Nové mraky nad běloruskou revolucí
Petr JedličkaCo se zdálo před pár dny jasné, se nyní znovu komplikuje. Policie opět vyráží do ulic, v protestech v továrnách pokračuje jen část zaměstnanců. Ve středu přibyl další mrtvý a Lukašenko, zdá se, spustil záložní plán.
„Myslím, že jestli vydrží ti dělníci, tak to vyjde,“ napsal jsem osobně minulý pátek na sociální sítě. Propagoval jsem tehdy souhrnnou zprávu k vývoji v Bělorusku v prvním povolebním týdnu. A věci začínaly vypadat vskutku nadějně.
Druhá souhrnka z Běloruska přitom, pokrývající dění o víkendu a na začátku tohoto týdne, vyznívala ještě optimističtěji: ve velkých továrnách se protestovalo už opravdu mohutně, odpůrcům Lukašenka se v neděli povedla historická demonstrace, policie se za těch pár dní takřka neukázala. Se středečním ránem se ovšem začalo pomyslné nebe nad běloruskou revolucí zase kazit, bohužel.
Shaun Walker monitorující v Minsku dění pro britský Guardian již v úterý odpoledne informoval: „Organizátoři stávky v obří výrobně traktorů MTZ uvedli, že byli předvoláni na kobereček a zastrašováni líčením různých postihů či propuštění, budou-li pokračovat (…) Pouze tři tisíce z patnácti tisíc zaměstnanců továrny se nakonec rozhodlo podepsat protestní prohlášení a jen 250 osob organizátorům sdělilo, že je ochotno protestovat dále bez ohledu na důsledky.“
Lukašenkův premiér Roman Golovčenko vydal o pár hodin později tiskovku, podle níž „fungují aktuálně všechny podniky ve výrobním sektoru“. A přímo před MTZ se objevily ve středu ráno opět omonovci a rozehnali podpůrný protest u vchodu do závodu.
Putin nezasáhl při "sametových revolucích" v Lytvě, Lotyšsku a Estonsku a teď má na západních hranicích tři (ne už tak docela nové - 2004) členy NATO. Očekávat, že by se nechtěl v případě Běloruska za každou cenu vyhnout podobné chybě, by bylo projevem politického naivismu. Proto je asi o dost důležitější nežli statistika o tom, kolik běloruských sportovců podepsalo nějakou petici, zdali budou z obou stran přicházet nějaké náznaky představ o "polukašenkovském" oboustranně přijatelném bilaterárním uspořádání. Se zárukami pro Rusko - nikoliv jen slovními (které se tak snadno porušují...), že se NATO už opravdu nepohne "ani o coul na východ".
kdyžtak si můžete dát ještě "nášup ruské propagandy" prostřednictvím západních médií:
Did the West Break Its Promise to Moscow?
Broken Promises
https://nationalinterest.org/commentary/broken-promises-1535
NATO Expansion Wasn't Ruled Out
https://www.nytimes.com/1995/08/10/opinion/IHT-nato-expansion-wasnt-ruled-out.html
The Anatomy of a Misunderstanding
https://www.nytimes.com/1997/05/25/weekinreview/the-anatomy-of-a-misunderstanding.html
Enlarging NATO, Expanding Confusion
https://www.nytimes.com/2009/11/30/opinion/30sarotte.html?pagewanted=all
NATO’s Eastward Expansion: Did the West Break Its Promise to Moscow?
Také si myslím, že SSSR dnes nemá vůbec žádný důvod k tomu, aby se cítil ohrožený.
Ohrožený jsou dnes naopak USA.
Výborně...! Je tu ještě někdo, kdo cítí potřebu sdělit, co si myslí, aniž by se chtěl zatěžovat jakoukoliv věcnou argumentací...? (-;
Omlouvám se. Tak tedy SSSR nemá
vůbec žádný důvod k tomu, aby se cítil ohrožen, protože už neexistuje.
1 : 0 pro vás! (-:
A USA jsou ohroženy, protože existují... (-:
No... Myslel jsem to trochu jako polemiku s panem Kolaříkem. SSSR neměl za Jelcina vůbec žádný důvod k tomu, aby se cítil ohrožen, až nakonec v důsledku tohoto pocitu bezpečí přestal existovat.
Co se týče USA, tak tam by se časem mohla "podařit" i nějaká ta občanská válka...
... pokud v demokratických prezidentských volbách poražená strana neuzná svoji porážku a demokratičnost voleb zpochybní.
Pane Nusharte,
otázka větších občanských nepokojů (pokud bychom nechtěli mluvit přímo o občanské válce), takových, jaké v posleních 30ti letech USA nezažily, je tam v současnosti zřejmě velmi aktuální. Zajímavý článek k této problematice je např. zde: