Proti předpokladu, že by Rusko skutečně plánovalo vojenský útok proti Ukrajině, hovoří jeden fakt který je (pokud je mně známo) dost přehlížený: totiž právě ta ostentativní nezakrytost, s kterou Rusko své jednotky k hranicím možného konfliktu přesouvá.

Z čistě vojenského hlediska by se totiž jednalo o naprosto iracionální počin; základní snahou každého útočníka je naprostý opak, tedy náhlý a nečekaný útok. (Vzpomeňme si jenom, jak Moskva celý svět překvapila svým bleskovým obsazením Krymu.)

Toto masivní a zcela otevřené dislokování ruských vojsk na hranicích s Ukrajinou tedy musí mít jiné důvody. Pravděpodobně jich bude celá řada, jak zahraničněpolitické, tak ale i vnitropolitické. A dost možná převažují právě ty druhé. I když se Putinovi stále ještě úspěšně daří ovládat mechanismy voleb, podle všech dostupných informací jeho popularita mezi obyvatelstvem v poslední době dramaticky klesla. A v takových případech je pro každého vládce vysloveně šťastným řízením osudu, když má nějakého vnějšího nepřítele, proti kterému může sjednotit národ. (Svého času Margaret Thatcherová jedině díky válce o Falklandy vyhrála jinak ztracené volby.)

Leccos by tedy hovořilo pro to, že i Putin troubením na válečnou polnici chce především sbírat body na domácí frontě. Za druhé tímto harašením zbraní zřejmě skutečně chce varovat Západ, aby se příliš neangažoval v Ukrajině, a především aby ji nepřijímal do NATO. V tomto ohledu se ale Putin naprosto přepočítal, a naopak velmi ztratil: jestliže byl vztah Západu k Ukrajině doposud spíše vlažný, jsou to právě tyto akutní hrozby ze strany Ruska, které jeho vojenskou pomoc Ukrajině masivně navyšují.

Ovšem - nelze zcela vyloučit ani tu variantu, že Putin skutečně chystá vojenský zásah na Ukrajině; jedinou jakž takž schůdnou cestou k tomu by byl vnitropolitický chaos v Ukrajině, politický puč jehož vůdci by pak požádali o "bratrskou pomoc", tak jak ji známe z našich vlastních dějin. Takovýto scénář skutečně není možno zcela vyloučit. A pro udržení vlastní moci by ho Putin dozajista byl ochoten učinit, pokud by k němu dostal příležitost.

Já spíš myslím, že je to prosté. Putin chce, aby se s ním vyjednávalo. (I když odvracení pozornosti od domácích problémů jistě je oblíbená taktika vládců Kremlu, od carů přes sovětské časy až po současnost.)

A dohoda bude muset nastat. Rozšiřování NATO bude muset skončit.

Je ovšem otázka, jak může Západ vycouvat, aby neztratil tvář. Ukrajina potřebuje pomoc na rozvoj a stabilizaci společnosti, demokracie atd., nepotřebuje vojáky a zbraně ani sliby o vstupu do NATO a EU (které Západ stejně není schopen zaručit a vymoci) - a nepotřebuje zaslepený nacionalismus a ultrapravici.

Dohoda s Ruskem by byla fajn už jen proto, že v dezinformační válce prohráváme, Rusko bohužel úspěšně rozbíjí EU - a energii, čas i prostředky potřebujeme na řečení klimatických a sociálních problémů. Zatlačit Rusko k Číně zavání obrovskou tragédií.

Pane Poláčku,

a tu "bratrskou pomoc" myslíte kterou?

Tu od bratrů z Ruska anebo od bratrů z USA?

Váš Jiří Vyleťal

je tedy asi Kolaříkův partajní šéf Söder.

Ono je to u bratrské pomoci v případě Ukrajiny jedno. Intervence v občanské válce (kterou je občas potřeba předtím vyvolat) umožňuje jedné velmoci udržet Ukrajinu jako spolehlivé nárazníkové pásmo a druhé zajistit si sanitární koridor mezi protivnou velmocí a vlastními závislými spojenci. Aniž by bylo nutné Ukrajinu okupovat a převzít tak odpovědnost za pořádek v zemi, držet okupační jednotky atd.

Ostatně možná není ani nutná intervence, stačí občas rozmrazit konflikt na východní hranici -- vlastně mohou být všichni spokojení (tedy s výjimkou Ukrajinců, ale když se kácí les...).

A jako bonus: Kdo by si v situaci takového ohrožení dovolil v USA, Rusku, v Evropě mluvit o výdajích na zbrojení a na tajné služby?

Pane Vyleťale, Západ žádnou účinnou (ať "bratrskou" či "nebratrskou") pomoc Ukrajině za žádných okolností neposkytne; Vaše otázka je tedy zcela zbytečná.

Tak hlavně aby Ukrajina byla demokratická.

Zatím je to mimochodem nejchudší země Evropy (pod Moldavskem a Albánií, nad Kosovem).

moc pěkně jste to napsal.

Právě že žádná účinná pomoc nebude.

Tak moc zase ti Američané a Britové tu Ukrajinu nemilují.

Kdyby jim skutečně šlo o její nezávislost, tak by natvrdo řekli, že když bude napadena, vstoupí do války s Ruskem a budou ji bránit. To ale neudělají. V tu chvíli by se Putin stáhl...

Ale posilování vojsk v Pobaltí nebo v Rumunsku Ukrajinu nezachrání ani jí nepomůže.

Ano, rozpoutat třetí světovou válku je skvělá forma, jak jak chránit světový mír a obyvatelům Ukrajiny nepomůže nic víc, než když proměníme jejich zemi v bojiště.

Prastaré ruské přísloví už za Puškina říkalo: Kde je moc děl, spustí sami.

Dohodněme se, že je v evropském zájmu, aby se Ukrajina rozvíjela k funkčnímu demokratickému státu a aby byla schopna ubránit své území (alespoň do té míry, že by útok na ní pro kteréhokoli jejího souseda znamenal, že bude nucen dlouhodobě mobilizovat životně důležitou část svých ekonomických zdrojů a bude muset počítat s desítkami tisíc padlých). Shodou okolností je tento zájem také morálně dobrý.

Pak je na místě diplomatická podpora Ukrajiny ve stávající krizi (jakžtakž funguje), účinná materiální podpora ukrajinské armády (zatím spíše nefunkční) a dlouhodobé programy rozvojové pomoci a nabídka velkorysé podpory vzdělání (obojí chybí).

Dokonce bych řekl, že i dnes by taková maličkost, jako je odstranění těch prvků regulace přístupu ukrajinských pracovníků na český trh, které podporují prosperitu tamějších mafií (méně než před nedávnou revizí, ale stále ještě) pomohl obraněschopnosti Ukrajiny víc než vyslání jedné roty protichemické obrany.

Já vycházím z toho, že třetí světová válka není v zájmu nikoho a že Putin není šílenec a samozřejmě si ji nepřeje.

Můj návrh by zajistil nezávislost a bezpečnost Ukrajiny, ale zároveň by předešel tomu, aby se NATO přibližovalo k ruským hranicím, resp. je obkličovalo.

Místo toho tady máme permanentní "třetí světovou" hybridní a dezinformační válku, neustálou nestabilitu ve východní Evropě a neutěšené poměry (nejen) na Ukrajině. A čím dál agresivnější a vnitřně nesvobodnější Rusko.

Pane Plevo, už za mě odpověděl pan Profant. Nejde o to do jaké míry západní státy "milují" či "nemilují" Ukrajinu; ale jde o to že kvůli Ukrajině nikdo jen trochu zodpovědný nebude riskovat třetí světovou válku, s vysokým rizikem použití jaderných zbraní.

Jinak je vztah Západu k Ukrajině logicky poněkud ambivalentní: na jedné straně Západ Ukrajinu podporuje v jím (velice váhavém) rozvoji alespoň ke standardní demokracii západního typu; na straně druhé je ale tato přízeň Západu značně ochlazována přetrvávajícím vysoce korupčním prostředím, které (jmenovitě v soudnictví) mnohdy nahlodává samotné základy právě této demokracie.

Musím ještě reagovat na nový vstup pana Plevy: pane Plevo, Ukrajině jakožto suverénnímu státu nikdo nemá právo zakazovat, do jakých aliancí chce či nechce vstoupit. Pokud se Rusko cítí být "obkličováno" demokratickými státy, pak je to jeho problém. Svého času samo dostalo jasnou nabídku se k alianci NATO připojit; nemuselo by se jí tedy nijak cítit ohroženo. Jenže Rusko se rozhodlo raději setrvat ve stavu tradičního ruského samoděržaví, doprovázeného imperiálně-expanzivními choutkami. (A místo toho se čím dál tím více spojovat s otevřeně diktátorskou, a stejně tak imperiální a expanzivní Čínou.) Je pak jenom pochopitelné, že se cítí být ohroženo vojenskou aliancí, které by ji při jeho dalších expanzivních excesech mohlo účinně klepnout přes prsty.

Jedna říká, že Rusko chtělo, chce a bude chtít vždy expandovat a podmaňovat si všechny a pak je utiskovat. Jeden litevský poslanec teď dokonce vytáhl připojení Novgorodu k Moskevskému knížectví v 15. století! Je zřejmé, že tato interpretace nemá daleko k protiruskému rasismu (Rus chce "ze své podstaty" podmaňovat stejně jako Žid chce vykořisťovat a Rom nechce pracovat a chce krást).

Je třeba přiznat, že zmíněná interpretace má oporu v historické faktografii - jenže kdo je skutečným společenským vědcem, ten ví, že imperialismus stejně jako nacionalismus atd. nejsou žádnou přirozeností a nepadají jen tak z nebe, ale jsou vždy dány určitými důvody, příčinami a předpoklady, společenskými faktory. A tady se už dostáváme k tomu, že Západ udělal dosti málo pro to, aby - v době, kdy mocensky bezkonkurenčně dominoval - se do Ruska nevrátilo ono staré a nebezpečné imperiálně-nacionalistické myšlení, jehož je Putin doslova ztělesněním.

Ad Putin tedy: Ona shora zmíněná první interpretace má své pokračování v pohledu na Putina. Je v ní líčen - zjednodušeně řečeno - jako "druhý Hitler", který chce připojovat a ovládat a podmaňovat kde koho, nejlépe všechny.

Jenže tady už fakta přece jenom nesedí, a tak se nabízí druhá interpretace. Pokud pomineme zásadní fakt, že Putinův režim nelze srovnávat s nacismem ve vnitřní politice, pak nelze přehlídnout, že Putin za třicet let své faktické vlády připojil "pouze" Jižní Osetii (ne Gruzii!!), Krym a Donbas. Tak to je teda proti Hitlerovi opravdu žabař, když ten si za dva roky podmanil v podstatě celou Evropu. Putin se vždycky zastavil na určitých hranicích, nepokračoval ani v pochodu na Tbilisi, ani na Kyjev. "Dopustil", aby se o soustřeďování ruských vojsk na ukrajinských hranicích mluvilo bezmála půl roku, zatímco Hitler udeřil vždy rychle, překvapivě a bez cavyků - dokonce tak rychle, že jak známo, dánská královská rodina nestačila před okupací ani uprchnout ze země...

Čili ona druhá interpretace, k níž se dovoluji hlásit, říká, že současná ruská politika, jakkoli nepřijatelná, je také - byť jistě ne zcela - výsledkem chování a politiky Západu. Myslím, že zde leží jádro sporu v západní společnosti, i mezi námi zde, o žádných nekritických kremlobotech samozřejmě nemluvím.

Neboli je třeba odlišit legitimní ruské požadavky od nelegitimních. K těm prvním patří, aby Ukrajina a Gruzie (a Moldavsko) nebyly v NATO. Protože žádná země na světě nikdy v dějinách nepřipustila, pokud nebyla sražena na kolena, a připustit ani nemůže, aby se cizí vojenská aliance, jíž tato země není součástí, blížila k jejím hranicím a obkličovala ji.

Ostatní ruské požadavky a kroky, které by se daly jednoduše shrnout pod imperiální heslo "obnova Sovětského svazu", již určitě legitimní nejsou, zvláště pokud země, které by měly být součástí takového impéria, si svou účast v něm nepřejí.

Máme tedy co dělat s dvojím extremismem: na jedné straně oficiální ruská politika budující impérium a bezostyšně rozehrávající nacionalismus, na druhé straně oficiální západní (zejm. americká) politika, která tomu chce čelit zase až přílišně radikálně, tedy začleňováním ruských sousedů do NATO. Tato politika je ovšem krátkozraká a paradoxní v tom, že svého cíle stejně není schopná dosáhnout. Musela by totiž vést s Ruskem onu "třetí světovou válku", což naštěstí chápe, že by byl úplný konec (světa). Výsledkem je tedy nekonečná hybridní válka, v níž Západ bohužel prohrává a na níž doplácejí hlavně Evropané, myslím teď hlavně pro-EU orientované obyvatele našeho kontinentu...

Obávám se, že ani jedna z interpretací, které uvádíte, nedává dobrý smysl.

Samozřejmě podstatně pitomější je ta, která uvažuje Rusko za bytostně a nenapravitelně agresivní -- ať již od Boha, přírody či z nenapravitelných důsledků dob „normansko-mongolského krvavého bahna".

Ale ona neobstojí ani ta západní vina.

Za prvé ) Rusko není obklíčené západem a dokonce po pádu prozápadního afghánského režimu a svébytného chování Turecka jakožto regionální (a přes členství v NATO nikoli prozápadní) míst dotyku se Západem v 21. století zřetelně ubylo.

Za druhé) Vstup Ukrajiny a Gruzie do na NATO se nikdy nedostal ani úroveň vážných konzultací v rámci členských států, natož aby hrozil v horizontu desetiletí. Jistě, kdybych žil v Gruzii nebo na Ukrajině, nejspíš bych o něčem podobném snil.

Za třetí) Kdyby Evropa zvažovala i jen velkou diplomatickou roztržku s Ruskem, musela by mít už dnes připravenou alternativu dodávek plynu.

Západ Rusku po roce 1989, resp. 1992 nijak neubližoval. Jistě, přijal několik zemí, které se zbavily sovětské imperiální armády -- ale pokud vím, z Československa nevyhnala okupační jednotky Sovětského svaz branná moc NATO, ale Gorbačovův rozkaz. Pokud se v Rusku vyskytují imperiální bezmozci, kteří se domnívají, že by někdejší evropské sovětské satelity měli zachovávat vůči svému někdejšímu páničkovi poslušnost i tehdy, když si ji není schopen vynutit -- tak jako v Maďarsku 1956 a v Československu 1968 -- tanky a vražděním civilistů, pak opravdu těžko brát na podobný pocit ohled.

A legitimní požadavky Ruska stran Gruzie a Ukrajiny mohou sotva dosahovat dále než k požadavku jejich neúčasti v NATO. To odpovídá dohodám, které zajistily relativně nekrvavý rozpad Sovětského svazu. Zatímco z pohledu stejných dohod je anekce území jednoho i druhého jmenovaného státu nepřijatelná.

Hledal jsem včera jakýsi statistický údaj a z prozřetelnosti Google na mne vyskočila stará Okudžavova písnička. Myslím, že ji zná každý druhý potenciální padlý na obou stranách, pokud by ta současná idiotská eskalace přerostla do válečného rusko-ukrajinského konfliktu a čert vzal všechny, kdo by ji učinili zase jednou aktuální:

Спите себе, братцы, - все придет опять:

новые родятся командиры,

новые солдаты будут получать

вечные казенные квартиры.

https://www.youtube.com/watch?v=ZP7MUjLmpOI

Pane Plevo, na Vašem posledním vstupu je ten moment dozajista cenný, kde poukazujete na nutnost zohlednit hlubší společenské příčiny fenoménů, v daném případě tedy zahraničněvojenského počínání putinovského Ruska. Bohužel sám pak právě tuto stopu nijak dále nesledujete.

Tyto společenské příčiny - to je totiž v prvé řadě stupeň vyspělosti občanské společnosti daného státu. Vyspělá občanská společnost nemá zapotřebí si svou - nepřítomnou - vnitřní frustraci kompenzovat zahraniční agresí; a i svým vůdcům s takovými choutkami většinou klade značný (byť i ne vždy úspěšný) odpor.

Jaký je tedy stupeň občanské vyzrálosti současné ruské společnosti? - Podle všech dostupných informací ve srovnání se západní společností stále ještě velice nízký. Stále jako by ještě přežíval onen proslulý "homo sovieticus" - tedy člověk který nikdy neprošel procesem socializace ve skutečně demokratických podmínkách; člověk který se stáhl jenom do svého soukromí, nevypracoval si schopnost kritické kontroly své vlastní státní moci; místo toho se s touto mocí pasivně identifikuje, a sdílí její centrální krédo, že to jediné co platí je vlastní národní velikost, moc a síla. Je to právě tento přežívající homo sovieticus, který v nepochopitelně obrovské míře stále ještě glorifikuje Stalina - tohoto spolu s Hitlerem nejkrvavějšího vraha celého 20. století - jakožto největšího ruského státníka! Je to tento rusko-sovětský člověk, který spolu s Putinem stále ještě považuje rozpad velkého Sovětského svazu za "největší katastrofu 20. století"; a který by obnovení tohoto impéria - a to jakýmikoli prostředky - považoval za naprosto legitimní a vítaný počin. Je to navíc tento ruský člověk současnosti, který prožívá narůstající frustraci ze stále se zhoršujících podmínek jeho materiálního života - a který by si tedy tuto svou vnitřní frustraci velice rád vykompenzoval vnější expanzí, pocitem ze vzrůstu národní velikosti. Je to tedy právě tato naprosto nevyzrálá ruská občanská společnost, na které Putin může budovat jak svůj stále autoritativnější, stále méně demokratický režim - tak ale i své zahraničněpolitické, expanzionistické avantýry.

Mimochodem, pane Plevo, po anexi Krymu Ruskem se - s evidentním pocitem vlastního zhrození - vyjádřila jedna ruská žena, dřívější disidentka, že "my Rusové máme pocit že nás svět bere vážně, jenom když se nás bojí. To je přece hrozné!..."

---------------------------------

Tolik tedy ke společenským příčinám zahraničněpolitického a zahraničně vojenského počínání současného putinovského Ruska. Podívejme se teď na srovnání Putina s Hitlerem, které jste sám učinil.

Totiž - Vy právě popíráte, že by takovéto srovnání bylo přípustné. A argumentujete, že Putin za třicet let svého vládnutí zatím stačil anektovat "jenom" (!!!) Jižní Ossetii, Krym a Donbas. Pane Plevo, když si tuto svou vlastní větu přečtete ještě jednou, snad i Vám dojde, jak neuvěřitelně cynický výrok jste tu pronesl. Je to asi něco takového, jako by v listopadu roku 1938 někdo prohlásil, že Hitler přece doposud anektoval pouze Rakousko a Sudety, a že ho tedy není možno považovat za skutečného agresora!

Jistě; Putin je ve svých expanzích o něco pomalejší než Hitler; to je ovšem do značné míry způsobeno tím, že Hitlerovi západní mocnosti bez odporu ustupovaly, zatímco proti Putinovým agresím - a to právě po zkušenostech s Hitlerem! - staví alespoň určitý odpor.

Ostatně, pane Plevo, zrovna teď vyšel v Alarmu zajímavý článek (a video) k počátkům fašismu; a je zde - zcela správně a trefně - vytyčena spojovací linie k současným autoritativním vůdcům typu Orbána a právě Putina: https://a2larm.cz/2022/01/antifascist-art-uvod-do-vztahu-fasismu-a-kultury/

A na závěr ještě jedna víceméně technická poznámka: je podivuhodné, jak se stále ještě v obecném povědomí udržuje přesvědčení, že Západ prý svého času Sovětskému svazu přislíbil nerozšiřování se NATO směrem na východ. Tak tomu ale v žádném případě nebylo.

Ten jediný příslib který byl - v souvislosti se sjednocením Německa - tehdy vydán byl ten, že se vojenská přítomnost NATO nerozšíří na území tehdejší NDR! Nějaké dále jdoucí sliby by tehdy v podstatě ani neměly smysl, nikdo tehdy nemohl předpokládat totální rozpad sovětského impéria. A tento příslib byl také dodržen: na území dřívějšího východního Německa nejsou dodnes dislokovány žádné vojenské útvary spadající pod vojenské velení NATO!

Takže ještě jednou: současné Rusko nemá naprosto žádné právo zabraňovat Ukrajině (ani komukoli jinému), aby - uzná-li to za potřebné pro svou bezpečnost - vstoupila do obranné aliance NATO. Není také jediného důvodu proč by se Rusko mělo obávat jakékoli agrese ze strany NATO; jediný důvod jeho averze proti tomuto kroku je právě to, že Rusko by přijetím Ukrajiny do NATO definitivně muselo pohřbít všechny své naděje na násilné obnovení svého dřívějšího impéria.

Když se podívám na množství válek, které vedly od roku 1945 USA, na to, jak velkou podporu měly u americké veřejnosti a na neúčinnost občanského odporu, musel bych pode Vaší téze uvažovat o hodně nevyspělé občanské společnosti.

S těmi sliby nemáte pravdu a jistě si to dokážete sám snadno dohledat. Jiná věc je, že putinovští ideologové opravdu´ budují pocit ohrožení Ruska a dovolávají se nejsmutnějších postsovětským a postimperiálním nostalgiím -- jak už to bývá: v posrané přítomnosti (a ona je pro velkou část ruských občanů notně posraná), lidé slyší na idealizaci stejně posrané minulosti -- zkušenost, kvůli které člověk nemusí jezdit až do Ruska.

o analýzu vnitřních ruských poměrů se s vámi nebudu nijak přít, v zásadě se shodujeme, jen mně tam chybí reflexe zbabraného jelcinovského přechodu k demokracii a západní podílu na té mizérii.

Ale jinak - ne, Putin není žádný druhý, ani "pomalejší" Hitler. (Na tomto místě bych chtěl opravit svůj omyl z předchozího vstupu, na který zde kupodivu nikdo nepřišel, že totiž "Vladimir Vladimirovič" vládne v Rusku něco přes dvacet let, nikoli třicet.)

Na rozdíl od Hitlera Putin připojuje jen území, kde má podporu - a je to expanze, která dává dobrý logický smysl (tedy žádný megalomanský šílenec se světovládnými plány) a vždy se dokáže na určitých hranicích zastavit. To je fakt. Současná krize je s Mnichovem naprosto nesrovnatelná, neboť na rozdíl od Hitlera Putin žádné územní zisky nepožaduje. Požaduje, aby Západ zastavil svou expanzi na východ, tedy je to úplně opačně.

