Češi se k očkování proti covidu-19 dostanou snad ještě v zimě. Budou ale chtít?

Jan Kašpárek

Rodí se plány na očkování proti covidu-19. Velká Británie již začíná, zbytek Evropy čeká na schválení vakcín. U nás vláda chystá zákon, metodiku i informační kampaň. Nedůvěra veřejnosti je značná. Jaké jsou výhledy do budoucna?

Blížící se očkování proti covidu-19 musí doprovodit jasná komunikace ze strany ministerstva zdravotnictví a vlády. Veřejnost totiž o jeho smyslu musí být přesvědčená. Tato disciplína však jak ministerstvu, tak i vládě dělá dlouhodobě velké problémy. Foto FB KSPR News

Česká republika se předběžně připravuje na první očkování proti covidu-19. Ministr zdravotnictví Jan Blatný (nestr. za ANO) očekává, že vakcína bude dostupná na přelomu ledna a února — tedy poté, co ji zřejmě v průběhu ledna schválí Evropská léková agentura. Podání mají hradit pojišťovny a stát k němu nikoho nechce nutit. Hlavní otázkou tak zůstává, jak motivovat dostatek lidí.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Ministr předeslal, že pokud schvalovací proces proběhne podle očekávání, „v prvních měsících nepřijdou miliony dávek, ale desítky, možná stovky tisíc.“ Čeká se na dvě vakcíny, jejichž výrobci nyní žádají o evropské povolení: látku firem Pfizer a BioNTech i americké společnosti Moderna.

Podle Blatného i dlouhodobých plánů mají mít k séru nejdříve přístup vážně nemocní a obecně ohroženější starší lidé spolu se zdravotníky akutní péče. Následuje ostatní nemocniční personál, praktičtí lékaři i učitelé. Konkrétní posloupnost chce ministr vysvětlit v pondělí. Jak přesně bude očkování probíhat, se zřejmě upřesní v ještě delším výhledu.

Látku Pfizer a BioNTech totiž nelze dostat do menších zařízení a ordinací: vyžaduje skladování v extrémním mrazu pod minus sedmdesát stupňů Celsia odpovídající zhruba „suchému ledu“, tedy pevnému oxidu uhličitému. Praktici mají mít k dispozici druhou, méně náročnou vakcínu. Možnost výběru se pro občany neplánuje: obě varianty jsou srovnatelně účinné a z laického hlediska v nich lze stěží hledat rozdíl.

Zásadním dokumentem pro nadcházející měsíce je vládní návrh zákona „o distribuci očkování proti onemocnění covid-19“. Ten se projednává ve zrychleném režimu, a v Poslanecké sněmovně tedy přeskakuje první čtení. Zatím prošel sněmovním výborem pro zdravotnictví, který předlohu doporučil schválit. Poslanci o ní mají jednat koncem týdne.

Materiál vcelku stručně vymezuje, že je vakcinace dobrovolná, bezplatná a dostupná všem pojištěncům — v praxi tedy komukoli. Pokud dávek zrovna nebude dost, určuje přednost „prioritním skupinám“. Dále dává — podobně jako u povinných druhů očkování — státu povinnost odškodného v případě větších nežádoucích účinků.

Směřujeme správným směrem, oslav se ale zatím zdržme

„Stát nahradí osobě, která se nechala očkovat, újmu způsobenou očkováním léčivým přípravkem, došlo-li následkem tohoto očkování k zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného, vytrpění bolesti, ztrátě na výdělku nebo ztížení společenského uplatnění,“ píše se v návrhu.

Jedná se o jeden ze zásadních bodů, díky nimž působí vládní záměr promyšleně a důvěryhodně. Právo na kompenzace jednak ujišťuje občany, že mohou na očkování bez obav vyrazit, jednak může pomoci vůči rozličným podezřením: kdyby si vláda nemyslela, že je vakcína bezpečná, stěží by ministerstvo zdravotnictví daný bod navrhlo.

