Desátník Babiš a vojín Joch
Ondřej VaculíkKdo chce bránit zemi, měl by se přihlásit k policii, ne se ozbrojovat jako civilista, navrhuje Ondřej Vaculík. Zbraně totiž mohou snadno vést spíše k pocitu převahy a moci nežli bezpečnosti.
Nemysleli jsme si, že novelu ústavního zákona o bezpečnosti, který definuje právo na vlastní zbraň a střelivo (na pořizování, držení a nošení zbraně), Poslanecká sněmovna opravdu schválí. A to dokonce výraznou většinou. Jak k tomu mohlo dojít?
Když uvážlivější poslanci museli vědět, že tím se původní zákon o bezpečnosti proměňuje na zákon o nebezpečnosti. Schválí-li novelu zákona Senát, začneme si sami sobě býti nebezpečni. Zastřelený nebude mít možnost vysvětlit, zda nebezpečí, jež on někomu představoval, bylo skutečné, nebo domnělé. Střelec beze svědků pak bude moci před spravedlností vystupovat jako hrdina, jenž v zájmu bezpečnosti zbavil společnost agresora.
Rozumný člověk se naopak snaží z bezpečnostních důvodů střelnou zbraň, pokud není nimrodem nebo součástí bezpečnostních složek státu, nemít, nevlastnit. Vedou k tomu životní zkušenosti i výchova, jichž se zřejmě podstatné části společnosti už nedostává. Ženy tuto starost přenechaly mužům — a my muži? Zřejmě příliš mnoha z nás se podařilo získat tzv. modrou knížku nebo později se vyhnout základní vojenské službě náhradní službou civilní.
Chybí zásadní poznání z vojny: střelné zbraně vždy, což zdůrazňuji, učarovávaly mladým mužům, kteří se cítili nějak méněcenní a společností utiskovaní. Prosazovali se ve společnosti různým zastrašováním, buď styky s někým mocným — nebo i zbraní. Povětšině to nebyli lidé srdnatí, ale naopak. Takoví k bezpečnosti společnosti rozhodně nepřispějí.
Tam, kde by vskutku vzniklo i nebezpečno, se oni potentočkují, a budou-li snad někdy po někom pálit, tak jen z velice bezpečné pozice. Ostatně bez výcviku by tasit střelnou zbraň v pravý čas a na správném místě neuměl asi nikdo z nás, jak člověk pochopil z westernů. Zákon vychází z pocitu ohrožení a přispívá k ohrožení skutečnému, protože držitelům střelných zbraní dává pochybnou možnost si více zastřílet.
"Omezí se držení krátkých poloautomatických zbraní se zásobníkem na více než dvacet nábojů a dlouhých poloautomatických se zásobníkem na více než deset nábojů."
http://zpravy.idnes.cz/smernice-omezujici-poloautomaticke-zbrane-fkl-/zahranicni.aspx?c=A170314_094052_domaci_lva
Celá ta česká ústavní fraška je k popukání. A konstrukce (novelizace) navazujících zákonů kvůli ústavní novele, to bude fakt show k popukání....
A možná příjde i kouzelník.
-------------------------------------------------------
Pro mě osobně je tohle poslední kapka, letos volím mimoparlamentní stranu.
I já se rozhoduju volit - nejspíš Piráty.
Hlavním důvodem novely je zachovat pod kontrolou doposud legální zbraně. Pod novým titulem (obrana bezpečnosti státu), na který se nevztahuje směrnice EU. Neznamená to ozbrojování veřejnosti či soukromé vymáhání práva. Jde především o to, aby tyto zbraně nepřešly do ilegality, na černý trh, mimo kontrolu státu.
Ti, kdo si budou chtít zbraně ponechat, se budou muset podřídit zvláštnímu zákonu a občas někam jít na cvičení. Jinak by se prakticky nic nezměnilo.
Viz též text zde: https://www.noviny.cz/ustavni-novela-o-zbranich-proc-je-dobre-utlumit-vasne-a-zapojit-rozum/
A změnilo se dost. Rovnováha práv při použití legálně držené zbraně je velmi křehká -- a nemůže být jiná --, novela ji jednostranně posunula.
