„Lukašenko vypsal referendum o změnách ústavy, které mu umožní upevnit moc.“ Tak zní titulek čtvrteční zprávy Čtk a je to pravda. Je však záhodno jí ještě doplnit. Bělorusové půjdou 27. února k plebiscitu o velké ústavní reformě, kterou jim slíbil tamní prezident-diktátor v reakci na předloňský protestní podzim. Navrhované změny by měly teoreticky omezit moc jednoho muže nad zemí. S přihlédnutím ke skutečnému fungování věcí v Bělorusku však nic takového takřka určitě nezpůsobí. Návrh obsahuje přitom i několik vysloveně negativních až nebezpečných posunů, které se přímo prezidentské moci netýkají, ale zaslouží si rovněž pozornost.

Pokud jde o jádro reformy: nově má být omezen výkon prezidentského úřadu jedním člověkem na dvě funkční období. To se zdá jako relativně velká věc. Účinnosti má ale tato změna nabýt až po dalších prezidentských volbách, jež se uskuteční ještě dle dosavadní ústavy, respektive po nástupu jejich vítěze do funkce. Nezmění-li se tedy režim a bude-li Alexandr Lukašenko chtít, může se nechat zvolit ještě jednou dle starých pravidel, a poté dvakrát dle nových. Bělorusku by pak vládl i po změně ústavy až do roku 2035, to jest dalších třináct let.