Média tyjí z ustrašené společnosti
Jan MotalZdá se, že žijeme v nebezpečném světě. Teroristé či pandemie zákeřných virů ohrožují naši společnost rozumu. Situace je ale složitější — hrůza přichází zevnitř. Média se ze strážců demokracie proměnila v strážce našeho strachu.
Pokud bude tato razance pokračovat, půjde o mediálně nejdůraznější epidemii za posledních dvacet let. Už teď počet příspěvků přesahuje v absolutních číslech pozornost, již česká média věnovala viru Zika.
Pokud bude tato razance pokračovat, půjde o mediálně nejdůraznější epidemii za posledních dvacet let. Repro DR
A v ročním průměru už nyní koronavirus vítězí na plné čáře z hlediska zájmu televize a co se týče tisku, předběhl ebolu a má velkou naději dostihnout i SARS či ptačí chřipku. Za necelé dva měsíce dokázaly noviny vygenerovat téměř poloviční množství článků o koronaviru, co v případě poslední dvou zmíněných chorob otiskly v době epidemie průměrně za celý rok.
Zpočátku byla pozoruhodná spíše právě razance, s níž se média obecně věnovala koronaviru, a důležitost, již tématu přikládala. Oproti například sezónní chřipce se objevoval více na titulních a předních stranách deníků nebo mezi hlavními zprávami v televizi, ač pro české publikum nebyl tak důležitý.
Sdělovací prostředky sice zprvu správně upozorňovaly na to, aby lidé nepodceňovali především domácí nebezpečí chřipkové epidemie, předávaly základní informace k hygieně a celkově se držely při zemi. Před několika dny se ovšem rámování zpráv povážlivě proměnilo. Především v důsledku silně medializovaných případů v Itálii propuká v médiích až chorobný závod o to, kdo přinese víc alarmujících tvrzení.
Panika přichází z novin
Média mají velké zkušenosti s šířením paniky již z let 2015 a 2016. Prostřednictvím titulků jako „Přivezte nám raději vězně, než uprchlíky!“ či „Hranice zavřít umíme“ (cituji z MF DNES) tehdy dokázaly noviny a televize během několika měsíců přesvědčit podstatnou část národa, že největším ohrožením našeho bezpečí jsou uprchlíci.
Ti tu však téměř nebyli. A pokud byli — jako skupina iráckých křesťanů v programu Nadačního fondu Generace 21 — namnoze u nás dlouho nevydrželi. A ve zmíněném případě i kvůli odlidšťujícímu zpravodajství TV Prima. Díky uniklé nahrávce z redakční porady navíc dnes už víme, že novináři na Primě tyto manipulativní a zkreslené zprávy v rozporu s novinářskou etikou produkovali pod nátlakem vedení.
Dnes se situace opakuje, i když v jiných kulisách a s jinými příběhy. Např. na webu iDnes se lze hned z hlavní strany prokliknout na „Aktuální počty nakažených a mrtvých“, statistiku ne nepodobnou sportovnímu zpravodajství. Dozvíme se, že kvůli koronaviru bude málo hraček i dražší česnek.
Přečteme si jímavou zprávu o pětiletém Číňanovi, který viděl umírat dědečka, i titulek, že se „Koronavirem za den nakazilo poprvé více lidé ve světě než v Číně“. Z epidemie mají hrůzu výrobci mobilů, burza i fotbalisté, dokonce i papež trpí „lehkou indispozicí“.
Ve svém celku tedy tato "svobodná" média musejí konec konců psát to a sdělovat to, co od nich očekává jejich - platící - publikum. Pro nějaký seriózní odstup ve jménu "výchovy k demokracii" je tu jen velice malý prostor.
Je to znovu a znovu zřetelně znát i u těch médií, která sama o sobě platí za seriózní; nicméně i u nich je možno vždy znovu spatřit, jak ty či ony "ohledy" jim brání o některých věcech napsat zpříma a otevřeně, jak se vlastně mají.
Krátce řečeno: takové médium které by psalo jenom a pouze pravdu, to by si to velice rychle rozházelo s drtivou většinou svých abonentů. A šlo by do konkursu.
Nemusely by, kdyby je příslušné mediální rady (dosazované politiky) do takových postojů netlačily.
"A šlo by do konkursu."
Veřejnoprávní médium je veřejnoprávní mj. právě i proto, aby do konkursu nešlo.
Ono je totiž šíření strachu médii i v zájmu politiků, resp. těch, kdo politiky mají na špagátkách, tj. korporací. Nejenže se média šířící strach lépe prodávají; ustrašený lid se navíc - ne-li hlavně - lépe ovládá, lépe se z něj ždímají daně i vytlouká renta a ještě se mu to úspěšně nalívá do hlav jako jeho přednostní zájem.