A tady jsme znovu u té klíčové věci: rozšiřování NATO. Na jednu stranu můžete namítnout, že je správné právě proto, aby se tím ruskému imperialismu zabránilo. Na to lze z opačné strany opět namítnout, že toto rozšiřování začalo v době, kdy (jelcinovské) Rusko bylo slabé, a pokračovalo dál a dál po roce 2000, přičemž první ruská válka, kterou by bylo možné označit za expanzionistickou, začala až v roce 2008 (to je ta Gruzie, Jižní Osetie), kdy se už ovšem hovořilo právě o členství Ukrajiny, Gruzie a Moldavska v alianci - což ostatně nechtěly Francie s Německem. Takže nezlobte se, ale tohle byla mocenská expanze Západu, úplně učebnicová, jako vyšitá...

Můžete vznést ještě dvě námitky. Za prvé byste mohl tvrdit, že Západ "jasnozřivě" věděl, že Rusko bude jednou (zase) chtít expandovat a předešel ruské rozpínavosti podle Bismarckova hesla "nejlepší obranou je útok". Jenže - když si odmyslíme, že se tak dostáváme k té první interpretaci Ruska a ocitáme se nebezpečně blízko "protiruského rasismu" - je zde hlavně ten problém, že se zaplétáme do nekonečného sporu o slepici a vejce: co bylo dřív, západní expanze, nebo vzkříšení ruského imperialismu...? Není to spíše tak, že jedno bez druhého ani nemůže být, tak jako islamista potřebuje islamofoba a naopak...?

A poslední námitka, se kterou jste operoval v jednom předchozím vstupu: NATO je společenstvím demokratických států, takže Rusko se nemá čeho obávat a nemá si nač stěžovat. Obávám se, že zaměňujete pojmy "demokratický" a "svatý". Dějiny nás bohužel učí, že ani demokratické státy se nechovají vždy jako Mirkové Dušínové. Jen připomínám zásah Francie proti Kaddáfímu s katastrofálními důsledky, americké války v Iráku (na základě lži), Afghánistánu (v obou případech s řadou zločinů proti civilnímu obyvatelstvu), nemluvě o amerických zásazích na Haiti, Grenadě (hle, proti suverénnímu státu), v Chile... a nezapomeňme na hrůzy vietnamské války - snímky z ní obletěly celý svět a staly se ikonami.

A když je dnes tak v kurzu ten Mnichov - a nebyly snad tehdejší Francie a Británie demokratickými státy? Nevítali tehdy běžní občané své lídry jako zachránce míru?

že Západ s ní nehraje čistou hru (protože ohledně vstupu do NATO nabízí-nenabízí něco, co není schopen zajistit).

https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/zelenskyj-zapad-at-konecne-rekne-jestli-nas-vezme-do-nato-40385487

Nejsem si jist, jak by měla ta vina západu na ruské transformaci vypadat. Na začátku devadesátých let bylo Rusko zhroucené a masivně zadlužené impérium, paradoxně bylo navíc toto impérium rovnosti rozryté sociálními nerovnostmi (jen realizovanými jinak než na západě), etnickými nenávistmi a historický vbitým děsem menšin z velkoruské arogance. Relativně rozvinutý průmysl měl ještě nepříznivější strukturu než ten československý (nakonec Rusko zachraňovala tradiční průmyslová deviza nerozvinutých zemí --suroviny), spotřební průmysl bídný. Kapitál vzácnější vysoce kvalifikovaných dělníků a že těch bylo málo.

A co tehdy dodal západ: masivní investice, které nebyla ruská strana schopná rozumně nasměrovat. Přílišná důvěra v zázračný nový východní trh spoluzpůsobila -- díky ochotě soukromých investorů cpát peníze do stále riskantnější situace -- hloubku ruské bankovní krize. Ano, rostla na těch investicích vláda oligarchů a mafií, ale tomu nemohl nikdo bez zásahu do ruské suverenity zabránit. Samozřejmě, je toho dost co se sluší USA a západní Evropě vyčítat -- například mlčení ke zvěrstvům čečenské okupace.

Nehodlám považovat Rusko za říši zla, ale právě tak málo považuji za rozumné omlouvat agresivní choutky jeho současného (a dočasného) vládce nějakou vinou západu. Chápu, proč o takové vině melou proputinovská media -- odvrací to oči od malérů, které si ruská společnost musí vyřešit sama. (anebo spíše -- které musí moderovat na jakžtakž přijatelnou míru).

P.s. Srovnání s Hitlerem považuji za nevhodné, ale opakujete věty, které si přímo vynucují srovnání s Mnichovem. Ona v tom oblouku hor od Šumavy po Jeseníky zřejmě v roce 1938 opravdu byla mezi tamější populací většina těch, u kterých měl Hitler podporu - ovšem mezi těmi čtyřmi miliony obyvatel území, které Hitler v Mnichově získal, byl také milion Čechů, kolem dvaceti tisíc Sinthů (přesněji se to nedovíme, tato etnická skupina jaksi v letech 1938-1945 zmizela ze světa), v tamějších městech nějaká ta tisícovka Židů. A také něco kolem čtyř set tisíc lidí z rodin německých sociálních demokratů a komunistů (to ale bylo malé procento) , kteří vítali příchod soukmenovců zvláštním způsobem-- útěkem do českého vnitrozemí.

Pojem "vina Západu" je příliš metafyzický. Hovořme raději o nešťastné politice. A ta byla dvojí: 1. tvrdý a asociální neoliberalismus, který Západ v 90. letech vyznával a vehementně jej Rusku doporučoval (což je spíš slabý výraz); 2. to "bezbřehé" rozšiřování NATO, které zahájili neoconi v Bushově administrativě. Obama se pokoušel o restart vztahů s Ruskem, ale bohužel ani to nevyšlo. Poslední kapkou byla západní politika vůči Majdanu, kdy to tehdejší opozice zbytečně vyhrotila za situace, kdy Janukovyč ustupoval a byla šance na kompromis. A Západ tehdy onu radikalistickou opozici nezkrotil. Tím byl obávám se překročen Rubikon.

S ostatními věcmi souhlasím. Jen nechápu, co vám vadí na tom, jak a že odmítám to srovnání s Mnichovem.

1) Co se týče Majdanu, pohybujete se téměř na hraně konspirační teorie, nepříliš daleko od 17. listopadu 1989 jako záležitosti v režii imperialistických rozvědek.

Jenomže imperialistické rozvědky prostě nedostanou desetitisíce lidí na náměstí, kde po nich střílejí ostřelovači a už vůbec nedokážou vytvořit revoluční vlády typu té jaká se tehdy objevila ve Lvovské oblasti. Rozvědky, diplomacie a možná i nějaké finance mohou pomoci naklonění výsledku revolučního střetu, ale neuživí ho.

Tím méně měl západ možnost Majdan zkrotit. Lidové povstání může být kruté, hloupé a s důsledky, oproti kterým byl svržený režim docela přijatelný, ale vždy vychází z důvodného odmítnutí nesnesitelných poměrů. Po mrtvých civilistech nebývá vítěz nakloněný ke smíru s poraženým despotou.

2) Bezbřehé rozšiřování NATO -- ten břeh byl velice striktně respektován. Vůči Rusku ho jednoznačně stanovila oblast sovětské vlády v okamžiku zhroucení (1992). A co si tak vzpomínám, opravdu nás nikdo ke vstupu do NATO nenutil, spíše naopak; a totéž se týká pobaltských republik.

3) Dokonce ani Českou republiku nikdo nenutil, aby jednala podle poradců MMF. Jen to bylo pro malou skupinu velmi výhodné a neoliberální diskurs tehdy zcela ovládal media (nemůžete po novináři chtít, aby promýšlel aktuální situaci sám za sebe, na to nemá čas). Ostatně transformace malého Slovenska se z transformačních scénářů MMF vymkla docela razantně (aniž by Slovensko ušetřila sociálně katastrofické transformace).

Chápu Rusy, kteří se stran své transformace vymlouvají na zlý západ. Ono je těžké říct, zpackali jsme si to sami. Ale nevidím důvod, proč tento sebeklam podporovat.

4) Nejsem nijak nadšený společenskou situací na Ukrajině. Vláda oligarchických klanů, obludná korupce, šovinistický nacionalismus včetně antisemitských excesů, poněkud přebujelá represivních orgánů atd. Ale přesto mne trochu děsí, když se zájmy ukrajinských občanů má nahlížet jen z hlediska mocenských a moralizujících her mezi Ruskem a USA (s asistencí EU -- slovo Západ mi tady nesedí, na západ i Německo s poněkud kultivovanějším přístupem k problému než Biden a Johnson).

A tím vlastně odpovídám na Vaší otázku po Mnichově. Rozlišuje-li se mezi záborem a anexí země, která je oprávněná, protože se na příslušném území nacházela část populace, která s vojenskou intervencí souhlasila (Abcházie, Krym) a mezi neoprávněným záborem, pak by to v Čechách vždy mělo vyvolat vzpomínku na Mnichov. Nikoli na mnichovskou zradu, tu přenechme krásné poesii, ale na zkušenost, jak nemožné je vést podobné rozlišení v žitém lidském světě.

Pane Profante, já jsem u tehdejších jednání mezi západními mocnostmi (především USA) osobně nebyl, a nemohu tedy s absolutní jistotou tvrdit co se tam projednávalo a jaké sliby byly/nebyly vysloveny. Všechna má tvrzení na dané téma jsem čerpal především z jednoho článku v německém deníku Süddeutsche Zeitung - což jak jistě víte je jedna z předních německých seriózních tiskovin. Bylo to před několika léty, kdy zde byla podána důkladná a přehledná analýza tehdejších jednání; a byly zde zahrnuty i prameny/výpovědi přímých účastníků, které byly zveřejněny respektive učiněny až mnohem později. Samozřejmě: absolutní jistotu není možno mít nikdy; nicméně vše působilo dojmem, že autor těchto analýz skutečně ví, o čem mluví, a že své závěry může také - v rámci možného - doložit.

Tak tedy ještě jednou, o co se tehdy jednalo. V tu chvíli kdy byl tlak východoněmecké veřejnosti na sjednocení s Německem západním už natolik silný, že samo východoněmecké vedení už evidentně nebylo schopno ho zvládnout, pak jediná síla která by tomu ještě mohla zabránit byly dislokované složky sovětské Rudé armády. Gorbačov ovšem nechtěl jít do - v podstatě nesmyslného - konfliktu, a tak signalizoval ochotu ustoupit. Ovšem - byl by špatným politikem, kdyby za vlastní ústupek nepožadoval alespoň určitou protihodnotu. Sovětská strana tedy skutečně vyslovila přání, aby Západ vydal příslib, že NATO se nebude rozšiřovat směrem na východ.

Na to ovšem americký prezident Bush striktně vyhlásil: "ONI přece prohráli, tak nemají právo po nás cokoli žádat!" Tento postoj se naprosto právem může jevit arogantním; ale o to se tady nejedná. Z celé situace vyplývá naprosto jasně: Západ (jmenovitě USA) byl tehdy fakticky v pozici vítěze, a neměl sebemenší potřebu dávat Sovětskému svazu jakékoli sliby! Tím spíše že Západ organizaci NATO důsledně chápe (ať právem či neprávem) jako vysloveně obrannou alianci; která je otevřena principiálně každému kdo uzná hodnoty liberálního Západu.

Jenom v konkrétním případě spojení Německa byl - prakticky jenom na okraj jednání - vydán ústní příslib, že vojenské struktury NATO nebudou rozšířeny na území tehdejší NDR. Tohle byl tedy opravdu ten jediný příslib ohledně "nešíření NATO směrem na východ"; a opakuji znovu, tento slib byl důsledně dodržen.

Ovšem - v celém tom nejasném, zmateném prostředí kolem jednání se pak mediálně začalo kolportovat tvrzení o "slibu nešířit NATO směrem na Východ"; toto tvrzení se pak stalo samostatným memem, reprodukujícím se stále dále, takže se pak stal všeobecně sdíleným přesvědčením. (Je to něco podobného jako se svého času proslulým výrokem V. Havla o "humanitárním bombardování" Bělehradu; ačkoliv sám Havel to takto nikdy neřekl.)

Současné Rusko tedy nemá v ruce naprosto nic v daném smyslu, o co by mohlo opírat svůj odpor proti rozšiřování počtu států vstupujících do aliance NATO. Existuje jenom jedna určitá smluvní klauzule mezi Západem a Ruskem, totiž že žádný stát nesmí posilovat svou bezpečnost na úkor státu druhého. Což je ovšem formulace velice mlhavá; v každém případě představitelé NATO setrvávají na pozici, že NATO je výhradně obranné uskupení, které nikoho neohrožuje.

A zcela otevřeně: dokáže si snad někdo vážně představit, že by vojenská organizace NATO náhlým útokem napadla současné Rusko? Že by okupovala část jeho území?!... To jsou naprosté fantasmagorie; NATO by bylo (doufejme) ochotné a schopné vojensky zasáhnout jenom a pouze v případu jasné vojenské agrese Ruska proti některému z jeho členských států.

-----------------------------

Co se týče demokratické kontroly expanzivního počínání západních politiků: tuto námitku jsem předem očekával.

Ano, je jisté že především USA dejme tomu od konce 2. světové války byly zapleteny do celé řady vojenských konfliktů, z nichž alespoň některé z nich je skutečně možno hodnotit jako akty vojenské agrese. Nicméně - oproti počínání Sovětského svazu/Ruska jsou tu přece jenom zásadní rozdíly.

Za prvé: američtí politici přece jenom stojí vždy před situací, že musí své vojenské počiny dokázat obhájit před (více či méně kritickou) veřejností. Zatímco u ruských vládců od Stalina až po Putina naprosto postačí, když dotyčný vládce vydá "maršbefél"; a vojska se vydají na pochod. Žádná (reálná) opozice či kontrola zde neexistuje.

A za druhé: vojenské akty USA nemají za důsledek teritoriální zisky, trvalou okupaci respektive anexi cizích území. Zatímco politikou Sovětského svazu/putinovského Ruska je právě toto: vojenská agrese a expanze toho nejhrubšího zrna.

Pane Plevo, na všechna Vaše další tvrzení ohledně počínání Ruska (a srovnání tohoto počínání s Hitlerovou anexí Sudet) už odpověděl pan Profant; v dané oblasti plně souhlasím prakticky se vším, co k danému tématu napsal. A to včetně vztahu Západu k postsovětskému Rusku, revoluci na Majdanu atd.atd. A musím k tomu zcela otevřeně dodat: je opravdu dost málo snesitelné přihlížet k tomu, jak naprosto nekriticky zde reprodukujete všechna tvrzení, všechnu propagandu proruských trollů. Znovu a znovu se ukazuje, že velké části radikální levice jsou natolik zaslepeny svým antiamerickým fundamentalismem, že stále ještě setrvávají na pozici: všechno co je proti USA a proti NATO, je legitimní a správné! (Shodou okolností se zrovna na toto téma dost intenzivně - a kontroverzně - diskutuje i v komunitě české Levice.)

Jenom tedy pár vlastních poznámek k několika konkrétním bodům.

Posovětské Rusko a Západ: stále se naprosto přehlíží, jak obrovské částky svého času Západ investoval do států dřívějšího Sovětského svazu. Kromě jiného - nemalá ironie dějin! - to byl právě Západ, který významnou měrou pomohl stabilizovat v chaotickém stavu se nacházející ruskou armádu! Byl to například Západ, který - z vlastních prostředků - postavil v Rusku statisíce bytů pro příslušníky sovětských vojsk předtím dislokovaných ve východní Evropě! Samozřejmě, Západ tu jednal i ve svém vlastním zájmu (například bylo tehdy nemalé nebezpečí že v onom tehdejším chaosu sovětské jaderné zbraně padnou do rukou nějakých šílenců či teroristů); ale to všechno nemění nic na skutečnosti, že Západ tehdy poskytl Rusku obrovskou finanční pomoc. Jak ale naprosto správně napsal pan Profant: že Rusové velké části této pomoci prošustrovali respektive si je rozkradli, to už není možno klást za vinu Západu, tím jsou si Rusové vinni sami.

---------------------------------

Krym a Mnichov: pane Plevo, jak Vám ukázal pan Profant, chytil jste se do své vlastní pasti, když jste se snažil expanzivní činy putinovského Ruska ospravedlnit poukazem na to, že se tak dělo se souhlasem tamějšího obyvatelstvo (nebo jeho částí). Přesně tak tomu bylo i v případě Sudet; a jestliže bychom takto chtěli obhajovat počínání Putina, pak bychom ovšem ani v sebemenším nemohli protestovat proti Mnichovu. (A to tím méně že Mnichov byl přece jenom "mírovou" dohodou mocností, zatímco Putin používá prostředků čiré vojenské agrese.)

Závěrem opakuji ještě jednou: celé toto (faktické) nadbíhání Putinovi má svůj kořen ve fundamentalistické averzi části radikální levice vůči všemu západnímu (a především vůči všemu americkému), z čehož pak pramení naprostá neschopnost a neochota uznat, že za určitých okolností dokonce i tento nenáviděný kapitalistický Západ může mít (přinejmenším relativní) pravdu.

To jsou dvě věci. Vyjednávání v roce 1989, kde měla sovětská diplomacie v rukou silnou kartu, sjednocení Německa bez souhlasu jedné ze čtyř velmocí by bylo frapantní porušení stávajících smluv. A nakonec souhlasili bez onoho požadovaného příslibu.

Druhá věc jsou jednání v době definitivního rozpadu Sovětského svazu (1992), která mimo jiné ratifikovala suverenitu Ukrajina a záruky zachování její celistvosti ze strany Ruské federace a USA. V tomto uspořádání neměl -- kromě osamostatnivších se republik -- nikdo potíže se slibem nerozšiřování NATO na nové suverénní státy vzniklé na území někdejšího Sovětského svazu.

Jinak nezlobte se, ale ty údajné rozdíly mezi agresí USA a agresí Ruské federace mi z hlediska mrtvých, deportovaných, dvacet bez procesu vězněných atd. přijdou kosmetické. Právě tak, jako ta údajná odpovědnost veřejnosti. Po žádné úspěšné agresi nedonutila americká veřejnost odpovědné politiky k tomu, aby se odpovídali. Bez ohledu, při kolika zločinech proti lidskosti americká armáda alespoň asistovala, když už je rovnou nespáchala.

Velmocenská politika prostě je, byla a bude obvykle svinstvo, tu a tam s náznaky velkorysosti, vesměs rychle vyhaslými. To víme nejpozději od Thukydída (Na Kerkýře v městském museu mají jeho bystu z helenistického období, jen nevím, zda ji také na Korfu našli nebo zda ho jako autora onoho vzorného vyprávění o hnusných dopadech velmocenské politiky té dobré, athénské strany do popisovaného místa dovezli odjinud) a není důstojné to popírat.

Označit člena centristické amerikanofilské organizace Idealisté Martina Plevu za radikálního levičáka je špatný vtip, pane Poláčku. Chcete vidět jak doopravdy vypadá rétorika české radikální levice?! Tedy čtěte dobře! Představoval bych si to třeba takto:

Američtí imperialisté a jejich němečtí spojenci již desetiletí vysávají s pomocí svých českých pohůnků z řad zdejších diskutujících svým kapitálem evropské postkomunistické země! Destabillizují tak jejich demokratický systém a snižují kvalitu života. Nyní se snaží pomocí svých přeplacených sluhů v českých médiích vyvolat dojem ruské hrozby a myslí si, že lid pak zapomene na ty minimálně desítky tisíc mrtvých civilistů a další spoušť, kterou zanechali v posledních letech v Afghánistánu a Iráku. Rejdy Wall Streetu ovšem nebudou zapomenuty!

Ruský národ, na který dotírá stále se rozpínající agresivní pakt NATO, na který navazují obchodní smlouvy jeho členů, snažící se ožebračit ruský lid, má právo nenechat se zatlačit do kouta. Ruská touha po míru je velká, ale má své meze!

Každý reprezentant spocialistického internacionalismu musí snahy západního kapitálu odmítnout!

Atd, atd. Tak, takhle bych si představoval radikálně levicovou rétoriku :-)

Pane Poláčku, nějak se mi nedaří ověřit pravdivost vašeho sdělení:

"Svého času samo dostalo jasnou nabídku se k alianci NATO připojit; nemuselo by se jí tedy nijak cítit ohroženo."

Mohl byste, prosím, upřesnit, z jakého zdroje to máte?

Ale to bylo ode mne jen takové rétorické cvičení. V posledních týdnech jsem hodně přemýšlel a dospěl k závěru, že kapitalismus a liberalismus zvítězily a nastal jejich vítězný konec dějin. Proto i já jsem se rozhodl být pravičákem.

Tedy již žádné drobné bezdomovcům, dnes člověk někomu pomůže a zítra z něj bude komunista stavící gulagy! Člověk si musí dávat pozor.

I u některých zdejších diskutujících pozoruji náznaky nebezpečné levicovosti a nesprávných zahraničně politických postojů. Např. u Martina Plevy. Jestliže USA jsou garantem svobody a demokracie, není možné jít ani trochu proti nim a zastávat se Ruska! I u od pana Poláčka zde kdysi zazníval jakýsi obdiv k socialistickému pražskému jaru. Tyto názory ovšem není možné podporovat, kdo jednou začne u dělnické samosprávy, mohl by skončit u bolševických čistek.

Panu Patočkovi musím konečně poslat do redakce nějaké peníze. Doba, kdy zde zveřejňoval články o rozdělování majetku a kritice privatizace je už totiž naštěstí pryč. Dnes správně podporuje Piráty a Starosty, poctivé demokratické strany, hájící lidská práva a svobodu občanstva oproštěné od nežádoucích ideologických postojů. Pokud totiž člověk jednou začne koketovat s ideologií, mohl by skončit u komunismu, který vždy směřuje k milionům zbytečně mrtvých a hladomorům!

Život je krutý a lidé bezohlední. Člověk to musí brát tak, jak to je a myslet hlavně sám na sebe a na svou rodinu. Smířit se se svým postavením ve společnosti a respektovat mocnější a bohatší státy i jedince. Jakékoli narušování společenského řádu vede nakonec ke zvěrstvům socialismu a komunismu.

Zase špatně:

a) Moderní pravičák dává drobné bezdomovcům a všude a vždy je všemi deseti pro charitu.

Ona je to mnohem levnější forma, jak odvracet různé revolty vyděděné lůzy, než ta druhá varianta: pracovní tábory, třídní justice a násilná represe. Vždyť se podívejte, co stojí metr žiletkového drátu, náboje včetně těch gumových a oč dráž přijde odborník na mlácení lidí oproti muži,který používá elektrický býkovec jen na dobytek.

Mimoto inteligentní pravičák ví, že například podpora bydlení lidí v nouzi je vynikající byznysová příležitost, z takové jedné cigošské rodiny, kterou ubytuješ v nepříliš adaptovaném kravíně (tedy spolu s desítkami dalších rodin), můžeš mít vývar až patnáct tisíc měsíčně. Kdepak, pro správného buržuu je charita posvátná, jen se podívejte na to, jak dobročinné jsou dnes banky.

