Při vší té démonizaci Putina a věčného obviňování Ruska za kdeco mne napadá: Co by tak asi dělali USA, kdyby během třiceti let po rozpuštění NATO byla celá jižní a střední Amerika včetně Mexika začleněna do Varšavské smlouvy? A k tomu by se její severní soused, Kanada, rozhodl stát členem téže vůči USA nepřátelské vojenské aliance?
Cosi podobného v mnohem menším jsme tu už jednou měli. Byla to blokáda Kuby v roce 1962. Jak to dopadlo, to si my straší dobře pamatujeme.
Konzum ke kapitalismu neoddělitelně patří. Bez konzumu není kapitalismus možný.
Na všem, co se vyrobí, totiž bohatne kapitalista. Ti ostatní buď chudnou anebo zůstávají na svém. Obě tyto skupiny ze skupiny „ostatních“ mají vždy jenom tolik finančních prostředků, aby mohly výrobky, které jsou předmětem konzumu, kupovat (a tím konzumovat) anebo těch finančních prostředků mají ještě méně a tím pádem konzumují méně a o to více chudnou.
S konzumem by se dalo skončit jenom tehdy, kdybychom nekupovali zbytečnosti, kdybychom opravovali a kdybychom si spoustu věcí dělali sami. To by byl ovšem vbrzku konec kapitalismu. (Vynechávám samozřejmě otázku, jestli za dnešní situace, kdy nade vším vládne technika a člověku vládnou jinými lidmi naprogramované stroje, je něco takového možné.)
Takové odvrácení se od konzumismu a tím pádem odmítnutí kapitalismu, je možné jenom na základě rozhodnutí nás - lidských jedinců - o tom, že ve světě, kde jeden žije na úkor druhého, kde sobectví je ustavující ideou ekonomických systémů celých států, už žít nechceme. To už jsme ovšem, pane Poláčku, u náboženství, u křesťanství a u rovnosti, že? A kdo o tom alespoň sní, neřku-li to chce?
Ten kapitalismus ale skončí tak jako tak. Kdyby už jeho existence nebyla limitována tím, co lidé ještě snesou, pak je to samotná planeta, která tu devastaci skrze konzum vytvářený kapitalismem nesnese a kapitalismus se zhroutí.
Ano, pane Poláčku, to jste pěkně vystihl, že tam, kde je kapitalismus na prvním místě a je tedy základní ideou společnosti, nemá žádná nadosobní idea místo.
Otázkou ovšem je, nakolik jsou jednotliví členové společnosti, v níž kapitalismus vládne, schopni vůbec nějakou nadosobní ideu mít.
Zdá se mi, že konzumismus, který kapitalismus zákonitě a také záměrně produkuje, z převažující části lidí smysl pro cokoliv, co přesahuje osobní zájem, vždy hned v zárodku úspěšně vymazává.
Rusko vpadlo na Ukrajinu, útočí ze všech stran
Petr Jedlička
Při vší té démonizaci Putina a věčného obviňování Ruska za kdeco mne napadá: Co by tak asi dělali USA, kdyby během třiceti let po rozpuštění NATO byla celá jižní a střední Amerika včetně Mexika začleněna do Varšavské smlouvy? A k tomu by se její severní soused, Kanada, rozhodl stát členem téže vůči USA nepřátelské vojenské aliance?
Cosi podobného v mnohem menším jsme tu už jednou měli. Byla to blokáda Kuby v roce 1962. Jak to dopadlo, to si my straší dobře pamatujeme.
Dobrou noc a hlavně lepší probuzení přeje,
Jiří Vyleťal
Před další válkou na Ukrajině?
Petr Jedlička
Pane Poláčku,
a tu "bratrskou pomoc" myslíte kterou?
Tu od bratrů z Ruska anebo od bratrů z USA?
Váš Jiří Vyleťal
Z kultu individuální svobody se v pandemii stal kult smrti
Petr Bittner
Vážený pane Poláčku,
ten Váš vstup "Nekritizovatelná LD" je naprosto bezchybný. Myslím, že jste to vyjádřil dokonale.
Jiří Vyleťal
Politika, jaká také nemá být
Lukáš Jelínek
Naprosto souhlasím, pane Poláčku.
Konzum ke kapitalismu neoddělitelně patří. Bez konzumu není kapitalismus možný.
Na všem, co se vyrobí, totiž bohatne kapitalista. Ti ostatní buď chudnou anebo zůstávají na svém. Obě tyto skupiny ze skupiny „ostatních“ mají vždy jenom tolik finančních prostředků, aby mohly výrobky, které jsou předmětem konzumu, kupovat (a tím konzumovat) anebo těch finančních prostředků mají ještě méně a tím pádem konzumují méně a o to více chudnou.
S konzumem by se dalo skončit jenom tehdy, kdybychom nekupovali zbytečnosti, kdybychom opravovali a kdybychom si spoustu věcí dělali sami. To by byl ovšem vbrzku konec kapitalismu. (Vynechávám samozřejmě otázku, jestli za dnešní situace, kdy nade vším vládne technika a člověku vládnou jinými lidmi naprogramované stroje, je něco takového možné.)
Takové odvrácení se od konzumismu a tím pádem odmítnutí kapitalismu, je možné jenom na základě rozhodnutí nás - lidských jedinců - o tom, že ve světě, kde jeden žije na úkor druhého, kde sobectví je ustavující ideou ekonomických systémů celých států, už žít nechceme. To už jsme ovšem, pane Poláčku, u náboženství, u křesťanství a u rovnosti, že? A kdo o tom alespoň sní, neřku-li to chce?
Ten kapitalismus ale skončí tak jako tak. Kdyby už jeho existence nebyla limitována tím, co lidé ještě snesou, pak je to samotná planeta, která tu devastaci skrze konzum vytvářený kapitalismem nesnese a kapitalismus se zhroutí.
Jiří Vyleťal
Ano, pane Poláčku, to jste pěkně vystihl, že tam, kde je kapitalismus na prvním místě a je tedy základní ideou společnosti, nemá žádná nadosobní idea místo.
Otázkou ovšem je, nakolik jsou jednotliví členové společnosti, v níž kapitalismus vládne, schopni vůbec nějakou nadosobní ideu mít.
Zdá se mi, že konzumismus, který kapitalismus zákonitě a také záměrně produkuje, z převažující části lidí smysl pro cokoliv, co přesahuje osobní zájem, vždy hned v zárodku úspěšně vymazává.
Jiří Vyleťal