Případ QAnon: spikleneckým teoriím v krizi propadá stále více lidí

Eliška Olšáková

Pandemie koronaviru není nebezpečná pouze ze zdravotního hlediska. Doprovází ji také epidemie dezinformací, která mimo jiné přivedla do veřejné debaty okrajové konspirační hnutí QAnon, píše v Sedmé generaci Eliška Olšáková.

Pozdvižení ve Spojených státech vzbudila fotografie osdílená a následně stažená ze sociální sítě bývalým viceprezidentem Mikem Pencem. Člen zásahové jednotky SWAT na ní má na své uniformě logo konspiračního hnutí QAnon. Snímek se stal varovnou ukázkou toho, jak krajně pravicové konspirace pronikají mimo jiné do ozbrojených složek. Foto Twitter Mikea Pence.

Americkou politiku, média i samotný Hollywood ovládají pedofilové uctívající Satana. Obchodují s dětmi, které nejdříve omámí drogami a pak je rituálně zavraždí. Do těchto tajných struktur (takzvaný deep state) jsou zapletení i Hillary Clintonová, Barack Obama nebo George Soros.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Proti nim tu stojí neohrožený americký prezident Donald Trump, muž zachraňující svět. Se svými spiklenci komunikuje mimo jiné nošením růžové kravaty, kterou upozorňuje na nutnost záchrany malých dětí, nebo překlepy ve svých tweetech, jež jsou ve skutečnosti šiframi.

Ptáte se, co to má být? Jde o výběr několika konspiračních teorií se souhrnným označením QAnon, který si ve Spojených státech získal již statisíce lidí a v posledních týdnech dominoval titulkům (nejen) amerických médií.

Clintonová jí děti, pandemie je hoax

První příspěvky podepsané písmenem Q se objevily na internetových fórech 4chan a 8chan už v roce 2017. Diskusní prostor původně určený fanouškům japonských komiksů se postupně proměnil v hnízdo konspiračních teorií americké alt-right scény (tedy takzvané alternativní pravice). Ačkoli FBI před rokem vyhodnotila QAnon jako teroristickou hrozbu, vzhledem k nízkému počtu podporovatelů zůstala tato teorie spíše na okraji zájmu veřejnosti.

To se však změnilo s pandemií COVID-19. Podle BBC se v jejím průběhu zvedl počet členů na facebookových skupinách zabývajících se QAnon teoriemi až o sedm set procent a dosáhl až milionu členů. Lidé s transparenty nesoucími písmeno Q se začali čím dál častěji objevovat i v offline prostoru na demonstracích nebo politických shromážděních.

Koronavirus jako akcelerátor

Obzvláště v době před americkými prezidentskými volbami, ale i kvůli bagatelizaci pandemie se stala tato komplexní konspirační teorie reálnou hrozbou. Proto na ni zareagovaly největší sociální sítě. Na první vlnu v srpnu, kdy Instagram omezil na deset tisíc účtů a Facebook smazal bezmála osm set souvisejících skupin a omezil činnost dalších téměř dvou tisíc, navázala firma znovu začátkem října. Rozhodla se svůj přístup ještě zpřísnit a zakázat všechny QAnon účty na svých platformách.

„Lidé hledali vysvětlení toho, co se kolem nich děje. Najednou byli zavření doma, strávili hodně času online, byli tomu neustále vystaveni,“ zhodnotila pro BBC Aoife Gallagher, analytička z Institutu pro strategický dialog, proč čísla sledujících QAnon v průběhu pandemie tak rapidně vzrostla.

Výsledky výzkumu vědeckého týmu Samuliho Laata z finské Univerzity v Turku ukázaly, že sdílení dezinformací v souvislosti s nemocí COVID-19 nebylo primárně ovlivněno strachem o vlastní zdraví, ale přílišným množstvím často protichůdného obsahu.

„Přehlcení informacemi, obzvláště v nové situaci, dokáže přetížit naši kognitivní kapacitu a spustit evoluční instinkt vrátit se do bezpečí, daleko od obtížně konceptualizovatelných sdělení. Jakmile jsou lidé z přemíry informací unaveni, snižuje se jejich obezřetnost i snaha dohledávat si zdroje,“ píše se ve výzkumu.

Náhody neexistují

Kánon konspiračních teorií QAnon se začátkem letošního roku rozrostl o nové teze — že za pandemií stojí Bill Gates, že COVID-19 ohrožuje pouze pedofily nebo že vakcína proti nemoci obsahuje mikročipy.

Jak je ale možné natolik bizarním teoriím uvěřit? Podle psychologa a výzkumníka z Vrijské univerzity v Amsterdamu Jana-Willema van Prooijena je tendence věřit konspiračním teoriím hluboce zakořeněná v lidské psychice. A netýká se jen moderní digitální doby. Strach z existence ďábelských sil, které chtějí ubližovat dobrým lidem, nás doprovází od pradávna.

Jedná se o výsledek evolučních procesů. Lidé se děsí představy, že je ohrožují síly mimo jejich kontrolu, síly, kterým nelze porozumět. Nejistota je ještě děsivější než sice zlý, ale přesto srozumitelný nepřítel. Pocit strachu navíc doprovází bezmoc a pesimismus. Pokud je člověk naopak naštvaný, cítí se optimističtěji. Strach mizí, pokud víme, čemu čelíme, pokud náš nepřítel nabývá jasných obrysů.

Jak napsal Eric Levitz pro časopis New York, i při nedávných kalifornských požárech měli někteří lidé tendenci obviňovat z nich členy hnutí Antifa, nikoli nepředvídatelnou a nekontrolovatelnou klimatickou změnu.