To jenom levičáci, kteří nic nepochopili, žvaní o tom, jak almužna ponižuje a jak by se místo pacifikace chudoby prostřednictvím charity a dávek měly odstraňovat důvody alespoň té extrémní chudoby.

b) A právě tak by Martin Pleva svoji podporou Ruska prokazoval své dobré pravičácké instinkty (fakticky neprokazuje, protože jemu nejde o Rusko, jen odmítá jednostranně proamerickou interpretaci) - tam přece umí Putin vytvořit ty nejlepší podmínky, aby si kapitalistická oligarchie zasloužených plodů vykořisťování užila bez obtěžovaní nějakými rovnostářskými rebely.

Просто, молодой человек, вам нужно больше стараться быть хорошим правым реакционером.

že do diskuse zasáhl P. Krupička - a jeho příspěvek má pěkný extremistický říz.

Aby bylo jasno, jak vypadá radikalismus... P. Poláček mě nevím proč považuje za radikálního levičáka a podsouvá mi postoje, které nezastávám a nikdy jsem nezastával. Zřejmě si plete, co kde v které diskusi od koho četl.

Já jsem nikdy Putinův zábor Krymu neospravedlňoval. Napsal jsem, že Putin na rozdíl od Hitlera zabírá jen území, kde má podporu. Což je fakt. Tuto větu jsem nemyslel na Mnichov, jak patrně mylně pochopil i p. Profant, ale na německý blitzkrieg v letech 1939-1941 (proto mluvím o těch dvou letech). O Mnichovu jsem hovořil v další větě. a sice že na rozdíl od Hitlera v roce 1938 nepožaduje Putin nyní žádní územní zisky. A to je taky fakt.

Takže předpokládá a očekávám, pane Poláčku, že se mi jako slušný člověk omluvíte.

Zásadně protestuji proti tomu, aby mi připisoval jakékoli proputinovské konspirační teorie.

Sám přitom hodnotíte situaci na Ukrajině velice podobně jako já.

Faktem je, že Janukovyč od počátku roku 2014 ustupoval - odvolal premiéra, parlament schválil několik zákonů, jimiž vyšel vstříc opozici.

Násilí vyhrotila část demonstrantů (Pravý sektor?), kteří v polovině února začali útočit na parlament a vládní budovy. Proč zrovna v tu chvíli? A ano, pak se rozběhl kolotoč násilí.

I tak se ovšem jednalo. Jistě víte o misi francouzského, německého a ruského ministra zahraničí a dohodě s Janukovyčem (ohledně všeobecné amnestie, voleb atd.). Ano, ta už byla uzavírána v době, kdy na straně demonstrantů byli mrtví. Ale přesto stálo za to, udělat vše pro to, aby i tato dohoda byla dodržena.

Základní chronologii viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Euromajdan

Ad Putin-Hitler-Sudety: Já si myslím, že se shodujeme, že celé to srovnávání je nesmyslné. Já jsem právě PROTI tomu, aby se tyto příměry vytahovaly. Jednoznačně protestuji proti tomu, abyste mi jakkoli podsouval, že obhajuji anexi Krymu. Napsal jsem, že na rozdíl od Hitlera Putin připojuje jen území, kde má podporu. Hitler se přece totiž nezastavil v Sudetech a v dalších letech připojoval území, kde podporu neměl, a okupoval Evropu od Norsko po Řecko, tedy i země, které s Německem nikdy nic společného neměly. Je pod vaši úroveň, abych toto musel připomínat.

Pane Václavů, omlouvám se za pozdní odpověď, několik dní jsem teď neměl přístup do diskuse.

Takže ohledně možnosti připojení se (postsovětského) Ruska k Severoatlantické obranné alianci: samozřejmě tomu nebylo tak, že by Rusko dostalo oficiální pozvánku ke vstupu do NATO. Už proto že NATO k členství nikoho nevyzývá; nýbrž naopak proces je takový, že když nějaký stát dospěje k názoru že účast v této obranné alianci pro něj bude výhodný, pak sám zažádá o členství, a je s ním zahájen odpovídající proces k tomuto členství vedoucí.

To co jsem zmínil, to tedy byla svého času čistě politická prohlášení vedoucích západních činitelů na adresu Ruska, že by mohlo vstoupit do takovéhoto programu, který by mohl vést k řádnému členství Ruska v NATO. Pokud mě neklame paměť, pak tento program docela nedávno zmínil i samotný Putin.

Faktem je: tato možnost byla Rusku nabídnuta, a kdyby chtělo - a kdyby ve svém vnitřním uspořádání alespoň v zásadě přejalo hodnoty západních demokracií - pak tuto cestu vstupu do NATO skutečně mohlo nastoupit.

Pane Plevo, nějak mi není jasné, za co bych se Vám měl omlouvat. Vy na jedné straně rozhořčeně odmítáte srovnání své argumentace s Hitlerem a s Mnichovem - abyste vzápětí ve zcela nezměněné podobě opakoval její základní body!

Ještě jednou: když tvrdíte že Putin okupuje "jenom" ta území kde má určitou podporu místního obyvatelstva - jak pak chcete toto počínání nějakým způsobem odlišit od Hitlerova anšlusu Rakouska, a od záboru Sudet? - A nakonec: i Hitlerův útok proti Polsku se mohl opírat o ten samý argument: po první světové válce Polsku připadla velká území s většinově, či dokonce snad čistě německým obyvatelstvem. A i na území Sovětského svazu žily početné skupiny Němců - i tady tedy Hitler mohl naprosto právem tvrdit, že jde "osvobodit Němce"!...

A Vaše snahy delegitimizovat lidové povstání na Majdanu proti akutně hrozícímu faktickému politickému anšlusu na Rusko poukazy na účast pravicových uskupení v tomto povstání naprosto jasně ukazuje, na čí straně v tomto konfliktu stojíte.

Moji noví milí pracoví přátelé! Teď jsem viděl fotky pana ministra zahraničí Lipavského, který se hrdinně vidal na ukrajinsko-ruskou frontu v maskovací vojenské helmě, ačkoli chudák zřejmě ani nevěděl, jak si ji nasadit! Snad mu paní ministryně Černochová sebou přibalila i nějaké ty české granáty. Záludný agresor Putin jistě zaútočí každým okamžikem neboť naše skvělá (správně) pravicová Česká televize neustále ukazuje obrázky se šipkami ukrajinského útoku mířím na Kyjev! Třikrát sláva našemu Hrdinovi (Lipavskému :-))!

Vím, že jsme členy neporazitelného demokratického spolku NATO, ale co ušetřit jeho hrdinným vojákům práci a založit český protiruský dobrovolnický prapor? Podle většiny českých (správně liberálních a pravicových) médií se zdá, že Putin se nezastaví před žádnými hranicemi!

Na facebooku Kateřiny Konečné jsem se také dozvěděl, na mapách, které ukazovala, že USA mají své vojenské základny skoro všude a Putin téměř nikde. Dostala za to 6000 lajků (nepochybně od ruských trollů a kremlobotů). Doznávám, že můj prostý dělnický a teprve čerstvě pravicový mozek to na chvíli zmátlo. Ale přátelé, pak jsem si uvědomil, že USA šíří svobodu a demokracii a Putin je diktátor rozsévající zlo!

Škoda, že se té demokracie a svobody stovky tisíc mrtvých z války v Afghánistánu a Iráku, často civilistů, žen a dětí nedožili. Ale byly nutnou obětí na cestě za vyššími demokratickými cíli a nezemřeli tedy nadarmo! Myslím, že jejich příbuzní si to jasně uvědomijí a denně píší děkovné dopisy americké vládě. Také bych tak činil.

Přátelé, na cestě za demokrací, svobodou a lidskými právy musíme ještě urazit velkou cestu a zemře mnoho lidí, ale nejde to jinak. Buďme jako pan Lipavský a nebojme se nasadit si maskáče a v případě potřeby vyrazit až na ukrajinskou hranici My zájmy americko-německého kapitálu obhájíme!

PS: Přátelé, ale v poslední době se dozvídám, že Němci od ruského agresora ve velkém odebírají plyn a zastavají kvůli tomu vůči němu umírněné postoje. Dost mě to mate, snad se prý jedna německá ministryně kvůli tomu ani nesešla s ukrajinským prezidentem. Ale snad mi to vysvětlíte, věřím, že se se nakonec ukáže, že Němci by raději zmrzli, než aby si od toho zlosyna Putina něco vzali a od Čechů očekávám totéž!

Vydal se pochopitelně píše s tvrdým "y" přátelé. Má touha po svobodě, demokracii a láska k americkému kapitálu (který jak víme, je mnohem demokratičtější, než ten ruský; zatím nechápu proč, ale mám se jistě mnoho co od zkušenějších pravičáků učit) mě občas zaslepuje a omouvám se tak i za zbývající chyby ve chvatně psaném textu :-(

Opravdu tváří v tvář těm tisícům obětí amerických válek chcete tvrdit takové nehoráznosti?

Ostatně jakápak demokracie vládne v Afghánistánu? Jakápak v Libyi? A jakpak nám prosperuje Irák?

vy si hlavně scestně myslíte, že věta "Putin obsazuje území, kde má podporu", znamená podporu Putina. Ne, neznamená. Stejně jako věta "Hitler měl podporu v Sudetech" neznamená, že schvaluji to, co Hitler udělal.

A jinak - můžete tomu říkat hezky "lidové povstání" - ale každej špás, jak se lidově říká, něco stojí. A tenhle karneval (do jisté míry ultrapravicového) násilí měl a má důsledky strašné. Proto trvám na tom, že se mělo postupovat obezřetněji a jinak.

Obětí toho majdanského špásu jsou mj. Bělorusové, kteří - ač demonstrovali pokojně, demokraticky a zcela v intencích i ideálů naší sametové revoluce - se nedočkali ničeho než zostření diktatury. Protože po majdanské zkušenosti Putin nedovolí nikde, kam ještě sahá jeho vliv, změny žádné. A Západ není schopen Bělorusům pomoci...

petici AI na podporu politických vězňů v Rusku, konkrétně bývalé spolupracovnice A. Navalného.

a) A nemohlo to být tak, že se Bělorusové nedočkali ničeho jiného než zostřené diktatury právě proto, že demonstrovali jen pokojně?

Otázka nesmyslná, viďte? Ale když se zamyslíte nad svým tvrzením, tak ono se opírá o stejně absurdní konstrukci.

Ale obecně -- revoluce obvykle bývají opravdu osvobozující karneval a bývá plná násilí. V okamžiku svého propuknutí se opírají o velmi podivnou alianci navzájem zcela nesourodých sil. Tuto alianci spojuje jen odmítání režimu, který to přivedl zu grunt, společná nenávist.

Na Ukrajině byl -- i po celou sovětskou éru --rozšířený antisemitismus. A ukrajinský nacionalismus nemá příliš světlých politických osobností, ke kterým by se mohl odkazovat, proto je mu nakonec dobrý i ukrajinský protisovětský odboj za 2. světové války.

Tato antisemitská a extrémně nacionalistická část ovšem nepřevládala ani na Majdanu, ani v nových ukrajinských parlamentech po pádu Janukovyče.

Ostatně v tomto případě máme k disposici smutně blízkou analogii z Československa. Jako dějepisář si jistě vzpomenete, že v listopadu 1989 byl mezi revolučními ikonami v Bratislavě i Andrej Hlinka. A když jsem byl naposledy v Ružomberoku (někdy kolem roku 2006), tak bylo město plné turistických ukazatelů k Hlinkovu mausoleu (Tady ve skutečnosti kenotafu, on na konci své existence Slovenský štát mrtvolu toho fašistického grázla ukryl, aby se uchovala jako relikvie budoucího národního světce, jenomže roduverní pak zapomněli kam.)

Samozřejmě, můžete s odkazem na tuto reminiscenci k hnusnému antisemitskému klérofašistovi a na pozdější vliv klérofašistické emigrace ve slovenském veřejném prostoru tvrdit, že Verejnost proti násilí, která podobné obrazy na svých demonstracích strpěla, byla extrémistická pravicová banda. Koneckonců lidé jako Fedor Gál jsou už stejně jako já vetší staříci a tak vám ústa nerozbijí a Magda Vašáryová bude sotva riskovat své pěstěné nehty a tak vám oči také nevyškrábe.

Pane Plevo, k tomu co Vám k dané záležitosti mezitím napsal pan Profant (a co bych z mé strany tedy jenom duplikoval) připojím jenom otázku:

Takže podle Vás demonstranti na Majdanu měli předem odtroubit své povstání proti mocenským choutkám Ruska jenom proto, aby někdy v budoucnosti nebylo násilím potlačeno pozdvižení se Bělorusů proti diktátorovi Lukašenkovi?!... O kterém v danou chvíli samozřejmě ještě nemohlo být ani tušení?...

Co kdybychom tedy tímto způsobem odvolali (respektive delegitimizovali) všechny revoluce v dosavadních dějinách lidstva? Neboť všechna tato povstání proti panující moci jsou přece "vinna" tím, že diktátoři pak o to tvrději brání své mocenské pozice?

Pane Plevo, já chci stále věřit tomu, že Vy osobně máte dobré úmysly a motivace; ale bohužel Váš fundamentalistický odpor vůči Západu, a především vůči jeho vojenským strukturám Vás znovu a znovu strhává k uchylování se k naprosto iracionálním způsobů argumentace, které Vás - ať už to zamýšlíte či nikoli - nevyhnutelně staví do tábora zastánců politiky kremelských vládců.

ale i on je ovlivněn skupinou lidí, mezi které patří. Jeho názor je tak pořád názorem prozápadního liberála, který zcela objektivního pohledu není schopen.

Na druhou stranu, když se podívám na facebook Kateřiny Konečné, tak i když má v mnoha věcech pravdu, mám také někdy pocit, že provozuje nějaký proruský zahraničně-politický web a ani tudy cesta nevede.

Vyvážené zahraniční politiky, hájící zájmy běžných a nejzranitelnějších lidí v Česku, tu zřejmě žádný relevantní politický subjekt není schopen. Zřejmě to nebudou Piráti, jejichž ministr zahraničí poskytuje čím dál zmatenější vyjádření, naposledy že prý ruský plyn nepotřebujeme, protože je dovezou jakési lodě odjinud.

https://www.novinky.cz/ekonomika/clanek/analytici-reaguji-na-lipavskeho-lng-je-pro-cesko-cenova-katastrofa-zavislost-na-rusku-nezrusi-40386820

Prý jsou v Rusku porušována lidská práva. Ano jsou. Ale třeba v USA či Česku, natož v zemích, kde americký kapitál investuje a které tak USA sponzorují snad nejsou?!

Co řeknou naši ochránci lidských práv, podepisují petice za lidská práva v Rusku třeba na to, že čtvrtina českých domácností si nemůže dovolit větší výdaj?! Uvidí snad tito chudí lidé, z nichž mnoho pracuje, když už jsme u toho práva, někdy v životě nějakého toho kvalitního právníka, který by jejich práva hájil?! (nikoli povrchně ef offo) Marginální liberální akce typu Milostivého léta pro dlužníky, jak se nakonec samozřejmě ukázalo, pomůžou jen málo těmto lidem.

Ano, dejme tomu že v Rusku není cosi jako demokracie a Putinův režim je silně autoritativní.

Ale nejsou volby v Česku ale i částečně USA stejnou komedií?! Jak to, že když tu máme demokracii, tak v parlamentu není žádná levicová strana?! Opravdoví demokraté hájí práva nejslabších a ty bez levicového zastoupení v parlamentu těžko mohou být hájena!!!

Oficiální politická reprezentace v Česku ve zkratce hájí různé odstíny téhož: liberalismu (zejména ekonomického; v dílčích záležitostech je "povolen" i konzervatismus), kapitalismu, vlády (malo)buržoazie, třídního boje bohatých proti chudým. Je toto pluralita?! Je toto demokracie!?

Aniž bych se tedy chtěl ruské vlády nějak zvlášť zastávat, tak v tomto světle její označení za nedemokratickou a autoritativní poněkud bledne. Protože stejně tak mezi Piráty, ODS, ANO atd. jsou rozdíly malé, to jest všechny tyto strany hájí v postatě stejný autoritativní kurz, s tím rozdílem že nehájí práva ruských oligarchů a na ních zavislé střední třídy, ale oligarchů českých, případně amerických, západoevropských a k nim loajální střední třídy české, potažmo americké.

Oním oligarchou je i Jeff Bezos, kvůli jehož superjachtě teď budou rozebírat v Rotterdamu (či kde) most. "Levicový" Joe Biden je jen loutka lidí jako je Bezos a spousta evropských "levicových" politiků stejně tak. Budou snad kvůli lidem jako já někde rozebírat most? Ne. My totiž nemáme obří jakchtu, my vlastně nemáme žádnou loď, pokud vůbec něco máme, i když pracujeme. V tomto světě jsou hájena zejména práva lidí jako Bezos a k nim loajální střední třídy.

Člověče, vy ale máte divné potřeby, když vás mrzí, že se kvůli vám nebudou rozebírat most.

A mimochodem, tou loajalitou střední třídy k Bezosovi máte na mysli její účast na peticích proti rozebírání toho mostu, které rotterdamská střední třída organizuje zcela bez ohledu na to, že by mohla loděnicím zmařit velkou zakázku a připravit dělníky o práci? Nebo tu logistickou přípravu k vrhání tisícovek zkažených vajec a smrdutých kuliček na jachtu, pokud rotterdamská radnice opravdu povolí její průjezd pod dočasně rozebraným mostem?

A vůbec, nezdá se vám, že ta přebujelá diskuse kvůli manipulaci s jednou industriální kulturní památkou není -- jak jste na jiném místě z hlubiny svého intelektu podotkl k situací žen-imigrantek nucených k prostituci -- jen odváděním pozornosti od skutečných problémů pracujících?

Snad by nebylo tak docela od věci od doposud zde k danému tématu provozované kasuistiky (to jest vzájemného bombardování se argumenty, kdo má v tom či onom bodě více a kdo méně pravdy) podívat se na celý spor poněkud více od základu.

Předem připomínám, že se tu jedná o spory v rámci levicového tábora. Není tu tedy prakticky nikdo, kdo by v současné akutní krizi hájil či glorifikoval Západ jenom proto, že je to holt "náš Západ", tak jak to činí pravice.

Vůči světu kapitálu jsme zde víceméně všichni více či méně kritičtí. Proč tedy dochází i v táboře levice k tak nesmiřitelným sporům a bojům?... Je to opravdu dost těžké pochopit.

Ovšem - ono to ve skutečnosti nijakou náhodou není. A ukazují se tu zcela klasické rozpory v táboře levice, v různých ideových východiscích (i cílech) jejích různých frakcí.

Především je tu zcela zásadní problém typického černobílého vidění světa. Zapálení, rozhořčení bojovníci proti světu kapitalismu prostě nedokáží skousnout tu představu, že tento jimi hluboce nenáviděný svět kapitalismu by také v určitých situacích mohl mít právo a pravdu na své straně. "Kdybych se rozhodl zavést nějaká opatření proti neštovicím, v tu chvíli komunisté prohlásí, že neštovice jsou zdravé" - takto svého času jeden italský křesťanskosociální ministerský předseda charakterizoval naprosto negativistický postoj radikální levice vůči občanským politickým stranám.

Byl to dokonale výstižný výrok, který plně platí i pro současnou radikální levici, a její postoje v ukrajinské krizi. V jejích očích ať Západ udělá cokoli, vždycky je to špatně. A když se k tomu ještě přidruží známé heslo "nepřítel mého nepřítele je mým přítelem", pak už je dost zřejmé, proč se neustále snaží přinejmenším bagatelizovat a relativizovat, ne-li už přímo schvalovat všechny agresivní počiny současného Ruska. Když už nemohou zcela zavírat oči před skutečností, že Rusko je autoritativní stát, který soustavně dusí jakékoli projevy svobodného myšlení, pak se alespoň snaží - leckdy svéráznými argumentačními kotrmelci - dokázat, že ani Západ není o nic lepší.

"Že my na Východě potlačujeme lidská práva? No a co, vy zase mlátíte černochy!" - To byla už za časů studené války zcela klasická reakce východoevropských mocipánů a jejich ideologických služebníčků na jakoukoli kritiku jejich počínání. A na tom se dodnes nezměnilo naprosto nic.

Onen fundamentalistický antiamerikanismus a antiNATOismus radikální levice někdy zachází tak daleko, že svého času sám Petr Uhl - bezpochyby jinak neústupný bojovník za svobodu - shraboval usilovně dohromady i ty nejdobrodružnější (pseudo)argumenty, aby mohl "dokázat", že ruská anexe Krymu prý byla naprosto legitimní! Až tak daleko může i poctivého člověka zavést jeho ideologická zaslepenost.

Na adresu těchto levičáků tedy budiž řečeno toto:

- to že i příslušníci levice kritizují současné Rusko pro jeho agresivní počínání, to ještě zdaleka neznamená že by se tím nějak oslaboval jejich kritický postoj vůči světu kapitálu

- naopak, tím že vy pro svou ideologickou zaslepenost odmítáte jasně odsoudit a zavrhnout i zcela zřejmé, přímé, brutální násilí, tím se sami zbavujete veškeré věrohodnosti, že se vám skutečně jedná o obranu člověka proti jakémukoli útlaku. Svým selektivním rozlišováním, proti kterému zlu se má bojovat a proti kterému ne, se vystavujete velice silnému podezření, že se vám daleko spíše jedná o vaši levičáckou ideologii, nežli o skutečného člověka.

Snad si myslíte doopravdy, že svým fundamentalistickým zápalem proti všemu kapitalistickému (a tedy proti všemu západnímu) pomáháte boji proti světu kapitálu; ve skutečnosti tento boj ale jenom podkopáváte, protože každý jenom trochu střízlivě uvažující člověk si pak nutně řekne, že jestli tohle je levice, pak takovéto levici není co věřit.

na vás už jednoduše reagovat nebudu.

Myslím, že jenom za ty první sugestivní otázky, které jste mi položil, by se vám všude vysmáli.

ne, Ukrajinci nemuseli "povstání" odpískat - ale nemuseli násilí hrotit.

Západ jim mohl a měl (opozičním vůdcům) dát na srozuměnou, že pokud násilí hrotit budou a pokud dají najevo, že se chtějí s Ruskem radikálně rozkmotřit, že je v takovém případě nebude podporovat. Však oni by hodili zpátečku.

Možná byste se divil, ale jsou země, kde se politické změny podaří i bez násilí, nebo alespoň zůstane násilím poskvrněna pouze státní moc. Proto jsem a budu jednoznačně na straně Bělorusů. Však si taky možná vybavujete, že jsem na jejich podporu napsal článek zde na DR (a zúčastnil jsem se i demonstrace).

Ad Západ: Opět musím důrazně protestovat, abyste mi podsouval nějaké extremistické názory, řadil mě k radikální levici a srovnával mě s nějakou K. Konečnou apod. A žádám vás, abyste rozlišoval stanoviska "prokremelské strany" od názorů mých. Já netrpím žádnou nenávistí k Západu ani k USA a rozhodně si nemyslím, že všechno dělá špatně. Takhle to může vypadat jen proto, že zde polemizuji s názory NAIVNĚ PROZÁPADNÍMI - jaké zastáváte i vy. Protože jste to vy - do značné míry i p. Profant, o p. Kolaříkovi ani nemluvě, kdo neuvádíte ani jeden jediný sebemenší a sebenesmělejší kritický argumentíček proti politice Západu vůči Rusku. Ale zcela ji ve všem schvalujete a podporujete.

