Titulky typu „prý se stalo”, „média píší, že…” — by ještě před pár lety editor jakéhokoli seriózního média s hlasitým slovním doprovodem smazal jako naprosto nepoužitelné. Dohledatelná fakta a minimálně dva zdroje ověřitelnosti byla mantra, kterou se ve škole učil každý aspirující novinář. Kauza s „českými granáty použitými v Bělorusku” ukazuje na propast, do které česká média padají. Propast, kterou si kopou i sami novináři, podléhajíc tlaku konkurence, rychlosti, exkluzivity — a lajků.

„Policie použila na demonstranty v Bělorusku české granáty,” hlásal 10. srpna titulek deníku Blesk. V textu bylo později řečeno, že granáty byly „údajně české zábleskové granáty” a že to „naznačují informace, které se objevily na internetu,” přičemž jako zdroj autoři uvádějí pouze internetový portál Life.ru.

Ten byl ostatně jediným zdrojem informace o granátech i pro většinu nebulvárních médií, která se, pravda, v titulcích „jistila” použitím částice „prý”.

„Mezi demonstranty prý padají české granáty. Ministerstvo to prověřuje,” psala televize Nova. „Běloruská policie prý použila proti protestujícím české granáty. Vyvážet se nesmí, přesto jsou k prodeji na internetu,” uvedl článek Lidových novin.

Aktuálně.cz si vypomohlo odkazem „píší média”. „Běloruská policie použila na demonstraci české granáty, píší média” stálo v titulku jejich článku o celé kauze. V něm se odkázali na dva zdroje — server Life.ru a běloruskou internetovou televizi Nexta.

Jakkoliv z článku bylo jasné, že jde o zatím neověřené informace, které prověřuje ministerstvo zahraničních věcí, nikdo se už hlouběji nezabýval možností, že by mohlo jít i podvrh nebo o to, jakým způsobem by se granáty do Běloruska dostaly. Odborníka na výbušniny až později kontaktovala DVTV. Továrnu, odkud měla rozbuška údajně pocházet, v první fázi nekontaktoval nikdo, kromě serveru HlídacíPes.org a Českého rozhlasu.