Českou republiku čeká po dlouhé době první víkend s otevřenými restauracemi a dalšími službami. Průběžná data o šíření nového koronaviru setrvale čte málokdo — jaksi se počítá s tím, že je situace lepší. Ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Ladislav Dušek ji při pravidelné tiskové konferenci s ministrem zdravotnictví Janem Blatným (nestr. za ANO) popsal jako poměrně stabilizovanou. Epidemiologický systém PES zřejmě nějakou dobu zůstane na třetím stupni z pěti.

Čísla ale zůstávají varovná a v obecné touze po uklidnění neustálého napětí zaniká řada významných témat. Rozebíráme šest z nich:

I. Možná jsme uvízli. Co udělají hospody, se neví

Podle počtů nově testovaných se zdá, že jsme zatím téměř dobrzdili — stále ale jedeme. Týdenní medián každodenních přírůstků covid-19 výrazně zpomalil pokles nad čtyřmi tisíci, což je na polevení v ostražitosti stále příliš vysoké číslo. Hodnoty z posledních dnů, oproti minulému týdnu dokonce o něco málo vyšší, se nijak netýkají aktuálního rozvolnění — přenos viru, který odrážejí, se odehrál již minulý týden.

Ve středu nemocnice hlásily 4500 pacientů s novým koronavirem, z toho asi 580 v těžkém stavu. Oproti kulminaci vlny v prvním listopadovém týdnu jde o významný pokles, stále jsme ale na číslech srovnatelných se začátkem druhé poloviny října. Počet zemřelých za den se drží u stovky. Testujeme poměrně málo: v týdenním mediánu při započtení víkendu ani ne dvacet tisíc lidí denně.

Přetrvávající více než pětinový podíl pozitivních můžeme v lepším případě přisuzovat většímu zastoupení lidí se symptomy, jež vyslali na testy praktičtí lékaři. V horším případě nám část nakažených propadává sítem. To by znamenalo, že o reálné situaci máme nadále jen hrubou představu. Každopádně se nacházíme v nejistotě, přestože nastala alespoň dílčí stabilizace.

Vývoj odpovídá našim predikcím z konce října, jež varovaly před přílišným optimismem. Ve zkratce: tím, že se omezení zaváděla v době nejprudšího růstu salámovou metodou a vláda se neodhodlala například zasáhnout do provozu větších firem, nezabrzdili jsme dost rychle. Není to ale pouze důsledek vládního postupu, nýbrž také skutečnosti, že část lidí z nejrůznějších důvodů opatření nechápala či porušovala. Co se dalo udělat jinak, je ale nyní víceméně lhostejné.

Důležitější je, co se stane. Zde záleží na efektu dílčího rozvolnění, který se projeví se zhruba desetidenním odstupem: tedy začátkem přespříštího týdne. Předpovědi se liší. Nemusí se změnit nic, a udržíme se tedy na stávajícím nikoli dobrém, ale ani katastrofickém stavu velmi pomalého poklesu.

Může nastat vlna odpovědnosti a zájmu o testování. Nebo postupná eskalace, jež vzhledem k vánočním svátkům a Silvestru vybuchne v lednu. Nevíme.

Navzdory rizikům je bezpředmětné, zda bylo dílčí rozvolnění správné. Únava a frustrace napříč společností dosáhla neudržitelných rozměrů. Otevřeně řečeno: žádné po všech stránkách příznivé scénáře již delší dobu neexistují. Na nějakou dobu se musíme naučit žít s vysokou mírou nejistoty.

II. Úmrtnost říká: fráze „zemřeli s covidem“ je absurdní drzost

Zatímco v minulých měsících jsme museli strpět nejapné debaty o tom, zda se umírá „s covid-19“, nebo „na covid-19“, nyní se nejistotou trápit nebudeme. Data o zemřelých jsou jednoznačnější. Ona pověstná skupina lidí, kteří zemřeli na něco nesouvisejícího s pandemií, ale jsou ve statistikách zahrnuti, činila v prvním pololetí roku 2020 necelou desetinu.

Ministerstvo zdravotnictví a ÚZIS na základě analýzy z daného období konstatuje, že covid-19 coby primární příčina úmrtí figuroval u sedmadvaceti procent vzorku, u devatenácti procent činil výlučný důvod. Zbytek, tedy zhruba dvě třetiny, činí lidé s covid-19 i vážnými chronickými problémy: ischemickou chorobou srdeční, diabetem či poruchami srdečního rytmu. U těch je přesnější určení velmi nesnadné, virus zde ale sehrál nepopiratelnou roli.

Výsledky za druhé pololetí nejsou kompletní. Data zatím zahrnují ještě více úmrtí v přímém důsledku covid-19, šestatřicet procent. Kromě určování příčiny smrti u jednotlivců máme také údaje o celkové úmrtnosti. Je zjevné, že se do nich covid-19 promítá. Ať již přímo skrze oběti či takzvanou nadměrnou úmrtnost zahrnující i zemřelé v důsledku odkládané neakutní péče, izolace a podobně.

Zatím poslední veřejné údaje Českého statistického úřadu končí třiačtyřicátým týdnem 2020, tedy závěrem října. V sedmi dnech zemřelo 3569 lidí, dlouhodobý týdenní průměr se pohybuje kolem dvou tisíc. Z grafu níže vidíme, že se jedná o extrémní hodnotu, která nesnese srovnání ani s někdy zmiňovaným březnem 2018. Tehdejší výkyv z průměru byl oproti současnému asi třetinový, neboť na začátku roku umírá více lidí vždy.