za zneužívání sociálních dávek, neboť bychom pak museli obdobně mluvit o zneužívání mezd nebo příjmů z akcií (analogicky bychom museli hovořit o tom, že akcionáři zneužívají dividendy a kupují si za ně doutníky a koňak). U dávek je totiž určeno, kdy a jak na ni vzniká nárok, její spotřebování je v netotalitní společnosti věcí příjemců. Otázku zneužívání je tudíž možné zkoumat pouze z hlediska plnění/neplnění podmínek vážících se k jejich udělení.

Zneužívání prvního typu (podvod) lze v podstatě vyloučit u dávek spojených s dětmi (např. porodné), protože si lze obtížně představit, že dávku pobírá rodina, kde se žádné dítě fakticky nenarodilo. Může se naopak vztahovat na dávky spojené s nezaměstnaností, tedy u osob pracujících načerno. Toto zneužívání je škodlivé a nemorální, avšak lze ho minimalizovat řádnou kontrolou, která je úkolem vládního resortu práce. Zároveň je při současné úrovni ochrany pracujících pravděpodobné, že podstatná část „viny“ za takovéto zneužívání dávek leží také na zaměstnavatelích.

Zneužívání druhého typu si lze představit u dávek typu přídavku na dítě, kde oprávněný nárok získává jen rodina s příjmy do 2,4násobku životního minima. Tam si lze představit zapírání skutečných příjmů, které je v ČR časté zejména u osob samostatně výdělečně činných (živnostníků). Morálně je toto zneužívání jistě méně nebezpečné, protože dítě tak jako tak žádné vlastní příjmy nemá a rodiče pro něj nějaké peníze potřebují, jen možná ne tolik jako jiní. I zde lze případné zneužívání minimalizovat správnou kontrolou patřičnými orgány (sociální odbor obecních úřadů).

Jaký je ovšem stav tzv. „zneužívání dávek“ v širším kontextu státního rozpočtu a z hlediska společenské situace vůbec? Jedná se skutečně o natolik významné téma? Státní rozpočet na rok 2011 je připraven ve výši 1 179 miliard. Na MPSV jde celkem 483,8 miliard, z toho potom specificky na dávky důchodového pojištění 354,7 miliard, na dávky státní sociální podpory 38,3 miliard, na dávky nemocenského pojištění 31,7 miliardy, na ostatní sociální dávky jen 6 milionů a na podpory v nezaměstnanosti 14,3 miliardy; 24,9 miliard jde na dávky územním rozpočtům. Na tzv. problematické „sociální“ dávky, ve kterých současná pravice vidí jeden z hlavních problémů veřejných rozpočtů a politiky, jde tedy necelých 9 % státního rozpočtu. Avšak dnes je zřejmě možné i to, že ministři Drábek a Kalousek pokládají důchod, na který lidé poctivě pracovali celý život, za chudinskou dávku (takové bizarní vidění by vedlo k navýšení tohoto procenta). Toto celkové číslo je možné srovnat se 44 miliardami určenými na obranu či 43 miliardami na dopravu.

Celkový rozsah skutečných výdajů státního rozpočtu 2010 na dávky zobrazuje následující tabulka. Dávky důchodového pojištění lze z této analýzy bez problémů vyjmout, protože v tomto případě jsou kritéria pro získání dávky natolik „neprůstřelná“, že lze předpokládat, že prakticky k žádnému zneužívání nedochází. Také oblast nemocnosti můžeme odsunout, protože byla v poslední době svěřena převážně na bedra zaměstnavatelů a netýká se tak celostátní politiky z hlediska rozpočtů.

Celkově tak bylo v roce 2010 vyplaceno státem cca 100 miliard Kč, u nichž lze spekulovat o menší či větší míře zneužitelnosti a skutečného zneužívání.

Výdaje na sociální příjmy obyvatelstva (v mil. Kč)

↗