Druhým pozitivním rysem je dobrovolnost. Je cenné, že k němu vláda dospěla, aniž o tématu proběhla větší veřejná pře. Dodává totiž vakcinační akci vyšší důvěryhodnost u skeptické části populace. A je ostatně sporné, jestli by vláda vůbec dokázala Čechy k očkování přinutit, i kdyby chtěla.

Na druhou stranu nevíme, u jaké části populace se podaří vytvořit imunitu, když nepůjde o povinnost. Za cíl se pokládá odolnost u asi dvou třetin lidí. Ve střednědobém horizontu bude sice k dispozici dostatek vakcín pro celou českou populaci, o aplikaci ale nemá zájem ani její polovina. Přetrvávají obavy plynoucí z rychlého vývoje látky i obecná averze či skepse vůči očkování. Ta je dlouhodobá, ožehavá a provází ji debaty přesahující pandemickou krizi.

Část veřejnosti s různými pohnutkami i například libertariánsky laděné výstupy Ligy lidských práv zdůrazňují právo jednotlivce rozhodovat o svém zdraví a těle. Na druhé straně stojí odborníci a lidé argumentující, že imunita vůči infekčním nemocem je z podstaty nejen osobní, ale i kolektivní. Očkovaná populace sice unese (a ochrání) i jistý podíl „černých pasažérů“, aniž by se něco zásadního dělo, pokud jich ale bude příliš, začnou potíže.

Lze takový spor rozetnout elegantně a morálně? Stěží. Jak jsme naznačovali v nedávném textu mapujícím možnosti postpandemické normality, po ruce není žádné ideální řešení. Ani to, že budeme mít k dispozici vakcíny se zřejmě velmi slušnou funkčností, neznamená univerzální odpověď.

Motivační opatření dopadají na nejistou půdu

Co přesně se stane, jakmile se očkování stane běžnou praxí, je těžké předjímat. SARS-Cov-2 se nevypaří a nevíme, zda bude odolnost vůči jím způsobované nemoci zárukou dlouhodobé bezinfekčnosti. Opatření motivující občany k vakcinaci jsou tedy jistě potřebná, ale také poněkud provizorní.

Evropská komise dlouhodobě chystá mezinárodní očkovací průkaz. Ten se nyní dost možná realizuje skrze nějakou formu dokladu o aplikaci vakcíny proti covidu-19. Dokument by umožnil snazší cestování, zatímco neočkovaným by kupříkladu trvala povinnost podstoupit na některých hranicích test.

Výhody pro imunizované se mohou stát předmětem debaty i u nás. Od jara se v různém kontextu hovořilo například o tom, že by očkovaní nemuseli nosit „roušky“, nehrozila by jim preventivní karanténa a podobně. Konkrétní návrhy zatím nejsou. Jedná se o ožehavé téma, které by část lidí neochotných k očkování jistě pobouřilo. Nelze je přitom vyloučit a zdaleka nejjistějším způsobem, jak k nim vakcínu dostat, je přesvědčit je.

Skeptiků je mnoho, s většinou ale lze mluvit

Z průzkumů veřejného mínění setrvale vyplývá, že je u nás nyní více těch, kteří se očkovat nechtějí. Konkrétní procenta se liší, podle všeho se ale jedná o zhruba polovinu populace. Ochotných je o něco méně, desetinu až pětinu z celku tvoří lidé bez jasného názoru. Jak zjistila agentura Median pro Radiožurnál, v negativním postoji k vakcíně vedou voliči SPD následovaní se skokovým odstupem podporovateli ODS.

Lze očekávat, že nejzapálenější odpůrce vakcíny — tedy nepřístupné protiargumentům a bez zájmu o věcnou debatu — najdeme v podobných demografických skupinách jako nepřátele „roušek“ a demonstranty proti epidemiologickým omezením. Tedy mezi lidmi, kteří inklinují k protestním stranám v čele s SPD, extrémně a ve všem nedůvěřují vládě i mezinárodním institucím a mají intenzivní pocit, že se jimi snaží manipulovat média.