Naopak v očích p. Krupičky jsem proamerický, protože nejsem proti NATO (což opravdu nejsem), a dokonce nejsem ani proti kapitalismu, resp. nevidím v boji proti kapitalismu smysl levicovosti a levicové politiky.

Jsem a vždy budu prozápadní. Ale Západ je pro mě W. Brandt a O. Palme, M. L. King - a ano, Západ je pro mě i J. Corbyn. Západ je pro mě A. Merkelová, která dojednala Minské dohody, které teď Ukrajina porušuje. Západem je pro mě někdejší (už od r. 2005) i nynější střízlivý postoj Francie a Německa vůči Rusku. Západní je nynější norská vláda, která jedná s Talibánem a žehlí americký průšvih. Ale západní byl i Obama, když v Praze sliboval jaderné odzbrojení.

Ale především: Západ znamená kritickou a svobodnou rozpravu a kritiku mocných a vládnoucích. Tím se tady na Západě lišíme od Ruska a Číny. Proto odmítám a budu odmítat, aby v rámci jakési "jednoty" (kterážto prý jediný nás může před Putinem zachránit) byly kritické otázky a pochybnosti umlčovány. Protože Západ může své skutečné zájmy hájit jenom tak, že si přizná svá selhání, pochybení, omyly - i bohužel zločiny. Že se z nich poučí.

Neboli ještě jinak: Pojem "Západ" a "prozápadní" jsou vlastně nevhodné, pokud popisujeme současné geopolitické kontroverze. Ve skutečně nám "Západ" unesli američtí neoconi a východoevropští nacionalisté. A my všichni, demokratičtí a prozápadní Evropané (ve skutečně hodnotovém smyslu), jsme jejich rukojmími. Ženou nás do válek a konfliktů, které nemohou pro nikoho skončit dobře. Jak se zpívá v jedné písni o válce růží, "ať ten či ten to vyhraje, vždy tratná bude Anglie". Zde bude vždy tratná Evropa. Ale nakonec i Spojené státy, když přinesou Rusko s jeho nerostným bohatstvím na podnose Číně. Opravdu good job, neocon boys!

(Pokud byste chtěl, abych vám vyjmenoval, co ze západní politiky považuji za dobré, klidně v příštím vstupu můžu. Možná tím až příliš ustupuji nepodloženým obviněním, ale NIKDO ze mě nebude dělat kremlobota, to je pro mě nesnesitelné.)

Pane Plevo, než byste vypočítával co je podle Vás v západní hemisféře pozitivní, by bylo v daném případě smysluplnější kdybyste jasně vyslovil, co podle Vašeho přesvědčení v ukrajinské krizi Západ dělá a koná zcela špatně, respektive nelegitimně.

Zatím jste toliko napsal, že Západ měl demonstrantům na Majdanu dát najevo, že "nemají situaci hrotit".

Jenže, pane Plevo, nedá se nic dělat - ale už jenom samotnou takovouto formulací zcela nekriticky přejímáte propagandu Kremlu. A pak se nemůžete nijak divit, když jste zařazen do tábora "Putinversteherů". To si opravdu myslíte, že události na Majdanu nějak ze zákulisí řídil, či přímo manipuloval Západ?!... A jak by to vlastně mohl dokázat, v tom naprosto chaotickém vývoji událostí, který nikdo nemohl předpokládat?

Jistě: dodnes není zcela vyjasněné, z které strany vyšel první výstřel. Nedá se opravdu zcela vyloučit, že se tak stalo ze strany radikální (respektive extremistické, jestli tak chcete) části demonstrantů. Ovšem přinejmenším stejně tak dobře možné je naopak, že se tak stalo ze strany státní moci. V každém případě je ale nepochybnou skutečností, že tato státní moc poté svými ostřelovači vraždila demonstranty bez ohledu na to, zda byli ozbrojení či nikoli. Což byla pak ta definitivní okolnost, kdy státní moc ztratila v očích světové veřejnosti poslední zbytky své legitimity; a proč se Západ přidal plně na stranu majdanských demonstrantů.

Ještě jednou, pane Plevo: co by měl Západ podle Vás vlastně udělat, aby nalezl milosti ve Vašich očích? Měl by neustále ustupovat Putinovi v jeho agresivních, expanzionistických choutkách? Anebo jeho anexi Krymu (stejně jako Petr Uhl) vůbec za akt agrese nepovažujete? Měl by Západ trpně mlčet k Putinovu počínání na Donbasu? Nebo vůbec neuznáváte, že povstání tamějších separatistů bylo iniciováno ruskou tajnou službou?

Toto jsou věci, pane Plevo, které byste měl v prvé řadě objasnit, aby se tím stala zřejmou Vaše pozice v dané záležitosti.

Rád bych uváděl argumenty ve prospěch Ruska. Kdybych nějaké znal. Třeba bych je i opsal od Vás, ale když Vy také žádné neuvádíte.

Velmocenská nostalgie, ideologicky pěstovaný pocit ohrožení Západem, ani případná západní spoluvina na sociální katastrofě devadesátých let -- to jsou, ať to přehlížím jak přehlížím, všechny argumenty ospravedlňující Putinovu agresivní politiku vůči Ukrajině, které v diskusi pod oběma články na DR zazněly -- nic z toho nejsou argumenty proti politice Západu vůči Rusku.

Mám vážné námitky proti politice obou velmocí vůči Ukrajině, obě z ní dělají potenciální válečné pole pro riskantní zástupný konflikt. Mám vážné námitky proti americkým velmocenským nápadů typu sankcí vůči firmám stavějícím Nordstream (před aktuální ukrajinskou krizí) a nedomnívám se, že by mediální studená válka byla záležitost jen jedné strany.

Ale právě tak, jako kritizuji agresivitu asociální Putinovy oligarchické despocie a kladu důraz na to, aby se charakteristiky tohoto despoty nepovažovaly charakteristiky národů Ruské federace, odmítám Bidenovo řinčení jadernými zbraněmi považovat za postoj desítek zemí západního kulturního okruhu a ani za postoj, ve kterém by se vyčerpávala charakteristika amerického lidu.

Chtěl bych Vás, a myslím to bez jakékoliv ironie, poprosit, abyste bez opakování motivů, které jsem vyjmenoval v druhém odstavci, shrnul nějaké argumenty, které vycházejí z nepřijatelného jednání Západu a jsou ve prospěch ruské politiky vůči Ukrajině.

Mimochodem: Pozoruhodné je, že ten nejdůležitější argument vůči ukrajinské politice po roce 2014, totiž radikální snížení standardu národnostních práv třetiny ukrajinských občanů neuvádí nikdo.

Mimochodem, pane Plevo, když ze západního světa chováte sympatie k Obamovi: jste si opravdu jistý, že by se vůči ruským agresivním choutkám postavil zásadně jiným způsobem, nežli jak to dnes činí Biden?...

odpovídám jasně:

Nikdy jsem neschvaloval anexi Krymu. Maximálně jsem snad mohl napsat, že tamní ruské obyvatelstvo si připojení k Rusku pravděpodobně přálo, což je něco jiného. Referendum neproběhlo podle demokratických standardů a předcházela mu faktická okupace poloostrova.

O tom, že bych snad zpochybňoval ruskou angažovanosti v konfliktu na Donbase, vůbec nemůže být řeči.

A třetí lež: v amerických prezidentských volbách jsem podporoval Sanderse (jak v roce 2016, tak 2020). Trumpa jsem nepodporoval nikdy. Clintonovou jsem zcela jistě kritizoval, ale při výběru ona versus Trump bych ji pochopitelně volil.

Ostatně zdejší strana protiruských jestřábů by se mohla zamyslel nad tím, proč tedy ten zlosyn Putin na nikoho nezaútočil po celou dobu čtyř let Trumpova mandátu, když by přece měl úspěch zaručen... Ono to možná bude složitější...

já mám pocit, že my se ve všem podstatném shodneme.

Mé diskusní příspěvky nejsou v prvé řadě o Putinovi, ale o nás - o Západě a o tom, jakou máme mít vůči Rusku a Putinovi politiku.

pozor, pozor, dovolil jste si hodně, napsal jste totiž: "Jistě: dodnes není zcela vyjasněné, z které strany vyšel první výstřel. Nedá se opravdu zcela vyloučit, že se tak stalo ze strany radikální (respektive extremistické, jestli tak chcete) části demonstrantů." Inkvizitor Kolařík teď půjde pravděpodobně i po vás...

Podívejte se: O Majdanu toho velmi mnoho ještě nevíme. Opět jste mi nekorektně podsunul, že Majdan líčím jako zrežírovaný západními tajnými službami, i když jsem to nikde nenapsal. Jisté je jen jedno: Nešlo o žádné druhé "náměstí Tchien an-men", kdy státní moc masakrovala bezbranné civilisty. Šlo o (naštěstí krátkou) válku mezi státní mocí a ozbrojenými (!) demonstranty. Jsem velice opatrný, abych dělal závěry - snad se jednou dozvíme více.

Ale podstatné je, že se zároveň vyjednávalo - a tragické je, že diplomacie prohrála. Onen "karneval násilí" se jistě dá pochopit a vysvětlit - jak dlouhodobou (oprávněnou) frustrací ukrajinských občanů, tak i reakcí na brutalitu ze strany režimu, vystupňovanou v těch posledních kritických dnech. Demonstranti a opozice neodolali pokušení opít se konečným a "úplným" vítězstvím a zahodili tu dohodu s Janukovyčem a zahraničními ministry. A ono by na tom nebylo nic zas tak špatného, kdyby... kdyby se nejednalo o zemi ležící geopoliticky na tak choulostivém místě. Protože pak přišly důsledky...

A ještě jedna poznámka: P. Poláček píše, že mám sympatii pro Obamu a jak prý bych si myslel, že by Obama jednal teď... To je v kostce celé nepochopení věci. Já nemám sympatii pro Obamu, ale pro počáteční období jeho zahraniční politiky vůči Rusku, kdy se pokoušel o vstřícnost. Na konci jeho vlády ovládli State Department neoconi - to jsme v té době ukrajinské krize. Čili já nemám "zaškatulkované" ani lidi (jako jeden nejmenovaný diskutující zde), ani politiky - a už vůbec ne státy nebo národy. Právě takové škatulkování je cesta do pekel... Já vždy posuzuji konkrétní věci - a jeden a tentýž politik může být klidně v něčem dobrý a v něčem špatný. Ostatně takový je svět: barevný, ne černobílý.

Pane Plevo, nedá se nic dělat, ale znovu a znovu musím konstatovat, že argumentujete ve stylu konspiračních teorií, kde nakonec je vším vinen jenom ten zpropadený Západ.

Podle Vás tedy prezident Obama svůj postoj vůči Rusku změnil jenom proto, že se moci v Bilém domě (nějakým skrytým interním pučem?!...) "zmocnili neoconi". Nebylo ale příčinou této změny v Obamově přístupu (který skutečně Rusku napřed velice vstřícně nabídl "reset ve vzájemných vztazích) to, že on byl konfrontován se skutečností, že jeho vstřícný postoj vůči Rusku není žádným způsobem honorován?!... Že Rusko - namísto aby začalo upřímně a poctivě spolupracovat na vybudování vzájemné důvěry, solidnosti ve vzájemných vztazích, se stále chovalo jako reakcionářská imperiální velmoc, hledící jenom na své vlastní zájmy?

Jaký je vnitřní stav a charakter současného Ruska, to jsem - v návaznosti na pana Horáka - podrobněji rozebral v paralelní diskusi: https://denikreferendum.cz/clanek/33648-napeti-kolem-ukrajiny-sest-vysvetleni-proc-prave-nyni

Zde tedy jenom v krátkosti: Rusko nedisponuje žádnou "měkkou silou", kterou by se mohlo stát pro někoho atraktivním; a tak mu čistě objektivně nezbývá nic jiného, nežli jenom neustálé harašení zbraněmi. A aby okolní svět donekonečna "projevoval vstřícnost" vůči ruským aktům agrese - to už bychom zase jednou byli zpátky u Hitlera, a u "vstřícnosti" tehdejších západních mocností vůči jeho výbojům.

Pane Plevo, opakuji ještě jednou: Vy to snad myslíte dobře, ale jste natolik zaslepen svými předpojatostmi, že v mnohých věcech naprosto ztrácíte smysl pro objektivitu.

Rusko samozřejmě disponuje obrovskou měkkou silou. V prvé řadě strategickými nerostnými surovinami, na kterých sice není Evropa závislá tak, že by bez nich nepřežila, ale bylo by to hodně bolestné. Právě tak Rusko stále představuje velmi atraktivní trh. A je tu rozvinutá ruská diplomacie. Mimochodem, pochybuji, že by pro Rusy a ruskojazyčné Ukrajince (totéž v Pobaltí a v asijských zemích někdejšího Sovětského svazu) byla nějak bezvýznamná měkká síla ruské kultury.

Potíž je v tom, že vzhledem k počtu obyvatel a ekonomickému významu disponuje Rusko obrovskou vojenskou silou, včetně jaderných zbraní. A ono se to pak příliš často nabízí jako nejjednodušší cesta. Ovšem právě v tom si S Ruskem USA nijak nezadá.

Možná, že někteří diskutující až příliš hltají "demokratickou" propagandu, zde např. na Aktuálně:

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/hra-nervu-je-zpet-napeti-kolem-ukrajiny-pripomina-karibskou/r~ca7442b28d8711ec9ba00cc47ab5f122/

V něm se dozvíme, jak prý Sovětský svaz rozjel karibskou krizi, ve které nakonec prohrál :-)

Pochopitelně ani slovo o invazi na Kubu o rok dříve, která probíhala s mohutnou podporou USA. Navíc těžko říci, kdo z krize vyšel jako vítěz, vzhledem k tomu, že se NATO zavázalo stáhnout rakety z Turecka a USA již nezaútočit na Kubu, spíše to vypadá na nerozhodný výsledek. Osobně navíc z mnoha důvodů dost pochybuji, že by Chruščov nakonec neudělal vše, aby zabránil válce.

Tak takhle funguje ta slavná demokratická propaganda. Bakala a spol. okrade lidi a vysaje z OKD miliardy, aby pak financoval jinak ztrátový "zpravodajský web", který jemu a podobným pomáhá držet politický balanc. Ale jak by tu někteří řekli, tak všichni tu máme ty možnosti, že :-)

Svoboda a demokracie, ale jen pro některé. Mě by zajímalo, co by mi řekli všichni ti předlistopadoví ufňukanci, kteří nemohli říkat co chtěli (souhlasím, ale je třeba to posuzovat v kontextu dneška), kdybych se jich zeptal, zda dnes někteří mohou (tak aby si to někdo přečetl). Vždyť já neznám jediné opravdové levicové médium! Třeba ezo-feministický, spíše liberální web A2larm, jím není, DR momentálně spíše také ne, iArgument jsem dlouho nečetl, ale ten vždy podivně referoval až příliš o zahraniční politice a zdálo se mi, že má proruské a krajně-pravicové tendence...

No, nebudu nadále vyrušovat zdejší pobočku klubu přátel americko-německého kapitálu a jejich přátel z řad české maloburžoazie při práci :-)

Ještě zbývá prohloubit mnoho příkopů mezi společenskými třídami, ba vytvořit nové! Ještě mnoho životů zbývá zbídačit a mnoho lidí je možno ještě více vykořisťovat! Věřím, že když např. Idealisté Martina Plevy a Piráti spojí s ostatními "demokraty" své síly, dílo se zdaří!

Když jsem pod jiným článkem Petra Jedličky zmínil poprvé deficit "měkké síly" Ruska, měl jsem na mysli především nedostatek atraktivity ruského systému. Když se jen trochu seznámíme s děním na Ukrajině a v Bělorusku, musí nám být jasno, že Rusko utrpělo v obou zemích zásadní prohru. Oba své sousedy dnes zadržuje pouze, řečeno nejmírněji, zuby nehty. Ukrajinu nyní doslova namířenou zbraní. Debakl vypadá zrovna takhle.

Při jen trochu solidnější znalosti nedávného dění nám ovšem dojde, že v samotném Rusku byla před krátkým časem krize na spadnutí. Režim přitvrdil a oddechového času využívá k pokusu o generální protiofenzívu.

Mimochodem, potenciál "měkké síly" Putinova Ruska můžeme měřit i situací u nás doma. V PS jsou její stoupenci zastoupeni SPD, druhá, tradičnější strana s touto orientací z Parlamentu vypadla. Jednotlivé osobnosti, Václav Klaus a Miloš Zeman, byly populární právě do doby než jejich favorit vyšel najevo.

přeci jenom, i já mám velké výhrady k ruskému režimu a politice a dokonce si nejsem jist, zda by pro Česko bylo výhodné vystoupit z NATO.

Nevím, co si pan Poláček s touto informací počne :-)

Opravdu, svět není černobílý a každý levičák není rusofil. To je zřejmě jen hra určitých kruhů, které se snaží z levičáků udělat autoritáře (ve stylu Putina). Ovšem pokud je někdo opravdovým demokratem (a mnozí pravičáci jsou jen když se to hodí jejich zájmům) musí uznat i právo Ruska na jeho zahraniční politiku a respektovat ji.

"Ovšem pokud je někdo opravdovým demokratem (a mnozí pravičáci jsou jen když se to hodí jejich zájmům) musí uznat i právo Ruska na jeho zahraniční politiku a respektovat ji."

Pane Krupičko, prohlásil byste to samé i v případě Hitlera? Tedy že i hitlerovské Německo mělo "právo na jeho zahraniční politiku", a že bylo zapotřebí "ji respektovat"?...

--------------------------

Ostatně, pane Krupičko, mohl byste vysvětlit, jakou souvislost má mít český miliardář s aktuálním konfliktem na Ukrajině?...

Víte, pane Krupičko, já jsem právě teď na svém webu vyvěsil analýzu na téma "Kdo volí radikální levici": https://humanisticke-dialogy.eu/levice/kdo-voli-radikalni-levici/

Podle tohoto přehledu Vy se jevíte být kombinací dvou kategorií: "antikapitalistický fundamentalista" a "kverulant". Vy si sám o sobě myslíte, že právě Vy jste ten jediný opravdu zásadový bojovník proti démonu kapitalismu; ale Vaše zaslepená posedlost Vaším džihádem proti všemu co vůbec nějak zavání tržní ekonomikou (i s jejími nevyhnutelnými nerovnostmi) není zásadovostí, nýbrž fanatismem. A ze světa který by vznikl podle Vašich představ je asi právem možno mít ještě větší obavy nežli ze světa kapitalismu.

Někdy to téměř budí dojem, že to jediné společenské uspořádání které by nalezlo milosti ve Vašich očích by byl "totální komunismus" ve stylu Rudých Chmérů.

to jest budit dojem, že Vy a Vaši přátelé jste ten neutrální (nebo neutrálnější než já) pozorovatel a já jsem ten rudý fanatik, kverulant atd. :-)

To je vlastně úhel pohledu, který vlastně nabízí ona strana "demokracie a svobody" či liberálové, jedná se ale o trik, jejich přesvědčení je de facto centristické či pravicové a jejich názory jsou objektivní jen zdánlivě. Sám nevím, zda bych to dokázal takto přesně pojmenovat, ale několikrát jsem rozebrání této taktiky už zaznamenal, naposledy ve skvělé knize Michaela Hausera Kapitalismus jako zombie.

Ovšem podobně mluvili komunisté před rokem 89 a skutečně, v době kdy Chruščov poslal Gagarina do vesmíru (a s komunismem to vypadalo relativně nadějně), tak si snad opravdu mohli myslet, že oni vyznávají tu správnou marxisticko-leninistickou ideologii vůči "pravicové úchylce".

Jak všichni víme, nebyla to ale pravda a i já považuji za v určitých ohledech nevyhovující jak předlistopadový komunismus, tak momentální kapitalistické zřízení, tudíž svým způsobem ano, jsem kverulantem, který se málokomu zavděčí :-)

A s těmi Rudými Kméry to od Vás bylo ošklivé pane Poláčku, s těmi pochopitelně nechci mít nic společného a nudí mě na takovéto demagogické výpady nejen od Vás vůbec reagovat. Proto už si třeba příspěvky p. Profanta (natož Kolaříka) někdy ani nečtu.

Už tu nechci moc zaclánět, ale přeci jenom: politika se většinou dělá tak, že se postavíte na stranu silnějšího, či potenciálně silnějšího. Ti mají totiž většinou "pravdu". Ne z hlediska vyššího principu mravního, ale prostě proto, že mají moc a prostředky si tu moc udržet a pravdu předstírat (média, výrobní prostředky). Ale pardon, to mi tu od některých přijde celkem zbabělé.

Já se nestavím ani stranu supersilných USA a jeho spojenců, ani silného Ruska, ani českých vládnoucích stran atd...

nevím proč v dané souvislosti akcentujete otázku kapitalismu a pravice? Svaz sovětských socialistických republik neexistuje už 30 let. Apropos, oslavy výročí v režii u nás vítězné pravice jsem koncem loňského roku nezaznamenal, stejně jako v srpnu 2018 větší akce připomínající 50. let od začátku okupace. Dnes tu diskutujeme Rusko, zemi kapitalismu, dokonce s hodně velkými sociálními rozdíly.

A ještě jedna zmínka, snad nikoli bez výpovědní hodnoty. Média hovoří stále o "nebezpečí konfliktu na Ukrajině", titulek článku v DR je "Před další válkou na Ukrajině" atd. Samá Ukrajina. Co to tam provádějí, že? Jde ovšem o eufemismy, či projev snahy neprovokovat nebo o hyperkorektnost. Přesnější by přece bylo "Hrozba vůči Ukrajině", "Před ruským útokem (na Ukrajinu)?" apod.

mé jednání je poněkud obstrukční a již budu opravdu mlčet.

fakta na své straně bohužel nemáte.

Můžete mi prosím prozradit, jaký strašlivý zločin spáchalo Rusko od Obamova nástupu (2009-2010) do začátku ukrajinské krize (2013-2014)?

Já o žádném nevím. Naopak, jeho nejvyšší představitelé se zúčastnili tryzny za katyňský masakr (2010) a v Praze - to byste si mohl pamatovat nebo byste měl zkrátka vědět - byly podepsány rozsáhlé odzbrojovací dohody.

Nic, tedy absolutně nic neopravňovalo americkou administrativu v letech 2013-2014 k tomu, aby v době Majdanu dávala okatě najevo, že na ruské zájmy nebude brán ohled. Nic neopravňovalo k bezmezné podpoře ukrajinské opozice, ať ta je jakákoli a dělá cokoli. Toto je třetí klíčová chyba v západní politice vůči Rusku.