Do „králičí nory“ konspirativního myšlení uprostřed nejistoty a krize vyvolané pandemií koronaviru spadly statisíce obyčejných Američanů. Foto Wikimedia Commons

QAnon jako životní styl

„Všechno, co spiklenecké teorie dělají, je, že zjednodušují a vysvětlují. Lidé totiž chtějí rozumět tomu, co se kolem nich děje. Pokud by je to nezajímalo, nezajímaly by je ani konspirační teorie,“ vysvětlil pro Deník N politolog Jan Charvát specializující se na politický extremismus.

Ačkoli by mohlo v boji proti dezinformacím pomoci lepší vzdělávání společnosti, nejedná se podle Charváta o jediný lék. Není totiž pravda, že by lidé podléhající konspiračním teoriím vzdělaní nebyli nebo že by netoužili po dalších informacích. Čtou a zajímají se. Tráví hodiny na internetu, investují ohromné množství energie do hledání utajených významů v tweetech amerického prezidenta, zcela však odmítají relevantní zdroje, jako jsou vědecké výzkumy nebo média hlavního proudu.

Jeden z podporovatelů QAnon Nick Nittoli například na internetu denně tráví až šestnáct hodin. Vyhledává další zdroje informací, dělá si rešerše a natáčí videa, ve kterých konspirační teorie popularizuje. V rozhovoru pro BBC uvedl: „QAnon pro mě znamená celý život.“

Vědět víc

Při prvním setkání s teorií, že Clintonová a Obama jí děti, je skutečně těžké uvěřit, že by ji kdokoli mohl považovat za pravdivou. Je proto nutné si uvědomit, že podporovatelé QAnon nejsou na poli konspiračních teorií nováčky. QAnon je pouze fúzí nejrůznějších již existujících teorií, které se vedle tématu pandemie zabývají například i smrtí J. F. Kennedyho nebo teroristickým útokem 11. září 2001.

Kvůli algoritmům na sociálních sítích a takzvanému efektu králičí nory je uživatel po projevení ze začátku třeba jen lehkého zájmu následně stále častěji vystavován dezinformačním příspěvkům. Teorie QAnon jsou navíc přesvědčivější než jiné, protože reagují na aktuální politické dění, konkrétní osobnosti a procesy. Nejsou zcela vytrženy z času a místa, pomáhají hledat spojitosti mezi událostmi, vysvětlují okolní svět, a to často na základě kombinace pravdivých a falešných informací.

Podle Micka Westa, výzkumníka zabývajícího se konspiračními teoriemi a autora knihy Escaping the Rabbit Hole (volně přeloženo jako Útěk z králičí nory), se tito lidé cítí výjimeční, protože ví více než ostatní. Jsou hrdými patrioty, bojují za svou zemi a proti utajeným strukturám zakořeněným v jejím systému. A co víc, bojují za bezpečí nevinných dětí. Na transparentech z demonstrací doprovázel písmeno Q často i nápis Save our children (Zachraňme naše děti), který víru v konspirační teorii zarámoval jako hrdinství.

Na tenkém ledě

„Where we go one we go all“ neboli kam jde jeden, jdeme všichni. Slogan zaznívající z úst podporovatelů QAnon poukazuje na další zásadní aspekt tohoto hnutí. Dokáže nabídnout nejen pocit výjimečnosti, lidé se díky němu také stávají součástí komunity, jakéhosi tajného bratrství. I proto šíří konspirační teorie mezi svými známými s ještě větším nasazením. V podstatě jde o verbování, ve slovníku QAnon označované jako „red-pilling“ neboli podávání červené pilulky odkazující na film Matrix.

Podle Micka Westa popisují lidé svůj čas strávený nad konspiracemi často jako pozitivní zkušenost. K problému dochází, když se z konspirační teorie stane praxe, nebo jak říká Jan Charvát s odkazem na násilné útoky, ke kterým došlo na základě spikleneckých teorií: „Problém nastává v momentě, kdy začneme věřit, že jde o formu války. Ve válce je totiž normální zabíjet.“ Nebezpečnými se konspirace stávají také v době pandemie, obzvláště pro lidi z rizikové skupiny, kteří uvěřili, že je pandemie hoax, a odmítli tudíž dodržovat jakákoliv hygienická opatření.

Kvůli výše popsané síle dezinformací a konspiračních teorií není snadné přesvědčit podporovatele o jejich možné nepravdě. A to i proto, že se v minulosti některé kauzy působící jako konspirace ukázaly být pravdivé (například Watergate), nebo proto, že ani jedna strana nemá dostatek podložených informací.

Základem je tedy konspirace nebagatelizovat ani nezesměšňovat ty, kteří jim věří. Už i proto, že se jimi můžeme také poměrně snadno stát my sami. Naopak je dobrou strategií povzbuzovat a dávat možnost rozhodnout se na základě relevantních zdrojů. Pokud například někdo věří v QAnon, protože jej děsí obchod s dětmi, je možné odkázat jej na organizace, které se tématem skutečně zabývají.

Nicméně už z podstaty dezinformací bude diskuse o nich probíhat vždy na tenkém ledě kvůli ztrátě důvěry v téměř jakýkoliv informační zdroj. Krásně to shrnují slova Jana Charváta pro Deník N: „Měli bychom být ochotni přiznat si, že někdo jiný vnímá věci jinak než já. Že to není spiknutí, že to není ruský troll.“ Zároveň přiznává: „Já sám jsem si vědom celé řady oblastí, kterým nerozumím. Určitě by nebyl problém přesvědčit mě o nějakém nesmyslu. Jediný rozdíl je v tom, že si to uvědomuju. Mám schopnost si říct, že některému tématu nerozumím.“

Článek vyšel v Sedmé generaci číslo 5/2020. Deník Referendum jej v redakční úpravě publikuje v rámci partnerství obou médií.

    Diskuse