Z analýzy, již jsme s titulkem „Vzpoura proti realitě“ publikovali v říjnu, vcelku jednoznačně vyplynulo, že česká společnost zahrnuje pestrou a poměrně výraznou, byť nepříliš velkou, skupinu, která je popuzená vůči lecčemu a místy je až paranoidní. Ta se pohybuje ve vlastním informačním prostoru vylučujícím nepohodlné i expertní pohledy a za jakýmkoli protipandemickým opatřením vidí snahu o potlačování občanských práv.

Zmíněná SPD s averzemi svých voličů pracuje. Někteří činitelé politického hnutí covid-19 banalizují, opakovaně se — byť na poměry SPD mírně — zapojil i Tomio Okamura. Téma očkování využívá delší dobu. Nyní, kdy je zjevné, že se povinná vakcinace nechystá, bojuje proti ní podle svých slov ze začátku týdne „pro případ, kdy [by] to chtěl někdo navrhnout“.

Mnozí svou averzi vůči očkování stavějí na zcela neracionálním základu. Jejich zázemí zpravidla tvoří Okamurova SPD. Koláž DR

„Naprosto odmítáme plošné a povinné vyšetřování na covid-19 a odmítáme plánovanou povinnou nařízenou vakcinaci,“ říkal Okamura v polovině října. Týden předtím ve vlogu uvedl, že i vzhledem k názorům Čechů je „čekat, že šíření viru zabrání vakcína, skutečně blbost“.

Zde se, pragmaticky řečeno, příliš dělat nedá. Cílovou skupinou argumentace ministerstva zdravotnictví i odborné veřejnosti tak bude někdo jiný — spíše skeptičtí, nikoli přímo nepřátelsky naladění lidé. Ti nemají s Okamurou nic společného a jejich výtky či zdrženlivost vůči vakcíně vychází z legitimních a argumentovatelných pohnutek.

Podle údajů National Pandemic Alarm, respektive průzkumů STEM/MARK jsou — poněkud neintuitivně — rezervovanější ženy a vzdělaní lidé žijící ve větších městech nebo na Moravě. Alespoň mezi respondenty výše zmíněného Medianu představují naopak ochotnější část obyvatel starší lidé, voliči levice, Pražané, příznivci ANO i zastánci co nejpomalejšího rozvolňování.

Jak podotkl ředitel agentury STEM/MARK Jan Tuček v rozhovoru pro Český rozhlas Plus, „v současné době lidé spíše pociťují zmatek než konkrétní informace, kterým by mohli důvěřovat“. Odtud dost možná vychází i nedůvěra vzdělanější populace, která v průměru intenzivněji sleduje jak dlouhodobé vládní zmatky, tak debatu o vakcínách a jejich neobvykle rychlém vývoji.

Držme palce Británii

Míra skepse se odvíjí i od dosud velmi abstraktního rozměru očkování. Ve chvíli, kdy se dostane do praxe, bude se aktivně nabízet a jeho získání si nevyžádá prakticky žádné investice či úsilí, téma i přístup k němu se zjevně promění. Stejně tak se promítne aplikace séra v jiných zemích, jež plošné nasazení de facto otestují pro nás ostatní.

Řeč je hlavně o Velké Británii. Ta ve středu oznámila, že schvaluje vakcínu Pfizer a BioNTech k veřejnému použití a prioritní skupiny obyvatel se k ní dostanou již příští týden. Britové je vymezují podobně jako Češi: jde o potenciálně rizikové lidi, zdravotníky a další pečující personál. Pokud z Velké Británie nezačnou chodit apokalyptické zprávy o netušených vedlejších účincích, jsme na dobré cestě k obecnému nárůstu důvěry.