Mimochodem do r. 2014 míra militarizace ruské ekonomiky byla výrazně nižší než v případě USA.

Mým cílem ale není babrat se v minulosti, nýbrž navrhnout cestu di budoucnosti. O tom zítra...

Pane Plevo, jaké zločiny spáchalo Rusko od nástupu prezidenta Obamy? - A co takhle třeba válka v Sýrii? Celý civilizovaný svět se tehdy otřásl hnusem nad tím, jak syrský diktátor Asád vede válku proti vlastnímu obyvatelstvu, a to - prakticky s jistotou - i za použití chemických zbraní; a ještě více poté, co se definitivně odhalilo, co se děje v kobkách jeho mučíren s politickými protivníky, mnohdy jen domnělými, a nezřídka ještě v dětském věku.

Celý civilizovaný svět se otřásl hnusem - a jenom a jedině putinovské Rusko se postavilo na jeho stranu, a pomáhá mu udržovat u moci jeho tyranský režim. O takové "drobnosti" Vy ovšem zřejmě nechcete nic vědět; a místo toho šermujete jakýmisi oficiálními tryznami!!

A Sýrie, to je jenom jeden případ z celé řady obdobných, tato situace se opakuje vždy znovu a znovu, vždy když se mezinárodní společenství snaží alespoň v rámci svých možností postavit se někde zcela zjevnému zlu, pak se automaticky na stranu diktátorů postaví dvě mocnosti: Rusko a Čína, Čína a Rusko... Bez jakýchkoli skrupulí, hlavně že se tím zase uštědří nějaký úder světu Západu...

Proč pořád píšete o americké administrativě (navic s tím divným amerikanismem, jedná se o snad v češtině o americkou vládu)? Máme tu také českou vládu a dost velkou část české veřejnosti (totéž řada další evropských vlád), která tehdy změny na Ukrajině podpořila.

Ukrajina byla, pokud si vzpomínán -- a jsem si docela jist že si vzpomínám dobře -- v roce 2014 suverénní stát a a Ruská federace slavnostním podpisem již o 22 let dříve stvrdila , že tuto suverenitu uznává a že spolugarantuje celistvost Ukrajiny (výměnou za to, že se Ukrajina vzdá svých jaderných zbraní, které zdědila po Sovětském svazu -- tedy nikoliv ruských jaderných zbraní). Mimochodem, když už chcete nějaký příklad zločiného jednání Ruské federace po roce 2008, pak právě porušení tohoto závazku.

Víte, ani po důkladné introspekci jsem opravdu nezjistil, že bych měl kdy potřebu obhajovat imperiální politiku Spojených států. Ale mám pocit, že Vy pracujete s takovým podivuhodným slepým místem, přibližně takto:

Ukrajinci nejsou občané svobodného státu, ve kterém by mohli či směli rozhodovat o svém osudu. Jsou to nesvéprávní výrostci, které má jejich poručník povinnost okřiknout, když se mezi dospělými v místnosti chovají příliš hlučně. Řečeno vašimi slovy, dotyčný poručník je vinen, pokud jim nedal na srozuměnou jejich nesvéprávnost a nedonutil je v zájmu jiného dospělého kolegy (se kterým se sice nemá rád, ale to neznamená, že by se k němu ukrajinský výrůstek směl chovat jinak než s pokorou), aby „hodili zpátečku".

Pamatuji -- nevýhoda stáří -- jak jednou jeden z příslušníků dospělého klubu velmocí slovy svého ministra zahraničí sdělil, že se ti Čechoslováci snad zbláznili a přece neočekávají, že by je snad USA podpořila riskujíc jadernou válku -- prostě dal tehdy Dubčekovu vedení na vědomí, že má hodit zpátečku. A pamatuji, jak o pár let později pán v téže funkci a v témže státě prohlásil, že "Afghánci nejsou Čechoslováci a budou svojí svobodu bránit".

Takže otevřeně řečeno, nejsem díky svým osobním vůbec objektivní a je mi odporné uplatnění toho imperiálního rozumu, který rozděluje lidstvo na příslušníky několika málo velmoci a ty nedospělé, co si za svoji nedospělost mohou sami a chudáci Rusové, Američané, Číňané, dříve Britové atd. musí nést břímě velmocenského muže a nechávat (občas tanky a bombami) nahlédnout ty malé nerozumnosti jejich postoje -- v hlášení z Granady, krátce po zavraždění Maurice Bishopa a po instalace Američany uznávané vlády uvedl krásně americký pověřenec prezidentovi, že bude potřeba dalších jednotek námořní pěchoty, aby Grenaďané porozuměli hlasu rozumu [to jest, že nechají vyvraždit internované včerejší spojence].

Navíc mám na Ukrajině část rodiny a mám pár ukrajinských přátel, takže mi i z tohoto důvodu Vaše naznačování, že by ti podlidé neměli překážet velkým řešením dohodnutým dospělými docela dost vadí.

To už lépe chápu pana Václavů, který alespoň ani nepředstírá, že by ve svém zaujetí mocenskými hrami nějak uvažoval o právech lidských bytostí na autonomní život bez kurateli zelených mozků.

Poukazy na "ten hrozný" Majdan mě docela iritují. Vždyť demonstrace a revoluce stojí v základech mnoha, ne-li většiny států. Jejich obyvatelé jsou na ně často hrdí, nebo by měli být. Zvláště tehdy, když při pokusu je potlačit došlo k obětem na životech...

Je příznačné, když lidé hlásící se k levici nemají ani za mák historického pochopení pro revoluční vystoupení obyvatel, k nimž došlo třeba v Moskvě v létě roku 1991, v Bělehradě o 9 let později, nebo v Kyjevě v roce 2014.

Nejsem samozřejmě obhájcem třeba popravy manželů Ceausescuových za rumunské revoluce, nicméně mám za správné, že přes tento exces přistupuje svět k Rumunsku od počátku s přiměřeným respektem, nepředpojatě a mírumilovně...

už jsem se chtěl omluvit, že jsem na Sýrii zapomněl, ale bohužel: Rusko se tam přímo vojensky angažuje až od r. 2015, čili po Majdanu.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rusk%C3%A1_vojensk%C3%A1_intervence_v_S%C3%BDrii

Samozřejmě už dříve Asada různě podporovalo - ale přímé "zabíjení", když to tak tedy budeme nazývat, je až od r. 2015, což jistě není náhoda...

Ostatně, budeme vytahovat, kdy která velmoc podporovala kdy kterého pancharta a diktátora...? Kam proboha dojdeme?

Ale trvám na tom, že pokud jde o postsovětský prostor, tak se Rusko mezi lety 2009 a 2013 žádného zásadního hříchu nedopustilo.

v žádném případě Ukrajince za podlidi nepovažuji. Naopak, všechno, co píšu, směřuje k tomu, aby mezi národy a státy panovala co největší rovnost, spolupráce, respekt a mír. Přeji svobodu všem.

Ale nezlobte se, trochu mi připomínáte antivaxery antirouškaře. Chtějí být svobodní - a nehledět na nikoho a na nic. Abych parafrázoval ono známé latinské: fiat libertas, pereat mundus.

Opravdu si nemyslím, že bych neprojevil dostatek porozumění pro Ukrajince a pro "síly, které vybojovaly Majdan", pro psychickou motivaci těch lidí. Myslím, že to píšu ve svém vstupu jasně. Ale znovu opakuji, protože mě patrně nečtete s dostatečnou pozorností: je třeba myslet na důsledky. Převrat (chcete-li revoluce) na Ukrajině není totéž jako převrat třeba na Fidži a není to geopoliticky ani totéž jako revoluce proti Ceauseskovi v roce 1989, kdy v Kremlu seděl Gorbačov a kdy končila studená válka atd. Ostatně Rumunsko bylo vždy spíš méně disciplinovaným členem Varšavské smlouvy.

A Západ tehdy měl opozici brzdit a dávat Rusům najevo, že demokratická změna na Ukrajině pro ně neznamená nebo nemusí znamenat ohrožení. Ale takovou elementárně vstřícnou rétoriku jsem postrádal.

Aby moje slova zase někdo nepřekroutil: "brzdit" neznamená, že Západ neměl opozici podporovat nebo že měl dokonce podporovat Janukovyče. Ostatně bylo už jasné, že Janukovyč skončí a že (nové) demokratické volby se uskuteční.

A propos: Janukovyč byl regulérně zvolený prezident (jistě také zkorumpovaný parchant), který alespoň na počátku svého mandátu nebyl jednoznačně proruský.

Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Viktor_Janukovy%C4%8D

tak krásně, že to musím ocitovat, i když je to dlouhé:

Ten český diskurs je naprosto odpudivý. Kam se podíváš, tam stojí nějaký nenávistný moula, který by furt někoho vraždil a s někým "hrdinně" bojoval. Někteří s Romy, někteří s muslimy, někteří s Rusy. Navzájem na sebe pokřikují a posmívají se jedni druhým, protože jsou přesvědčeni, že správná je jenom ta jejich nenávist. A všechno to přikrývá trapně pohádkové vidění světa, ve kterém nezpochybnitelné a jednoznačné dobro bojuje se zjevným nejtemnějším zlem. A pokud se k táboru moulů a k tomuhle přiblblému nazírání na svět odmítáš připojit, hned jsi tu Putinův přisluhovač, tu milovník negrů, tu sluníčkář, tu neomarxista, tu orouškovaná ovce apod. Prostě HNUS. Úplně se svíjím smíchy, když si představím, že tenhle ústav pro choromyslné započal svou dějinnou pouť pod heslem "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí".

na (zde též už zmíněného) Petra Uhla.

Stojí v něm:

Disidenti nechtěli přeběhnout na stranu "vítěze" studené války, ale otevřít v postbipolárním světě prostor pro legitimizaci multilaterální správy světa. Souhlasil jsem s ním, když veřejně odmítal zaměňovat podporu zájmů amerického vojensko-průmyslového komplexu za obranu lidských práv a hodnot (...) Byli jsme v tom věrní Václavu Havlovi ve vydání 1990, kdy věřil, že (...) všechny vojenské bloky by se měly rozpustit (...) Státy s nukleárním arzenálem ohrožují lidská práva nejvíc; žádný z nich nemá právo vystupovat jako jejich ochránce.

Tak to jen aby vyniklo, jak jsem ve skutečnosti umírněný.

Václav Havel („ve vydání 1990“) byl naivní. Mír nevzniká po rozpuštění dvou vojenských bloků (stejně jako uhlíková neutralita nevzniká, když ji EU vyhlásí).

Mír je prostě v situaci, kdy svět nemá žádnou světovládu (demokratickou světovládu v prostředí kulturní nekompatibility - viz afghánský Taliban - mít svět nemůže, může mít pouze anonymní diktaturu), takže mír je prostě v té situaci, kdy svět nemá světovládu, záležitostí geopolitické rovnováhy a vzájemně výhodných ekonomických vazeb. Nejde ho dosáhnout zrušením vojenských bloků, nejde ho dosáhnout žádným idealistickým konceptem bez mocenské síly, která by takový koncept prosadila.

Jak říkám, slepé místo. Jistěže si nemyslím, že byste svůj vztah k Ukrajincům formuloval vědomě jako vztah k výrostkům nebo podlidem. Jen to vyplává z Vašich příspěvků. Přečtěte si pozorně jen Váš vlastní poslední vstup.

Plyne z ní:

a) Revoluci smíte dělat jen v případě, že se sedí na trůnu impéria, do kterého podle dohod velmocí patříte císař, cár nebo "nejmocnější muž planety", který pro Vaší revoluci má pochopení.

b) Revoluce se nesmí dělat proti řádně zvolené vládě, dejme tomu proti Hitlerovi, který získal ve svobodných volbách (1932) jasnou většinu. Bohužel opravdu získal, přestože to pak rád opakoval Joseph Goebbels.

Doporučuji , abyste příležitostně pustil svým žákům Karavanu mraků a pečlivě jim vysvětlil, jak strašlivě nedemokratický a odporný je ten Karel Kryl, když zpívá: "Soudce a šerif gengstři, voba řádně zvolený" a zpochybňuje legitimitu jejich mandátu vražděním a okrádáním obyvatel (tedy shodou okolností tím, čím byla zpochybněna legitimita toho ukrajinského prezidenta, co se s ním měl přece Majdan dohodnout, aby nerozzlobil mocného souseda).

Ale abych Vám odpověděl zcela vážně a s ohledem na Vaše oprávněné znechucení z té části propagandy v nové mediální studené válce, které jste vystaven (zatímco té druhé části, žvanícího Putina a jeho mediálních pohůnků jsme vesměs ušetřeni, pokud ji sami nevyhledáváme).

Lidská svoboda a zvlášť svoboda občanská neexistuje, pokud to není také svoboda k rozhodnutím, která jsou buď sebezničující (postavit se moci, která je odhodlána mne zničit -- nemusí přitom jít o hrdinství, ale o "pouhé" zachování si tváře -- v roce 1977 věděli všichni v Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV, že jít na Patočkův pohřeb znamená ztrátu zaměstnání, v orce 1989 jsem jako člen rehabilitační komise procházel akta těch, kteří přesto šli, A uvědomoval jsem si, že tam nešli tam z hrdinského vzdoru, jen ze studu to neudělat) nebo mimořádně riskantní a už když je děláte, víte, že se mohou ukázat jako pitomá. Svoboda je poznaná nutnost, ale původní autor této věty dobře věděl, že poznaná nutnost Antigony je pohřbít bratra, přestože i proto popraví a přesto, že bylo ve prospěch obce to neudělat.

Dobrá demokratická země se pozná podle toho, že jsem jen zcela výjimečně stavěni před podobné nutnosti, ale upírat nám je ve prospěch lepšího vědění, které rozpoznává, co je pro nás dobré i nám navzdory, znamená upírat nám naší lidskost.

Pane Horáku, před časem šla v diskusním fóru strany Levice debata na téma "našich parchantů". (Mezitím mě se zmínkou o tomto heslu předběhl pan Pleva.) Jeden účastník připomněl výrok jednoho amerického prezidenta (Truman?), kterým obhajoval podporu mnohých diktátorů v dobách studené války: "Ano, jsou to parchanti - ale jsou to n a š i parchanti!" Zkrátka, ve vyhrocených časech studené války americká administrativa hodila přes palubu své demokratické zásady, jenom aby si udržela strategické pozice.

Upozornil jsem poté, že toto heslo ovšem platí i ze strany druhé. A že i současná levice je velmi často na jedno oko slepá. I ona provádí neustálou selekci toho, kteří "parchanti" jsou ti opravdu zlí, a kteří jsou "méně zlí", prostě proto že stojí na naší straně. (Právě proto tolik levičáků vykazuje tak velkou vstřícnost vůči činům a zločinům Ruska; ne že to by bylo nějak levicové, ale je to "náš parchant", potenciální spojenec v našem posvátném boji proti nenáviděným Spojeným státům.)

Ovšem: toto heslo "náš parchant" má ovšem i svůj protějšek v opačné rovině. Toto heslo určité části levicového tábora by pak muselo mít asi takovéto znění: "Ano, jsou to sice revolucionáři - ale jsou to š p a t n í revolucionáři, neboť svou revolucí - ať už vědomě či nevědomě - hrají do karet našim ideologickým nepřátelům!"

Tento způsob levicového (či spíše: levičáckého) uvažování stejně naprosto stejně jako americká administrativa je velice blahovolný vůči "svým" parchantům, zatímco na "špatných" revolucionářích nenajde dobrý chlup. Zkrátka: ať na pravici nebo na levici, tam i tam nad morálními principy vítězí blokové myšlení: Kdo není s námi, je proti nám!

Toto tristní rozvažování o mravních principech určité části levice je sotva možno zakončit jinak, nežli svého času proslulým výrokem z legendárního filmu Limonádový Joe: "Ať padouch nebo hrdina, jsme všichni jedna rodina!"

Pane Plevo, jestli tedy Vaši argumentaci chápu správně, pak na základě toho, že proběhlo povstání na Majdanu, mělo a stále má Rusko morální právo podporovat diktátora Asáda v jeho krvavém tažení proti jeho vlastnímu lidu?!...

Pane Plevo, jestli jste svůj výrok myslel skutečně takto (a jeho formulace sotva umožňuje nějaký jiný výklad), pak se jedná už o projev až neuvěřitelného cynismu; a nevyhnutelně se staví otázka, do jaké míry je možno Vás ještě vůbec brát vážně. Ačkoli se znovu a znovu pokoušíte zpochybňovat kritiku na Vašich postojích, jsou to právě takovéto výroky, které jasně odhalují, jaké jsou Vaše skutečné pozice, komu skutečně patří Vaše sympatie.

Pan Pleva své "porozumění" pro činy Ruska odůvodňuje tím, že je zapotřebí vybudovat multipolární svět; tedy takový který nebude trpět hegemonií Spojených států.

Jistě, proti této hegemonii USA v západní hemisféře (která ovšem dnes už zdaleka není tak dominantní jako dříve), je možno vznést mnohou oprávněnou kritiku.

Jenže: za prvé je v daném případě nutno dát za pravdu panu Nushartovi, že mírový stav na této planetě není možno instalovat prostě tím, že se rozpustí vojenské bloky. Tyto vojenské bloky jdou důsledkem konkurenčního zápasu mezi státy, nikoli jeho příčinou.

A za druhé a především: přes všechnu kritiku na hegemonii Spojených států je tato pořád ještě nesrovnatelně přijatelnější, nežli hegemonistické snahy stále ještě imperialistického Ruska, a nežli hrozící (a podle všeho nezadržitelně nastupující) hegemonie Číny, přinejmenším v oblasti Pacifiku.

Přesněji řečeno: na tomto světě je celá řada (ještě) mnohem horších věcí, nežli role USA jakožto světového četníka. Počínání USA v této pozici je možno často právem kritizovat; ale jestliže si někdo tento boj proti USA pozdvihne za nevyšší cíl, a v jeho zájmu je slepým vůči všemu ostatnímu zlu které se děje na tomto světě, pak je tu nutno hovořit o naprosto převráceném žebříčku hodnot.

A opakuji znovu: takovéto ultralevičáctví věci (skutečné) levice nakonec jenom škodí v očích všech alespoň v zásadě střízlivě a objektivně uvažujících lidí.

Dovolím si souhlasně resumovat Váš poslední příspěvek. Vyskytuje se často chyba úsudku, která u pleithé vzniká z lenosti myslet a u citlivých inteligentních lidí z vášnivé touhy po spravedlnosti:

Jestliže někomu křivdí špatný člověk, pak musí být ukřivděný dobrý člověk. A pokud je někdo dobrý, pak nedělá zlé věci. A vice versa.

A vzhledem k tomu, že USA svoji arogancí napáchali v posledním dvacetiletí spoustu zla a opakovaně přitom lhaly při záminkách pro své invaze -- musí být Putin v právu.

Explikováno pro dějepisáře Plevu na dnes již neaktuálních dějinách:

Obviňovat Churchilla z indického hladomoru nelze, protože bojoval proti Hitlerovi (a není podstatné, že přikázal rabování indických potravinových zdrojů). A naopak, Hannah Arendtová a Max Horkheimer kolaborovali s nacismem, když poukazovali na efektivitu Hitlerovy sociální politiky v letech 1933 - 1940 (u nás to dělala další „užitečná idiotka“ nacismu, Milena Jesenská v Přítomnosti).

-

Chtěl jsem sem, hlavně panu Plevovi, napsat o určitém svém smyslu pro "reálpolitiku" a o tom, co její úspěšné praktikování vyžaduje (či nedávno vyžadovalo), ale, přiznám se, aktuální situace mě od mého úmyslu odvádí. "Pitvat se" a ztrácet v kontextu se mi nechce a nepovažuji to teď ani za patřičné.

Optám se proto pouze, jestli tu je ještě někdo, kdo se dosud jasně nevyslovil a chce nyní vyjádřit jednoznačnou podporu a solidaritu Ukrajině, jako to zde tímto činím já.

Rozeberme si ještě podrobněji zmíněnou roli Spojených států jakožto "světového četníka"; podle všeho právě tady bude ležet vlastní jádro všech sporů a střetů.

Není pochyb o tom: tato role "světového četníka" ze strany USA může budit velké kontroverze, a značné emoce. A musím přiznat: byly doby, kdy i já jsem tuto roli Spojených států principiálně zavrhoval, a pociťoval jsem ji výhradně jako projev americké mocenské arogance. V tomto smyslu bych tedy vlastně měl mít alespoň určité pochopení pro odpor pana Plevy a dalších vůči tomuto mocenskému respektive velmocenskému postavení, a hlavně vystupování Spojených států.

Jenže: zásadní rozdíl je v tom, že v dobách kdy já jsem tyto pocity vůči USA choval, ještě stále trval principiální nejen mocenský, ale i ideový střet mezi světem kapitalismu (jehož vedoucí mocností, a zároveň vrcholným symbolem byly právě USA), a mezi světem socialismu. A i když to byl socialismus jakkoli deformovaný a zparchantělý, přesto zde přece jenom stále ještě nějak přetrvávala idea socialismu pravého: tedy světa nekomerčního, humánního, kde středobodem všeho lidského snažení není privátní profit, nýbrž sám člověk, jakožto bytost pospolitá a solidární.

Jenže: současné Rusko je už stejně tak kapitalistickým státem jako USA; jenom že mnohem zaostalejším a nevýkonnějším. A Čína? - Ta už je ve skutečnosti taktéž kapitalistickým zřízením, jakýkoli "komunismus" zde přetrvává už jenom jako čistě totalitní výkon státní moci nad obyvatelstvem.

To znamená: dnes už tedy odpadly všechny důvody zatěžovat politiku USA nějakým mravním malusem jenom pro to, že je to kapitalistický stát.

Zbývá pak tedy už jenom druhý aspekt: tedy samotná jejich činnost jakožto "světového četníka". Ano, je nepochybné a nesporné, že USA ve svých dějinách této své role opakovaně zneužily k tomu, aby v určitých regionech instalovaly respektive u moci udržely režimy a vládce jim politicky či ideologicky příhodné; bez ohledu na jejich diktátorský či přímo zločinný charakter.

Ale - na straně druhé nebude na škodu připomenout si, kdy a jak tato role USA jako "světového četníka" historicky vznikla. Bylo to v úzké souvislosti s tzv. "politikou dělových člunů"; která je taktéž obecně pojímána jako nástroj kolonialismu respektive neokolonialismu. Jenže: úplně prvním aktem takového vystoupení amerických dělových člunů byl vojenský zásah proti severoafrickým muslimským pirátům! Kteří tehdy doslova terorizovali celý středomořský prostor, zajímali jak evropské, tak i americké námořníky a uvrhovali je do otroctví! A jak evropské státy, tak i USA jim musely platit obrovské sumy výpalného; v roce 1800 tyto tributy a výkupné obnášely už 20 procent (!!) celého státního rozpočtu Spojených států!

A byl to jedině a pouze vojenský zásah Spojených států a jejich dělových člunů, který s tímto pirátstvím nakonec skoncoval. (Ostatně, jak známo podobný případ s námořním pirátstvím v africkém regionu se znovu opakoval teprve nedávno, před ne tak mnoho lety.)

