Volby v Bělorusku: proti Lukašenkovi stojí tentokrát tři ženy
Petr JedličkaZa protilukašenkovský tábor jde do letošních voleb i Světlana Tichanovská, manželka známého vězněného youtubera. K její kampani se nyní připojily další dvě výrazné ženy, jejichž manželovi, respektive šéfovi, režim kandidaturu znemožnil.
Už už to vypadalo, že se letošní prezidentské volby v Bělorusku odehrají jako obvykle, vše je ale nakonec jinak. O první překvapení se postarala žena populárního protilukašenkovského youtubera Sjarheje Tichanovského Světlana, která po květnovém zatčení svého muže ohlásila svoji vlastní kandidaturu. Druhé překvapení zařídil stát, jenž kandidaturu Tichanovské umožnil. A třetí překvapení přišlo pak nyní ve druhé polovině července, když Tichanovská ohlásila spojení s kampaněmi dvou dalších — a mnohem známnějších — kandidátů, které režim k volbám nepustil: Viktora Babarika a Valerije Cepkala.
Na společné tiskové konferenci 17. července vystoupila Tichanovská spolu s Cepkalovou manželkou Veronikou a s Marií Kolesnikovou, šéfkou Babarikovy kampaně. Všechny tři oznámily, že budou od nynějška postupovat jako jeden tým.
„Dali jsme Světlaně (Tichanovské) k dispozici (…) naše zkušenosti a zdroje. Máme své plnohodnotné (kampaňové) štáby. Máme týmy lidí, kteří jsou připraveni spolupracovat kvůli dosažení společného cíle,“ uvedla k iniciativě Cepkalová.
„Podnět k našemu spojení dál sám režim (…) a to mimojiné i tím, jak ženám brání v zapojení se do politiky (…) V Bělorusku je přitom většina voliček, tvoří pětapadesát procent účastníků voleb. Náš hlas by tak měl padnout na úrodnou půdu,“ řekla novinářům Kolesniková.
Spojením tří kampaní se dle shody všech zpravodajů stala Tichanovská hlavní tváří protilukašenkovského tábora, byť zatím nejde o „sjednocení opozice“, jak se mnohde uvádí. Světlana Tichanovská reprezentuje čistě protestní hlas. Jejímu programu dominuje slib propuštění politických vězňů a zopakování voleb do půl roku, ovšem za účasti všech kandidátů vyloučených z těch aktuálních a za demokratických podmínek.
Podle analytiků jde o jeden z mála požadavků, na němž se tradičně velmi rozdělení kritikové režimu Alexandra Lukašenka dokážou shodnout.
„Všichni víte, jak jsem tu skončila; z lásky k mému muži (…) Miluji ho, a tak chci za něj bojovat. Miluji své děti, a tak chci, aby vyrůstaly v zemi, kde lidé nemusejí mlčet. Miluji Bělorusy, a proto jim chci dát možnost výběru,“ uvedla na jednom z mítinků v minulém týdnu sama Tichanovská.
Reálné šance a perzekuce manžela
Ohledně reálných šancí Tichanovské něco změnit se analytikové rozcházejí. Běloruští odborníci v exilu vidí věc optimisticky — podle Alexandra Feduty z kanálu Belsat působícího z Varšavy je spojení kampaní „znamením jednoty, na nějž celá společnost čeká“; podle Alesie Rudnikové, komentující vývoj pro Svobodnou Evropu ze Švédska, je „podstatná část Bělorusů připravena tentokrát hlasovat pro kohokoliv proti Lukašenkovi“.
Jiní komentátoři ale připomínají, že Lukašenkův režim se vypořádal při dřívějších volbách i s daleko zkušenějšími protivníky, jako byly Aljaxandr Milikievič či Andrej Sannikau, a také s daleko většími protesty, než se odehrávají nyní.
„(Tichanovská jako politička) není absolutně připravená na to, co ji čeká (…) Navíc režim drží jejího manžela ve vězení fakticky jako rukojmí. Fotka (se třemi ženami) je samozřejmě hezká, ale člověk by neměl mít iluze, jak to dopadne,“ uvedl pro AFP Alexandr Klaskovkij, další běloruský analytik.
