Proti Lukašenkovi stojí i ekologické hnutí

Daria Solomennikova

V Bělorusku zmítaném mohutnými protesty jsou ekologičtí aktivisté chycení v pasti nefungujícího právního systému. I proto se společně s ostatními bouří. A také proto jsou dalším z cílů státní represe.

V Bělorusku, které trpí jednou z největších měr znečištění v Evropě, je ochrana životního prostředí nepostradatelnou potřebou. Spolupráce mezi ekologickými organizacemi a státním aparátem je však za současného stavu nemyslitelná. Foto FB Chernobyl Children International

Necelé tři měsíce po prezidenstkých volbách jsou po celém Bělorusku k vidění dvě barvy typické pro tamní protesty, bílá a červená. Časté zatýkání, bití demonstrantů, únosy a nucené útěky ze země vůli zvolit hlavu státu ve férových volbách nezlomily. Někteří lidé protesty nazývají revolucí proti poslednímu evropskému diktátorovi, který během šestadvaceti let u moci vybudoval stabilní autoritářský systém, který spoléhal na loajalitu parlamentu, soudů, armády a represivních složek.

Bělorusko posledních dekád zůstalo uzavřenou zemí s nefungující státem ovládanou ekonomikou a omezenými politickými svobodami. Ekologické problémy, mezi které patří například chemické znečištění nebo kontaminace radioaktivním zářením, jsou jedním z průvodních jevů celého systému.

Přístup státu k ekologickým otázkám sklízí mezinárodní kritiku. Vláda na řešení ekologických havárií ročně vynakládá obrovské množství peněz, přičemž má monopol na data vypovídající o stavu životního prostředí. Veřejnost ani nezávislí experti proto nevědí, jaké má tamní zničené životní prostředí reálné zdravotní dopady.

Podle organizace Chernobyl Children International žijí až dva miliony Bělorusů na půdě kontaminované radioaktivním zářením. Na tyto problémy se v Bělorusku snaží upozornit několik ekologických organizací, které se kromě jiného zabývají také znečištěním ovzduší nebo nezákonným kácením lesů. V podmínkách omezené politické svobody se ale ekologové dlouhodobě potýkají s institucemi, jež snahu ekologů o nezávislý pohled na dění v Bělorusku znemožňují.

V roce 2007 zde několik nevládních organizací, nezávislých médií a jednotlivců vytvořilo organizaci Green Network, která se během protestů reagujících na poslední prezidentské volby stala důležitou součástí hnutí za demokracii. Mnoho jejích členů tak zažilo policejní represi.

Mezi zadrženými ocitla také jedna z výrazných běloruských aktivistek, ekologická právnička a ředitelka organizace Ecodom Marina Dubinová. Po propuštění a vyléčení bronchitidy, jíž onemocněla během svého věznění, se rozhodla svůj příběh sdílet.

×