Provedení směrnice, které by efektivně zabránilo fiktivním "ztrátám" či "krádežím" zbraní, by znamenalo tak intenzivní zásahy do práv a svobod, že by je rozumný stát nepřijal. To lze zajistit jen domovními prohlídkami, překopáním zahrad či výslechy na mučidlech. Nevím, zda to chceme. Ani by to neprošlo testem přiměřenosti.

Ústavní novela pak má být opravdu jen základem pro autonomní titul pro držení zbraní s navazujícím zvláštním zákonem, který rozhodně nemíní zakládat oprávnění k nějakému hurá vymáhání práva. Ani ve Švýcarsku neběhají tamní občané s kulomety po ulici (jeden jsem, byv na návštěvě v jedné švýcarské rodině, držel v ruce).

Je chybou státu, potažmo MV, že to více nevysvětluje, a namísto toho je zákon prosazován populistickou cestou, která je možná efektivní, ale mate příznivce i odpůrce a povzbuzuje je k divokým fantaziím.

Pokud EU směrnice některé doposud legální zbraně zakazuje, tak je prostě zakazuje, to není o "pitomé" implementaci.
Přejdou do ilegality účinností adaptace směrnice v důsledklu toho, že se stanou ilegálními, ovšem majitelé je nebudou chtít jen tak odevzdat (což říkají již nyní). Prostě zbraň "ztratí", nahlásí krádež apod. Tím se dostanou mimo kontrolu státu.
Přečtěte si ten článek, na který výše odkazuji.

Většina těch komentářů na téma novely ústavního pořádku, ať pro či proti, jde jen po povrchu.

Hlavním důvodem novely je zachovat pod kontrolou doposud legální zbraně. Pod novým titulem (obrana bezpečnosti státu), na který se nevztahuje směrnice EU. Neznamená to ozbrojování veřejnosti či soukromé vymáhání práva. Jde především o to, aby tyto zbraně nepřešly do ilegality, na černý trh, mimo kontrolu státu.

Ti, kdo si budou chtít zbraně ponechat, se budou muset podřídit zvláštnímu zákonu a občas někam jít na cvičení. Jinak by se prakticky nic nezměnilo.

Viz též text zde: https://www.noviny.cz/ustavni-novela-o-zbranich-proc-je-dobre-utlumit-vasne-a-zapojit-rozum/

Zaráží mě tento výrok: "...ministerský, potažmo vládní orgán bez zákona a jakékoliv vnější kontroly nyní bude umravňovat vydavatele, novináře a soukromé i veřejné osoby ve snaze omezit neurčitým a neurčeným způsobem jejich svobodu projevu."

Zajímalo by mne, jak konkrétně to omezování svobody projevu bude v praxi fungovat - jestli někdo přijde o práci, zaplatí pokutu nebo co se stane.

Jak třeba odmítnutí hoaxu (katastrálním úřadem) o tom, že když včas neuplatníme svá vlastnická práva k nemovitostem, propadnou Evropské unii, omezilo svobodu projevu některého "vydavatele, novináře a soukromé i veřejné osoby"? Nebo jaký dopad mělo vyvracení fám ze strany MPSV, např. o štědrých extra dávkách pro nepřizpůsobivé?

A třeba tyto diskuze a maximální pozornost všech upřená na Centrum nejsou formou kontroly? Či naopak - neměly by pak být nějaké kontrolní orgány a další právní úprava (vedle kompetenčního zákona) třeba i pro odbory Ministerstva kultury, které má v referátu svobodu tisku?

Napsal jste mj. toto: "V tomto smyslu opravdu Centrum označí zcela svévolně nejméně pro státní úřady, ale potenciálně třeba pro firmy ucházející se o státní zakázky, autory inkriminovaných výroků č žurnál, ve kterém výroky vyšly, za „zahraničního agenta“. "
Což jsem pochopil jako úmysl někoho nálepkovat, dokonce "svévolně", jak uvádíte. Zřejmě jsem tomu špatně porozuměl.
Ovšem upozornění na šíření závažné či vlivné dezinformace (aniž by byli adresně označováni šiřitelé) má podle mě daleko k nějakému identifikování agentů a subjektů, s nimiž neradno spolupracovat. Právě, že kde kdo šíří kde co, aniž by tak nutně činil ve zlém úmyslu, a alespoň v nějaké minimání míře mi přijde jako potřebné na to upozorňovat či se tomu bránit (tedy šíření určitých obsahů). Přičemž mi zároveň přijde přehnané předpokládat až takové důsledky, které očekáváte. Ani ty zmiňované zprávy o extremismu, kde se i přímo jmenuje, takový vliv nemají.