Zmíněný manžel Světlany Tichanovské Sjarhej chtěl původně na prezidenta kandidovat sám. V Bělorusku je velmi známou postavou. Jeho YouTube kanál sleduje přes 250 tisíc lidí. V květnu letošního roku byl Tichanovský nejprve několikrát přechodně zadržen, když organizoval protilukašenkovskou demonstraci a točil na různých místech země pásmo o důsledcích Lukašenkovy šestadvacetileté vlády. Poté ho úřady odmítly k volbám zaregistrovat.
Nakonec definitivně byl Tichanovský zatčen kvůli protiprávnímu svolávání protestních shromáždění. Dnes čelí také obžalobě z podněcování veřejných nepokojů. A když Lukašenko veřejně prohlásil, že Tichanovský je placen ze zahraničí, „objevila“ policie u Tichanovských v pohovce 900 tisíc dolarů.
Světlana Tichanovská naproti tomu až do letoška nikde veřejně neangažovala. Je učitelkou jazyků a v posledních letech se věnovala zejména péči o děti. Ještě v rozhovorech, které poskytovala letos v červnu, mluvila nejvíce o manželovi, o tom, jaké jí chodí výhružky a jak se bojí o svoje děti — podle posledních zpráv je nechala nakonec odvést ze země. Nyní v červenci už ale vystupovala i na několika demonstracích s razantními politickými projevy.
„Je dobré, že se teď tři nejviditelnější kampaně spojily (…) Jednak proto, že tak dostali jejich stoupenci, vesměs protestní elektorát, konečně nějakou drobnou zprávu. A jednak také z čistě lidského hlediska. Ty ženy a jejich okolí si teď mohou být vzájemnou oporou,“ uvedl pro list Nastojašee Vremje Artjom Shraibman, běloruský novinář a komentátor.
Témata voleb, Babariko a Cepkalo
Jak již zmíněno ve zvláštní zprávě věnované aktuálním běloruským protestům, letošní volby i protilukašenkovská mobilizace jsou jiné, než byly v letech 2006, 2010 nebo 2015. O revoluci či diktatuře se tento rok tolik nemluví. Daleko většími tématy jsou hospodářsko-sociální úpadek (Světová banka očekává letos v Bělorusku recesi čtyři procenta), zanedbání koronavirové krize (Lukašenko se strachu z nemoci veřejně vysmíval, odmítl dokonce i zrušit přehlídku k 9. květnu) a fakt, že stávající režim nedává lidem moc nadějí na lepší budoucnost.
Světlana Tichanovská poukazuje konkrétně i na nekončící emigrační vlnu a vymírání běloruského venkova. Z těchto pozic chtěli proti Lukašenkovi kandidovat původně i Viktor Babariko a Valerij Cepkalo, oba v zemi známější snad ještě více než manžel Tichanovské Sjarhej a také příslušníci běloruské elity.
Babariko stál po řadu minulých let v čele bankovního ústavu Belgazprombank, běloruské odnože ruské Gazprombanky. Cepkalo byl v letech 1997 — 2002 běloruským ambasadorem v USA a v Mexiku a po návratu do vlasti vedl běloruský Hi-Tech Park.
Na začátku léta provedly státní orgány v Babarikově bance razii kvůli „podezření“ z daňových úniků, zpronevěry a praní špinavých peněz. Zadrženo bylo šestnáct lidí včetně Babarika. Exbankéř nebyl nakonec zaregistrován k volbám (oficiálně byla část jím odevzdaných podpisových archů falešná plus nedoložil přesvědčivě majetkové poměry) a nyní mu hrozí vězení.
Podobně dopadl i Cepkalo, který byl obviněn z úplatkářství. Podle posledních informací uprchl Cepkalo i s dětmi do Ruska.