Přejdou do ilegality účinností adaptace směrnice v důsledklu toho, že se stanou ilegálními, ovšem majitelé je nebudou chtít jen tak odevzdat (což říkají již nyní). Prostě zbraň "ztratí", nahlásí krádež apod. Tím se dostanou mimo kontrolu státu.
Přečtěte si ten článek, na který výše odkazuji.
Můj názor je stále týž. Pojedu-li metrem a nějaký "šestý smysl" mi řekne, že ve vagónu mají dva lidi s sebou pistoli, můj pocit bezpečí nevzroste. Bezpečněji bych se ovšem necítil ani tehdy, kdybych měl tu pistoli s sebou já sám. Jen výjimečně mě někdo nějak napadl, ale stalo se mi to už. Jednou to byl duševně nemocný mladík a jsem rád, že jsem neměl "kolty proklatě nízko". Nevím, jak bych to třeba vysvětlil té jeho mladší setřičce, které se vymkl z kontroly. A nejen jí!
Vzhledem k tomu, že ukládání a nošení příslušných zbraní je dnes poměrně striktně definováno -- známý mé dcery měl nedávno rodinný problém, když doma nadhodil, že by pro svoji sbírku potřeboval podle předpisů trezorovou místnost :-) --, obava z masivních ztrát může být na místě pouze za předpokladu, že máme úplně neschopné ministerstvo vnitra a policii. Ovšem, pokud by takový předpoklad platil, nepovažuji za vhodné řešení tak neuspokojivého stavu úpravu zákonů na míru předpokládané neschopnosti, např. prohlásit kapsářství za legální, protože je policii zoufale neschopná proti němu účinně zasahovat.
Hůř, že jsou to i argumenty předkladatelů.
Třeba ta pasáž o udržení zbraní (ohrožených evropskou směrnicí) v legální sféře.
To jako opravdu majitelé poloautomatických útočných pušek s obrovskými zásobníky je po jejich zákazu začnou v depresi a ve strachu z odhalení prodávat teroristům?
Titíž majitelé, kterým vláda tak důvěřuje, že je vecpe do ústavy?
Opravdu?
Ne, tohle je jen populismus. Problém je jinde.
Podle naší (současné) ústavy je každý občan povinen bránit svůj stát v případě ohrožení. Je to jeho ústavní povinnost.
Nicméně vlastní provedení není nijak specifikováno a je ponecháno na úvaze a vyhodnocení situace každého.
V samostatném zákoně jsou pak upraveny povinnosti legálních držitelů zbraní.
Nyní ovšem do ústavy zavádíme dva typy občanů - ty ozbrojené, a (nutně) ty ostatní, ty bez střelné zbraně.
A toto se bude muset odrazit v zákonech nižší úrovně.
Jestliže má ozbrojený občan dále povinnost zasáhnout v případě ohrožení bezpečnosti, znamená to použití zbraně. Nic jiného to znamenat nemůže. Nemůžete po občanovi chtít například analýzu situace na úrovni bezpečnostního analytika. Jediné, co se dá myslet, je použití zbraně,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, a všechny možné myslitelné situace teď budete muset v zákonech specifikovat a ošetřit.
Pro příklad - ať to lépe vidíme - bude muset být vysvětleno co je teroristický útok a jak by v jeho případě měl postupovat držitel zbraní (jinak než my bez kvéru).
Česká ústava není americká, je úplně jiná.
Ono to asi nakonec skončí tak, že bude schválená ústavní novela, ale nižší zákony se nezmění, protože se na žádné změně nebude možné dohodnout. A nějak to bude vyhnívat...
(zkrátka další vřed na kdysi extrémně elegantní a přitom plně funkční ústavě)
Komické na tom celém je, že žádná jiná země s tou směrnicí nemá problém, protože lidi tam takový typ zbraní nevlastní...
Ústavní novela pak má být opravdu jen základem pro autonomní titul pro držení zbraní s navazujícím zvláštním zákonem, který rozhodně nemíní zakládat oprávnění k nějakému hurá vymáhání práva. Ani ve Švýcarsku neběhají tamní občané s kulomety po ulici (jeden jsem, byv na návštěvě v jedné švýcarské rodině, držel v ruce).
Je chybou státu, potažmo MV, že to více nevysvětluje, a namísto toho je zákon prosazován populistickou cestou, která je možná efektivní, ale mate příznivce i odpůrce a povzbuzuje je k divokým fantaziím.