Ani deklarované stažení části ruských sil v polovině týdne nezmírnilo napětí kolem Ruska a Ukrajiny, jež pokračuje už několik týdnů. Ruské televize sice odvysílaly záběry konvojů opouštějících Krym či tanků odvážených na vlacích, podle vyjádření zástupců NATO však jejich pozorovací technika žádné výraznější stažení vojsk nezaznamenala. Ruská cvičení mají oficiálně skončit v neděli.

Podél linie příměří mezi územím ovládaným proruskými separatisty na Donbase a zbytkem Ukrajiny se navíc ve čtvrtek znovu střílelo. Podle mezinárodních pozorovatelů bylo během 24 hodin zaznamenáno na tři sta výbuchů. To je asi čtyřikrát více, než bylo v posledních měsících obvyklé.

Ve vesnici Stanytsia Luhanska byla dělostřelectvem zničena i mateřská školka. Ukrajinci a separatisté se přou, kdo s ostřelováním začal a kdo je za eskalaci odpovědný.

Zvláště z Londýna a Washingtonu zaznívá v posledních týdnech opakovaně, že dle zjištění tamních tajných služeb by Rusko mohlo chtít vyprovokovat pomocí podobných incidentů větší konfrontaci, na níž by se pak odvolávalo při obhajobě invaze.

Ruská oficiální místa hovoří v této souvislosti o „hysterii Západu“ a jakékoliv záměry vpadnout na Ukrajinu popírají. Nejznámější ruští spin doktoři jako Maria Zacharovová či Dmitrij Peskov se navíc v posledních dnech zhusta vysmívali snaze některých angloamerických médií stanovit přímo konkrétní datum invaze. Sítěmi kolovala dokonce i výzva, ať ze Západu pošlou soupis všech odhadovaných dat, aby se ruská armáda mohla přizpůsobit.

„Na toto téma se popravdě dělají vtipy i tady na Ukrajině, ale samozřejmě zaznívají zároveň obavy, co vše se může ještě stát v následujících dnech nebo týdnech,“ hlásil do středečního speciálu France 24 Gulliver Cargg, reportér pobývající aktuálně v Kyjevě.

Gesta a taktika

Část analytiků poukazuje v souvislosti s posledním vývojem na fakt, že dvě nejaktivnější západní mocnosti — Spojené státy a Británie — zvolily zajímavou taktiku: bezmála každý den některý z jejich představitelů oznámí, že Rusko je připraveno zaútočit, že tajné služby varují před akutně hrozící infiltrací té nebo oné povahy nebo že NATO na žádost východních členů posílá na jejich území další jednotky.

Rusko je takto v globálním mediálním podání nasvíceno jako potenciální agresor. Tím se teoreticky pravděpodobnost jeho invaze snižuje — obtížněji by se mu totiž pak v zahraničí hájila.