Český Corbyn
Jakub PatočkaČSSD je politicky v troskách a skoro ve všem si dnes lže do kapsy. V jejím vedení není nikdo, kdo by byť jen vzdáleně připomínal Jeremyho Corbyna. Pokud chce ČSSD ještě sáhnout ke změně lídra, musí změn udělat víc a lovit mimo své vedení.
Všem tuzemským šikulům, kteří by se najednou chtěli stát „českým Corbynem“, je asi na místě připomenout, že jejich soudruh Jeremy strávil pro své — vesměs ve své době nepřijatelně radikální, ale pronikavě předvídavé — názory skoro celý život v izolaci na okraji britské politiky. Jeho podstatou je autenticita a věrohodnost celoživotního poctivého a přesvědčeného zeleného socialisty, který díky této své kvalitě byl v britském politickém provozu vždy outsiderem.
„Corbynem“ se nemůžete stát, musíte jím být: pevným postojem ve vlídné konfrontaci, klidně na okraji, ale vždy v poznané pravdě. U nás by se hlasitě stavěl za uprchlíky, proti prolomení limitů těžby, proti vojenským intervencím NATO, za evropskou bezpečnostní spolupráci, za Romy a jiné vylučované menšiny, za zrušení exekutorů, ale také třeba proti jaderným elektrárnám. „Být Corbynem“ není marketingový, nýbrž životní projekt.
Nikdo z dnešního vedení ČSSD se mu ani vzdáleně nepodobá
Uvažování o „českém Corbynovi“ nemůže obejít poctivou reflexi skutečnosti, že kdyby dnes hlavním soupeřem ČSSD nebyl nebezpečný superoligarcha Andrej Babiš, který se v českých zemích chystá nastolit autokratický režim přímo navazující na Husáka, museli bychom sociální demokracii na základě jejích výkonů v letos končícím parlamentním období přát volební porážku. Zasluhovala by ji, protože zklamala skoro ve všem.
A zklamala všechny. Nejen po evropských socialistech pošilhávající městské liberály: plazením před Číňany, prolomením limitů těžby, příklonem k nenávistné rétorice proti válečným uprchlíkům. Zklamala též jádro svých voličů, za jejichž zájmy nijak vehementně nebojovala, navzdory dílčím úspěchům, na něž se odvolává. Voličům to evidentně nestačí. A právem.
I osobnosti, od kterých se tolik čekalo, jako Michaela Marksová-Tominová či Lubomír Zaorálek, velmi rychle ve vládě ztratily ochotu k sebemenším politickým konfliktům, neudělaly vlastně nic pamětihodného. Vzpomínat se na ně bude zejména kvůli neprosazenému zákonu o sociálním bydlení, neregulovanému obchodu se zbraněmi či trapným ústupkům Zemanovým úletům v mezinárodní politice.
Ministři Mládek a Chládek skončili kalamitami. Ministr Němeček byl odvolán, prý pro svou neviditelnost, ale nahradil ho člověk, pokud možno ještě neviditelnější: ministr Ludvík nyní není ani na kandidátce. Ani dva ministři, kteří představovali to nejlepší ze sociálně-demokratického podílu na vládě, Dienstbier a Valachová, své mandáty nedokončí.
1. Historicky při své obnově po neúspěchu ČSS ve volbách 1990 a po nástupu Zemana do čela ČSSD v roce 1993 se vyprofilovalo silné národně-socialistické křídlo, které nemá v evropských sociálních demokraciích obdoby a navázalo na neblahé benešovské tradice. Proto dnes zní z ČSSD protiuprchlická a nacionalistická nota. ČSSD dosud neprošla katarzí, aby se očistila a stala se autentickou a progresivní evropskou levicovou stranou. O nutnosti této katarze mluvil Jaroslav Šabata v roce 2003 a měl velkou pravdu.
2. Neprošla reformou směrem k otevřenému hnutí, kterou zcela zanedbal Zeman a Gross, nezvládl Špidla a Paroubek z papíru přes regionální bosse neprosadil (přímá volba předsedy strany, statut příznivce, elektronická komunikace apod.). Proto zůstává "ODS s lidskou tváří".
Bohuslav Sobotka a Lubomír Zaorálek (oportunista a předák klientelisticko-mafiánské kliky Chovanec už vůbec ne) nikdy nebyli nadějemi na charismatického a ideově pevně zakotveného lídra sociální demokracie. Chválit Chovance, že se postavil proti Babišovi, je jako chválit Stalina, že se postavil proti fašismu. Zde pan šéfredaktor hodnotí (jako obvykle) zcela černobíle.
Srovnání Sobotky s Dubčekem není zcela mimo s tím rozdílem, že Dubček byl skutečně charismatický, měl svou lidovost autenticky, kdežto Sobotka se do ní musí křečovitě stylizovat (jak to udělal na podzim 2010 a na podzim 2013). Lidovost a charisma není a nebude pravé Sobotkovo Self (slovy psychoanalytiků). Dubček i Sobotka si však byli dobře vědomi reálné politické praxe, ani jeden z nich nebyl naivním idealistou.
Řekl bych však, že česká společnost jako celek není v rámci stranického systému schopna zplodit lepší politickou stranu, než je současná ČSSD. Resp. stranu méně bídnou.
Proto se značně obávám výsledků nadcházejících voleb. Pokud v nich ČSSD nezvítězí - lhostejno v jak mizerné kondici ČSSD je - bude jenom hůř, než bylo.
Vzpomenu-li na ty hrůzy vlád Topolánka a Nečase a k tomu si přidám onu reálnou představu příští vlády sestavené z ANO, ODS a TOP 09, jímá mne hrůza. A také smutek z dalších minimálně čtyřech promarněných let.
Jiří Vyleťal
Váženější je otázka, oč by ta vláda mohla být horší? sociální demokracie, která prohlasuje vyloučení dětí nezaměstnaných z nároku na zvýšení přídavků? To už raději obludy, které swe alespoň tváří jako obludy.
Co se sociální demokracie týče - ta se naprosto úspěšně strhává do politické propasti sama, naposledy na jihu Čech, kde tamější organizace s až neuvěřitelnou nestoudností naprosto ignoruje korupční eskapády svého dřívějšího lídra, a bez sebemenších morálních zábran žádá jeho rehabilitaci, jenom proto aby centru ukázali, že oni si přece také mohou dupnout.