Podle internetových průzkumů, které prováděly běloruské protilukašenskovské weby, iniciativy a stanice v květnu a červnu, měl Babariko před svým zatčením více než padesátiprocentní podporu — Lukašenko přitom jen kolem tří procent. Podpora Cepkala a Tichanovského se pohybovala mezi sedmi a šestnácti procenty.
Podle oficiálních průzkumů vede Lukašenko se sedmdesáti až osmdesáti procenty hlasů, Tichanovská by měla získat pod deset procent.
Celá opozice zatím nespojená
Alexandr Lukašenko vládne zemi od roku 1994, tedy již více než čtvrtstoletí. Vyhrál patery prezidentské volby, pouze první však podle pozorovatelské shody regulérně. Ke každým ze zmíněných voleb byla vždy připuštěna jen část jeho kritiků, kampaň provázelo zatýkání a pozorovatelé hlásili četné volební manipulace.
Různé opoziční iniciativy, strany a formace se pokoušely pro jednotlivé volby spojovat. V podstatě nikdy však nevznikla úplně jednotná kandidátka. Některá uskupení chtěla vždy volby bojkotovat, jiná se nedovedla spojit kvůli osobním sporům či programu. Častý byl také názor, že volby budou stejně zmanipulované, a tak je lepší, když kandiduje více opozičníků zároveň a zaznívá alespoň více protilukašenkovských hlasů najednou — v Bělorusku totiž dostávají uznaní opoziční kandidáti navzdory nesvobodnému režimu určitý omezený prostor i v oficiálních médiích.
Letos je zatím situace podobná. Vedle Tichanovské a Lukašenka kandidují ještě Andrej Dmitrijev nominovaný iniciativou Říkat pravdu! — hnutím, které založil aktivista, básník a Lukašenkův vyzyvatel z voleb 2010 Uladzimir Njakljajev —, dále pak nezávislá opoziční exposlankyně Hanna Kanapacká a sociální demokrat Sjarhej Čeračen. Kampaň Tichanovské je ovšem zdaleka nejvýraznější.
Změna režimu podle Tichanovské
Velkým specifikem Tichanovské je kromě jiného i program koncipovaný pro kratší, jakoby přechodné období. Vedle již zmíněného propuštění politických vězňů a zopakování voleb do půl roku za demokratických podmínek slibuje kandidátka i referendum o návratu k režimu před rokem 1994. Pokud by prošla příslušná revize ústavy, ztratil by úřad prezidenta dnešní mimořádné pravomoci.
Dále Tichanovská slibuje neprovádět až do opakovaných voleb žádné velké čistky. Vyměnit chce pouze kádry na prokuratuře a nejvyšších soudech. Ostatní státní zaměstnanci mají zůstat během přechodného období ve funkcích — tedy pokud se jim neprokáže významné porušení zákona.
Podle některých komentátorů blízkých běloruské opozici je atmosféra v zemi po letošní koronavirové epidemii tak napjatá, že pokud Lukašenko vyhlásí obvyklý zisk sedmdesáti až osmdesáti procent hlasů, vypukne v Bělorusku revoluce. Jiní však namítají, že pokusy o revoluci tu již byly v letech 2006 a 2017 a vždy je režim zvládl potlačit.
Letošní prezidentské volby mají v Bělorusku proběhnout 9. srpna.
Další informace:
- Foreign Policy In Belarus, an Unlikely Trio Challenges Lukashenko
- The Guardian Women unite in maverick attempt to unseat Lukashenko in Belarus
- RFE/RL Women Lead The Charge Against Belarus's Longtime Ruler
- The Moscow Times In Belarus, 3 Women Unite to Fight Strongman Lukashenko
- InteliNews Thousands show up to support Belarus' leading opposition presidential contender
že režim umožnil nevyrobil žádnou překážku pro kandidaturu Tichanovské proto, že ji dosud nevnímá nebo nevnímal jako hrozbu, a volby by vypadaly o něco lépe s fotogenickou protikandidátkou která skončí s nějakými desíti procenty.
Změní-li se hodnocení, nějaké další dolary v pohovce se jistě najdou.