0/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Jiří Vyleťal

JV
Profese:
E-mail: vyletal@vyletal.cz

Ale ano, pane Nusharte,

mně se také nelíbí ono gendrové blouznění, které je možné někdy tak trochu tušit za některými vyjádřeními Anny Šabatové. Jestli ovšem ona sama tomuto blouznění fandí, tomu já nevěřím. Její rodinné poměry ničemu takovému nenasvědčují. Proto bych o deficitu morálky u paní Šabatové kvůli případnému jejímu tolerantnějšímu postoji k gendrovému popletení nemluvil. A i kdyby toto gendrové zmatení bylo její mínus, jakou horu plusů lze vedle něj postavit? Plusů, o nichž nás Anna Šabatová po desítky let přesvědčuje?

Ale ruku na srdce, pane Nusharte, nemáte dojem, že ony gendrové nesmysly nejsou ani trochu podstatným problémem naší společnosti? A že zmrzačená česká levice prosazováním takových nesmyslů jenom zakrývá neschopnost věnovat se tomu, co je její povinností a mělo by jí být vlastní? Totiž tématu sociání spravedlnosti?

Ještě k těm farářům. Stát absolutně nemůže vnucovat katolické církvi ba ani jí doporučovat něco, co není v souladu s jejím kanonickým právem. To nepochybně paní Šabatová ví. Odtud opravdu žádné nebezpečí nehrozí a hrozit ani nebude.

Dobrou noc, Jiří Vyleťal

Anna Šabatová je člověk čistého srdce a nezlomeného charakteru. Měl jsem to štěstí, že jsem ji mohl poznat i trochu osobně. Cokoliv dobrého se o ní řekne, bude vždy jen pravda. Je velký zázrak, že se tak vzácný člověk v české politice vůbec vyskytuje.

Dokážu si dobře představit, že Annu Šabatovou nevolí lidé proto, že jim její mravní čistota, sociálně citlivé srdce, statečnost a postoje „padni komu padni“ vadí, neboť jim takto nastavuje zrcadlo. Jeden důvod, pro který možná někteří voliči Annu Šabatovou nevolí, je mi – ne snad úplně, ale do určité míry – pochopitený.

Je až příliš spojována s Václavem Havlem coby hlavní postavou někdejšího disentu. Určující ideou disentu byla nedotknutelnost lidských práv. Tato idea, pod kterou si většina našich občanů a nepochybně i nezanedbatelná část disidentů představovala především svobodu cestování a svobodu slova – nikoliv však práva sociální !!! - vedla u nás po roce 1989 zejména díky Havlově nekritickému obdivu k USA a celé jeho atlantické orientaci ke ztrátě oněch práv sociálních. Dodejme, že práva sociální, která až dnes dokážeme spravedlivěji docenit, jsou – ve chvíli, kdy dojde na lámání chleba - pro lidi práce a vůbec pro lidi neprivilegované podstatnější než právo cestovat či číst si a povídat cokoliv.

Nevím, zda se někdy Anna Šabatová veřejně zmínila o problematice ztrát sociálních práv po roce 1989 a zaujala v té věci nějaký vysvětlující postoj. Zdá se totiž, že jsou to právě disidentské představy lidských práv bez řádného důrazu na práva sociální, v nichž tkví kořen neúspěchů lidí z disentu v české politice.

Neméně důležité, než jsou vyhlídky běloruského revolučního hnutí, jsou reálná očekávání obyvatel Běloruska vztahující se k případnému Bělorusku bez Lukašenka.

Zdá se, že v takovém případě mohou nastat pouze tři možnosti: velmi silný vliv Ruska hraničící až s případným začleněním do Ruské federace; opravdová samostatnost a suverenita, v níž se bude dařit budovat spravedlivý a sociálně vyspělý stát; kolonie západního kapitálu po vzoru někdejších východoevropských satelitů Moskvy.

Myslím, že u první a třetí varianty není o co stát. Druhá varianta by znamenala zázrak, který ovšem Bělorusům ze srdce přeji.

Nedivil bych se, kdyby právě úvahy tohoto druhu byly důvodem ochabujícího revolučního nadšení. Jízlivě bych ještě dodal – jen aby Bělorusové ještě nevzpomínali v dobrém na časy s Alexandrem Lukašenkem.

Myslím si, že dnes už není tou nejhlavnější otázkou, zda kapitalismus s prvky sociálního státu či kapitalismus divoký. Možná, že tou nejhlavnější otázkou je, zda kapitalismus jako systém, který určuje způsob života lidí na této planetě, nevede k jejímu zničení. Odpovědět na tuto otázku "ne, nevede" mi vzhledem k poznání, jež se mi během života dostalo, připadá naprosto neprozíravé. A ve vztahu k příštím generacím nezodpovědné.

Já jsem také moc rád, paní Hájková, že jsem se tu s Vámi mohl zase setkat. Já mám teď jiný E-Maill a sice jvyletal@post.cz. Na Vás už E-Mail nemám, což mne mrzí, takže Vám nemůžu napsat. Kdybyste měla chuť mi napsat, tak by mne to moc potěšilo.

Jiří Vyleťal