Napsat vánoční sloupek k výsledkům letošní běloruské revolty je ošemetná věc. Jednak proto, že v zemi se slaví spíše Nový rok a pravoslavné Vánoce v lednu. Především ale proto, že v aktuálních poměrech není věru moc hřejivosti. Když jsme zde psali o Bělorusku naposledy, byla již znát protestní únava a režim utahoval šrouby. Dnes je situace ještě o něco ponuřejší. Tedy alespoň na první pohled.

Nedělní statisícové demonstrace se už nekonají — poslední proběhla 25. října, tedy skoro před dvěma měsíci. Vyvolat generální stávku se v závěru teplé části podzimu nepovedlo. Za mřížemi je v současnosti podle lidskoprávních organizací 159 politických vězňů. V listopadu byl při výslechu ubit další člověk, Roman Bandarenko. Zabitých protirežimníků je tak v Bělorusku od srpnových voleb už osm, respektive deset, dva případy jsou nejasné.

I když politika Ruska je vůči běloruskému režimu podle obojaká, odmítají kremeslké struktury zároveň stále jakýkoliv styk se zástupci protilukašenkovského hnutí. S brzkým pádem Lukašenkova režimu nyní počítat nemožno. Věrné zůstaly nakonec všechny tři hlavní opory moci: silové složky, státně-správní aparát i velké státní podniky. Střední kádry, jež neudržely ve svém městě, na své škole či v závodu klid, byly vyměněny. Silové složky potvrdily pozici nejpevnějšího pilíře režimu a vzrostl jak jejich vliv v aparátu, tak počet nasazovaný v ulicích. Poslední z větších protestů se konaly doslova mezi policejními kordony.

Zadrženo bylo celkově od 10. srpna téměř třicet tisíc lidí. Pět tisíc dostalo uloženu nějakou oficiální sankci. Proti devíti stům bylo zahájeno trestní řízení. Tisíce lidí byly vyhozeny z práce, šikanovány, zmláceny.