Zkrátka, co tím vším má být řečeno: ano, tato role "světového četníka" je jako taková skutečně nepěkná; ale bohužel, znovu a znovu se ukazuje že je v tomto světě stále ještě potřebná a nezbytná.

Ano, ten americký šerif je mnohdy utržený ze řetězu, střílí divoce kolem sebe, a mnohdy je zkorumpovaný a myslí především na své vlastní zájmy - ale nedá se nic dělat, mnohdy je to právě a jedině tento šerif, u kterého je možno najít ochranu před skutečnými desperáty všeho druhu.

A pro mou osobu musím říci: stále ještě je mi přijatelnější stav, když tuto roli světového četníka vykonávají alespoň v základní míře civilizované Spojené státy - nežli aby ji začal vykonávat nějaký novodobý ruský Berija nebo Džerzinskij, anebo čínský dozorce s praxí z převýchovných táborů.

Ještě jednou tedy: ano, je vždy zapotřebí tomu americkému šerifovi hledět na prsty při jeho počínání; ale jenom proto že on je někdy zpitý svou vlastní mocí ještě není přece možno automaticky stranit každému zločinci, na kterého tento šerif zamíří svůj colt! Tady je opravdu nutné si zásadním způsobem srovnat svá měřítka, pořadí hodnot.

Pane Horáku, jestliže se ptáte na "bezpodmínečnou podporu" Ukrajině - pak musím přiznat, že zcela bezpodmínečným jejím zastáncem nejsem. Nedá se nic dělat, ale tamější stát je stále ještě prolezlý korupcí, do značné míry ovládaný dubiózními oligarchy; a příslušníci ukrajinského "Pravého bloku" opravdu nejsou ti, s kterými bych chtěl sdílet společné obydlí. A navíc: zacházení Ukrajinců s jejich vlastní krvavou minulostí (když například Stěpan Bandera byl - ačkoli masový vrah - deklarován za ukrajinského státního hrdinu) se sotva příliš liší od počínání Rusů.

Má podpora (současné) Ukrajiny tedy není nijak bezpodmínečná; ale to všechno nemění nic na skutečnosti, že

- za prvé Ukrajina se přece jenom alespoň v zásadě vydala na cestu demokracie, zatímco jeho soupeř Rusko naopak neustále více zabředá do mocenských praktik samoděržaví;

- a za druhé ve stávajícím konfliktu je to bez jakýchkoli pochyb Ukrajina, kdo je ohrožován svým mnohem silnějším, brutálním a agresivním sousedem.

Ostatně, je to právě tento druhý aspekt, který je v dosavadních diskusích dost opomíjený. Patří to přece k základnímu mravnímu kánonu právě levice, že se vždy okamžitě a reflexivně staví na stranu slabšího. Na stranu toho, kdo je ohrožován někým mocným. Ale - v očích mnohých levičáků v případě rusko-ukrajinského konfliktu tento základní princip levicového smýšlení náhle nemá platit. Najednou to má být sama Ukrajina, která si je vinna tím, že na ni útočí její mocný soused. (Svého času právě na toto téma učinil jednu sžíravě ironickou, ale velmi trefnou poznámku Karel Čapek; tehdy se ovšem jednalo především o počínání fašistických mocností vůči jejich bezbranným obětem.)

Ovšem naši levičáci celou věc vidí jinak: v jejich očích je to "slabé a bezbranné" Rusko (Rusko: atomová velmoc!), které je ohrožováno agresivním počínáním aliance NATO. Ale doposud žádný z nich nedokázal vysvětlit, v čem toto "ohrožení" má vlastně spočívat. Jestli se snad se vší vážností má uvažovat o tom, že NATO najednou začne anektovat území Ruska.

Jistě, zločinec, desperát se cítí být ohrožen, když je obstoupen policejním kordónem; ale to snad ještě není dostatečným důvodem pro to, abychom s ním ohledně jeho situace začali cítit sympatie.

Je úplně jedno, jak ta role USA jako "světového četníka" vznikla.

Důležitější otázka je, kdo -- kromě hrubé vojenské převahy -- toho četníka oprávnil k jeho konání a podle jak jsou legitimovaná pravidla, která vynucuje (Charta OSN to není a mnoha případech ani její zmocnění).

A ta nejdůležitější otázka je, zda chci četníka, který ve své kariéře opakovaně podpořil masové vraždění, pomohl svrhnout řádně zvolené vlády, pracuje až příliš často s vraždami nepohodlných oponentů v někdejším třetím světě a který vykonává svoji funkci tak idiotsky, že po něm zbude vyškolený muslimský terorismus (první Afghanistán), rozvrácená země v Iráku a Sýrii a umetená cesta k moci pro Talibán (druhý Afghanistán).

Aby nedošlo k omylu -- já nejsem nijak protiamerický, jen v důsledku toho, co vím o historii, nevěřím, že by tu roli mohla někdy nějaká supervelmoc hrát dobře.

mírněte svou demagogii:

Kde píšu, že má Rusko MORÁLNÍ PRÁVO podporovat Asada?

Já píšu o tom, že to v obzvlášť intenzivní míře začalo dělat až po Majdanu. Což je další z jeho důsledků.

S vaším posledním příspěvkem o Ukrajině souhlasím.

Já nevím, proč mi pořád podsouváte názory, které nezastávám. Jestli vás baví diskutovat opravdu s nějakým "putinofilem", tak s ním diskutujte někde jinde. Tady nikdo takový není.

ale pravda vychází najevo:

https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/rusku-bylo-slibeno-nerozsirovani-nato-na-vychod-potvrzuje-nalezeny-dokument-40387679#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=z2K7IDPsfr7-202202191043&dop_id=40387679&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Měl by ale sebrat ještě větší odvahu a vzepřít se neoconům...

https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/nemecky-kancler-scholz-varoval-pred-valkou-v-evrope-40387682#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=3AMcylSmF01-202202191210&dop_id=40387682&source=hp&seq_no=3&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Duch W. Brandta a Helsinek žije. Díky bohu, že máme v Evropě O. Scholze a A. Baerbockovou. Že na to není na té britské blbce, co ani neumí najít Ukrajinu na mapě...

Vyslovuji podporu občanům Ukrajiny v boji proti omezování jejich svobody. Aktuálně proti hrozícímu vpádu agresora.

Nepodmíněnou?

Na to je na Ukrajině z mého pohledu příliš mnoho příliš tolerovaného antisemitismu (tolerované, pokud vím nikoliv státem podporovaného) a příliš mnoho projevů hrubého nacionalismu. Úplnou, pokud jde o zachování míru a suverenity -- a to by také podle mého názoru mohlo stačit.

Proti panu Poláčkovi nevyčítám Ukrajincům, pokud nebojují dost důsledně proti pozitivním historickým interpretacím Bandery. Před nějakými pětadvaceti lety tady vystupovali muži, kteří se zastávali pozitivní role generála Pinocheta - a nenarazil na nijak výrazné odsouzení české veřejnosti. Jsme proto my, Češi, geneticky podporovatelé pravicového extrémismu? Na Slovensku Matice adorovala Tisu, Hlinku atd. Pokud bych řekl některému ze svých slovenských známých, že Slovácí jsou od přírody klérofašisti, nedivil bych, kdyby mi rozbil hubu (horší je, že nejspíš nerozbil, ale s odkazem na Kotleby a další folklorní příšery by řekl, že mám možná pravdu). Chorvati dlouho slavili svoji obnovenou státnost s prezidentem Franjo Tudjmanem, který neopínal připomenou hrdinský a zakladatelský zjev Ante Paveliće.

Takže pokud Josef Poláček neví a nemůže dokázat, že se na Ukrajině ve školách povinně učí o Banderovi jako o hrdinovi, pokud neví o nějakých státních oslavách této historicky velmi rozporné osobnosti, kterých by se zúčastnil stávající prezident nebo třeba ministr škoství, měl by zvažovat své paušální výroky. Pokud ví, rád se poučím.

V jedné reportáži z východní Ukrajiny jeden místní občan říká, že "špatný mír" je lepší než "dobrá válka". Já si to nemyslím, ale přece jen: míru je potřeba dát šanci!!

Jestliže bylo možné dohodnout se Stalinem (!) proslulou finlandizaci, s poststalinskými vládci SSSR neutralitu Rakouska (v obou případech navíc oběma zemím zajistit demokracii a kapitalismus) a s Brežněvem dohodnout helsinský proces, nebude mi nikdo tvrdit, že je předem vyloučená dohoda s Putinem.

Musíme se ale zbavit nesmyslů, že Putin jen novodobý Hitler. Pokud by totiž tomu tak bylo, pak by jedinou možností, jak situaci vyřešit, byla třetí světová válka. Opravdu tohle někdo chce?!

Já vycházím z toho, že Západ udělal v politice vůči Rusku po pádu SSSR tři zásadní chyby: 1. vnutil mu drsný, asociální neoliberalismus; 2. začal s bezbřehým rozšiřováním NATO na východ; 3. nezvládl Majdan. Vím, že se v tom tady neshodneme (ani) s p. Profantem, ale neuvízněme prosím znovu v tomto a pojďme dál.

Dále vycházím z toho, že zhruba za posledních deset let neudělal Západ vůči Rusku ani jeden vstřícný krok, naopak (viz výše).

Je tedy načase tuto nabídku učinit a za to požadovat ústupky z ruské strany. Jinak jsou totiž řeči o diplomacii a vyjednávání jenom pouhými kecy. Protože podstatou vyjednávání je kompromis.

Západ by tedy měl Rusku nabídnout (a garantovat), že Ukrajina, Gruzie ani Moldavsko se nestanou členy NATO (chtít vstupovat tam můžou, ale my je tam prostě nevezmeme). Za to od Ruska chtít:

- u hranic trvalý široký demilitarizovaný pás na ruském území

- respektování demokratického vývoje uvedených zemí

- zastavení hybridní války proti Západu, především EU (hackerské útoky + dezinformace a všechny ty "konzervativní" řeči, jak je Západ zvrhlý, dekadentní, neomarxistický, jak sám sebe ničí, jak tam občany terorizují uprchlíci a muslimové atd.)

- zastavení podpory evropské ultrapravici

- zastavení dovozu nešťastných běženců na bělorusko-polskou hranici

- Rusko musí dát signál srbským nacionalistům na Balkáně, aby "dali zpátečku" (ostatně rozdmýchávání těchto obzvlášť tragických konfliktů, jaksi mimo pozornost médií, je dalším rozměrem současné krize, s potenciálem k nějakému opětovnému strašlivému výbuchu)

- Rusko se bude účastnit klimatické transformace, Západ jej při tom bude finančně podporovat (katastrofální skladbě ruského průmyslu je dalším podceňovaným fenoménem)

Západ a Rusko by dále měly dohodnout:

- ustavení nějaké stálé komise pro východní Ukrajinu, jež by měla vypracovat statut tohoto území (při respektování ukrajinské svrchovanosti), zajistit patronát vojsk OSN a uskutečnění demokratických voleb

- další rozsáhlé odzbrojování, zejm. jaderné

Pokud by se tohle vše (v zásadě dařilo), bylo by možné postoupit dál a vyjednat (např. za uznání Krymu via facti) povolení svobodných voleb v Bělorusku.

Neříkám tedy mír za každou cenu, a dokonce připouštím, že toto úsilí může selhat. Může se ukázat, že dohoda s Putinem možná není anebo že se Rusko bude snažit západní vstřícnost pochopit jako slabost a pokusí se situaci zneužít. Ale teprve pak, opakuji teprve v TOM PŘÍPADĚ se přidám ke zdejším jestřábům a pak ano, nezbude než válka, doufejme, že hybridní.

Ale zatím ani zdaleka nebyly možnosti diplomacie vyčerpány. Zatím jsem žádní seriózní jednání s Ruskem nevedli.

Proto DEJME MÍRU ŠANCI! "Válka za lidská práva" je oxymóronem. Nic nepoškozuje lidská práva tak jako válka a války.

Takže navrhujete, abychom dali míru šanci tím, že Západ (ať už je to, co je to) bude od Putina požadovat věci, které by mu snad měl šanci nadiktovat ten, kdo by ho válečně drtivě porazil. Zvláśť to demilitarizované pásmo za ruskou hranicí se mi líbí -- kolik? Dvě stě kilometrů nebo víc? A vojska OSN v proruských separatistických republikách, skvělé.

Inu, je vidět, že se umíte být tvrdý vyjednávač, jen si nejsem jistý, jak se ta vaše šance pro mír liší od vyhlášení války.

je toto:

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/tech-technologie-internet-neviditelna-a-levna-kybervalka-je-pro-rusko-vyhodna-cili-na-ukrajinu-i-cesko-188846#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&dop_req_id=zvO2xc5mDnw-202202191210&dop_id=188846&source=hp&seq_no=4&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Ukrajinský analytik - který rozhodně nemůže být podezírán ze sympatií k Putinovi, už proto, že říká, že tohle je jeho osobní válka a že ruský prezident prý požaduje bezpečnost hlavně pro svou osobu - zmiňuje, že Zelenskyj prý "nemůže" plnit Minské dohody, protože mu hrozí od "patriotů" (jinde nazýváni nacionalisty) toto:

"Dokážu si představit, že Zelenský udělá nějaké kroky směrem k naplnění Minských dohod a pak bude velmi snadné zorganizovat protesty. Protesty vedené reálnými ukrajinskými patrioty s dobrými úmysly. Během krátké chvíle ale mohou fyzicky zničit prezidentskou kancelář i parlament..." A dále: "Když se o to (realizaci Minských dohod) Zelenský nebo kdokoli jiný pokusí, tak během pár hodin zažije obrovské protesty v ulicích a může to znamenat i jeho fyzické ohrožení."

Analytik sám je přitom také proti Minským dohodám.

No to je teda pěkné - taková opravdu pěkná, vpravdě demokratická, prozápadní tradice založená Majdanem...

Zdroj: https://www.voxpot.cz/rozhodnuti-k-invazi-uz-zrejme-padlo-z-ukrajiny-se-muze-stat-zhrouceny-stat-rika-kyjevsky-analytik/

základ pro jednání to podle mě je.

Nějak jsem přehlédl, co navrhujete vy...

Pane Plevo, proruský nejste! Ještě že jste do svého návrhu nezapracoval ukončení podpory Ruska režimům v Sýrii a Íránu, odstoupení od praxe likvidování vybraných jedinců v zemích azylu, odškodnění pozůstalých po obětech sestřelení civilního letadla, neopakování pokusu o převrat v Černé Hoře a odpískání dopingu ve sportu! Ale dost ironie! Situace je víc než vážná. Kritická.

Aby Rusko na západní nabídku ještě nyní kývlo, musela by jít do extrému. Středoevropské země by pak zřejmě skončily jako do značné míry „finlandizované“ pásmo... Nevím, zda má smysl načrtávat další charakteristiky světa uznaného Putinem za snesitelný.

Co může Západ nyní podniknout (když byl laxní řadu let)? Není toho mnoho. Spíše než s Ruskem by měl vyjednávat s jinými zeměmi. Třeba s Finskem, Švédskem, Tureckem, Japonskem. A sankce pro případ útoku by měl připravit jako dlouhodobé a maximálně tvrdé. A kodifikované, jako univerzální. (Včetně zamezení členství agresora v mezinárodních organizacích či přístupu jeho občanů na území signatářů.)

v rozhovoru na Britských Listech.

https://blisty.cz/art/107005-noam-chomsky-tlak-usa-na-vladu-nad-zemekouli-rozdmychava-konflikt-na-ukrajine.html

Zejména o podpoře diktátorských režimů (ze strany USA) a lidská práva porušujících států jako jsou Saudská Arábie, Egypt a Izrael. Na podobné téma píše pro DR aktuálně i pan Jehlička, kde hovoří o izraelském apartheidu.

Zmínka je i o nedodrženém slibu americké vlády Gorbačeovovi, že NATO se na východ nerozšíří.

A proto i agrese Ruska (pokud se to dá tak říci) vůči Ukrajině je reakcí na izolaci až agresi Západu a zejména USA vůči Rusku.

Dnes je možné zničit stát bez jediného výstřelu. Tak jako car Alexander musel reagovat na kontinentální blokádu Napoleona, tak Rusko musí reagovat na ekonomickou blokádu ze strany USA.

Pokud máte tu moc, tak stát nemusíte obsadit, stačí když v něm investujete a vyvážíte z něj kapitál, dovážíte do něj více, než-li vyvážíte, případně pomáháte vyzbrojit jeho armádu a vojensky si ho podřídíte v nějaké alianci, kde jste silnější. Případně toto znemožníte udělat soupeři.

Války se dnes nevedou na bitevním poli, ale na burze a v zákulisí velkých firem, kam chodí volební štáby budoucích amerických prezidentů žebrat o peníze na obří kampaně, proto jsou USA, respektive Ukrajina ve vleku USA, pro Rusko hrozbou.

(Prezident mluvil spatra.)

... "Proto jsem proti rozšíření NATO ... Připravují se koncepce, zásady evropské bezpečnosti ... ale Rusko k tomu nepřizvali. Takže jak tomu máme rozumět - Rusko není Evropa? Rusko je po tisíciletí Evropa ... A také nehodlá z Evropy odejít..."

(kniha Jelcinova epocha 1988-2000)

Pan Profant se k roli USA jako „světového četníka“ vyjádřil kriticky, pan Poláček jako o menším zlu. Co k tomu říci?

Přišel mi před krátkým časem, ve správném načasování, od známé (řetězový) e-mail, který vypočítává "hafo" prohřešků USA, od 17. století (kdy neexistovaly) až po dnešek. Je tam spousta překroucení i nesmyslů, ale co chybí fatálně, je kontext. Není Cortéze s Pizarrem, absentuje Třicetiletá válka i války napoleonské... a chybí ovšem i nechtěnost angažmá USA v obou (z lůna Evropy vzešlých) světových konfliktech. Z něho ovšem jejich „četnická role“ povstala. Je tu někdo, kdo by ocenil krajní izolacionismus USA po 2. světové válce, nečelení Stalinovu i pozdějšímu SSSR?

Proč mělo Rusko zájem pomoci D. Trumpovi v kandidatuře na prezidenta USA? Rusko proti zámořské velmoci celkem nic nemá, jen by se s ní chtělo „šábnout“. Dohodnout nějakou smlouvu podobnou té z Tordesillas. Když vám nebude vadit naše Ukrajina, tak si kupte (to) Grónsko. Jenže demokratické USA nejsou k tomuto ...způsobilé. A v případě současné krize je to limituje. Ony přece nemohou (ve významu u nás dobře známém) „prodat“ Ukrajinu. Rusko tohle upřímně nechápe, resp. chápe jako agresivitu a zlovolnost.

Interregnum, "bezkráloví" nebývalo něčím, co by si lidé mohly přát. Platí to, žel, i dnes a ve světovém měřítku.

Té (charakterem) dobré známé jsem, nechtě ji zklamat a motat jí hlavu, na mail neodpověděl. V případě pana Profanta, historií se zabývajícího, je nejde ovšem tohle na váhu...

Pane Profante, když budu v akutním ohrožení života, a když toho co na mě míří svou zbraní skolí třeba přiopilý a agresivní (americký) šerif, budu se v tuto chvíli jen málo starat o to, jestli on k tomu měl dostatečný legální mandát. Prostě budu šťasten, že mi zachránil život.

Pane Profante, univerzální závaznost právních norem je bezpochyby velkou vymožeností lidské civilizace; ale na straně druhé stejně tak platí pravda vyslovená v ústředním songu jednoho klasického českého muzikálu, totiž že "bylo by moc pošetilé, pro život hledat jízdní řád..."

Zkrátka, pane Profante, život jako takový, se všemi jeho zákrutami, konflikty a střety, nikdy není možno bezezbytku vměstnat do abstraktních paragrafů právních norem. Anebo, jak to - po dlouhém vnitřním boji - formuloval v Tomanově "Slovanském nebi" sám bůh Perun: "Někdy je nutno křísnout i do odvěkého řádu!" (Mimochodem, jednalo se o to, zda má být dána přednost "neměnnému odvěkému řádu" anebo záchraně lidských životů před smrtí mrazem.)

Tento protichůdný vztah právních norem a reálného života je nutno vždy přezkušovat znovu a znovu; a když dojde ke zcela fatální a dramatické kolizi, nikdy není možno jenom slepě a alibisticky kázat neměnnou platnost právních norem.

Tolik obecně; jinak - pokud máte nějaká konkrétní obvinění vůči roli USA jako "světového četníka" z novější doby, pak by bylo nutno dané kauzy prohovořit dopodrobna.

---------------------------------------

Co se Stěpana Bandery jako "ukrajinského hrdiny" týče: napsal jsem výslovně a zcela záměrně, že pochybným zacházením s vlastními dějinami se mnohdy vyznačují "Ukrajinci"; nenapsal jsem tedy že se jedná o oficiální státní politiku. (I když tento titul Bandera svého času obdržel od ukrajinského prezidenta.)

---------------------------------------

Co se pak té Vámi zmíněné okolnosti týče, že svého času (to jest: víceméně bezprostředně listopadovém převratu) se některé veřejné osobnosti vyslovily obdivně o chilském diktátorovi Pinochetovi, aniž by tento fakt vedl k obecné fašizaci české společnosti - pane Profante, musím deklarovat že tady je můj názor přesně opačný.

Připomeňme: jmenovitě známý disident Václav Benda se takto obdivně vyjádřil o chilském (ovšemže antikomunistickém) diktátorovi, vrahovi a mučiteli Augusto Pinochetovi; s tím dodatkem, že on by byl bez dalšího ochoten "pozvat ho ke svému stolu", kdyby navštívil Československo.

Pane Profante, já právě tu skutečnost že se tehdy z české veřejnosti neozval výkřik rozhořčení a hnusu nad tímto veřejným projevem sympatií vůči fašistoidnímu diktátorovi pokládám za vlastní kořen všech fašistoidních tendencí, které se pak v české společnosti vynořily, a které trvají (v různých formách) dodnes. (Pro srovnání: v německé veřejnosti, kdyby nějaká prominentní osobnost pronesla výrok takového druhu, by k onomu hlasitému výkřiku protestu široké veřejnosti bez jakýchkoli pochyb došlo.) A ostatně, pro mě v tu chvíli celá "Charta 77" definitivně ztratila svůj pel nevinnosti; neboť Václav Benda byl jedním z jejích nejvýraznějších činitelů, ale byl to jenom (a za to mu patří nepochybně uznání) Petr Uhl a několik málo dalších z prostředí disentu, kteří proti tomuto postoji svého bývalého spolubojovníka "za demokracii" vznesli veřejný protest.

Pane Plevo, v daném kontextu Vaše vyjádření o tom, že Rusko se spojencem diktátora Asáda v Sýrii stalo "až po Majdanu" bohužel skutečně nelze interpretovat jinak, nežli že tím pro tento postoj Ruska vyjadřujete přinejmenším určité porozumění.

