Média tyjí z ustrašené společnosti

Jan Motal

Zdá se, že žijeme v nebezpečném světě. Teroristé či pandemie zákeřných virů ohrožují naši společnost rozumu. Situace je ale složitější — hrůza přichází zevnitř. Média se ze strážců demokracie proměnila v strážce našeho strachu.

Pokud bude tato razance pokračovat, půjde o mediálně nejdůraznější epidemii za posledních dvacet let. Už teď počet příspěvků přesahuje v absolutních číslech pozornost, již česká média věnovala viru Zika.

Pokud bude tato razance pokračovat, půjde o mediálně nejdůraznější epidemii za posledních dvacet let. Repro DR

A v ročním průměru už nyní koronavirus vítězí na plné čáře z hlediska zájmu televize a co se týče tisku, předběhl ebolu a má velkou naději dostihnout i SARS či ptačí chřipku. Za necelé dva měsíce dokázaly noviny vygenerovat téměř poloviční množství článků o koronaviru, co v případě poslední dvou zmíněných chorob otiskly v době epidemie průměrně za celý rok.

Zpočátku byla pozoruhodná spíše právě razance, s níž se média obecně věnovala koronaviru, a důležitost, již tématu přikládala. Oproti například sezónní chřipce se objevoval více na titulních a předních stranách deníků nebo mezi hlavními zprávami v televizi, ač pro české publikum nebyl tak důležitý.

Sdělovací prostředky sice zprvu správně upozorňovaly na to, aby lidé nepodceňovali především domácí nebezpečí chřipkové epidemie, předávaly základní informace k hygieně a celkově se držely při zemi. Před několika dny se ovšem rámování zpráv povážlivě proměnilo. Především v důsledku silně medializovaných případů v Itálii propuká v médiích až chorobný závod o to, kdo přinese víc alarmujících tvrzení.

Panika přichází z novin

Média mají velké zkušenosti s šířením paniky již z let 2015 a 2016. Prostřednictvím titulků jako „Přivezte nám raději vězně, než uprchlíky!“ či „Hranice zavřít umíme“ (cituji z MF DNES) tehdy dokázaly noviny a televize během několika měsíců přesvědčit podstatnou část národa, že největším ohrožením našeho bezpečí jsou uprchlíci.

Ti tu však téměř nebyli. A pokud byli — jako skupina iráckých křesťanů v programu Nadačního fondu Generace 21 — namnoze u nás dlouho nevydrželi. A ve zmíněném případě i kvůli odlidšťujícímu zpravodajství TV Prima. Díky uniklé nahrávce z redakční porady navíc dnes už víme, že novináři na Primě tyto manipulativní a zkreslené zprávy v rozporu s novinářskou etikou produkovali pod nátlakem vedení.

Dnes se situace opakuje, i když v jiných kulisách a s jinými příběhy. Např. na webu iDnes se lze hned z hlavní strany prokliknout na „Aktuální počty nakažených a mrtvých“, statistiku ne nepodobnou sportovnímu zpravodajství. Dozvíme se, že kvůli koronaviru bude málo hraček i dražší česnek.

Přečteme si jímavou zprávu o pětiletém Číňanovi, který viděl umírat dědečka, i titulek, že se „Koronavirem za den nakazilo poprvé více lidé ve světě než v Číně“. Z epidemie mají hrůzu výrobci mobilů, burza i fotbalisté, dokonce i papež trpí „lehkou indispozicí“.

×
Diskuse
JP
February 29, 2020 v 13.49
Problém je v tom, že za podmínek "svobodného trhu" jsou nakonec všechna média alespoň nějakým způsobem komerční, a tedy bulvární. Dokonce i veřejnoprávní televizní stanice musejí hledět na to, aby neztratily příliš mnoho ze svých diváků.

Ve svém celku tedy tato "svobodná" média musejí konec konců psát to a sdělovat to, co od nich očekává jejich - platící - publikum. Pro nějaký seriózní odstup ve jménu "výchovy k demokracii" je tu jen velice malý prostor.

Je to znovu a znovu zřetelně znát i u těch médií, která sama o sobě platí za seriózní; nicméně i u nich je možno vždy znovu spatřit, jak ty či ony "ohledy" jim brání o některých věcech napsat zpříma a otevřeně, jak se vlastně mají.

Krátce řečeno: takové médium které by psalo jenom a pouze pravdu, to by si to velice rychle rozházelo s drtivou většinou svých abonentů. A šlo by do konkursu.
JK
February 29, 2020 v 14.53
Josefu Poláčkovi
"Dokonce i veřejnoprávní televizní stanice musejí hledět na to, aby neztratily příliš mnoho ze svých diváků."
Nemusely by, kdyby je příslušné mediální rady (dosazované politiky) do takových postojů netlačily.

"A šlo by do konkursu."
Veřejnoprávní médium je veřejnoprávní mj. právě i proto, aby do konkursu nešlo.

Ono je totiž šíření strachu médii i v zájmu politiků, resp. těch, kdo politiky mají na špagátkách, tj. korporací. Nejenže se média šířící strach lépe prodávají; ustrašený lid se navíc - ne-li hlavně - lépe ovládá, lépe se z něj ždímají daně i vytlouká renta a ještě se mu to úspěšně nalívá do hlav jako jeho přednostní zájem.