Měli bychom alespoň preventivně počítat s tím, že se nějaké varovné informace mohou objevit — především když je některá média záměrně (a bohužel očekávatelně) zveličí. Obecně a v případě asi skoro jakéhokoli přípravku či očkování platí, že klinické testy a odborné posuzování na omezeném vzorku lidí nemůže odhalit interakce látky s nepřeberným množstvím unikátních zdravotních a genetických specifik.

Z dosavadních výsledků zkoušek je zjevné, že vakcíny, jež se v dohledné době nasadí, by v naprosté většině případů neměly hrozit ničím horším než podrážděním místa vpichu či zvýšením tělesné teploty. Expertní hodnocení navíc není ani zdaleka výsadou pokusné fáze látky, ale potrvá v intenzivní míře alespoň dva roky. Lidé očkovaní při klinických testech se mají sledovat dlouhodobě.

Ne snad, že bychom z historie neznali tragédie spojené s léčivy nebo že by si farmaceutické koncerny zasloužily bůhvíjakou důvěru. Přehnané obavy z nyní vyvíjených vakcín ale nejsou na místě. Relativní riziko jejich použití je nesrovnatelně menší než nebezpečí nemoci covid-19, a to se počítá.

Informační kampaň bude k ničemu, nezačne-li se vláda chovat soudně

K vybudování důvěry ve vakcínu bude ale jistě zapotřebí více, než kolik nyní poskytují tweety ministerstva zdravotnictví, ve kterých rezort zběžně vysvětluje, že urychlování nynějších vakcín se týká především administrativy a bezpečnostní procesy zůstávají dodržené, nebo že práci vědců usnadnila podobnost SARS-Cov-2 dříve pečlivě zkoumaným nákazám SARS a MERS.

Zvláště když i v podobně stručném sdělení ministerstvo dokáže nechtěně a nevědomky označit vlastní sdělení za lživé. Víme, že komunikace letos nepatří k silným stránkám rezortu, ale psát „Kritéria pro registraci vakcín jsou přísnější než pro léky, protože takový přípravek se aplikuje zdravé populaci. […] Další dezinformace na našem webu“, je přeci jenom trochu příliš.

Aktuálně se chystá především informační kampaň. Na tu chce Blatného rezort vynaložit padesát milionů korun. První fáze zřejmě začne příští týden, kdy ministerstvo také obdrží výsledky vlastního průzkumu veřejného mínění. Je to později, než všichni chtěli — Evropská komise ostatně doporučovala začít „s poskytováním objektivních, přesných, faktických a cílených informací o důležitosti vakcín na covid-19 již dnes“ v polovině října — ale lepší, než kdyby se nezačalo vůbec.

Ač těžko předjímat, můžeme doufat, že informování o vakcíně dostanou na starost profesionálové a vyhnou se konturám, jež se značná část Čechů naučila od března srdečně nenávidět: zmatkům, hraběcím radám, moralizování, výmluvám a neustálým výtkám, co lidé tentokrát udělali špatně. Zkušeností s tím, jak k veřejnosti hovořit špatně, má vláda slušnou zásobu. Doufejme, že si to Blatný uvědomuje a chce se s občany o vakcíně opravdu racionálně bavit.

Jak je dlouhodobě patrné, role fakticity, otevřenosti a pozitivní komunikace je vlivem společenské žlučovitosti, paranoie, deformujícího prostředí sociálních sítí a dílem i přímých dezinformací oslabena. Přesto by na ni ministerstvo i celá vláda měla vsadit: nejen ohledně vakcíny, ale pandemie obecně.

Zárodky tu — alespoň v podobě plánovaných parametrů bezplatného, dobrovolného a státní zárukou jištěného očkování — jsou. A vakcína nám může objektivně velmi pomoci. Doufejme proto, že do vcelku nadějných záměrů nehodí vidle Blatný, jehož rezort nedávno připomněl, že to dobře svede, svou nejapnou a absurdní novelou zákona o elektronických komunikacích, ani další a o poznání nevyzpytatelnější vládní činitelé. Stále v čele s premiérem chaosu Andrejem Babišem.