Pane Plevo, na rovinu: řádění diktátora Asáda v Sýrii je zločinem, který nelze žádným způsobem ospravedlnit; a kdokoli se - ať z jakýchkoli důvodů - přidá na jeho stranu je taktéž zločincem, a jeho zločin není žádným způsobem možno ospravedlnit.

-------------------------------------------

Ale věnujme se teď Vašim vlastním návrhům na řešení ukrajinské krize.

Ponechme teď stranou naprostou politickou naivitu Vašich představ (jak by expanzivní Rusko mohlo akceptovat pás země u svých hranic, kde by nesmělo dislokovat svá vojska?!... A jak by takovéto demilitarizované pásmo mohlo účinně zabránit dalším expanzím Ruska? Když by ho jeho vojska v případě potřeby mohla překonat jednodenním pochodem?...) - tyto Vaše představy jsou pouze projevem nedostatku politické soudnosti, nikoli ještě pokleskem mravním.

Ale Váš - zjevně zcela vážně míněný - návrh na "finlandizaci" celého pásu zemí sousedících s Ruskem: tak z takovéhoto "mírového návrhu" člověka nevyhnutelně přepadá děs.

Pane Plevo, to opravdu - pokud vím jste učitel dějepisu!! - to opravdu nevíte, co ve skutečnosti znamenal "zvláštní vztah" Finska vůči Sovětskému svazu?!... To opravdu nevíte, že se Finsko muselo fakticky vzdát velké části své suverenity; že se v mezinárodních vztazích a konfliktech nikdy nemohlo odvážit vyslovit a učinit nic, co by se nějak mohlo dotknout jeho velkého souseda?! To opravdu se vší vážností navrhujete, aby se všichni sousedé putinovského Ruska vzdali své výsostné suverenity, a aby jen tiše a trpně vyčkávali, co za ně v mezinárodních vztazích rozhodne jejich soused?!... Pane Plevo, to jsou naprosto šílené návrhy; a ten "mír", kterého byste tímto způsobem chtěl dosáhnout, by bylo fakticky naprosté odevzdání se do sféry vlivu cizí moci.

Pane Plevo, zkuste to konečně jednou pochopit: tou naprosto nejjednodušší cestou, jak Rusko může definitivně zajistit svou bezpečnost, je prostě to, když se stane opravdu demokratickým státem - alespoň ve smyslu západní liberální demokracie. Pak už ho nikdo, opravdu NIKDO nebude ohrožovat, ani zevnitř ani zvenčí. Nanejvýš by ho pak mohla ohrožovat expanzionistická Čína; ale proti jejím expanzivním choutkám by Rusko mohlo spolehlivou ochranu nalézt v obranné alianci NATO, kam by - po své definitivní konverzi k demokracii - dozajista bylo bez potíží přijato. (V tom případě ale Vy a Vám podobní byste nejspíš okamžitě začali lamentovat, jak je nebohá Čína "ohrožována přibližováním se NATO k jejím hranicím...")

------------------------

Co se Vašich tvrzení ohledně nesplněných slibů o nerozšiřování NATO na východ týče, o tom jsem právě dnes napsal podrobnější rozbor v paralelní diskusi: https://denikreferendum.cz/clanek/33648-napeti-kolem-ukrajiny-sest-vysvetleni-proc-prave-nyni; 12. února ve 12,20.

A co se Vašich obvinění vůči Západu týče, že do postsovětského Ruska zavlekl neoliberalismus: pane Plevo, Západ tehdy Rusku jako východisko z totální ekonomické mizérie se vší samozřejmostí doporučil to, co je základem jeho vlastního ekonomického úspěchu: totiž volnou tržní ekonomiku. A doposud není nic známo o tom, že by k tomuto ekonomickému modelu existovala nějaká reálná alternativa.

Jestli tento přechod k tržní ekonomice měl být rychlý a tvrdý, anebo měkčí, ale o to zdlouhavější a zřejmě s vyššími ekonomickými ztrátami, o tom je samozřejmě možno vést sáhodlouhé diskuse; ale v žádném případě se nejednalo o nějaký "ďábelský plán" Západu, jak zničit Rusko. Že tato tržní ekonomika v Rusku nefunguje, je především vinou vlastní ekonomické neschopnosti Rusů; stačí se podívat přes jižní hranice Ruska, k jakému ekonomickému vzmachu ten samý typ ekonomiky vedl v Číně.

Mimochodem, velice důkladnou a kompetentní analýzu pozice Ruska (včetně jeho pocitů ohrožení) je možno shlédnout zde: https://www.forum24.cz/rusko-nepochopene-i-nepochopitelne/

Já "finlandizovanou" ČR (samozřejmě) nechci, ale pana Plevy bych se jistým způsobem zastal.

Četl jsem před nějakým časem knihu amerického (původně) evolučního biologa Jareda Diamonda Kolaps. Zabývá se v ní případovými studiemi zemí, které prošly krizí a teprve kolaps je přivedl k přehodnocení vzorců chování. Změnily se a (s různou mírou úspěchu) započaly novou lepší kapitolu svých dějin. První stať se týká právě Finska. (Autor má k zemi vazbu a ovládá jazyk. Onu kapitolu psal ovšem před možná 10 lety.) S vyzdvihováním poválečné politiky počtem obyvatel malé země, bez naděje na pomoc zvenčí (!) jsem vnitřně hodně polemizoval. Rozhodně však stojí za přečtení. Panu Plevovi by nejen zmíněná kapitola (ale i ostatní, o Chile, Indonésii, Austrálii, Japonsku aj.) mohla poskytnout poutavou četbu (jako mně) a asi i zadostiučinění. Diamond je liberál židovského původu, jak jsem uvedl přírodovědec, který netlačí na lidskou přirozenost a zájmy více než zdrávo ani v oblasti ekologického ohledu. (Přestože zasvětil mnoho let výzkumu ptáků, více mu záleží na lidstvu.)

Rád bych v jeho duchu doufal, že se z nesporné krize (v důsledku neudržitelné politiky) včas poučí také Rusko.

vy jste se zamiloval (jako mnozí jiní) do pojmu svrchovanost.

Prosím vás, probuďte se. Žádná země v dnešním světě (bohužel) není plně svrchovaná, s výjimkou pár velmocí. Současná Ukrajina v žádném případě nezávislou zemí (v silnějším a hlubším slova smyslu) není. Nemůže si dovolit dělat, ba ani moc říkat nic, co se nelíbí v Pentagonu a State Departmentu. Protože jinak riskuje, že ji USA přestanou chránit, a bude tak vydána na milost a nemilost Rusku.

A to je právě ten paradox. Kdo chce úplnou nezávislost na jedné velmoci, ale přitom je s ní v důsledku geografických, historických a jiných daností svázán, ten se dočká leda tak závislosti na velmoci konkurenční. Jediná cesta pro země, jako je Ukrajina, jak si co možná největší nezávislost udržet, je hrát to na obě strany a nějak kličkovat. Pro tyto země je smrtící, když jsou nuceny vybrat si jednu, nebo druhou stranu.

Česká republika je naštěstí na tom lépe v tom smyslu, že leží tam, kde leží. Ano, není to vůči Ukrajincům fér, ale svět bohužel není fér.

Jako levičáka a člověka oddaného humanistickým a demokratickým ideálům mě to trápí, ale s tímhle se nic dělat nedá. Přál bych si svět, kde by žádný imperialismus nebyl a kde by byli skutečně všichni nezávislí a suverénní. Cestu k němu ale zcela jistě nebude razit Rusko (z řadu důvodů, např. proto, že jak píšete, to není demokratický stát). Cestu k takovému ideálnímu světu by měly ukazovat demokratické státy. Ten nejsilnější z nich se k tomu - mírně řečeno - moc nemá... (což paradoxně vy sám uznáváte).

A jinak vám sděluji, že nemáte žádné právo mě neustále morálně kádrovat a peskovat, takže vás žádám, abyste na mé příspěvky nereagoval.

diskuse s vámi a vašich slov si vážím.

Já jsem o žádné finlandizované České republice nemluvil. Měl jsem na mysli státy kolem Ruska (a to navíc s výjimkou Pobaltí).

A jinak bych velmi doporučoval: přestaňme Rusko démonizovat. Jakkoli je jeho kroky třeba odsuzovat, jeho expanzionismus je zatím opravdu dost minimalistický - vždyť tu Osetii a Podněstří nejde ani najít na trochu větší mapě a s tím Donbasem kdoví kdoví, jak to bude.

Takže šanci bych tomu dával. Rozhodně je to lepší než nedělat nic.

I Rusko má totiž svých vnitřních problémů víc než dost. Dohoda s ním a zmírnění mezinárodního napětí je, resp. by mohla být i v zájmu jeho režimu. Putin bude muset řešit mj. také otázku nástupnictví apod.

Naopak - tady se opakuji, ale je to velmi důležité - v našem zájmu rozhodně není natlačit Rusko (navíc jako slabšího partnera) k Číně.

Jsme malý stát s omezenými možnostmi realizovat vlastní zahraniční politiku, geograficky patřící do NATO a EU.

Nicméně nemuseli bychom být až do takové míry kolonií bohatších států EU a USA. Mohli jsme vytvořit více větších podniků schopných v době globalizace dlouhodobého přežité jako ČEZ. Třeba nějaký pivovarský gigant nebo velkou banku. Nemuseli jsme prodávat 100 % všeho možného do zahraničí, ale nějaké akcie si tu a tam mohl stát ponechat a dostávat by z nich dividendy. Nebo lépe danit/být placeni z to, či toho, co není v českých rukou. To, že si Babiš vytvořil velký Agrofert, i když ho používá pro vlastní politické účely, je ostatně jeden z důvodů, proč ho čeští voliči respektují.

Rusko má ohledně zahraniční politiky větší možnosti a hájí svá práva.

Je zcela pochopitelné, že skupina lidí, kteří z podřízenosti Západu relativně profituje platově (na úkor jiných), např. mnozí učitelé, tuto politiku hájí a snaží se novým pánům zavděčit, podobně jako před rokem 89 zase jiní učitelé pořádali např. výstavku česko-sovětského přítelství.

V zahraniční politice neexistuje dlouhodobě mocenské vakuum a každý tah vyvolá reakci jako ve fyzice. Může existovat pouze dočasné interregnum, které silnější využije (viz situace v postkomunistických zemích středovýchodní Evropy a Ruska, které v 90. letech zneužívaly USA a Západ obecně).

Pokud tedy USA zkouší obklíčit Čínu silnými spojenectvími se státy na jihu a východu Asie a Austrálií, pak Čína bude zřejmě posilovat vztahy s Ruskem.

Ve vztahu k Rusku a nynější krizi se na Západě vykrystalizovaly dvě skupiny lidí.

Jedni - můžeme jim také říkat jestřábi nebo hardlineři - chtějí válku. Mají pro to dobré důvody. Rusko jistě udělalo a dělá spoustu špatných věcí. Tato strana války se domnívá, že vyhraje a donutí Rusko ke všemu, co bude třeba. Prostě se zopakují roky 1989-1991. Jestřábi jsou nejsilněji zastoupeni ve střední a východní Evropě, kde jsou s Ruskem negativní zkušenosti (byť ovšem ne jenom ty negativní). Dále jsou silní hlavně v USA a Británii (tedy v zemích, které nejsou v EU, což je příznačné).

Chybou hardlinerů ovšem je, že nemohou říct ani nikomu garantovat, jak dlouho to bude trvat, než Rusko udolají (dalších 40 let?). Dále a především jejich koncept znamená smrt a utrpení mnoha lidí, nestabilitu, ohrožuje energetickou bezpečnost Evropy, ba v sázce je kvůli ruské podpoře dezinformacím a extremismu i sám rozpad EU. Nebude také možné řešit sociální a jiné, zejm. ekologické problémy. V Rusku samotném válku odskáčou liberálové, svobodomyslní lidé, LBGT...

Dalším argumentem proti jestřábům je, že jejich koncepce se už nejpozději od r. 2014 realizuje - JSME V HYBRIDNÍ VÁLCE s Ruskem, a výsledky jsou žalostné podle jejich vlastních měřítek. Ukrajina v NATO ani EU není a nikdo jim nedokáže dát jasný termín. Totéž Gruzie. Krym má Putin, totéž Dobas, Osetii, Podněstří. Nejsme schopni mu tato území vzít. Nejsme schopni zajistit demokracii Bělorusku. Nejsme schopni zabránit Rusku, aby dělalo četníka v Kazachstánu a pískalo krvavé rvačky mezi Armény a Ázery. Ruskou ekonomiku sankce na kolena nesrazily (od r. 2017 růst, i když malý). Sbližování Ruska a Číny pokračuje, což znamená faktické posilování Číny, této - na rozdíl od Ruska - skutečně (potencionálně) totalitní velmoci.

Takže je tu druhá strana, řekněme strana míru. Ta se pokouší o dialog, skutečnou diplomacii a dohodu. Ne mnichovanství, prosím pěkně. Dohodu, která zajistí za daných okolností to nejlepší možné pro všechny. Hlavní body jsem nastínil výše. Je možné, že dohoda nebude možná, ale je naší povinností se o ni pokusit. Kéž by strana míru dostala šanci...

sobecká a nedospělá zahleděnost Středo- a Východoevropanů do sebe a jejich neochota otevřít se aspoň trochu zkušenosti a pohledu druhých. Což je obzvlášť tragické v současném globalizovaném světě.

Když se řekne imperialismus, ozve se "nám" Rusko, ale lidem z Latinské Ameriky, Blízkého východu nebo Vietnamu se vybaví samozřejmě USA.

V dějinách Evropy i v dějinách českých hráli Američané pozitivní úlohu. První světová válka (vznik ČSR), druhá, podpora demokracie a Marshallův plán, podpora disidentů a lidských práv v zemích sovětského bloku, ale konec konců i zásah do pekla bosenské etnické války (Daytonská smlouva) a - i když tady lze mít výhrady - dokonce i zásah do etnické války v Kosovu, to vše bylo převážně, či úplně pozitivní. USA také podporovaly nebo aspoň netorpédovaly projekt evropské integrace, z něhož těžíme.

Jenže to vše se stalo šťastnou shodou okolností, zkrátka velmocenské zájmy USA se shodovaly se zájmy Evropanů a konkrétně i Čechů. Jenže z toho jsme vyvodili mylný závěr, že USA jsou nějakou "zemí dobra". Bohužel - v zahraniční politice mnohdy nejsou. Jsou sice zemí demokratickou (byť v míře demokratičnosti zaostávají za západní Evropou), ale ani to není nějakou zárukou, že konají dobro.

A proto se nám zdá rozšiřování NATO jako správný nápad - a nemáme absolutní pochopení, jak se může něco tak skvělého někomu nelíbit...

A k tomu přistupuje ještě poslední, možná nejdůležitější věc. V Havlově adaptaci Žebrácké opery je geniální věta: Kdo neví, že slouží, slouží vždycky nejlíp. My se cítíme jako svobodní a svrchovaní, protože jsme se s našimi skutečnými vrchními pány (ve Washingtonu) nedostali do křížku - a proč taky, když zde dosud byla shoda zájmů? Ale kdybychom se s nimi do křížku dostali, pocítili bychom rychle a jasně, jak to s tou úplnou svrchovaností je...

Nelze říci, že USA nikomu a nikdy nepomáhaly a nepomáhají. Ovšem nikoli nezištně a jen do jisté míry.

Např. Marshallův plán. Jeho cílem bylo zabránit sociálnímu rozkladu společnosti v oslabené a zničené Evropě, který by mohl v konečném důsledku vést ke vstupu některých státu do komunistického bloku a také usnadnit cestu americkým firmám na evropský trh. Šlo o skvělý propagandistický tah potenciálně spojený s vývozem americké kultury a kapitálu.

Opravdu by mě zajímalo, zda dnes některý učitel vyzve svého studenta: "Proveď mi kritiku Marshallova plánu." Obávám se, že moc ne, dnes se hovoří hlavně o jediné správné "svobodě a demokracii" za níž vděčíme USA, tak jako dříve se hovořilo jediném správném marxismu-leninismu, za který jsme měli být vděční hlavně Sovětskému svazu. V obou případech se jedná ale o neúplné informace a fráze.

Co by asi tak nakonec udělaly USA s Ruskem, kdyby bylo poddajnější? K čemu by vedly ony investice (rozuměj pozemky zdarma a daňové prázdniny určené pro vývoz kapitálu ze země) a pro koho by byly vhodné? No, zřejmě další periferii Evropy a ekonomickou kolonii, jen o něco větší než jsme my.

Jinak, dejme tomu, že Čína vraždí Ujgury a prodává jejich orgány. Ale kam si pak pro náhradní orgány dojede velmi bohatý Američan či Němec, pokud by na ně doma čekal příliš dlouho? A Američané a Němci snad ve velkém nepoužívají výrobky vyrobené levně v Číně (a jiných státech), kde se porušují lidská práva? Tomu se teprve říká globalizace a pokrytectví na entou.

Opravdu můžou zaměstnanci ve střední a východní Evropě, tedy i Ukrajině přijít za svým zaměstnavatelem a říci mu: Já jsem socialista, založím vám tu odbory a tím pádem snížím vašim akcionářům na Západě zisky? Ci mi kdo bude nalhávat? Tohle je ta slibovaná "demokracie a svoboda"?! A co pro tyto zaměstnance ten slavný Západ udělá? Skoro nic, to by totiž snížil svůj blahobyt. Na tyto práva pro jen bohaté LGBT+ se můžu vykašlat (nic proti LGBT komunitě jako takové). Rozdíl oproti Rusku je, hádám, v této oblasti minimální.

Pane Plevo, napřed několik zásadních momentů: zde se nacházíme ve veřejné diskusi, a nikomu tady není možno upírat právo hodnotit výroky a postoje ostatních účastníků. Tím by byl naprosto negován veškerý smysl takovýchto diskusí. Pokud nedokážete snášet kritiku z mé strany, pak jste to Vy sám, kdo na mé příspěvky nemusí odpovídat; respektive je vůbec nemusíte číst. To je Vaše právo; ale - opakuji ještě jednou - mně nemůžete žádným způsobem upírat právo hodnotit Vaše postoje.

Teď ještě pár poznámek k samotné věci. Vy jste celou záležitost postavil tak, že se jedná o zásadní střet mezi "mírotvůrci" a "válečnými jestřáby". Vy sám jste zřejmě přesvědčený pacifista; budiž, to je samo o sobě bezpochyby ušlechtilý postoj, a může to vysvětlit leckteré z Vašich (jinak velmi svérázných) názorů a návrhů.

Pro mou osobu ale musím jednoznačně vyhlásit: jednostranný pacifismus je (stejně jako každý jiný -ismus) přinejmenším velice dvojsečnou záležitostí. A jsou situace, kdy zaslepený pacifismus nevede k míru, nýbrž je naopak přímou pozvánkou pro agresory, aby nerušeně mohli provádět své expanze. Zkrátka: jsou chvíle kdy je nutno bránit se i se zbraní v ruce.

A co se Vašeho tvrzení týče, že v Evropě, v evropské politice existuje celý tábor těch, kteří si "přejí válku s Ruskem" - pane Plevo, jmenujte nějakou relevantní sílu (s výjimkou snad nějakých fanatiků na okraji společnosti), která by si vážně přála válku s Ruskem!! To je naprosto nepodložené tvrzení. Ano, samozřejmě se - ohledně přístupu k Rusku - vytvořily dva tábory; ale i ti největší jestřábi z toho "tvrdého" tábora nežádají nic jiného, nežli aby Ukrajincům bylo dodáno dostatečně velké množství účinných zbraní, aby se mohli bránit proti masivní materiální převaze ruských invazních vojsk! Nějakou "válku s Ruskem" (neřkuli válku útočnou!) nežádá naprosto nikdo; je zcela nepochybné, že v případě vojenského útoku ruských armád proti území Ukrajiny této zemi svou vlastní vojenskou účastí nepomůže nikdo.

------------------------------------------

Co se pak otázky suverenity týče, tady zase směšujete a zaměňujete dvě zcela odlišné záležitosti. (Naprosto stejně jako pan Krupička, mimochodem.) Je něco naprosto jiného, když s někým "držím basu" z toho důvodu, že s ním sdílím mé vlastní základní životní, ekonomické a politické zájmy - a něco naprosto jiného je, když jsem nucen své zájmy a postoje přizpůsobovat a měnit v důsledku politického, respektive ekonomického vydírání! (Což byl ostatně přesně ten popud, které svého času vedl k Majdanu.)

Zcela konkrétně: samozřejmě že současná česká politika musí nějakým způsobem zohledňovat zájmy USA, jakožto lídra západního společenství. Ale - opakuji znovu, je to na základě toho, že ČR k tomuto společenství náleží dobrovolně, v důsledku společně sdílených hodnot. Zatímco v případě Ukrajiny se nejednalo o nic jiného, nežli udělat z ní fakticky závislý satelit Ruska, víceméně stejně jako to bylo za dob Sovětského svazu.

A ještě jedna poznámka: píšete, že "jsme v hybridní válce" (s Ruskem). Jenže, pane Plevo, tato hybridní válka k nám nespadla jenom nějak s nebe, jako nějaká kosmická událost; tuto hybridní válku začalo a stále vede RUSKO PROTI NÁM, proti členům západního světa, západního společenství. A to je přesně to, o co se jedná, a co Vy stále nechcete uznat: že je to Západ, který se stále musí bránit ruské agresi, nikoli naopak.

Jistě, pane Krupičko, Západ obchoduje s totalitní Čínou. To je nesporný fakt. Tedy s tou samou Čínou, kterou na druhé straně kritizuje pro její soustavné porušování lidských práv.

Ale - ani tady není celá věc zdaleka tak jednobarevná, jak ji líčíte Vy. Za prvé: vykořisťování otrocké práce Ujgurů je na Západě pociťováno velice negativně, a firmy které z této práce nějakým způsobem těží za prvé riskují ztrátu své "imidže", za druhé lidskoprávní organice proti nim už za to přímo podaly žaloby. A v minulém roce jeden americký republikánský senátor podal návrh zákona, podle kterého by USA nesměly dovážet žádné produkty z dotyčné čínské provincie.

Postoje Západu v dané záležitosti tedy nejsou zase tak zcela cynické, jak to líčíte Vy. Co se té otázky týče, jestli vůbec obchodovat s diktaturami nebo ne - tady je ten zcela zásadní problém, že kdyby se měla zcela důsledně začít uplatňovat zásada "s diktátory neobchoduji", pak by vzápětí zkolaboval prakticky veškerý mezinárodní obchod. Kdyby se neměly udržovat obchodní styky s nikým, kdo nějakým způsobem porušuje lidská práva, pak by například nebylo možné (s jednou jedinou výjimkou) obchodovat prakticky s žádným státem z celého afrického kontinentu! Zkrátka, v tomto ohledu není příliš na výběr; fakticky zbývá jediná reálná alternativa (kterou také státy Západu obecně praktikují): ekonomické kontakty separovat od vztahů politických. To jest: pěstovat obchod, ale zároveň v rovině politické neustoupit od kritiky utlačitelských metod daného státu.

A za druhé: pěstování ekonomických vztahů Západu i se státy s diktátorským režimem má i jedno své zásadní odůvodnění: totiž to, že se tímto způsobem posiluje místní podnikatelská sféra, a spolu s tím i občanská společnost vůbec, která pak o to spíše jednou získá sílu svrhnout svého diktátora. Sám toto přesvědčení sdílím (ostatně plně odpovídá marxistické teorii o určujícím vlivu "ekonomické základny" vůči "společenské nadstavbě"); a jsem toho přesvědčení že právě v Číně toto probíhající posilování ekonomicky silné střední třídy časem nevyhnutelně povede ke svržení totalitní moci. Zkrátka, ekonomicky výkonná část společnosti jednoho si jednoho dne definitivně uvědomí, že ty panující komunistické kádry k ničemu nepotřebuje, že ony na ní jenom parazitují - a prostě se jich zbaví.

Vaše kritika, že USA tlačí na tvrdé postoje Ukrajiny, neodpovídá celkem zjevné skutečnosti. Už včera jsem Vám chtěl napsat, že kdyby Zelenskij zavolal Bidenovi, že se s Putinem dohodne, že Rusku připadne definitivně Krym (zvíci Moravy vypadá na glóbusu jako smítka), dále Donbas, k tomu koridor do Podněstří a z ukrajinské horlivosti ještě Horlivka, Bidenovi by spadl kámen ze srdce. Jeho plánům (na druhý rok ve funkci) je hrozící ruský útok příjemný jako (řečeno módně) drát do oka. A Putin to ví, asi takhle vyhodnotil afghánský případ. Pomoci demokratům v USA do opozice a (nějakému) Trumpovi do (washingtonského) Bílého domu, to je v zájmu ruských imperiálních ambic (psal jsem o tom onehdy).

Problém tkví v tom, že USA (potažmo Západ) nemohou nyní, když byly od roku 2014 laxní, dělat skoro nic. Nebo, řečeno přesněji, hlavně špatné věci. Dnešní noviny už píší o hrozbě „mnichovanství“. Na Ukrajině by se za 20 let říkalo: Amerika nás zradila, asi je taková. A Rusové by přitakali, ano, jsou to slaboši, my bychom přece, samozřejmě, proti Vám nikdy neválčili! Nevybíravý tlak na Ukrajinu Amerika ovšem za Rusy dělat nebude. To by bylo za hranou a ztráta její velmocenské respektability by byla zákonitá. Břemeno rozhodování bude ležet na Ukrajině.

Pane Plevo, zdejší diskuse jsou příliš obecné. Když jste uvedl střední Evropu jako vůči Rusku nejvíc vyhraněnou, zmínil jste jméno jednoho jméno britského diplomata s vyznamenáními. To je málo vypovídající. Zkusím to napravit. Rudolf Slánský ml. a Luboš Dobrovský, velvyslanci v Rusku (dostali tedy oba agrément), lidé celoživotně levicoví, zaujali potom na „stará kolena“ ke směřování země nesmlouvavý, velmi kritický postoj. Proč asi? Včera jsem poslouchal na ČT Vladimíra Votápka, bývalého generálního konzula v Rusku. Zcela vážně a klidně řekl: "Soud v Haagu by si v případě ruského útoku měl udělat výjezdní zasedání do Norimberku a soudit Rusko za zločin proti míru." Co můžete, pane Plevo, postavit proti zkušenosti a informovanosti těchto našich spoluobčanů, z nichž dva, skoro se chce říct naštěstí, se dnešního ruského zvrhnutí nedožili?

Když jsme tady hovořili o Finsku, nejsou výroky právě finského prezidenta v Mnichově jasným signálem, že Rusko již příliš daleko zašlo? Nejsou tvrdé sankce vůči němu adekvátní reakcí každopádně?

že to porušování lidských práv v Číně a jinde Západu do jisté míry vyhovuje. Neboť ona komunistická čínská strana (ale komunistickou příliš zřejmě není) drží ty čínské dělníky a zemědělce na uzdě. Je to podobné jako ve východní Evropě, kde mizí levice a je někdy těžké založit odbory.

Představme si, že by čínský dělník najednou demokraticky požadoval nezávislé odbory, lepší sociální a zdravotní péči a zkrátka větší blahobyt. Kdo by to odnesl? No Západ, který by čínské zboží musel kupovat dráž, možná pak částečně některé výrobní kapacity obnovit, což by ale vedlo k poklesu v sektoru služeb a tím pádem určitému snížení životní úrovně.

P. Krupička má samozřejmě pravdu. Už dvacet let (nejmíň) západní politologové, ekonomové ad. (zejména pravicoví) tvrdí, že ještě trochu víc kapitalismu, vyššího HDP a prosperity střední vrstvy a už už se Čína vydá na cestu demokratizace a demokracie.

Opak je pravdou, jak všichni vidíme a víme. Pavel napsal jasně i proč. A já bych k tomu dodal za použití myšlenek S. Žižka: čínský dystopický model nám ukazuje, že kapitalismus se bez demokracie klidně obejde, ba že jeho děsivou budoucností může být právě spojení politické totality a ekonomické "svobody" (která je ve skutečnosti pouze svobodou podnikatele vydělávat peníze a konzumenta konzumovat).

Ve své vynikající eseji, která je doslovem k některým vydáním Orwellova 1984, píše M. Šimečka, že totalita musí ekonomicky zkrachovat, protože jen svobodný inženýr atd. může něco inovativního, kvalitního a konkurenceschopného vymyslet. Šimečka vycházel z mizérie ekonomického zaostávání sovětského modelu. Dnes ale na příkladu Číny víme, že se mýlil. Kim Čong-un je skutečný hlupák. Nepochopil, že Stalin umřel před 70 lety. Nepotřebujete plně postátněnou a netržní ekonomiku - a přesto můžete mít totalitu. Protože kapitalistická "svoboda" je mnohem spíš nesvobodou...

vaše schopnost připisovat mi postoje, které nezastávám, je skutečně neuvěřitelná.

Pokud jste z mých slov, že nechci mír za každou cenu a že za určitých okolností (které ale ještě nenastaly!) jsem i já schopen postavit se na stranu jestřábů - pokud jste tedy z toho vyvodil, že jsem pacifista, tak to teda je opravdu úctyhodné umění dezinterpretace...

A pokud je podle vás smyslem diskuse morálně hodnotit partnera, no to je taky velice pozoruhodný přístup... (Říká se tomu v teorii komunikace argumentace ad personam, a ta bývá považována za neetickou, tím spíše, je-li založena na slaměných panácích a dezinterpretacích, abych nemusel použít silnější slovo).

Války se vedou z nějakých příčin. Vynecháme-li šílence (ta nešťastná, ale i tak nesprávná argumentace "ad Hitlerum"), bývají to důvody logické a racionální (i když většinou zároveň nemorální, což se nevylučuje - tento dovětek byl učiněn speciálně pro pana Poláčka:))

Válku tedy v mém pojetí chce ten, kdo nechce smírem a jednáním odstranit její příčinu, problém, spor, konflikt, který ji vyvolává. Kdo chce válku, ten se zkrátka domnívá, že onu příčinu vyřeší silou a svého protivníka převálcuje, položí na lopatky, zkrátka porazí a pak mu nadiktuje svou vůli.

Zde je spor o to, kdo bude ovládat postsovětský prostor. Západní hardlineři chtějí, aby to byl Západ, a Rusko chtějí obklíčit "policejním kordonem", jak to celkem pěkně nazval p. Poláček. Pak by byl skutečně ruský imperialismus nemožný. Protože si to ovšem Rusko nenechá (celkem pochopitelně) líbit, nezbývá jim než vést s Ruskem válku (hybridní) a doufat, že ho porazí. Problém je, že to znamená obrovské ztráty, náklady v nejširším smyslu a lidské utrpení.

Strana míru (kompromisu) si tohle alespoň částečně uvědomuje a nechce ta negativa výše popsaná a s válkou vždy spojená. Musí ale tím pádem obětovat i onu úvodní tezi, tedy že postsovětský prostor bude plně ovládat Západ. To je daň za mír. Samozřejmě jde o to - za tohle se přimlouvám, kam až je možné zajít. Mnichovanství odmítám a červené linie být musejí (dnes o nich dobře mluvila A. Baerbocková).

A co tedy chce Rusko?

Oddělme přání reálná a nereálná. Nereálným přáním ("vlhkým" snem, řečeno poněkud freudovsky) mnohých lidí ze současné ruské věrchušky je skutečně asi nějaké obnovení Sovětského svazu, ne-li sovětského bloku - ale realitou je, že na to zkrátka nejsou "lidi", přesněji národy ochotné do takového impéria jít. A Rusko samozřejmě nemá síly na to, aby nějaké takové impérium vytvořilo. Muselo by vést válku proti NATO, okamžitě by se zhroutilo ekonomicky atd.

Čili skromnějším cílem je mít co největší vliv v postsovětských zemích (nejraději mít všude nějaké Lukašenky či Kazachstán). Potíž je, že ani tohle dotčené národy nechtějí. V tom jistě mají mou sympatii. Takže tím úplně nejmenším cílem Ruska je aspoň nemít NATO na svých hranicích. A tenhle cíl považuji za legitimní. Protože, jak píšu výše, sice by to ruský imperialismus v podstatě vyloučilo, ale je to zase až příliš tvrdé a extrémní, příliš nefér, a to i vůči Rusku.

Zde se tedy rýsuje prostor pro kompromis. Je ovšem zřejmé, že postsovětské země úplně nezávislé na Rusku být nemohou, tj. nemohou ho zcela ignorovat. Jak jsem psal, leží zkrátka tam, kde leží. Mohou ale přesto si poměrně slušný manévrovací prostor pro nezávislost vydobýt, a to právě tím, že budou trošku mezi Západem a Ruskem "kličkovat..." Mohou ale budovat demokracii, občanskou společnost, fungující stát, prosperitu a sociálně spravedlivější společnost - a v tom jim musíme pomáhat. Budou-li ale na frontové linii (což je důsledek politiky jestřábů), zcela jistě fungující společnosti nevybudují, protože na to zkrátka nebudou mít síly.

A teď to poslední - "ale vždyť Rusko vede válku, vždyť Rusové útočí!!" Pokud se pohybujeme na rovině přítomného okamžiku a bezprostřednosti, pak je to jistě pravda. Jednání Ruska odsuzuji a samozřejmě podporuji i sankce, pokud na Ukrajinu opravdu zaútočí. Jde ale však o to, jak ruské chování číst. První příspěvek v této diskusi od p. Poláčka, velmi rozumný, začínal tím, že Rusko útočit nechce a chce si spíš vymoci jednání, chce být bráno vážně. Je to jistě odporná politická kultura, ale je to také (opakuji také, ne zcela!) důsledek západních politických chyb vůči Rusku. Proto jsem o nich tolik hovořil.

Poslední zprávy jsou velmi znepokojivé a agresivita i bohužel neústupnost Ruska roste. Ale opakuji a shrnuji: kdo nechce vůči Rusku udělat vstřícný krok, ten chce válku. Protože nebude-li vstřícný krok, bude válka - tu hybridní bude Rusko eskalovat a rozpoutá i tu horkou. Co dělá Rusko je odporné, ale rozhodnutí je nakonec na nás, na civilizovaném Západě.

Posledním problémem ovšem je, jak ze situace vybruslit - protože je jasné, že Západ nemůže před celým světem ukázat, že se nechá vydírat a nemůže tuto vyděračskou politickou kulturu přistoupit. Měl ale fakticky a meritorně na kompromis jít. Bidenovi poradci to fakt nemají jednoduché. Pokud se ale zabývají už jenom tím (tedy jak to "zaonačit"), už jsme na dobré cestě a máme vyhráno...

Teď, pane Kolaříku, uvidíme „ráznou“ reakci EU na Putinovu „mírovou“ operaci na Donbasu.

My ale můžeme být (narozdíl od Ukrajinců) naprosto klidní, ruské tanky sem nemohou, nesplňují totiž platnou emisní normu EU.

Nezlobte se, ale

a) "Vyloučíme-li nesprávnou argumentaci ..." znamená česky: Odmítám uvažovat o jiných argumentech než sou ty, které přijímám já.

b) Vyjímečně použiji argumentaci tak intelektuálně blízkou panu Nushartovi, tedy ad absurdum.

Říkáte:

„... kdo nechce vůči Rusku udělat vstřícný krok,

ten chce válku.“

To je jakobyste řekl o znásilněné ženě:

„Chtěla to sama, mohla přece udělat vstřícný krok a dát mu dobrovolně.“

Mimoto jaký vstřícný krok? Kromě vstřícných kroků, které budou zrada spojenců?

Vím, tady se opět ocitám u argumentů, které jste z výše svého lepšího vědění zakázal, ale ona má orientace na bezpečnostní politziku ve spoluprácvi se západními zeměmi prostě v politice Ukrajiny podobný význam jako orientace Československa v roce 1938 na versaillský bezpečnostní systém v Evropě. A ze zrady spojenců se pak zrodil mimořádně hnusný režim druhé republiky.

Nehrajeme prostě šachy, kde máte pěšáky -- teď obětujeme ukrajinského pěšáčka, zítra možná litevského nebo estonského a může se stát, že pak bude nutné respektovat nárok rusínského lidu na jeho sjednocení a konecknců, on by to byl od EU a NATO nevstřícný krok, nedat Ruské federaci svobodných národů ten kus hor a dvě tak geopoliticky zanedbatelná městečka jako jsou Košice a Prešov.

Nemám a nikdy jsem neměl představu o nějaké bytostné agresivitě Ruska, znechucují mne ideologické žvásty o Rusovi, který ma pocit, že musí sedět na tanku, aby ho brali vážně. Ale Vy ode mne chcete, abych uvěřil, že Rusko je výjimečné a je schopné se chovat jinak, než se doposud chovaly všechny velmoci v dějinách. To jen ideologie na druhou stranu.

Spíše než na mě, jste se, pane Profante, mohl odvolat na Václava Havla. Tenhle svět, řítící se vstříc lepším zítřkům, opravdu připomíná absurdní divadlo.

Odpověď pana Profanta panu Plevovi mi přišla vhod. Ušetřila mi práci.

Výhradu chovám jen k závěrečné pasáži textu. Přece jen ne všechny velmoci ve kterékoli době se chovaly stejně, i když některé dispozice jim zajisté společné byly. V případě Ruska (a SSSR) existovala delší čas sázka na taktiku být enfant terrible (v doslovném významu). Zanedbá-li se tohle, může z takového časem vyrůst skutečný gauner.

A panu Plevovi: Jestli jste (až k tomu dozraje situace) ochoten připojit se k "jestřábům", pak je ovšem třeba si říci, že my tady všichni jsme jen takovými "pany Povondry", na nichž pramálo záleží. Spíše jde o to, jak daleko z toho našeho Karlova mostu dohlédneme. Musíme mloka uvidět zblízka, abychom pochopili, oč usiluje?

jelikož nepřipouští, že státy se neovládají jen tak, že do nich vstoupí cizí vojska, ale že z nich vyvážíte kapitál, zneužíváte jejich pracovní sílu, máte na své straně politickou reprezentaci ovládaného státu, vnutíte cizímu státu kontrakty na své produkty, výzbroj armády atd.

To platí do jisté míry o našem vztahu k Německu a USA, i když samozřejmě vzhledem k naší velikosti a geografické poloze nemáme až tak úplně na výběr. Jak to že se prozápadní politici a zdejší diskutéři nepozastavují nad tím, že jsme z výše uvedených důvodů v roli částečných vazalů Západu, ale vadí jim, že Ukrajina by mohla být ve vleku Ruska? Zdá se mi to pokrytecké.

Takže situace se nemá tak, že silnější Rusko se chystá pohltit slabší Ukrajinu, ale že Rusko se snaží zabránit tomu, aby proti němu nestál vůči němu silnější blok USA+Ukrajina+mnoho dalších státu na západ od jeho hranic.

i když pochybuji, že se mu svým takříkajíc protikapitalistickým příspěvkem zavděčím.

že zbytečně dávám do souvislostí SSSR a Rusko a vtahuji sem vlastně tím pádem otázku konfliktu pravolevého politického spektra.

Jenže se stačí podívat na vyjádření prozápadních politiků jako je pan Rakušan (a některých médií). Oni dělají to samé, když dávají do souvislosti Sovětský svaz a Rusko, ostatně i já jsem reagoval na článek v poměrně čteném médiu. Jakoby to pro ně byl jakýsi odrazový můstek. A k čemu? No, zřejmě si správně uvědomují, i když to nemůžou ve své roli středopravicových vítězů, kteří popírají důležitost levice, úplně přiznat, že pravolevý konflikt je základem každé politické diskuze.

Pokud jsme si totiž tohoto pravolevého konfliktu vědomi, pak se nutně musí změnit náš pohled na ukrajinskou krizi, jak píšu výše, když hovořím např. o vývozu kapitálou ze země.

Pane Krupičko, pravolevý konflikt je podstatný (a levicový koncept, program a politika jsou potřebné), nicméně zmíněný střet "základem každé politické diskuze" není. Např. v jednání emisarů Bidena a Putina o pravolevý konflikt nejde. Pokud budu hledat aspoň cosi z ideové výbavy levice, její projevy nenajdu u Putinovy suity (ani to nepředstírá), ale na druhé straně stolu. Trvání na respektu k právu slabšího (i kdyby jen ad hoc) v sobě levicový étos nese.

Co se týče podrobování si států silou kapitálu, tak ve skutečnosti jde nyní o složitě provázaný systém. Nemálo Němců zaměstnává třeba Babiš a co z toho máme my dva? Věřte, nebo nevěřte, pane Krupičko, mezi silnou pozicí cizího kapitálu v zemi a její vojenskou okupací a přímým podrobením je rozdíl, o jehož velikosti zřejmě nemáte, žel, "ánung". To druhé bychom neměli přát ani svým nepřátelům, natož Ukrajincům, pracujícím tady pro naše domácí firmy!

1) pokud se domníváte, že mezi vojenskou agresí a ekonomickou exploatací je rozdíl, pak jistě odmítnete, pardon, pokud jste tak učinil, vojenské agrese USA v posledních desítkách let s velkými civilními ztrátami, viz jak jsem psal v příspěvcích výše

2) mezi vývozem kapitálu nebo ekonomickou exploatací nemusí být až tak velký rozdíl, neboť zhoršuje kvalitu života (zdravotní a sociální péči atd.) a v konečném důsledku může vést k významným ztrátám na životech. Zjednodušeně řečeno Západ zneužívá jih a východ planety a Evropy a co do životní úrovně, délky a kvality života to samozřejmě má své důsledky. Myslel jsem, že něco tak samozřejmého sem nebudu muset psát.

3) Kde má filiálky Babiš a jak tvrdě pracují Ukrajinci mi opravdu netřeba psát. Já jsem ovšem jako levicový internacionalista pro regulaci kapitálu obecně, tedy jsem jak proti ruským oligarchům a Putinovi, tak Babišovi a stejně tak americkým korporacím. Domnívám se, že kdyby bylo na planetě více demokratického socialismu a více, zejména chudých lidí se mohlo opravdu podílet na správě věcí veřejných, bylo by méně válek, o světě by totiž méně rozhodoval jak Putin, k jehož nedemokratickému režimu, jak jsem psal výše, mám samozřejmě výhrady, a jeho oligarchové, tak i např. američtí zbrojní magnáti respektive velcí akcionáři US zbrojovek.

Ano, ony toky kapitálu jsou složité, ale při pohledu na různé ekonomické ukazatele z nich jednoznačně někdo těží více a někdo méně a osobně nevěřím, že tomu tak musí být. Možná jsem idealistický snílek, ale budiž, takový už jsem.

omlouvám se Vám tedy za své vyjádření. Jsem rád, že si rozdíl uvědomujete. Měl bych asi dodat, že (přestože rok 1968 pamatuji) také já, plné ponětí o každé situaci a bídě po osudové porážce, naštěstí, postrádám...

Co se týče kapitalismu, mám zato, že je potřebné být k němu kritický. Pojednávat téma zde nyní ovšem nebudu. Jsem k tomu otevřený jinde (asi víte) a dokonce i osobně. Totéž se týká také amerických zásahů v zahraničí.

Pane Horáku, v pořádku.

Ještě pardon, ten úvod bodu 2) mám špatně, chtěl jsem napsat, že mezi ekonomickým vysáváním země a vojenskou agresí nemusí být rozdíl (samozřejmě záleží na míře obojího).

Myslím, že je čas, aby se pan Pleva přidal k jestřábům. Doufám, že ne ruským.

se vyjádřit k událostem posledních dní:

Ruskou agresi samozřejmě odsuzuji a považuji ji za barbarskou. Nikdy jsem si nemyslel, že se něčeho podobného dožiju a že v Evropě, více než 75 let po poslední strašlivé válce, se něco podobného stane. Je nicméně třeba říct, že se už stalo - bosenská válka si podle střízlivých odhadů vyžádala na 100 000 obětí. Tady jde ovšem o přímý útok jednoho státu (navíc velmoci) na stát druhý.

Všechno, co jsem navrhoval a říkal, směřovalo k jednomu cíli - aby se právě této apokalypse předešlo. Důsledky všeho toho, co se spustilo, ještě ani nedokážeme odhadnout. Jedeme všichni na splašeném tygru a nevíme, kdy z něj spadneme a on nás sežere...

Teď je potřeba tuto válku zastavit. Upřímně řečeno nevím jak. Veškerá představivost mi dochází. Buď totiž rychle vyhraje Putin, nebo se dočkáme dlouhé poziční války, jakéhosi druhého (ruského) Afghánistánu. Ta druhá varianta by snad mohla vést k Putinovu pádu, protože oligarchům i generálům by mohla dojít trpělivost.

Vynést definitivní soud o tom, zda strana míru měla pravdu, nebo to byli jen naivové, zatím ovšem nemůžeme. Nevíme totiž, o čem se s Putinem vyjednávalo, nikdo jsme tam nebyli...

že samozřejmě se všemi sankcemi proti Rusku souhlasím, stejně jako se všemožnou podporou Ukrajiny.

Je smutné, ale zároveň i pozitivní, že teprve tváří v tvář této válce a u vědomí historických reminiscencí v sobě Češi nebo Poláci objevili solidaritu k uprchlíkům. Ale solidarita je vždycky dobrá.

ale rozloučil bych se citací prezidenta Zelenského (čerstvý výrok):

"Zelenskyj uvedl, že by byl ochoten jednat i o neutrálním statusu Ukrajiny. Vyjádřil však pochyby, že by se Ukrajině v takovém případě dostalo bezpečnostních záruk."

https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/ukrajina-zustala-v-boji-sama-stezuje-si-zelenskyj-40388301#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.web.nexttoart&dop_req_id=Wyz8Svh8rzk-202202251658&dop_id=40388301